Zmizet
Petra Soukupová
Tři novely současné české autorky, držitelky ceny Jiřího Ortena za rok 2007. Ve třech příbězích popisuje autorka mezní rodinné situace, které dají rodinám nový směr. V první novele je to chvíle, kdy vypravěč, malý chlapec celoživotně soupeří se svým starším bratrem o přízeň rodičů. V klukovské potyčce utíká před svými pronásledovateli a vběhne pod auto. Kvůli těžkému úrazu přichází o nohu a tím získává větší pozornost rodičů. Naopak starší bratr se náhle ztrácí. Zpočátku se zdá, že možná utekl z domova, právě kvůli současné rodičovské nepřízni, po čase je však jasné, že jde o něco mnohem vážnějšího. I druhý a třetí příběh reflektuje niterné rodinné vztahy a sourozenecká pouta, která ani tady nejsou příliš silná.... celý text
Přidat komentář
Krásné! Četla jsem to už dávno, ale nezaměnitelný autorčin styl na mě dýchá přes obálku knihy dodnes! :-)
Tři příběhy, které jsou naprosto rozdílné a stejně je spojuje sourozenecká rivalita nebo nenávist? V prvním příběhu mi běhal mráz po zádech dokud jsem příběh nedocetla nepustila jsem knihu z ruky. U druhého jsem se nemohla dočkat konce, bohužel tento příběh mě nebavil až na poslední list daného příběhu. Třetí poslední byl psán z pohledu dospělé ženy s nahleden na své dětství a dospívání. Zde mě příběh opět pohltil z pohledu matky, kde je krásně vidět, že děti soutěži o přízeň svých rodičů. Kniha se mi celkové moc líbila a určitě doporučuji.
Prostě skvělá! Nic dalšího není nutné psát. Jedna ze nejoriginálnějších spisovatelek v ČR.
Určitě stojí za přečtení. Příběhy jsou z velké části vykreslené z pohledu dítěte, čemuž odpovídá i zvolený styl jazyka a vyprávění, a o to jsou působivější.
Posloucháno jako audiokniha. Dobře namluvené, dobře, poutavě a věrohodně napsané. Jen ta témata...
Pokaždé, když jsem si poslechla knížku Petry Soukupové (Kdo zabil Snížka, Nejlepší pro všechny), jsem měla pocit, že asi žiju v ráji... Mám téměř 20 let skvělého manžela, děti, které se mají rády a mám z nich radost, výborné rodiče, vztahy s okolím...
Ale nepřevládá radost z toho, že já jsem v ráji, spíš lítost nad těmi, co žijí v pekle...
Vzhledem k tomu, že sama znám hodně zamotaný příběh mé spolupracovnice, tak by mě příběhy neměly překvapit, ale tyhle byly ještě složitější o takových věcech se těžko mluví a proto odivuji styl psaní, četlo se to velice dobře.
Rodinné příběhy, místy lehce přitažené za vlasy, ale možné je všechno. Četla se dobře, napsáno poutavě a všechny postavy jsem si dokázala barvitě představit.
Po letech jsem si přečetla znovu. A stejně jako při prvním čtení mne odrovnal přesný psychologický vhled do postav i situací. Nic křečovitého, vše uvěřitelné a o to víc tíživé. Styl velmi čtivý, ale ne na úkor literatury. To málokdo umí.
Opravdu mohu doporučit. Jedna z nejlepších českých spisovatelek.
prvni povidka byla desiva.. :( zpusob psani originalni.. stoji urcite za precteni, ale je to obsahove tezky kousek
Knihy od Soukupový vyhledávám, protože miluju, jak si u nich oddechnu. Ideálně její knihy čtu po náročnější beletrii nebo odborné literatuře. Neuvěřitelná čtivost, knihu vždy zhltnu a odpočinu si u ní. Stejně tak se "Zmizet".
První dva příběhy super, přinutí člověka zamyslet se nad vlastními vztahy. Ten třetí byl komplikovaný, ztrácela jsem se v tom, kdo je kdo. I když kniha není žádné "drama", všechny příběhy jsou velmi silné.
Moje první kniha od autorky, čtená hned po vyjití a - byla jsem polapena. Píše výborně. Až člověka zaráží, že ač relativně mladá, píše jako po rozsáhlých životních zkušenostech. Nečte se to snadno, je to holt o životě a lidech bez příkras.
Na to, že som knihu na začiatku (a ešte dlho potom) chcela odložiť a nechať tak, bola som z nej na konci nadšená.
Všetky tri príbehy sa mi nakoniec páčili, aj keď boli veľmi pesimistické. V prvom príbehu mi chýbali dialógy, malý chlapec ako rozprávač mi tiež vadil.
Kniha je o rodinných (ne)vzťahoch a tie autorka opisuje bravúrne, až ma občas zamrazilo z toho ako hnusne sa k sebe dokážu ľudia správať...
Třetí kniha, kterou jsem od Petry Soukupové přečetla a znovu mě příběh vtáhnul, ale občas jsem byla trochu zmatená. Zda spolu povídky souvisí či ne nebo u poslední povídky jmény hlavních hrdinek a jejich otci. Ale určitě doporučuju k přečtení. 3/5.
První příběh jsem dlouho nemohla vstřebat a chvíli jsem váhala, jestli mám pokračovat v četbě dalších dvou. Jasně že život umí být krutý a při výběru knih se vyhýbám pohádkovým příběhům odtrženým od reality, ale tohle na mě osobně bylo prostě moc. Nicméně jsem ráda, že jsem knihu nakonec neodložila, hlavně poslední novela mě velmi bavila. Všechny příběhy jsou o vztahu sourozenců, který může být v dětství všelijaký, ale vždy je smutné, když si své křivdy člověk nese i do dospělosti. Je dobré si uvědomit, že sourozenecké pouto je jedinečné a nikdo jiný ve vašem životě s vámi nemůže sdílet totéž, co váš bratr nebo sestra. Každopádně stojí za přečtení.
Stejně jako předešlé knihy autorky i tato kniha se mi moc líbila. Při čtení jsem si vzpomněla na citát, který jsem slyšela, když jsem měla ještě malé dcery: " Dítě nemá povinnost mít rád svého sourozence". Rodič to musí respektovat a musí si vážit toho, když jeho děti spolu dobře vychází...
Ve všech příbězích byly úžasně popsané vztahy mezi sourozenci a také mezi dětmi a rodiči. Máme možnost nahlédnout do drsné sourozenecké rivality a také obav a nejistoty rodičů, zda v napjatých situacích reagují správně. Problémy vznikají i mezi vlastními sourozenci, natož mezi nevlastními. Obě strany to mají v příbězích složité, obě to vidí ze svého pohledu. Děti se cítí ukřivděné a s pocitem, že je sourozenci nadržováno, zatímco rodiče hledají to nejlepší řešení, aby některému ze svých dětí svým rozhodnutím neukřivdili. A po celou dobu hledají tu správnou chvíli, kdy jim říct něco důležitého, jako např. kdo je opravdu jejich biologickým otcem. Propásnutí té „správné“ doby mělo v příbězích své důsledky.
Při čtení knihy jsem se často zamyslela nad svým dětstvím. Jsme tři sestry, a jak říká maminka, každá jsme jiná a na každou platilo něco jiného. Mám ráda obě, ale přece jen si s jednou rozumím více. A to přetrvává už od malička.
Vychovala jsem dvě skvělé děti, které mají již své rodiny. Snažila jsme se k nim přistupovat individuálně a spravedlivě. A mohu jen doufat, že jsem neudělala moc přešlapů, kdy se jedno nebo druhé cítilo „ukřivděně“…
Kniha se mi líbila a mohu ji jen doporučit.
Za mě úžasně napsáno , kniha mě úplně pohltila....Hlavně jsem si hned šla koupit i další knihy od této spisovatelky...
Štítky knihy
česká literatura rozvod sourozenci rodinné vztahy osamělost dětský hrdina rodinná tajemství Magnesia Litera zmizení dětí despotický rodič
Část díla
Autorovy další knížky
2020 | Věci, na které nastal čas |
2009 | Zmizet |
2017 | Nejlepší pro všechny |
2015 | Pod sněhem |
2022 | Nikdo není sám |
Kniha Zmizet je v
Právě čtených | 26x |
Přečtených | 2 258x |
Čtenářské výzvě | 462x |
Doporučených | 138x |
Knihotéce | 404x |
Chystám se číst | 467x |
Chci si koupit | 75x |
dalších seznamech | 11x |
Čekala jsem jeden příběh a nakonec byly tři - jeden povedenější a trpčejší než druhý. Jeden se až diví, že takové epizody ze života v podstatě asi normálních lidí mohou být napínavější než lecjaká detektivka. Že cizí zmarněné osudy nutí člověka hledat si (správnou) stranu a jako vždy u Petry Soukupové - zamyslet se sám nad sebou, nad svými postoji a nad tím, jak se chováme ke svým blízkým. Ačkoliv vylíčené osudy lze považovat za ne zcela běžné, určitě si v nich každý z nás najde to svoje - něco, co zčásti sám zažil, nebo toho byl ve svém okolí svědkem. Autorka je v dialozích i myšlenkových posunech svých postav opět mrazivě přesná, takže Vás to nutí přemýšlet, zda i ona zažívá nebo zažila něco podobného, nebo nám prostě vidí do hlavy :)