Zlodějka knih

Mladý australský autor sepsal silný, zajímavý a neobyčejně čtivý příběh. Jeho vypravěčem učinil Smrt. Smrt je zdánlivě nezúčastněný divák, s dokonalým odstupem, s osobitou perspektivou; má všechny předpoklady pro to být svědkem a vypravěčem. Ale příběh Liesel Memingerové je tak mimořádný, že i Smrt si musí přiznat zájem o živé lidi, dojetí z jejich utrpení, hořkost a úlevu z konců. I Smrt má srdce. Zusakova kniha se vydává na smutná místa, rozhodně ale není skličující. Kniha se stala záhy po svém vydání mezinárodním bestselerem. Dlouho očekávané české vydání mezinárodního bestselleru....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/26_/26831/zlodejka-knih-43M-26831.jpg 4.65219
Originální název:

The Book Thief (2005)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Válečné
Vydáno:, Argo
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (1370)

Přidat komentář
marketakic
včera

Nejprve jsem viděla film, díky němu jsem se dala do čtení. Začetla jsem se a za dva večery si odžila poeticky zpracované smutné téma. Trochu jsem si říkala, že je škoda, že vím jak to dopadne, ale kniha byla fajn. Ještě jsem nečetla příběh viděný z pohledu smrti :o)

zdenaR
včera

Knihu jsem četla v rámci čtenářské výzvy a nebyla jsem zklamaná. Posléze jsem viděla i film, ale kniha je kniha :-)))

LenWer
předevčírem

Do čtení knihy o válce se mi moc nechtělo, ale vybrala jsem si ji do čtenářské výzvy a opravdu nelituji. Vypravěčský jazyk je neuvěřitelně něžný, konejšivý, přestože popisuje hrůznost a nelidskost války. Způsob psaní mě skutečně nadchnul, včetně zvýrazňování těch nejdůležitějších myšlenek. Přečetla jsem jedním dechem a myslím, že by se tato knížka měla stát jednou z doporučené, ne-li povinné literatury.

Arven2001
předevčírem

Ze začátku mi chvíli trvalo, zvyknout si na styl psaní. Ale stálo to za to. Zlodějka knih je ta nejkrásnější kniha, jakou jsem v životě četla. O prázdniny jsem ji přečetla za dva dny.
Film je taky moc hezký, ale s knihou nesrovnatelný. Chybí tam to nejdůležitější, to, proč všichni tu knihu milují.

Schary
16. července

Moc nevim,co ke knize napsat. Začnu od podstaty- čte se dobře...Ten příběh plyne pomalinku, přidává kapku ke kapičce děje až je z toho silná řeka. Hlavní hrdinka je malá holka dost stíhána osidem a postupně ji umírají její milovaní.... stojí za to.

MíšaS.
14. července

Co napsat?
Na tuhle knihu jsem se neskutečně těšila, byla jsem v knihovně na seznamu čekatelů hodně dlouho a nadávala, proč to ti lidé nemohou vracet rychleji.
Kdysi dávno jsem viděla film, který mě uchvátil, a to nejsem žádný filmový fanda a normálně na telku ani nekoukám.
A teď nějak nevím, kde se stala chyba. Kniha je hezká svými myšlenkami a snahou ukázat, že není vše černobílé a že i když má člověk málo může být nejšťastnější na světě. Ale nemohla jsme se do příběhu začíst, neoblíbila jsem si žádnou postavu a to je podle mě u knihy dost špatné, když ze všech lidí vám nepadne do oka žádná. Bylo to možná i tím, že film je podstatně lyričtější, kdežto kniha jede jednu událost za druhou a Smrt vám neustále omílá, že nechápe lidi a jejich rozhodnutí a pořád čtete o tom, kolik jich kde posbírala. Myslím si, že se měl pan Zusak zamyslet víc nad Liesel a jejími rodiči, Rudym a ostatními obyvateli města a vypíchnout otázky týkající se viny, trestu, odpovědnosti, charakteru, loajality a vynechat počítání mrtvých. Vždyť mi víme, kolik jich při 2. SV zemřelo.
CHápu, proč má knihu tolik lidí rádo, ale na mě je to asi málo propracované.

Pauvka
13. července

Kniha s krásným smutným příběhem.

Barbora216
12. července

Nádherná kniha! Viděla jsem kdysi i film a kniha se mi dostala do ruky až teď, tak jsem byla ráda, že už jsem zapomněla, jak to vlastně ve filmu bylo. Naprosto nádherné vyprávění smrti, kdy máte pocit, že je jí vlastně líto, že lidem bere život. Soucítila jsem jak s hlavními postavami, tak se samotnou smrtí. Dopředu vám smrt prozradí, co se bude dít, ale já jsem stále doufala, že to bude jinak. Ačkoliv jsem byla na všechno smutné co příjde připravená, několikrát jsem u knížky plakala, což nedělám téměř nikdy. Nádherné zpracování a skvělé postavy, měla jsem ráda snad každou z nich, včetně smrti. A i když je knih na toto téma hodně, tahle je opravdu něčím jedinečná a tak skvělé hodnocení si rozhodně zaslouží.

loudomar
11. července

Tak já viděla i film a za mne tedy lepší zpracování. Jak už zde někdo psal také mi nesedla příliš smrt jako vypravěčka a opravdu mě štvalo jak téměř každou kapitolu odbočovala a předesílala co bude. Celkově je to dojemný příběh, který vezme za srdce, ale polovinu knihy jsem měla pocit že nejsem stále dostatečně začtená. Z dostupných novodobých válečných románů za mě tedy slabší.

Petzar
08. července

Dost dobrá kniha, ale musí mít na ni člověk tu správnou náladu

havranice
08. července

Těsně před touto knihou jsem četla knihu Hana (o židovské rodině za období německé okupace u nás) a tu jsem přečetla jedním dechem. Otevřela jsem Zlodějku knih, čekala, že to bude podobně dobré a přišel náraz. První kapitolka mi přišla opravdu strašná - vůbec mě to nezaujalo, ten styl mě dráždil, bylo to jakoby nesmyslně pololyrické či co, Smrt tam plácala pořád něco o barvách...a já se zhrozila, že na dovolené nebudu mít co číst, protože to byla jediná kniha, kterou jsem si s sebou vzala ("proč jsem si já hloupá nepřibalila toho Harryho Pottera..."). Další kapitoly se nezdály o moc lepší, komentáře Smrti mi přišly rušivé, vůbec mi to nesedělo, přišlo mi to takové vyumělkované. Ta nerealistická personifikace smrti mně vadila, drželo mě to od příběhu odtaženou. Ale kombinace faktu, že jsem s sebou neměla jinou knihu a pocit závazku vůči kamarádce, která mi knihu darovala (a ona knihy ode mě čte poctivě) mě donutila číst dál a jsem za to ráda. Kolem strany 100 už jsem se na četbu mírně těšila, od poloviny knihy už jsem si četbu vysloveně užívala, dostala jsem se dovnitř. Nejen příběh ale i vyprávěcí styl si mě postupně získal, začal mít jakési něžné kouzlo, komentáře Smrti v odstavečkách se mi také začaly líbit ( zvláště ty, co na mě působily jako takový citlivý černý humor, ale její řeči o barvách nebe si mě nezískaly nikdy). Nejdřív mi všechny postavy a vztahy přišly jen jakoby načrtávané, ale jak byly načrtávané dál a dál, najednou to dostalo hloubku a plastičnost a četba začala být velmi uspokojující. Příběh se nikam nehnal, měl čas pracovat v nitru, a přesto se v něm tolik stalo a bylo vykresleno tolik vztahů a událostí. Bylo také zajímavé po četbě Hany vnímat teď zase příběh z druhého konce - příběh obyčejných Němců za války - vnímat jak propadli propagandě, ale zaroveň to samozřejmě stále byli lidé, se svými vztahy, osudy, smutky... Vztah Rudyho a Liesel jsem prožívala nejvíc a přišel mi vykreslený teda fakt nádherně. Z vedlejších postav bych vyzvedla linii s Ilsou Hermannovou, to se myslím moc povedlo. Konec knihy mě emocionálně dostal, brečela jsem fakt dlouho (několik kapesníků), zasáhlo to hluboko, líbilo se mi, jak to bylo pojaté a zpracované. To, že byly klíčové události a úmrtí prozrazované dopředu, mně vůbec nevadilo, naopak to zintenzívnilo prožitek těch jejich vztahů a interakcí, když jsem třeba věděla, že už jim spolu nezbývá moc času.
Mírně kriticky vnímám někdy podle mě křečovitou snahu autora o za každou cenu originální vyjádření a přirovnání, která podle mě velmi často nebyla vůbec výstižná - prostě jen zajímavě zvolená slova, která nic trefného o situaci nevyjádřila, ba naopak, vůbec mi třeba ta slova či věta nedávaly smysl, nic nedokreslily, metafory byly často fakt kostrbaté, neseděly. Někdy také probleskla drobná pochybnost ohledně věrohodnosti postav. V knize se také často skloňuje zlodějství, Zlodějka knih atd., přitom o tom zlodějství to zas tak moc vlastně není a tyto pojmy mi tam někdy přišly spíš jakoby trochu na efekt. Taky mi přišlo, že se nějak zapomnělo na rodiče Liesel, člověk se nic nedozvěděl o jejich osudu a bylo zvláštní, že to Liesel ani nějak moc neřešila.
Jinak se mi příběh dostal pod kůži a dotýkal se mě na takových těch místech v nitru, kde když se mě kniha dotýká, tak jsem prostě spokojená a kniha se zařadí do mé knihovny jako vzpomínka na kousíček života, kterou jsem s ní prožila. Emocionálně bych knize dala klidně 5 hvězd, ráciem zůstanu u čtyřech.

bosorka78
04. července

Krásný příběh o válce z pohledu druhé strany,obyčejných německých lidí kteří s válkou nesouhlasili stejně jako my

TeraOkudlana
04. července

Nestává se mi to často, ale v tomto případě hodnotím film jako lepší, než kniha. Jsem ráda, že jsem si ji před filmem přečetla, docela mě to i bavilo, ale nesplnilo to má očekávání a od tak vychválené knihy jsem tak nějak čekala víc...

a.r.nick
01. července

Poutavě odvyprávěno, citlivě... dojemně... Historické romány nemusím, tenhle jsem na doporučení vyzkoušel - a asi ještě dlouho bude uvnitř mě vězet. Přišlo mi to dokonalé celé: od bohatého vypravěčského stylu a hraní se slovy... přes nápad, že vypravěčkou je vlastně Paní Smrt a že nám často vyzradí některé důležité momenty dopředu... až po děj samotný, zasazený do doby, kdy bylo všechno vzhůru nohama a kdy bylo všechno dobré v lidech systematicky ničeno, přesto ale v lidských srdcích vždycky zbylo dost prostoru, aby tam klíčila, kvetla a sílila láska ve všech možných podobách. Nádhera.

Nymphetamine
27. června

Zlodějka knih vypráví neobyčejně obyčejný příběh. Ale počkat, není to ona, kdo nám ho vypráví. Je to někdo jiný. Jiná (z mého pohledu žena) bytost, která není vítaná a v dnešní době spíše ve vyhnanství... Ale vyhnat ji není snadné. A proč také... Možná se autor pokusil nám ukázat její přívětivější tvář. Její náruč, kde již není bolesti a utrpení a kde čeká jen láska. A tak nás tato učitelka v životě vede do jednoho z příběhů, který se nám rozhodla vyprávět. Do příběhu plného lásky, přátelství, odvahy, ale i utrpení a bolesti. Do příběhu, který ji zprostředkováváme my lidé a ona ač neviděna, se snaží ho trochu žít s námi... Proto jak říkám, je to neobyčejně obyčejný příběh jedné z mnoha lidských válek, který ji však natolik okouzlil a dojal, že se s námi o něj podělila...

myelka
26. června

kniha nemá žádný velký děj, žádná akce, pouze jeden silný příběh života, který ovlivnil spoustu dalších životů...a přesto mě to vtáhlo do stránek a nemohla jsem se odtrhnout.

Bookworm11
26. června

Vypravěčka Smrt mě bavila, ale občas jsem měla chuť ji zabít (přestože by to nešlo) za spoilery. Jinak je to velmi dojemná kniha, ke které se člověk může kdykoliv vrátit.

Anilka13
26. června

Jedno velké utrpení a zklamání.. Styl psaní, kdy autor snad na každé stránce prozradí, co se bude dít dál, mě totálně rozčiloval, nudil a připravil o čtenářský zážitek. Jedna * pouze za filmové zpracování.

kristyna7552
25. června

Knížka, co ve vás něco zanechá, nutí vás přemýšlet a jen tak vás nepustí. Neskutečně dobře napsána, autor si hraje se slovy, každá věta je vymazlená. Smrtka je mistrovská vypravěčka. A poslední slova v knize... Přečtěte a posuďte sami, zda souhlasíte, protože já ano.

Prim
23. června

Pořád jsem čekala kdy se příběh "rozjede,začne mít spád" ... a nic. Druhou půlkou jsem se prokousávala. Čekala jsem víc. Nenadchla mě. Možná se podívám ze zajímavosti na film. Styl jakým byla kniha napsaná se mi líbil.

Agnesita
23. června

Poetické a současně přímočaré líčení války v Německu. Dobří lidé jsou všude.

jant02
20. června

Snažím se rozpomenout, co mě přimělo sáhnout po téhle knize. Co mi běželo hlavou po přečtení anotace. Vybavuji si, že se mi celkem zamlouval neobvyklý typ vypravěče. Že bych se nechal takhle snadno nachytat…? Ať už to bylo, jak chtělo, každopádně jsem se do čtení pustil na základě vlastní vůle, nikdo mě k tomu nenutil, takže určité rozčarování nemůžu nikomu vyčítat. Teď vám ale chci říct něco jiného. Něco, co jsem si uvědomil po přečtení pár stran, a týká se to rozhodnutí spisovatele, který ji napsal.

*** Rozhodnutí, které učinil Markus Zusak, než začal psát Zlodějku knih. ***
** Napíši bestseller! **

Když už rozhodnutí padlo, podřídil mu veškeré své konání.
Já vím, působí to jako pěst na oko, ale přesně takhle na mě působily všechny ty tučně vytištěné mezititulky včetně těch grafických kudrlinek. Všechno to na mě působilo silně rušivě, vytrhávalo mě to ze soustředění a znesnadňovalo dostat se do příběhu. Vnímám to jako přehnanou manipulaci se čtenářem. Autor mi vnucuje způsob, jak mám knihu číst, jak mám text vnímat, co mám pokládat za důležité. Zvažoval jsem, že všechny ty zvýrazněné věty začerním fixem – čtivosti by to významně prospělo. Bohužel jsem si to nemohl dovolit, knihu jsem měl půjčenou, (nabízelo se řešení - knihu ukrást). Toto je tedy hlavní důvod, proč knize uděluji jen tři hvězdy. Nad ostatním jsem ochoten přivřít oči. Třeba nad snahou propašovat do knihy určitý typ humoru (nelze opomenout, že kniha pojednává o nejtragičtějších a nejstrašnějších událostech v lidských dějinách).
Prozrazování děje předem, které části čtenářů vadilo, jsem nevnímal nijak negativně. Myslím, že se tím podařilo autorovi jednak vybalancovat hranici, po jejíž překročení by se příběh zřítil do příliš patetických tónů a jednak odůvodnit přítomnost Smrti coby vypravěče, kterou jsem místy, hlavně v první půlce, nevnímal nijak intenzívně.
Zpočátku mi připadal příběh příliš banální, to jsem ale v průběhu čtení přehodnotil a nakonec to považuji spolu s osobitým stylem vyjadřování za jeden z největších kladů knihy. Ukazuje to, že dějiny se skládají většinou z banálních příběhů jednotlivých lidských osudů.

Nakonec celkový dojem z knihy není až tak špatný, ale očekával jsem přece jen trošku víc. Román je sice dobře řemeslně zpracovaný, ale bohužel je příliš mezi řádky cítit komerční záměr. Myslím, že až čas ukáže, zda Zlodějka knih vyryla do dějin literatury dostatečně hlubokou rýhu anebo její stopu zavane první silnější vítr.
Pokud bych měl knihu doporučit, tak snad těm, co si rádi pobrečí. Pokud hledáte něco, co ve vás bude určitou dobu rezonovat, sáhněte raději po něčem jiném.

YA-girl
20. června

Naprosto kouzelně, chytlavě a dojemně odvyprávěný příběh z druhé světové války. Líbí se mi už neobvyklý výběr vypravěčky ;) - která měla za války spoustu práce, ale přesto si stíhala všímat osudů některých lidí, včetně osudu malé Liesel, zlodějky knih. Díky jejímu příběhu, který je popsán s úžasnou citlivostí, se nám postupně odkrývají i osudy ostatních lidí, jejichž životy se s tím Lieseliným nějakým způsobem propojily, a o to silněji si pak uvědomujeme zvrácenost války, která zničila a zahubila tolik krásného, tolik živoucího, tolik láskyplného. Plus MOC se mi líbil vypravěčský styl, použitá slovní spojení, a ta zvláštní něha, která sálala snad z každé věty... Těšila jsem se vyloženě na každý další odstavec, a to i přesto, že jsem tušila, k jakému konci to celé spěje.

PetrKral
14. června

Nevím, ale nějak mě kniha neoslovila a odložil jsem ji po několika desítkách stran...

PlenkaLenka
14. června

Krásný příběh. Kniha je pro mě netradiční ze dvou důvodů. Prvním z nich je, že ji vypráví smrt. A druhým důvodem je fakt, že kniha pojednává o životech Němců a jejich útrapách během války. Ve většině knih s touto tématikou, co jsem měla možnost přečíst, jsem se setkala s osudy Židů a občanů zemí, které byli ve válce s Německem, a vlastně jsem si ani neuvědomovala, že ani někteří Němci to neměli za války jednoduché.

PaulaHortensie
10. června

Smrt=zármutek + zlo. Tuto rovnici einsteinovsky vyvrátil autor. Smrt v této knize postavil do role vypravěčě se srdcem a schopností mít rád. Mám pocit,že má Liesel ráda,ale nechce si to připustit. Vykládá nám její příběh skoro jako matka,která je hrdá na svoji dceru. Je to úžasně napsaná kniha s jedinečným příběhem. Tato knihu musíte prožít

perfis1280
06. června

Vynikajuca krasna kniha.

Peťule115
04. června

Kniha se mi dostala do ruky přes kamarádku - sama bych ji asi nevyhledala. Dost mě odrazovalo téma knihy a její tloušťka (tlusté knihy čtu běžně, ale ne na takové téma) ... a mile mě překvapila - každou stanu jsme hltala - jelikož čtu než jedu do práce, tak jsem myšlenkami brzdila hodinovou ručičku, aby mi dala ještě prostor pro další kapitolu. Určitě se k ní vrátím

Dubin3k
31. května

Mistrovské dílo. Kniha má snad všechno, co by každá kniha měla mít. Příběh je naprosto dech beroucí a snad každý si musí Liesel, manžele Hubermannovi, Rudyho a i Maxe zamilovat. Autor velice pěkně začlenil do příběhu vypravěče, kterým nebyl nikdo jiný než smrt. Smrt není pouze vypravěčem, ale je i součástí samotného příběhu, kde si postupně odvádí postavy, a navíc přidává do příběhu své poznámky, které dávají příběhu pořádnou hloubku. Osobně jsem si příběh přímo zamiloval a určitě se k němu vrátím. Rozhodně s podle mého názoru nejedná o knihu, kterou by kdokoliv zvládl přečíst za pár dní, protože příběh je tak emočně náročný, že jsem si v průběhu musel dávat pauzy abych vstřebal co se stalo. Události dané doby jsou spíše v pozadí a doplňují příběh Zlodějky knih, ale i to málo přinutí člověka se zamyslet nad tím, jak hrozná doby to byla a jak špatné věci se děli dobrým lidem, kteří si je vůbec nezasloužili. I když se za to tak trochu stydím tak během čtení jsem se několikrát rozbrečel, a to jak u veselých, tak i smutných momentů, je to vůbec první knížka která mě dohnala k slzám a to jsem typ člověka, který už pěknou řádku let nebrečel a přečetl už docela dost knih. Doporučuji všem kdo mají chuť si ji přečíst rozhodně zaujme, zabaví, zasáhne, ohromí a na konci zničí.

nicole1990
27. května

viděla jsem první film ten se mi líbil,ale kniha asi víc akorát mi přišlo,že v knížce i filmu některé věci byli jinak... Hezky napsaná knížka o nacistickém Německu a o tom,že i Němci to neměli jednoduché a museli se bát o svůj život.