Zóna
Daniel Majling
Zapomeňte na severskou detektivku, nejdrsnější příběhy se odehrávají v Gemeru! Neboli v Zóně, tajuplném prostoru mezi Rimavskou Sobotou a Londýnem, kam svůj nový komiksový příběh umístil Daniel Majling, autor kultovního komiksu RUDO. A jak už jsme u něj zvyklí, pátrání po záhadně ztraceném kamarádovi bude probíhat ruku v ruce s hledáním pravdy, smyslu života a místa člověka ve vesmíru… Když k tomu ještě připočteme téma islámského terorismu, tajných vládních operací a všudypřítomný černý humor, máme tu další třaskavě zábavnou směs, která zaujme každého, kdo má rád inteligentní a provokativní literaturu.... celý text
Přidat komentář
"Toto je moja susedka. Keby jej škrečok mal chorú obličku, ochotne by som mu daroval svoju, ak by som mal čo i len minimálnu nádej, že to zvýši moje šance u nej."
"Keď Petrarca písal sonety pre Lauru, neexistovala ešte zubná pasta ani ústna voda! Vieš, aký musela mať Laura dych? Dnes by si o Laure napísal len niekoľko zlomyseľných esemesiek kolegom. Napísať o nej sonety, to bolo skutočné umenie!"
"Rozhodol som sa, že na ňu nebudem tlačiť a poskytnem jej dostatok času, aby si uvedomila, čo vo mne stráca."
"Ako je to dávno?"
"Tri roky."
"Možno si s tým zoznamom len dáva načas."
"Áno, to bude tým. Dal som ten zoznam urobiť matke a bola hotová za dvadsať sekúnd."
Kniha, ktorá bola pre mňa predovšetkým o hláškach a humore. Aj o tom drsnejšom. Dej si len tak plynul a vlastne ma ani veľmi nezaujímal, hlavne, že som sa pobavila. Určite to nebol môj posledný Majling.
Skvělé, snad ještě lepší než Rudo. Líbí se mi ta podvratnost. Originální variace a neskutečně chytrá parodie na superhrdinské komiksy. Hrdinové s antischopnostmi vycvičení ničím jiným, než svým často zpackaným životem. Deprese jako superschopnost; to tu ještě nebylo... Humor a ironie v tom nejlepším slova i obrazu smyslu. Pomrkávání po literární i filmové klasice. Slovenský Woody Allen komiksu Daniel Majling útočí svou Zónou na moji privátní cenu za nejlepší československý komiks za posledních 10 let. Konkurenci mu zatím dělá jen Rudo a Svatá Barbora. Doporučuji.
PS - Z toho komiksu vyzařuje asi podobné "temné světlo" jako z hlavních postav, něco co Vás nutí odvracet pohled od regálu, kde je ten komiks vystavený, jinak si totiž nedokážu vysvětlit, že jsem Zónu takovou dobu přehlížel a dostal se k ní až po takový době...
Záhadné, ponuré, podivné a vtipné.
Hrdinové zase trochu jinak.
Mimochodem, lidí se super schopností Krakena bohužel pár znám...
Rudo je pro mě víc než deset let absolutní srdcovka - a kéž by vzhled hlavního hrdiny Zóny spolu s jeho jménem na pohlednici nebyla náhoda! Nicméně Rudo nastavil laťku až do nebes, Zóna malinko zaostává za autorovým tehdejším standardem - což nic nemění na tom, že je to výborné čtení a lepší začátek knižního nového roku jsem si nemohla přát.
Skvěle vymyšlený a povyprávěný příběh, stejně jako kdysi jsem se u čtení smála nahlas a libovala si v autorově humoru. Příště ovšem už jen ve slovenském originále, protože - nemůžu si pomoct - česky to má o něco menší šmrnc a vychutnat si Majlingovo dílo tak, jak mu spadlo od pera, rozhodně stojí za to.
Tak zde jsem se hodně bavil. Asi jako většina jsem se při čtění neubránil srovnání s výborným Rudem. Nějaké stejné prvky bych tam našel, ale snad je lepší moc nesrovnávat a užít si naplno tento trochu depresivní, ale vtipný tajemný příběh. Vypointované dialogy (jakož i celý příběh), k nimž se budete rádi vracet a bude si říkat, kam na takové nápady autor chodí.
Je to skvělé. Čekal jsem to trochu záhadnější a ne tak dopodrobna vysvětlené, ale asi jsem radši, že si nemusím nic domýšlet. V komiksu není tolik humoru, jako v Rudovi, přesto je skoro na každé stránce. Sarkasmus a ironie, je Majlingova specialita. Nejlepší vtip (pro mně) nechci prozrazovat, ale byl o hrabání se ve vzpomínkách. Asi si stránku oskenuju a nechám zarámovat. Jinak příběh má dobrou atmosféru a kresba je prostě dokonalá. Rozhodně doporučuju a už se těším na další díla, tohoto skvělého autora.
Bavilo ma objavovať detaily v na pohľad úspornej kresbe. Nekorektný a prísny humor bol skvelý. Ale najviac sa mi páčila existencializmom naplnená atmosféra. Fakt dosť dobré, aj keď trpké rozprávanie...
Tak jak byl Rudo úžasný, říkal jsem si, že jen tak něco ho nepřekoná a tady mi teda spadla brada a musel jsem to hned přečíst znova. A pak jsem jel na hory na Poľanu a zažili jsme tam takové psycho a tak divné věci, že jsme z hor v sobotu za krásného počasí i na neděli, utekli. Nikdy jsem nic podobného nezažil a nikdy nic podobného už zažít nechcu. Doma jsem komiks otevřel potřetí a zjistil jsem, že jsme byli asi 20 kilometrů od "Zóny" u jednoho z největších stratokráterů v Evropě. Je zaznamenáníhodné, že Lipovec je údajně také v kráteru sopky.
Ať už je celý koncept Zóny vymyšlen a jestli existuje nebo ne - nemyslím to tak, že by tam lidi měli mít superschopnosti - ale jestli tak působí na lidi, co tam v okolí žijí - zlomy v zemské kůře, které působí poruchy elektromagnetického pole, sopouchy vyhaslých sopek a s tím spojené ložiska těžkých kovů, fakt nevím, ale vím, že jsem potkal dost lidí, kteří se chovali úplně přesně apaticky a podivně jako ti rodiče v Lipovci. Vím, co jsem zažil. Teď už se sice nebojím jít v noci na hajzl potmě, ale je to pořád ve mně. Asi budu muset Danielovi napsat.
Mám za sebou tři Majlingy a ani jeden nezklamal. Zóna má zase depresivní outsiderské hrdiny jako Rudo, ale je ještě trochu temnější, což neznamená, že se párkrát nezboříte smíchy. Skvost.
Stále skvělý. U Ruda jsem se teda řehtal od začátku do konce, tady je přece jen hra na hlubší a vážnější notu, ale pořád skvělý. Jen je to potřeba přečíst několikrát a k tomu nejradši i dalších 10 knih od ruských autorů po filosofy. Ale to k Majlingovi patří. Je skvělej.
Slovné spojenie obľúbený slovenský spisovateľ stále ešte považujem za niečo ako oxymoron, ale áno, Majling to má u mňa našliapnuté správnym smerom.
S hodnocením jsem si dal na čas. Předpokládal jsem, že ve mě uzraje jak víno, ale nestalo se. Navíc už těžko dávám dohromady hlavní příběhovou linku (něco mi připomenul "trudoš", díky). Ale to by se možná stalo i autorovi, v tomto ho nijak nepřeceňuji (pardooon). Oceňuji například, že mi Majling poskytl vhled do složitého fungování teroristických organizací: „Doobeda treba dohovoriť chlapcom vo výcvikovom tábore pre samovrahov, aby to nepreháňali s tréningom. Ostali už len traja. Poobede musíme navštíviť Saláha v nemocnici. Roky pre nás robil monitoring tlače kvoli karikatúram. Teraz mu operovali bránicu.“
Dobré to bylo, pobavil jsem se. A jak píše "kanitsuj" – hluché části ještě podrobím hlubšímu samostudiu a budu hledat perličky na dně.
Není to tak dobré jako Rudo , přesto je komiks místy velmi humorný v přesně takové míře, jakou od něho očekáváme. Některé epizody / dějové vsuvky jsem nepochopila, ale to určitě nebude problém autora:-)
Jmenuje se to jinak, vypadá to jinak, ale pořád je to Rudo. Daniel Majling sice maličko změnil charakter vyprávění, ovšem jádro je stále stejné. Tady bych na každý pád nerad strašil, protože Zóna zdaleka není tak anarchistická, jak by se mohlo zdát. Dobrodružství se rozvíjí ve správně konspiračním duchu, kdy společně s hrdinou odhalujeme tajuplnou záhadu, před kterou by podklesla kolena i Danu Brownovi. Atmosféra je v tomhle ohledu perfektní, autor si z žánru záměrně utahuje, stejně jako jej využívá k zvýšení napětí. Největší předností pak zůstává nekorektní humor, operující s vytříbenými metaforami: „Bola chytrá, milá, vtipná, vzdelaná, a hoci jej prsia bagatelizovali pokrok, ktorý na poli miniaturizácie dosiahli Japonci, bola aj neskutočně priťažlivá.“ Překvapivě ubylo vulgarit a to na úkor děje, avšak existenciální monology si nadále udržují komediální syrovost. Prostě nelze neobdivovat stylistiku, s níž autor dokáže pourážet člověka do třetího kolene pomocí spisovné slovenčiny.
Kniha Zóna je v
| Přečtených | 122x |
| Čtenářské výzvě | 12x |
| Doporučených | 11x |
| Knihotéce | 45x |
| Chystám se číst | 19x |
| Chci si koupit | 7x |
| dalších seznamech | 1x |
Prečítané na dva záťahy, bavilo ma to a stránky sa rýchle míňali. Hneď sa núka porovnanie s Rudom: štýl kresby je rovnaký, no tentokrát prišiel Majling s uceleným príbehom, navyše s detektívnou zápletkou; naopak ubudol prvoplánový humor, aj keď stále sa dalo dobre zasmiať na rôznych intelektuálnych vtípkoch s popkultúrnymi odkazmi a najmä na "milostnom" živote hlavného hrdinu (úvodzovky sú fakt na mieste), tam je Majling podobne silný ako v Rudovi. Na záver sa to všetko poprepájalo a potvrdilo sa, že odpovede na najdôležitejšie otázky vesmíru treba hľadať na Gemeri.
8/10