Zpěv drozda

Zpěv drozda https://www.databazeknih.cz/img/books/60_/60771/bmid_zpev-drozda-mHA-60771.jpg 5 728 185

Autor nás uvádí do světa 25. století, světa úpadku, který předznamenává konec lidstva. Populace celé Země je složena pouze z několika miliónů lidí a lidská civilizace se postupně, ale nezadržitelně blíží ke svému konci. Ale to předbíhám. Je to příběh o společnosti poznamenané drogami, výchovou a minulostí, která už v pamětích lidí neexistuje. Do tohoto tristního světa degenerace jsme vtaženi, abychom si prošli cestu spásy. Příběhem nás bude provázet vrchol lidského génia, robot deváté generace Spofforth, který nemůže zemřít. Univerzitní profesor Paul Bentley a jeho družka Mary Lou.... celý text

Žánr:
Literatura světová , Romány , Sci-fi

Vydáno: , Svoboda
Originální název:

Mockingbird , 1980


více info...

Přidat komentář
Metroušek
Metroušek
10.01.2018 5 z 5

Jedna z knih mého života, jedna z těch (ne)mála, jejichž postavy jsou pro mne tak živé, jako by to byly skutečné bytosti. Plná nádherné melancholie, přesných postřehů, s některými postupně se naplňujícími předpověďmi. Tevis nemohl znát závislost na internetu a mobilních telefonech, ale vystačil si s jinými prostředky. Robotizaci a její důsledky zřejmě vystihl skvěle. Možná se opravdu časem "ubavíme k smrti". Jako hudba se mi k této knize hodí Animals od Pink Floyd, první album King Crimson nebo třeba skladbička Whispers a některé další od Visage. Kniha by si zasloužila zfilmování; inteligentních scénářů zase tolik není. Je příznačné, že třeba v naší okresní knihovně je zrovna Zpěv drozda jenom ve skladu na vyžádání, takže se o něm většina čtenářů vůbec nedozví... Nové, vykalkulované, povrchně napsané škváry jsou přece lepší, že?! V naší knihovně pro dospělé jsou navíc čtenářky v naprosté přesile, dospělého čtenáře aby pohledal; dnešní muži zřejmě téměř nečtou. Nové přírůstky v naší knihovně se tedy ve značné míře soustřeďují na romány pro ženy a dívky (aneb moderní variace na červenou knihovnu) a na krimi. A tato poptávka postupně vytlačuje kvalitní literaturu z polic, protože místa není dost.

Placi
Placi
06.01.2018 5 z 5

Kniha z pochmurné budoucnosti o robotovi s touhou po smrti, který chtěl být naplno člověkem a o lidech, kteří pomalu umírali jako nemyslící stroje, mezi nimiž se našli dva, kteří se tomu vzepřeli. Stačilo se jen naučit číst, v tom je ta síla. Ukázka toho, kam nás může uvrhnout přehnané užívání technologií a uzavírání se do sebe bez sociálního kontaktu s lidmi.


Don-Leo
Don-Leo
28.12.2017 4 z 5

Pokud tohle čeká lidstvo, tak to moc veselé nebude. Malé náznaky toho, že v něčem tím směrem jdeme by se najít daly. Snad zůstane jen u těch náznaků. Snad budoucnost nejsou jen drogy, vymírání a roboti. Kniha ok, ale nějaké přehnané nadšení z mé strany není.

pajaroh
pajaroh
15.12.2017 4 z 5

Sci-fi romány a vize budoucnosti opravdu nepatří mezi mé oblíbené žánry, o to více musím ocenit tuto knihu, která výstižně zachytává zajímavá témata a obrazy a posunuje je do nadčasového vyprávění plného morálních otázek (náboženství, drogy) i osobních rovin ve smyslu: kam ten svět vlastně spějě... A to byla kniha vydána roku 1980.

Kraken84
Kraken84
11.12.2017 4 z 5

Hezky psaná kniha. Moc se mi líbil nápad a rád čtu o lidech co se učí číst, rádi čtou a vidí v tom vysokou hodnotu. Atmosféra temného 24. století na mne silně dopadla.

Toffee
Toffee
03.12.2017 4 z 5

Někteří autoři sci-fi mají dar všimnout si jevů a tendencí v současné společnosti a nabídnout nám obrázek toho, kam až by nás taky mohly ve vzdálené budoucnosti zavést. Stačilo, aby se důležité osobnosti domluvily, jaký je skutečný smysl lidské existence, a ve jménu starostlivé péče, vymýcení chudoby, nemocí, rozbrojů a utrpení začaly společnost regulovat. Výsledkem jsou osamocení lidé, kteří ve jménu Soukromí jen tupě vysedávají před televizí, před generacemi zapomněli číst, psát, zapomněli i samotný význam těchto slov. Jen apaticky přežívají. Je to dost děsivá budoucnost, i když i pak ponechává autor lidstvu naději. Hlavně ale skládá poctu knihám a četbě:
"Cítím se volný a silný. Kdybych se nestal čtenářem knih, nikdy bych tento pocit nepoznal. Ať už mě v budoucnu potká cokoli, díky bohu za to, že umím číst, že tak mohu vpravdě vstupovat do myslí jiných lidí."

pafčaodřeky
pafčaodřeky
30.11.2017 5 z 5

Skvělé, nadčasové. Moje "obědová" kniha, což na jednu stranu bylo dobře, neb jsem ji nezhltla na posezení, ale vychutnávala po kouscích, na druhou stranu mi obědové pauzy přestávaly stačit, páč jsem měla stažené hrdlo dojetím a nemohla jíst. U závěrečné kapitolky i slza skápla, no nebudem to rozmazávat, letos moje nejlepší čtení!

Lenexa
Lenexa
12.11.2017 5 z 5

Knizku jsem cetla jako nactileta. Vratila se k ni a stale mi ma co rici.

PetrzOlomouce
PetrzOlomouce
15.10.2017 5 z 5

Po knize jsem sáhl jen kvůli čtenářské výzvě. Moc se mi do "Budoucnosti" nechtělo.
Ale kniha je velmi čtivá, děj odsypá, téma velice zajímavé. Vřele doporučuji

kralika
kralika
14.10.2017 4 z 5

Kniha u které jsem se většinu času nemohl zbavit dojmu, že jsem to už četl. Ať už se jednalo o reminiscence na Zamjatina (deníková forma vyprávění), Bradburyho (zničené knihy a vlastně celá kultura) nebo Orwella (omezená slovní zásoba). A mám pocit, že i s tou zdrogovanou společností přišel před Tevisem Stanislaw Lem (Futurologický kongres). Ale celé to bylo namíchané tak, že mě to přesto bavilo, vtáhlo a přimělo přemýšlet nad stavem společnosti dnešní, protože je to v prvé řadě její kritika, která autora vedla k tomu napsat tuto knihu. Tento prvek byl pro mě přes to všechno nový, neokoukaný a přes depresivní děj v něm byla cítit naděje, která celý příběh krásně uzavřela.

jant02
jant02
27.09.2017 5 z 5

K téhle knize jsem se dostal jen díky čtenářské výzvě. Protože sci-fi příliš nevyhledávám, pátral jsem po knize o budoucnosti, ve které by se to nehemžilo mimozemšťany a nelétalo nadsvětelnými rychlostmi. Zpěv drozda byla výborná volba, jsem mile překvapen, jak hlubokomyslně a mnohovrstevnatě může být sci-fi napsáno. Často mě mrazilo v zádech z toho, kam až to lidé mohou dotáhnout, jakých absurdit jsou za určitých okolností schopni. I takhle může vypadat totalita. Kniha má melancholickou, místy až depresivní náladu ale zároveň (a to oceňuji nejvíc) celou knihou silně prostupuje hluboká naděje a nezlomná víra v člověka a jeho schopnost nepoddat se a uchovat si svoji přirozenost za každou cenu.

magnolia
magnolia
20.08.2017 5 z 5

Ani si nepamatuji, kdy jsem měla pocit naprosté dokonalosti mnou čteného příběhu a kdy mi 5 hvězdiček připadalo tak zoufale málo... čtěte, je to jedna z nejkrásnějších knih (a to jsem se jí léta vyhýbala, protože přece sci-fi nečtu). Krásná pocta čtení a knihám ... a nejen to. Na své si přijdou milovníci němých filmů, básní a třeba i ti, kterým se líbil Motýlek. Dočetla jsem dnes v pravé poledne a byla jsem šťastná za ty obyčejné skutečnosti, že umím číst, že mám děti a že si můžu dát k obědu vaječnou omeletu (a drozdi mi zpívají na zahradě každý rok - zatím ještě zpívají...).

Turmee
Turmee
16.08.2017 5 z 5

"Čtení je rafinované a rozsáhlé předávání myšlenek a pocitů jiným osobám konspirativí cestou."

Co je to rodina? Co je to kniha? Co je to omeleta? A hlavně - co je to čtení?
Úžasně nadčasový příběh, který jsem zhltla raz dva. Nejdřív jsem nevěřila, že mi sci-fi z roku 1986 bude mít co říct, ale byla jsem překvapena. Bob, Bentley i Mary Lou mi byli sympatičtí a New York plný drogami oblblých lidí byl vykreslen s až děsivou samozřejmostí.
Nejsou tady roboti, kteří by lidem vládli přímo. Stačí jedna deprimovaná "duše", aby odsoudila zbytek světa ke konci?

Janek
Janek
15.08.2017 4 z 5

Jako milovnici čtení mě Tevisova vize samozřejmě zaujala. Zpěv drozda je čtivý a nápaditý. Přes to všechno jsem se ale nedokázala do příběhu pořádně ponořit, něco málo tomu chybělo.

alef
alef
07.08.2017 5 z 5

„Z lesa zaznívá jenom zpěv drozda.“

... krajina ztichla, na Zemi se snaží dožít svůj vykořeněný a neúprosně osamělý život zbytek lidské populace, který v nevědomí míří ke své totální zkáze ... na Zemi už nejsou války, nepokoje, násilí ... ale ani radost ... New York je velmi klidné místo k životu ... lidé jsou „přibiti“ k televizorům, .. nevědí vůbec nic o tom, co bylo, neznají ani svou minulost, ani minulost nikoho jiného ... zapomněli číst, ... heslem, téměř zákonem je: „Když si s něčím nevíš rady, pusť to z hlavy.“ ... řízení světa přenechali robotům, ... posledním „výkřikem“ lidského snažení je robot 9. generace – umělá inteligence, jež lidé (před mnoha generacemi, ještě předtím, než úplně a nadobro zblbli :-)) „darovali“ lidskou mysl, se všemi jejími emocemi ... vrcholem této technologie je robot Spofforth, dokonalý „prototyp“ člověka, ... a fatální chyba lidské vynalézavosti .

Je mnoho způsobů, jak sami sebe vyhubit, a nepotřebujeme k tomu ani války či jiné katastrofy, stačí pouhopouhá náhoda? ... chybný úsudek? ... vědecký omyl? ... dokonalému Spofforthovi bylo přeci jen něco odepřeno ... sex a svobodná vůle ... oboje z čistě pragmatických důvodů ... fyziologické vybavení potřebné k sexu není třeba, když se nemůže rozmnožovat a svobodné vůle jakbysmet, přáním člověka přeci je, aby Spoffort lidem „sloužil“ navždy, byla mu tedy dána do vínku nesmrtelnost ... jen při tom jeho tvůrci tak nějak pozapomněli, že mu byly předány lidské emoce a tak se z nejdokonalejšího robota stala nejinteligentnější, ale také nejfrustrovanější myslící entita.

Máte před sebou zajímavý příběh, o tom, jak člověk nad sebou může vyřknout ortel smrti a ani o tom nemusí mít tušení ... tenhle příběh by měl být pro nás všechny varováním, .. co se může stát, když si člověk „hraje na Boha“ ...a „daruje“ umělé inteligenci vědomí ... je to příběh o tom, jak lze zcela lehce a přirozeně nastoupit na cestu do pekel :-).

„Tak tedy končí svět
Bez třesku
S tichoučkým vzlykem.“

PS: můj obdiv má komentář "tsal" - děkuji, je naprosto dokonalý :-).

MartinVSE
MartinVSE
20.07.2017 5 z 5

Proste skvela kniha o budoucnosti, ktera snad nikdy nenastane. Snad...

Perec
Perec
11.07.2017 5 z 5

" My life is light, waiting for the death wind, Like a feather on the back of my hand. "

tsal
tsal
25.06.2017 5 z 5

Jsou knihy, které jsou skvělé, snad i geniální, s potenciálem změnit vám život, a vy se k nim přesto nikdy nevrátíte. A pak jsou knihy, které možná nejsou nejlepší z nejlepších, ale dotknou se vás u srdce a stanou se stálou součástí vašeho života. Takovou knihou je pro mě Zpěv drozda.

Příběh budoucího Adama, Evy a Boha neoplývá adrenalinem, ani přemírou zápletek. Emoce vzbuzuje konstantně od začátku do konce, odzbrojujících citových nárazů se však nedočkáte. Postavy nejsou ani zvláštní, ani ničím výrazné, mohla by se jimi stát většina z nás. Styl psaní rozhodně není špatný, ale zároveň se nevyznačuje ničím speciálním, co by ho povzneslo nad jiné dobré autory. Ovšem hlavní myšlenka knihy, ta pro mě bude vždy vysoko.

Zatímco si Bradbury ve svých 451 stupních Fahrenheita vystačil s likvidací jakékoliv vyšší kultury, Tevis šel ještě dál a lidstvo nezbavil jen podnětů k přimyšlení, ale i myšlení samého. Všechna práce se hodila na roboty, podpora individualismu došla tak daleko, že se jakýkoliv bližší kontakt mezi lidmi stal protizákonným, sex se změnil na vyprázdněnou útěchu základní tužby, kultura zcela vymizela a myšlení nahradilo drogové opojení. Situace je tak mnohem depresivnější, protože jak se můžete probudit ze spánku, který si sami nevědomky ordinujete? Přesto se to dvěma lidem povede. Po malých krůčcích zjišťují, že kolem nich existuje svět, v němž je možné všechno. Člověk jen musí umět to, co nás dostalo ze stromů do měst - zformulovat myšlenku. Vyjádřit názor. Knihy a četba, potažmo filmy, které zde sehrály roli buditele vlastně nejsou až tak důležité. Místo nich by mohlo být cokoliv, co vás donutí se na chvíli zastavit a přemýšlet. Zpěv drozda pro mě tedy není jen oslavou četby, ale hlavně oslavou všech těch maličkostí všedního života, které nás dělají, kým jsme. Zároveň je také varováním před tím, čím bychom se mohli stát.

Pindrushee
Pindrushee
10.05.2017 5 z 5

K této knize se velmi ráda vracím, vždycky mi připomene jak je život proměnlivý a jak se z tupé ovce může stát někdo mimořádný. Přečteno třikrát a ne naposledy.

groula
groula
07.05.2017 5 z 5

Fasvcinuje mě, jak některý knihy, byť značně letitý, dokážou bejt nadčasový a jak z nich může člověka mrazit v zádech.
Tohle je jedna z nich.
Neuvěřitelný.
Závěr mi přišel malinko odbytej, takovej jako kdyby to autor už chtěl mít za sebou, ale i tak je to na plný počet bodů.
Skvělá kniha, ke který se určitě ještě vrátím...