Dědictví

07.08.2022

K lize se přidá Mera, pravě včas… přijdou návštěvníci z budoucnosti, kteří se představí jako děti členů Ligy. V budoucnu svět ovládá Sovereign. A oni přišli požádat své rodiče o pomoc se záchranou budoucnosti světa…

29.03.2020

"Hemorrhage (In My Hands) - Fuel"

Tenhle díl byl skvělý. Jsme v budoucnu, o 22 let později, potomci členů ligy se vrátí do přítomnosti jejich rodičů, aby pomohli zabránit katastrofě, kterou způsobí právě oni.

První co vás napadne: "Dobře, že jsem u toho grupáče nebyl." Čili odpustím si tu logickou výtku, že dost ze členů ligy je v šoku, že by nějaké dítě vůbec mělo a zároveň ví, že do dvaceti let to přijde...hmm...jako všichni v jednom velkém baby boomu? Kdyby děcka byla nakreslená jako puboši, tak ok, ale někteří z nich tak nevypadají.

Jasně, tímhle "reunionem s budoucností" si někteří z nich dost věcí uvědomí a jejich dosavadní chování začne dávat smysl a do budoucna se asi dost změní. Jenže...není základním pravidlem při cestování do minulosti nepotkat někoho, kdo vás zná? A už vůbec mu všechno nevykecat? Neriskujete potom svojí vlastní přítomnost v budoucnosti? Možná je polovina z toho, co jsem napsala špatná úvaha. Ale nepíšu to poprvé. Cestování v čase není moje parketa....

Ale k ději samotnému, pryč od technikálií. Třeba Serenity. V ten moment se muselo Meře děsně ulevit. (A vypravěčská vsuvka byla dobrá. Jasan, že to už jsme četli! ;) ...) Už nejenom z toho důvodu, že podle anotace bude Zlomená koruna brutální. A každej si hned řekne: "Jo, to bude dobrý, asi to všichni daj tady i tam." Chápete? Já a cestování v čase s sebou přinášejí úvahy, které jinak přicházejí ve tři ráno po dlouhé noci...
(Nejlepší a nejemotivnější linka příběhu i kvůli dalším věcem je právě z vody.)

Navíc ta věc z anotace. Jako vážně? Dokázali by jste zabít svého rodiče pro záchranu světa, a tím vlastně způsobit, že se sám nerarodíte? Hmm...a jak to potom dopadne?! Koukala jsem...

Navíc vždycky když se cestuje časem, vždy je pro děj lepší, že se na vás přisaje stopař. A v tomhle případě to bylo brutální. Na konci jsem měla chuť zamáčknout slzu, ale vykašlala jsem se na to a nechala si jí žít vlastním životem.

Dědictví je poctivý komiksy jehož příběh má sice hodně akce, ale v poměru se o trochu víc zaměřuje na postavy. A v tomhle ohledu je bezkonkurenční. Kdo by to řekl, že k záchraně světa stačí tak málo! Přečtěte si to, já vám tady spoilery psát nebudu! Na tohle jsem čekala od začátku série. Na okamžik, kdy do sebe věci zapadnou a bude to všechno dávat smysl. Perfektní!