Zlodějka mýho táty
Petra Hůlová
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/411144/bmid_zlodejka-myho-taty-rVT-411144.jpg
4
184
55
V novém románu Petry Hůlové Zlodějka mýho táty nesnáší desetiletý Miky střídavou péči, nové sourozence a mobilové dny macechy, co podle Mikyho jemu a jeho bráchům ukradla tátu. Naštěstí existuje virtuální platforma plná reálných vrstevníků v podobné situaci a ve společném přesvědčení, že mají právo vyklouznout ze střídavé pasti. Mikiho sebelítost v nebezpečném koktejlu s odhodláním zvrátit situaci za každou cenu vede k nezvladatelné nenávisti, jež systematicky ničí život a veškeré vztahy především jemu samému. Nejde se s knihou neptat, kde začínají a končí naše práva na cokoliv, či jak komplikované břemeno vztahů dokážeme unést. Petra Hůlová opět suverénně vládne slovem, ve svém světě na prahu katastrofy klade čím dál nepříjemnější otázky a rozhodně nenabízí jednoznačné odpovědi. ISBN 978-80-7215-585-8 je chybné... celý text
Přidat komentář
Příběh sám o sobě se mi líbil moc, knižní pozadí už o něco méně. Já to vlastně celé vůbec nepochopila. Kdybych si tu nečetla komentáře, abych přišla na to, co že to pořád nosí za korzety, tak bych ani netušila, v jaké době Mikyho rodina žije. Proto pro mě neustálé zmínky o hrách byly trochu nepodstatné a domnívala jsem se, že jen patří k myšlenkám desetiletého kluka. Miky byl v některých ohledech docela sobecká zrůda, co vše byl schopen udělat pro svou pravdu, jak lhal, ubližoval, vše sváděl na někoho jiného, jak uměl lidi manipulovat. Hlavně tedy s tím posledním plánem.
Ale bylo mi ho i líto, jak moc pro něj byl rozchod rodičů bolavý. Trochu se domnívám, že by se choval dost podobně, i kdyby se rodiče nerozešli, ale jeho pocity s ohledem na otcovu zradu a nechuť přijmout macechu jsem plně chápala. Konec bere dech a žádá pokračování ještě alespoň o pár stránek, ale tak to prostě mělo skončit, aby si čtenář mohl klást ony vyvstávající otázky.
Rozchod rodičů. Střídavá péče. Desetiletého Mikyho se nikdo na nic neptal, prostě byl do té situace vržen. A nese to velmi, velmi špatně.
Depresivní čtení z pohledu malého kluka a jak se ho střídavá péče dotýká , navíc tím jak byl malej nemohl pochopit proč to mezi rodiči nejde slepit , smutné bohužel to tak v mnoha případech bohužel funguje ..
Anotace je velice podrobná. Kniha se nečte lehce. Jak rozchod rodičů a následně střídavou péči vnímají děti? Dokázali bychom střídat po týdnu zcela prostředí, ve kterém žijeme a přesouvat se k někomu, o kom jsme přesvědčeni, že nám vzal někoho blízkého? Jak zvládnout takovou situaci a neublížit dětem? Děti jsou rukojmí, lze se divit jejich jednání? Závažné téma výborně podané autorkou. Měli by si přečíst všichni, kdo své děti do této pasti dovedou.
Čisté zoufalství provází celý příběh nejen hlavního hrdiny, ale i ostatních, kteří zde mají nějaký "vliv": rodiče, sourozenci, sociálka, církev...všichni zde svými postoji a názory jen přilévají olej do ohně namísto pomoci s řešením nebo alespoň ulehčením situace. Silně emotivní příběh.
Téma výborné, ale nějak divně uchopené. Bez děje, rozvláčné, jak deníček malého kluka. Byla by z toho dobrá povídka. Nedočteno.
formálně a teleologicky perfektně zvládnuté vyprávění, čtenáře v něm má s*át úplně všechno, a to se taky Hůlové daří: postavy, jejich jednání, styl vyprávění, mučivé opakovaní... znovu a znovu a znovu se Miky musí podrobovat kyvadlu dvou světů, znovu a znovu se opakují ty samé konflikty a situace, fráze a nesmysly... jestli jsem si z toho měl vzít, že střídavá péče je fakt na pi*u, pak tedy účel splněn - a někdo by s tím teda měl už konečně začít něco dělat
Neodložila jsem jen proto, abych zjistila, jak to dopadne. Jestli dojde k nějaké katarzi. Nedošlo. Hrozný čtení, to dítě mě děsně štvalo a jeho rodiče ještě víc. Čirá deprese...
Velká dramata, radosti pomálu. Těžce ze života, bohužel. Odpovídá to teorii, že co se týká rozchodů a rozvodů, pro děti je nejzranitelnější věk 9-12 let. Proto neváhejte a rozejděte se zavčas :) (blbý vtip a snaha odlehčit toto neskutečně těžké téma knihy, které pojednává o tom, kde jsou hranice práva rodičů na vlastní svobodu a spokojenost.)
No, bylo to neveselé. Nejsem příznivcem střídavé péče a tohle mě v mém názoru jen utvrdilo. Oceňuji, že autorka nikoho nehodnotí, nikomu nestraní, nesoudí, jen sděluje. Jenom jsem nepochopila, proč se odehrává v blíže nespecifikované budoucnosti a četnost obratu “v krku mám bulení” bylo větší než malé (a pro mne únosné) množství.
Zajimal me pohled ditete na stridavou peci a misty byla kniha velkym aha. Musim ovsem vytknout narocnou orientaci, kdy se vlastne dej odehrava, prarodice Mikyho zazili 2.sv.valku, ale tyto deti uz jsou evolucne tak slabe, ze musi nosit korzety, vsichni maji elektricke kolobezky a funguje nejake zvlastni podsveti. V tom jsem byla ztracena a v knize se mi nedostalo zadneho vysvetleni. Jako (cerstvy) rodic jsem casto pocitovala frustraci z chovani deti a zabredavala myslenkama k moznym resenim situaci.
Jako člověk, který vyrůstal celé dětství v úplné rodině a měl vše, je tohle téma pro mě hodně vzdálené a těžce pochopitelné. Ale autorka ho vystihla tak, že si ho dokáže najednou představit snad každý čtenář, ať už je z jakékoliv rodiny. Dost podrobně a do hloubky popisované vztahy tří kluků, kteří prožívají střídavou péči. Je na to pohlíženo z pohledu toho prostředního z nich. Každý si na něj asi udělá svůj názor. Někomu může připadat jako naprosto rozmazlený fracek, někomu zkrátka jako nešťastné dítě. Já jsem se celou dobu nemohla rozhodnout a až do konce knihy se u mě střídaly různé emoce. V tomto příběhu je jasně vidět, že i malé děti dokáží vnímat vše, co se v rodině děje, hlavně to negativní. A nejen, že na to reagují, ale oni si to i zapamatují. A věřím, že se to odráží později i v jejich vlastním dospělém životě. Nejhorší je, že za to, jak se nehezky (až agresivně) ty děti chovají, může výchova a prostředí. Je smutné, když rodiče ani po rozvodu nedokážou fungovat, nedokážou dětem nastavit hranice a vést je tím směrem, který by potřebovali...
Jako rozvedená máma stejně starého kluka jsem tu knihu několikrát odložila, dělalo se mi z ní fyzicky špatně. Mikyho jsem nesnášela a zároveň mě dojímal a bylo mi ho líto, protože byl produktem svých rodičů.
Petra Hůlové brilantně vystihla mluvu dnešních dětí, knihu napsala skvěle, nicméně kdybych měla knihu doporučit, tak snad jen těm, kteří se rádi vnitřně drásají.
Ani anotace neprozrazuje nic o tom, že kniha je částečně sci-fi. Nevadilo mi to, jen mě to překvapilo, zatím jsem se sci.fi knihám Petry Hůlové chtěl vyhnout. Kluk na odstřel, ovšem všichni ostatní taky. A vůbec celkové nastavení společnosti. Jak zmiňují jiní, doufám že spojení "v krku mám bulení" už nikdy v životě neuvidím nikde napsané. Spíš jsem tedy nechápal, proč je na obálce komiks z doby normalizace...
Zlodějka mýho táty je jednou z nejtěžších knih, které jsem kdy četla, a to z mnoha důvodů. Předně samotný námět vyvolává ambivalentní pocity už od počátku. Spíše se kloním na stranu, že Miky je rozmazlený fracek vynucující si pozornost za každou cenu těmi nejšpinavějšími způsoby, můžeme mu to mít ale vážně za zlé? Sama pocházím z rozpadlé rodiny, střídavou péčí jsem si však neprošla, těžko tedy soudit pocity desetiletého dítěte, věřím, že jich existuje mnoho, které to snáší podobně těžce jako Miky. Autorka se snažila zvolit autentický způsob přemýšlení i vyjadřování, což je v první zhruba polovině zajímavý prvek, po půlce už ale neskutečně otravný. Stylistická repetitivnost, zejména pak nadužívání fráze „bulení až v krku“, mi už tak strašně lezla na nervy, že jsem knihu musela na dlouhé dny odkládat, aby se mi neudělalo fyzicky špatně. Na jednu stranu oceňuji, že Zlodějka mýho táty v podstatě neprochází zásadním vývojem z hlediska Mikyho názoru na celou věc, na stranu druhou to opakování motivů, myšlenek a v podstatě i dialogů bylo velmi únavné. A tak se tímto dlouhým intrem dostávám k jádru pudla – já vlastně knihu hrozně cením, protože vyvolává přesně takové pocity, jaké by měla – morální dilema, ambivalentnost, únavu nad opakujícím se a nikdy nekončícím problémem, ale na stranu druhou pro mě bylo její čtení až skoro fyzickým problémem, málokdy jsem zvládla přečíst více než deset stránek najednou. Jistě vím, že vrátit bych se k ní už nikdy nedokázala. Pokud bych však měla vypíchnout jednu věc, která mě opravdu zaujala, byl by to motiv klimatické změny nenásilně vmanévrovaný do příběhu tak, aby neodváděl pozornost, ale zároveň aby byl jasně pojmenovaný. Obávám se, že nejen sucho, ale i všechny ortopedické a jiné podpůrné prostředky, jež Hůlová popisuje, jsou bohužel hrozivou kakofonií nedaleké budoucnosti.
Obdivuju myšlenku i způsob, jakým je čtenáři předložena. Celou dobu jsem vnímala hlavně absenci citu, empatie, komunikace, snahy po nalezení řešení. Všechny postavy mi lezly na nervy, včetně malého vypravěče.
Pro někoho z toho vyjde, že střídavá péče je zlo, což možná i je. Ale jen o ni nejde. Kde není péče, láska, snaha a vnímání těch druhých, je to k ho*nu.
Jsem zarytý odpůrce střídavé péče, ale tohle čtení mě nepotěšilo.
Představa, že to nějaké dítě může mít nastaveno takhle, je opravdu příšerná. Vždycky se snažím vidět na každé situaci to nejlepší, vyzobnout si to dobré, ale jak tohle naučit dítko přicházející do puberty? Byla bych já v tom věku ochotná poslouchat něčí rady na toto téma? Nemyslím si to.
Považuju se za docela vyrovnaného člověka a doposud spoustu svých postojů opírám o své zkušenosti a zážitky z dětství. Jako bych tam stále byla ukotvená, jako bych tam opravdu měla ty pomyslné kořeny. Představa, že tohle ukotvení neexistuje, mě naplňuje nefalšovanou hrůzou.
Věřím tomu, že je možný citlivý a víceméně přátelský rozchod rodičů, který pro jejich potomky nemusí být stresující a dlouhodobě negativní záležitostí. To však rozhodně není případ téhle knihy, ta je jen pro silné povahy . . .
Štítky knihy
psychologické romány střídavá péče
Autorovy další knížky
| 2002 |  Paměť mojí babičce |
| 2008 | Stanice Tajga |
| 2006 |  Umělohmotný třípokoj |
| 2019 | Zlodějka mýho táty |
| 2014 | Macocha |
Kniha Zlodějka mýho táty je v
| Právě čtených | 6x |
| Přečtených | 260x |
| Čtenářské výzvě | 42x |
| Doporučených | 4x |
| Knihotéce | 58x |
| Chystám se číst | 159x |
| Chci si koupit | 38x |
| dalších seznamech | 3x |
Pro mě to byla velmi silná kniha. Manželé, kteří už spolu nemohou být ....a uprostřed dítě. Nicméně macecha v knize mi přišla trpělivá. Konec byl pro mě neuchopitelný a potřebuji asi pokračování. Ach jo...málokdy mě kniha tak moc zasáhne.