Zmije a křídla noci

Nevěřila jsem moc, že mě upíří romantasy bude bavit, kdysi jsem četla Twilight a to ten nejlepší dojem zpětně nezanechalo. No máme tady sympatické postavy, celkem odsýpající děj ve světě, který není postavený úplně na hlavu a závěr, který mě velmi potěšil. Čekala jsem určité vyústění, sice jsem se netrefila úplně, ale jsem ráda, protože tento konec byl zajímavější.

Nejsem největší fanoušek motivu často opakovaných turnajů a vyřazovaček typu hunger games, ale styl psaní autorky a její důraz na odkrývání traumat, motivů postav a vnitřních protichůdných cílů dělá z hloupoučké fantasy moc příjemnou a mentálně odměňující četbu.

Celá kniha je vlastně jeden souboj. Jen místo lidí v turnaji bojují proti sobě upíři. Hlavní hrdinka, jediný člověk, poráží upíry jako na běžícím pásu. Kniha se celkem dobře čte, přestože se děj posunuje pomaleji. I milostná linka je tu. Průměrná romantasy.

Tohle tu bylo v různých obměnách už mnohokrát, ale je to dobře napsané, čtivé a poutavé, takže chutě do toho.

(SPOILER) Do téhle knižní série jsem vkládala naději, ale dostala jsem něco, čemu jsem až zas tolik nevěřila. Pokud mají být upíři na vrcholu potravního řetězce, tak nějak jsem předpokládala, že budou krutí a budou mocní. Heh, a jako jo. Jenže je tam problém, tedy problémy, ve spoustě maličkostí, které to naprosto popírají.
Worldbuilding si představte tak, že vám dá autorka do rukou mapu a na konci glosař. Tím končí celé vykreslení světa. Nichšt. Nada. Pak si vezměte samotnou hrdinku. Je to člověk, kterou vychovává mocný upíří král. Vychovává ji jako co? Jako mazlíčka? Zásobárnu krve? Ne, jako svou „dceru“! A podle toho je s ní tak i zacházeno. Upíři by ji chtěli vysát, ale kvůli králi se drží stranou. To ovšem přestane platit ve chvíli, kdy vstoupí do Kejari. Jakéhosi turnaje, kdy vítězovi splní přání samotná bohyně Nyaxie, která stvořila samotné upíry. Chápu, že tam kde je predátor, musí být i kořist, jenže …. ona byla netypická hlavní hrdinka. Nemohla jsem se jí přiblížit. Nijak! Všechno plulo tak nějak po povrchu. Snažila jsem, vážně jsem se snažila se do hlavní hrdinky nějak vcítit, ale nešlo to. Vrchol všeho mi pak přišla ta její „namachrovaná“ podoba, kdy se v noci vydává do ulic zabíjet mocné upíry, kteří si ve slumech chtějí pochutnat na čerstvé krvi. To mi přišlo směšný. Fakt k nevíře, že byla schopná zabíjet upíry, kteří jsou silnější, rychlejší, s lepšími smysly a s magií a přitom je člověk – později asi upíro-člověk či co(?!). Což to trochu osvětlilo, ale stejně mi to přišlo přitažené za vlasy. Stejně jako skutečnost, že nikdo nepátrá po tom, co se se zabitými upíry stalo? O jednoho upíra míň sem nebo tam, je asi každému jedno. Jenže to byl teprve začátek. Jak příběh pokračoval, začala jsem si všímat dalších nesrovnalostí, např. člověk, který v turnajích krvácí, div nevypustí duši, takže než stačíte zpracovat, že má v břiše díru jak vrata, vlastně se nic neděje, protože hned vstane a je zase ready na další souboj.
Nemáte šanci si emoce s ní prožít, veškeré to napětí budované ohledně soubojů při jednotlivých hrách se vám zdají povrchní a tak nějak se v tom plácáte. Všechno se podřižovalo bohyni Nyaxii, díky níž jednotlivé souboje na turnajích představovaly nějakou její životní etapu. I když vám autorka naservírovala přímo na talíři nějaký chod z jejího života – tady únik z vězení, tady smrt manžela –, koukáte na to a přemýšlíte, zda je to pečená ryba nebo sele? Stejně jako skutečnost… proč by měl být král popisovaný na 500 stránkách pořád s novou a novou vlastností? Nestačilo by říci, jaký byl na začátku? Takhle to na mě působilo, jako by si autorka nevěděla s tou postavou rady a až v průběhu knihy mu dávala „charakterový“ vlastnosti. A taky oslovení „malá zmije“ mě osobně bylo proti srsti. Nejsem zrovna fanda plazů, ale osobně mi tohle oslovení způsobovalo husí kůži. Nic roztomilého nebo něžného jsem v tom nespatřovalo.
Na začátku knihy se setkáváme s postavou Ilany a v době, když už Kejari začalo, byla obětovaná upírům. Nemáte ale čas si k ní vybudovat nějakou citovou stránku, takže když záhy umírá, jediný, kdo pro ni truchlí je hlavní hrdinka. Se mnou jako s čtenářem to nic neudělalo. U ní ještě chvíli zůstanu, protože pokud to pro hlavní hrdinku byla její další rodina, moc jsem necítila, že by pro ni truchlila.
Romantická linka? Chtělo se mi smát i plakat zároveň. Bylo tam pár slibných momentů, ale nijak blíže to autorka nepopsala, prostě to zazdila a šlo se dál. Vše se podřižovalo hrám, ale na nějaké hlubší emoce si člověk ani na konci nedokázal dojít. Na druhou stranu oceňuji, že hned po sobě ti dva nelezli, což se po dočtení ukázalo jako velké plus celé knihy.
Záchrana dítěte z arény? Skvělé na efekt, ale stejně mi to přišlo jako zbytečná scéna, asi abychom si uvědomili, že hlavní hrdinka není až zas tak „upírská“, protože ji přeci záleží na lidech. Přitom, když zachraňovala lidi před upíry ve slumech, ani jedinkrát ji nenapadlo, že by k nim mohla přijít a zeptat se, zda jsou třeba v pořádku, kde mají rodinu nebo tak. Dostala svou dávku drogy a byla spokojená.
Hlavní hrdina? No, je 200 let starý, ale na mě působil jako ňafací štěně. Trochu smutné, když si představím, čím vším si prošel. Nebylo to na něm nijak zvlášť znát.
Věřím, že si příběh své čtenáře najde. Pro mě je to ale dost neuchopitelný a s mnohými věcmi jsem se těžko srovnávala. Ale abych knihu nehanila, autorka umí budovat napětí, udržuje čtenáře ve střehu a díky tomu je kniha nepředvídatelná. Sérii každopádně dočtu. Beru to jako startovací knihu a na tyhle poměry byla velice čtivá.

Takové Hunger games ze světa upírů, občas moc natahované s něm moc dobrou romantickou linkou.

Zmije a křídla noci se mi četla opravdu hezky. První polovina knihy má spíše pomalejší a pozvolné tempo. Není to část, která by mě vyloženě nadchla, ale zároveň mě ani nenudila a příjemně mě vtahovala do světa i mezi postavy. Od poloviny se ale děj naplno rozjede a začne nabírat neuvěřitelné obrátky. Najednou jsem prožívala snad všechny možné emoce – napětí, překvapení, vztek, naději i smutek.
Hlavní hrdinka Oraya byla místy až trochu naivní a občas jsem měla chuť ji za její neústupnost a neúctu pořádně proplesknout. Na druhou stranu právě díky svým chybám působila lidsky a uvěřitelně. Rain na mě od začátku působil tak, že bych mu věřila téměř všechno stejně jako Oraya. O to víc mi vyrazilo dech, jak se celý příběh nakonec vyvinul a dopadl.
Romantická linka mě bavila a za mě je kniha slušně okořeněná láskou, aniž by přebíjela samotný děj. Celkově mi příběh lehce připomínal Hunger Games díky soutěži a atmosféře boje o přežití, ale přesto si zachovává vlastní styl a originalitu.
Kniha mě velmi bavila a rozhodně nelituji času, který jsem s ní strávila. Na další díl se moc těším a jsem zvědavá, jak celý příběh nakonec dopadne. Za mě rozhodně povedené čtení.

Nejsem nijak velký fanoušek romantasy ani upírů, ale tohle bylo naprosto skvělé! První polovina byla dobrá, ale taková lehce young adult a téma turnaje na život a na smrt už tu taky bylo mnohokrát. Jenže druhou polovinu jsem přečetla jedním dechem. Oraya i Rhain mají mé maximální sympatie. Vztah mezi nimi vznikal krásně pomalu a uvěřitelně a později ta touha mezi nimi byla doslova hmatatelná. Závěr byl dramatický a překvapil mě. Rozhodně si budu chtít přečíst další díly.

Zase taková ta kniha, kdy člověk čte a stránky ubíhají, ani neví jak. Za mě začátek další povedené série.

Na první dojem tu čtenář může vnímat podobnost s Hunger games, nicméně rychle se od toho odpoutá. Vztah Vincenta a hlavní hrdinky se mě nesmírně dotkl a souzněla jsem a ním až nezdravě. Ta gotická atmosféra byla naprosto parádní. Možná bych uvítala víc popisu města, světa atd. Ale to čtenář najde v dalších knihách. Co se týká romantické linky, cením, že to není láska na první pohled bez důvodu a původu. Je to hezký postavený slow burn, jsou zde nečekané okamžiky, plot twisty, i dobře popsané pikantní scény a to vše pod pokrývkou gotické krvavé atmosféry. Skvělá romantasy

Mám za sebou první díl série a musím říct, že to byla taková upíří verze Hunger Games.
Pěkně vytvořený svět, kde naštěstí nebylo hodně světů a postav, takže se v tom krásně orientovalo.
Konečné rozuzlení bylo pro mě přirozené, zvlášť když to k tomu směřovalo skoro celou knihu.
Jsem zvědavá na pokračování

Plusy:

+ Originální svět, o kterém budete chtít vědět naprosto vše
+Jednoduché rozdělení hlavních "rodových linií", takže se člověk nijak neztrácí (viz hra o trůny že? )
+ Silné postavy
+ Atraktivitu příběhu značně zpestřuje utkání na život a na smrt
+ Překvapivý konec, kdy vše prozatím nekončí větou "A žili šťastně až do smrti" (Mam pocit, že to tak stejně skončí ve dvojce ale nevadí )

Mínusy:

- Méně stránek by knížce neuškodilo
- Na konci se hrdinka mohla rozhodnou přeci jen trošku jinak, ale okey

Sečteno podtrženo, bavila jsem se. Není nic za co bych měla knížce nutně strhávat hvězdičky a doufám, ze vse bude pokračovat stejným tempem i ve druhém díle. Ano, přeci jen se mi libila o trošku vice novelka, ale zase musim vzit v potaz kolik měla novelka stránek a kolik tato bichle

Pokud máte rádi upíry, nevadí vám krutost a násilí proc ne Jej nečekejte značné množství explicitnich scén jak je řečeno jiz na začátku. Sice varování je, ale během knizky se najde jen jedna a to ke konci

Napínavý příběh s velmi nečekanou zápletkou na konci. Kniha je čtivá a čtenář se snadno ponoří do příběhu. Jsem zvědavá na další pokračování.

Byla to příjemná oddechovka s romantickou linkou a krví. Líbila se mi pestrost postav, nebo božstva s navazujícím příběhem. Konec byl překvapivý, ale poslední kapitoly mi přišly velmi rychlé a málo popsané.

(SPOILER) Když bylo Oraye osm let, zůstala úplně sama. V troskách, které zbyly z jejího domova, ji našel Vincent - upírský král, který se jí coby lidského mláděte ujal a vychoval. Musela však po jeho boku být neustále v pozoru a bát se, kdy ji neuchrání a ona se stane jen další kořistí jeho krvelačných poddaných. Tím spíš ji ale vycvičil, aby se stala silnější.

Spolu s dalšími se Oraya účastní turnaje Kejari. Vítěz může být jen jeden a právě jemu Nyaxia, bohyně smrti, splní jedno přání. Oraya velmi brzy zjišťuje, do jak krutého boje na život a na smrt se dostala. Jenže s upírem Raihnem - jedním z jejích konkurentů - je to ještě složitější. Nemá strach z toho, že by ji mohl zabít, víc se bojí toho, jak moc ji přitahuje.

Kniha se od začátku perfektně četla a líbíl se mi svět, jaký autorka stvořila. Jednotlivé zkoušky turnaje byly rozhodně zajímavé, akční a objevovaly se tam věci, po kterých jsem si pokládala otázky. Dlouho jsem například dumala nad Vincentem a netušila, jaký skutečný vztah vlastně k Oraye má. Jak si ho mám vyložit.

Romantická linka mezi Orayou a Raihnem tu je opravdu slow burn. Nevadí mi to, mám to ráda, ale právě v první polovině příběhu mi mezi nimi pořád něco chybělo. Za to v té druhé jsem jim už definitivně propadla. Rozhodně tomu pomohla scéna v jeskyni a scéna před poslední zkouškou turnaje. Tomu už nešlo nepodlehnout.

A co teprve závěrečné rozuzlení? Něco jsem tušila, ale jak ty dramatické momenty dokázala autorka vyřešit? Wau a tleskám. Protože i když se to mezi postavami zatraceně pokazilo, přesto spolu komunikovaly a toho já si vždycky cením. O to víc se těším na druhý díl, kdy tu křehkost jejich vztahu budou slepovat a získávat opětovnou důvěru.

Milovníci romantasy tohle potřebujete ze dvou důvodů. Za prvé proto, že Oraya používá i ve chvílích nenávisti a vzteku rozum. A za druhé - protože Raihn.

Upíři miluji, dobré hodnocení všude chvála takže jsem se opravdu těšila. Bohužel asi díky tomu zklamání bylo o to větší. Prvních cca 100 stran jsem si říkala, pomalejší rozjezd někdy se to táhne. Čím déle jsem, četla, tím více jsem se musela, nutit.

(SPOILER) Vítejte ve světě Obitraes, kde vládnou upíři a lidé jsou jen potravou. Oraya je člověk, dívka a adoptivní dcera krále upírů. Je vychovávána tvrdě, nekompromisně a její denní chleba jsou dvě dýky u pasu. A tak aby se vyrovnala svou silou upírům, přihlásí se do turnaje Kejari, kde jako vítěz bude moct požádat bohyni Nyaxiu o laskavost. Na turnaj ji její adoptivní otec Vincent trénuje celý život, umí zacházet s noži, meči a jedy. Jediné na co není připravená, je společenství s tajemným upírem Raihnem, který se účastní soutěže také. Každá zkouška je drsnější a krutější než ta předchozí. Oraya tak musí bojovat o svůj život a také zkoumat své city, které cítí k Raihnovi. Jenže vítěz může být jen jeden!

Začátek knihy je pomalejší. Seznamujete s novým světem, postavami a hlavní hrdinkou. Je však zajímavý a nepustí vás. Poté kniha trošku upadá, scény v paláci mě tolik nebavily. To se však změnilo při každé zkoušce, která se v rámci Kejari objevila. Oraya je bojovnice, fandíte ji, avšak občas dost pochybujete, jestli se dočká v knize svého happyendu, protože přežije hromadu zranění. Poslední čtvrtina knihy je nejzajímavější a doslova se rozjede jako blázen. Sama jsem šla pozdě spát, jen abych zjistila, co je na dalších listech a jak to celé dopadne.

Romantická linka s Raihnem mě bavila, i když taky obsahovala trochu toho klišé, ale je tak hezky upozaděné, že vcelku to působí přirozeně a krásně do děje zapadá. Nelze se tu však ubránit podobnosti s jinými příběhy jako jsou Hunger Games (scéna v jeskyni, nápad s arénou atd.), ale mě osobně to vůbec nevadilo! Autorka si vytvořila vlastní pravidla, svět i postavy, které jsou osobité, mají své strasti a problémy. K tomu přidejte i mytologii s bohy a máte dokonalý nápad.

Ke knize mám jedinou výtku, a to překlad a korekce. V textu je docela dost chyb. Chybí místy písmena nebo i celá slova. Ku příkladu, Oraya o sobě mluví v mužském rodě. Je škoda, že tohle není vychytané.

Celkově mě tihle upíři chytli. Jsou nový, jsou jiný než to co známe v jiných knihách a ještě mají křídla! Z knihy jsem nadšená a moc se těším na pokračování.

Další recenze na bookstagramu @koruna_z_knih

Taková knižní UHO omáčka - generická užvaněná nuda a plochý, ničím nezajímavý postavy. A šíleně se to táhne. Než se hrdinka pohne o metr, autorka popíše deset stránek. Ale jako čtení za trest do vězení asi ideál.

4*/5*
Upíří romantasy točící se kolem turnaje na život a na smrt.

Moje první setkání s autorkou, a určitě ne poslední. Kniha je napsána velice čtivě, je plná akce - opravdu se pořád něco děje. A co oceňuji nejvíc, romantická linka je pomalá a roztažená na téměř 500 stran.
Také mě okouzlily hlavní postavy, jejich neskonalá síla a tvrdá disciplína.
Proč jsem ale nedala 5*, když to zní jako bájo?

Bohužel jsem vzhledem k počtu stran i celkové délce série (což mají být 4 díly + 2 bonusy) jsem očekávala propracovaný svět. A to se jaksi nekonalo.
Něco málo o historii nám autorka řekla, kontinent se nějak dělí, najdeme i nějaká města. Ale zmínky o hospodářství, vztazích s říší lidí? Odkud se vzala magie a proč byla dána zrovna upírům? O tom jsem neslyšela nic.
Doufám, že v příštích dílech to bude napraveno.

Hodnotím jako zdařenou upířinu, pro čtenáře 15+.

(SPOILER) Chvíľu mi trvalo, kým som sa do knihy dokázala začítať, no v konečnom dôsledku konštatujem, že bola celkom fajn. Samozrejme mám svoje obvyklé výhrady, hlavne keď dôjde na hlavné postavy. Mám pocit, že takmer v každej knihe tohoto typu, sú všetky hlavné hrdinky rovnaké. Perfektné bojovníčky, ktoré každý podceňuje, jemne naivné, častokrát prihlúple.

Oraya (v polovici knihy som si uvedomila, že vlastne ani neviem ako sa volá hlavná hrdinka, akosi mi to neutkvelo v pamäti) rozhodne patrí do tohto klanu aj keď musím uznať, že mala aj svetlé momenty. Bohužiaľ som však nepociťovala akési to prepojenie medzi čitateľom a postavou. Neustále krvácala a o chvíľu na to už bola v poriadku, že som ani nemala čas robiť si o ňu starosti. Rovnako má vôbec nezaujímal jej smútok za Illarou. Rozumiem, že mohli byť dobre priateľky, no myslím si, že by malo väčší efekt keby, ju autorka zabila o čosi neskôr, tak, aby som aj ja ako čitateľ mala čas si k nej vytvoriť puto. No možno len ja nie som dostatočne empatická, no naozaj mi bola ukradnutá. Pri Vincentovi to bolo trochu iné, no autorka sa mohla z jeho smrťou trochu vyhrať, keďže bol popisovaný ako veľmi mocný a bol výrazná postava. Neviem bolo to také suché, tá jeho smrť.

Potom tu máme Raihna. Jeho statický opis, ktorý mi autorka poskytla som okamžite vyhodila z hlavy, inak by som ho naozaj nemohla vnímať ako nejakého hot krásavca. Nevyvolal vo mne nejaké silné emócie, ani v tej chvíli, keď mu Oraya prebodla srdce. Momentálne ani neviem, čo k nemu dodať.

Mnohé scény v knihe boli pomerne predvídateľné (och, ako som len vedela, že Oraya to vyhrá a potom si bude priať, aby Rainh ožil), no v závere ma čo to aj jemne prekvapilo. Musím však povedať, že námet sa mi skutočne podobal na hunger games, no bol to taký slabší odvar. Síce sa tu prelialo množstvo krvi, zvadzalo sa veľa bojov, našu Orayu to skoro nepoznamenalo. Úlohy mi prišli málo opísané, akoby boli len nejakou vedľajšou scénou.

Páčilo sa mi však, že tu nebola hlavná romantická linka, a že sa na tých stránkach naozaj niečo dialo, aj keď som sa v tom občas strácala a úlohy mi prišli trochu na jedno kopyto. Aj keď som tu vypichla hlavne negatívne body, koniec som si celkom užila (minimálne som sa nemusela do čítania nútiť). Kladne hodnotím aj svet, bol pomerne zaujímavý.