Zmizet

02.04.2022

Krásně napsané...

Krásná kniha.

12.03.2022

Uf. Tohle jsem nečekala. Bylo to ... lze to o takových příbězích říci? ... skvělé.
Není to letní pohodovka, ale rozhodně se nezdráhejte si knihu přečíst kdykoli. Ale možná lehce lepší na zimu, neb vás příběhy nenechají chladnými.

27.02.2022

Tři povídky, které spojuje téma traumat, jež si odnášíme z dětství a dospívání. V každé z nich se odkrývá notně zašmodrchaný propletenec složitých vztahů a různých sourozeneckých konstelací. Autorka dokáže skvěle proniknout do duše dospívajících, postavy jsou propracované, vykreslené, každá z nich je něčím osobitá. Zároveň s jejich osudy dovedně míchá - připravuje nečekané scénáře, což však nepůsobí nikterak překombinovaně: zápletky jsou natolik uvěřitelné, že se se podobné příběhy mohly docela klidně odehrát. Své hrdiny staví do krajních situací, ale přesto není sentimentální, ani nechce působit na city - nechává na čtenáři, aby si úsudek vytvořil sám. Slouží jí k tomu i zvláštní technika, kdy na dění nahlíží z různých úhlů pohledu zúčastněných postav a bohužel již poněkud nešťastně kombinuje i časové roviny. Hlavně v začátcích povídek tak dochází k lehkému chaosu: chvíli nám totiž trvá, než si ujasníme, o koho se vlastně jedná a kdy se vše odehrává.
V povídce Zmizel jde převážně o Jakuba, jenž se v životě musí vyrovnat hned se dvěma tragédiemi, které citelně zasáhnou jeho rodinu. "Stěžuji si na nohu, a ona začne znovu brečet. Nohu nemám. Bolí mě noha kterou nemám. Mám štěstí, prý sem mohl bejt mrtvej. Možná mám štěstí, ale nemám nohu."
V povídce Nakrátko jde o dva sourozence, vyrůstající bez otce, kolem jehož postavy matka vytvořila nafouknutou bublinu lží. A v povídce Věneček jde o vnitřní dramata dvou sester, které k sobě jen velmi obtížně nalézají cestu.

15.02.2022

Tentokrát mě autorka tolik neoslovila jako v ostatních knihách, které jsem od ní četla. Nějak mi uniklo, že se nejedná o román, ale tři povídky, a u těch je vždycky problém s rozuzlením. A to se tady podle mě úplně nepovedlo. Taky na zvláštní styl psaní jsem si musela zvyknout a občas jsem se i trochu ztrácela (kdo je “ona” a kdo “matka”…?) Nicméně vnitřní monology dětí a jejich vnímání světa jsou vystiženy opět skvěle. A taky jsem si uvědomila, jak málo by stačilo, aby si lidé ve vztazích víc rozumněli - prostě si naslouchat a říkat věci tak, jak je vidíme…

23.01.2022

Nejprve mě zaujal takový úsečný styl vyprávění, ale ta beznaděj a ta samota a neutěšenost příběhů mě úplně nemotivuje přečíst si něco dalšího.
Ale kdo ví. Třeba se k autorce vrátím.

22.01.2022

Vyborne poviedky, jedna lepsia nez druha... neskutocne ma to chytilo, bolo mi z toho uzko, prezivala som to... vyborne vystavane deje, vysvetlene pohnutky postav, wow! Skvele aj ked temne, ale casto zo zivota. Bohuzial...

07.01.2022

Moje první kniha této autorky. Půjčila mi ji kolegyně a já hned začala číst a tak jsem byla překvapená, když jsem zjistila, že to jsou povídky. Celkově se mi líbilo, jak jsou postavy popsané a jejich myšlení, každý má důvod proč se chová jak se chová.

09.12.2021

Mě to tak strašně moc bavilo! Každá ze tří povídek je v něčem trochu jiná, v něčem trochu stejná. Je fascinující, jak autorka popisuje dané události vždy střídavě z pohledu více postav. Setkání s každou postavou mi něco přineslo. Pro mě to byl literární zážitek, který si budu pamatovat. Akorát po přečtení třetí knihy od P.S. přemýšlím, zda má autorka sourozence a mají se rádi :) Tolik temnoty v jednom pokojíčku...ufff....

11.10.2021

Knihu jsem četla před deseti lety jako novinku a dodnes si pamatuji to zoufalstvi rodičů hledajících ztraceného chlapce. Za mě bravurně vykresleno. Husí kůže a pocit beznaděje se při vzpomínce dostaví i po letech.

03.10.2021

Taky jste si někdy přáli Zmizet? Prostě a jednoduše nebýt? Hlavní hrdinové této knihy si to přáli, často. A já si to v posledních pár měsících přála taky, možná proto jsem po knize sáhla.

Kniha obsahuje tři povídky, které v sobě ukrývají složité rodinné vztahy, především ty sourozenecké. Každá povídka je depka (nic co by nás, pravidelné čtenáře Soukupové mělo překvapit). Její surové a chladné vyprávění dává knize tu správnou ponurou atmosféru.
Nebudu hodnotit každou povídku zvlášť, protože každá byla svým způsobem výjimečná. Každá by nám měla něco dát, především to, že bychom si měli vážit společně stráveného času s osobou, kterou máme rády. Protože se jednoho dne může stát, že nám ze života prostě a jednoduše zmizí.

Jako nejlepší bych označila povídku Na krátko. Možná i proto, že jsem viděla film a při čtení jsem měla před očima postavy, takže jsem o nich měla reálnou představu. A jako nejslabší bych označila povídku poslední, Věneček, ztrácela jsem se v ní. Totálně. I když na konci mě taky dokázala chytit za srdce.

Takže knihu nakonec hodnotím 4/5, protože Soukupová a protože to byla zase depresivní sonda do mé mysli. A to jsem přesně po knize chtěla.

23.09.2021

Co vyzdvihnout....Moc hezký popis vztahových ztrát, které se dějí se kolem nás dnes denně, mají drtivý dopad na každého jednoho člena rodiny, přesto v tom poznáváme běžný život. Mám ráda hrdiny z autorčiných knížek, jsou to lidé, které potkávám. Jsem ráda, že jejich příběh někdo pozvihne na úroveň epické balady a dá tím aktérům najevo, že je někdo vidí, vnímá, bere vážně...

17.09.2021

další kniha od této skvělé autorky a opět nezklamala. kniha je rozdělena na tři povídky, kdy každá má svůj příběh a postavy. jsou to takové ty povídky ze života, takže je dost možné, že se v nich člověk i najde.
nejvíce se mi líbila prostřední druhá povídka, ta mě bavila nejvíce, i když to nebylo vůbec lehké a veselé čtení. ani jedna povídka nebyla veselá, v každé byla nějaká negativní postava a každá postava měla svůj příběh a svůj charakter. tohle mám na knihách od Soukupové nejradši, ty rozdílné charaktery postav, jak je každá jiná a jak dokáže autorka popsat jejich myšlení a chování.
opět jsem si čtení užívala i přes ne příliš veselý obsah. moc doporučuji.

12.09.2021

Fakt dost drsné a za mne těžká depka pokud se snažíte vžít do jednotlivých charakterů. Nakonec zjistíte, že to co je podstatné jenom tak prošumí, protože pocity vyprávěče jsou daleko důležitější než příslušná kauza. Proč jsou ale všechny autorčiny postavy (a nejen v této knize) tak strašně samy? Nějak to nekoresponduje s mou životní zkušeností.

22.08.2021

Skvělé a drsné....
Klasická Petra Soukupová.
Tři úplně obyčejné povídky ze života a o životě, tentokrát téma sourozenecké vztahy. ( Hužva je boží, u nás se používá termín já: fluňa, synové: šlóška :):):)

12.08.2021

Ze třech příběhů byl pro mě třetí nejslabší, motiv dětského hrdiny, na který jsem se zaměřila, byl nejslabší a celkově bych uvítala větší vhled do myšlenkových pochodů mladší ze sester.

04.08.2021

Tři příběhy se společným podprahovým mottem: nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř... Autorka se přitom nesnaží šokovat ani násilně vyvolávat kritické situace; jen jako by psaním odrážela své životní postoje a zkušenosti. V několika obměnách vypráví o dětství, které je komplikované v důsledku konkrétní události, anebo jen souhrou každodenních maličkostí.
Zejména první dva příběhy vyvolávají autentický dojem, udržují čtenáře v napětí a evokují nejednu vzpomínku. Navíc je ozvláštňuje minimalistické, ale sugestivní a věrohodné jazykové podání s někdy až "fonetickým" záznamem hovorové řeči. Závěrečná povídka pro mě v tomhle ohledu trochu pokulhává – může to ale být i volnějším tempem nebo opakujícími se motivy.
Text se čte snadno a plynule, a současně zanechává stopy, které nejsou zrovna příjemné. Spolu s nimi ale možná i víru, že pokud věci nekončí tragicky, jsou vlastně dobré.

01.08.2021

opět výborné příběhy a čtení, díky

25.07.2021

Neklidné, strhující, rozhodně skvělé! Vřele doporučuji!