Zloději zelených koní
Jiří Hájíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/12935/bmid_zlodeji-zelenych-koni-gpz-12935.jpg
4
640
159
Pavel zběhne ze studií geologie a stěhuje se za svou dívkou Karolínou do Hradce. S partou hledačů vltavínů občas vyráží kopat a bere s sebou i kamaráda Kačmara. Postupem času však zcela propadá sběratelské a zlatokopecké vášni a s Kačmarem se pouští do stále větších dobrodružství. Ta brzy začnou ohrožovat jeho vztah s Karolínou a Pavel nakonec za svou umanutost a touhu žít jinak platí vším, co má, málem i životem…... celý text
Přidat komentář
Povedeny pribeh, pekne vystaveny, cleneny do kapitol, ktere muzete jednoslovne (dle obsahu) nazvat. Pribeh je vypraven pres focus sbirani vltavinu, I tak se postavy vyviji, vse smeruje, jak je naznacovano, kruh se uzavira.
Moje prvni kniha od autora, uz so tesim na dalsi.
Tuto knihu jsem náhodně vyhmátla v knihovně a po zběžném prolistování mi bylo jasné, že si ji musím odnést domů k přečtení. Nesmírně poutavě autor vypráví příběh hledačů vltavínů, kterážto činnost je nelegální, ale touha po tomto "nebeském skle" stále žene hledače k jeho hledání, ať už pro své sbírky, či na prodej. Já vlastním dva pěkné kousky tohoto tajemného skla, které jsem dostala od kolegy, jehož příbuzný jich nacházel spousty při stavbě vodního díla Římov.
Moc pěkné čtení,autor nás jako vždy zavede do jižních čech.Krásně napsaný příběh o obyčejných lidech v jejich obyčejném životě,ale napsáno neobyčejně čtivě.
Moje první kniha od tohoto spisovatele a rozhodně ne poslední. Do této chvíle jsem netušila,jak vltavíny vypadají. A jak se musí ze země vykopat. Pavel i Karolína byli sympatičtí, on věřil a doufal ve štěstí, ona potřebovala jistotu. Kdyby nebylo hledání vltavínů nelegální, byl by to oddechový román pro pár letních večerů, který by ale postrádal napětí, díky němuž dostal ode mě 5 hvězdiček.
Poutavý příběh, mně blízký, sama mám menší sbírku minerálů. Moc pěkně se čte, je to takové nenucené, přirozené, žádné velké zvraty či překvapení. Je to třetí román od pana Hájíčka a docela jsem si ho oblíbila.
„Já vzývám čistý věci, rozumíš, krystalický soustavy, čistota a řád, to je matematika a geometrie, mřížky atomů, a to jsou kameny, čistý krystalický látky, soli a žlutá síra, diamant, nic než atomy prvků a krása, krása ušlechtilejch kamenů…“
Zloději zelených koní jsou příběhem o jedné neobyčejné sběratelské vášni, která se zvrhne v úplně obyčejnou posedlost, ... a když to pak necháte zajít příliš daleko, až už nezbývá nic jiného než za předchozím životem udělat tlustou čáru a pokusit se začít znovu ... dokud na to máte ještě sílu.
Na první pohled je to příběh o úplně obyčejných lidech (a i tím je pro mě zajímavý, "vrací na zem"), zachycuje (jako všechny Hájíčkovy příběhy) prostou realitu, ale když se podíváte znovu, najdete v něm spoustu znepokojivých až existenciálních otázek - jak žít a najít si místo v překotně se zrychlujícím a měnícím se světě, který mění charaktery lidí i krajiny ve které žijí, a vy tak žít nechcete ...
Vyprávění je "zabaleno" do zvolna se odvíjejícího se děje, navíc se jím prolínají poeticky melancholické popisy krajiny jižních Čech; na to se vždy těším, nejenom proto, že jihočeská krajina je krásná, ale taky proto, že právě tohle pan Hájíček opravdu umí ... navodit tím kouzelnou atmosféru :-), díky ní pak možná paradoxně lépe zahlédnete právě to skryté a alarmující šílené tempo krajinných i společenských změn ...
Bylo to opět pětihvězdičkově příjemné zastavení v jižních Čechách, které mi navíc rozšířilo obzory, protože o hledačích vltavínů jsem do téhle chvíle věděla opravdu jen, že existují :-). Přesto jsem nakonec jednu hvězdičku odebrala ... za Pavla, hlavního hrdinu, s jeho zvláštní životní filozofií, která sama o sobě by nebyla vůbec špatná, založená na "čistotě života" (jejíž součástí jsou právě i kameny - nejenom vltavíny, kolem nichž se příběh točí především) a jehož naivita, s jakou ke všem svým životním (ale i těm nejobyčejnějším běžnodenním) rozhodnutím přistupoval mi chvílemi přišla až úsměvná, když se mu svět hroutí pod rukama a on tvrdošíjně svou naivitu neztrácí, skoro jako by se dobrovolně vrhal do životních ztroskotání, propána, co asi tak čekal, že se stane? ... no, vlastně se nestalo nic ...
... ale ...
"Není zas tak špatný (začít tím), když víš přesně, co nechceš. ... to je první krok k nějaký opravdový cestě."
Kdybych ji nemusela číst k maturitě, nikdy bych si ji sama od sebe nepřečetla. Kniha byla celkem čtivá, avšak i na její malý počet stran se mi to místy zdálo zdlouhavé.
Ale zase na druhou stranu, jelikož sama pocházím z jižních Čech, jsem ráda, že jsem se dozvěděla něco o hledání vltavínů.
Na film se asi podívám později.
Úžasné, super, přečtené jedním dechem, stale mi příběh leží v hlavě, kniha je trochu jiná, než film. Obojí fakt stojí za to!!!!!!!
Nadherny styl vypraveni, poutavy pribeh.
Misty jsem se o naivniho Pavla hrozne bala. Konec by se mohl zdat neuzavreny, ale ja v nem citim nadeji, pokoru a prijemnou smirenost. Pavel se zda spokojeny ve svem svete, v behu zivota se z cisteho oblazku stava osoupany a trochu odreny kaminek, ale ma svoji patinu a proto je i tak krasny.
Libilo se mi, ze jsem se dozvedela neco o vltavinech a mam chut si nejaky koupit. Sbirku ale zacinat nebudu. :)
A az tady mi doslo, co je to ta jihoceska "rybi krev", podle ktere je pojmenovana jina Hajickova kniha, kterou jsem cetla jako predchozi.
,,Ano, podle Horního zákona jsme zloději,, Zajímavě a dobře zvládnuté téma, o kterém by čtenáři měl vědět a zajímat, neboť účelové obohacení jedinců s následnou likvidací krajiny je a bude stále aktuální. Nelegální a dnes organizovaná těžba vltavínů je jen drobnost proti chystané těžbě břidličných plynů, která čeká na ,,schválení,, poslaneckou sněmovnou. Většinu jeho ložisek v ČR mají již dlouhodobě zakoupeni bossové typu Bakaly a ,,hinduisty,, Viktora Koláčka, kteří se podíleli na miliardovém rozkrádání majetku OKD a MUS. Knihu doporučuji.
Moje první kniha od Jiřího Hájíčka mě nadchla tak, že musím hodnotit hned plným počtem hvězdiček. Nikdy bych neřekla, že se mi může líbit čtení o hledačích vltavínů. A ono jo. :) Autorův styl se skládá spíše z kratších, jednodušších vět, ale o to více působí realističtěji.
P. S. Karolíně jsem rozuměla. Když my ženy máme raději ta pozitiva a sociální jistoty. :)
Hezký, pomalý příběh o Pavlovi a jeho životní cestě na které čím více hledá, tím více ztrácí a přesto z té cesty nesejde. Je jako kámen, který ví kam patří a podléhá už jenom tomu geologickému času. A svět potřebuje takové vzácné kameny, abychom mohli hledat, ztrácet, obdivovat i zatracovat.
Je to zajímavý příběh, ale zároveň vnímám i to, že je jedním z těch starších. Oceňuji výlet do mineralogie, to bylo zajímavé. Ale celkově mi přijde, že jsou ti Hájíčkovo chlapi na pěst. Řeší své mužské věci a nevidí vlevo vpravo...
Druhá kniha od tohoto autora a opět mne moc nezaujala. Téma hledání vltavínů je zajímavé, ale příběh mne neoslovil.
Pavel mi hrozně připomínal Pavla ze Selskýho baroka. Taky je to takový ztroskotanec, který má svoji životní vášeň, miluje jihočeskou krajinu a přírodu, svoji svobodu, ztroskotá mu vztah s manželkou, má špatný vztah s bratrem a celkově je ve vztazích dost naivní a důvěřivý...
Jinak oceňuji neotřelý námět, hledání vltavínů mě dost zaujalo, i když kameny mě ve skutečnosti vlastně vůbec nezajímají. :)
S Hájíčkovými knihami mám prostě problém - a je jasné, že to je můj osobní problém. Nejsem schopná říct, proč vlastně mi je z jeho knih tak ne-dobře. Dílo samotné má nepopiratelné kvality, tak kde to drhne? U mě na postavách, které jsou tak zoufale neambiciózní a planktoidní, až mě štvou. Hlavní hrdina je unylý týpek, jeho přítelkyně a pak manželka spící panna a všechny ostatní postavy (snad s výjimkou profesora geologie) jsou obdobně sympatické. Ráda bych věřila, že většina lidí není taková, tady jsou takoví ale všichni.
Děj odplývá podobně pozvolně, nic se vlastně neděje a ani ona posedlost a neschopnost se jí vzdát ve mně nevyvolala víc než: "Pha!" a pokrčení ramen.
Je to trochu jako filmy Bohdana Slámy, nemůžete říct, že se vám líbí, protože něco takového se líbit ani nemá, ale zároveň nemůže říct, že to je blbý, protože blbý to zkrátka taky není.
Ač jsem se, jako v ostatních autorovo knihách, s hlavní postavou neztotožnila a spíš sem jí nechápala, než chápala (asi jsem spíš Karolína), jeho zápal hraničící s posedlostí byl fascinující. Příběh tak hezky plynul a i když jsme se nedočkali žádných větších zvratů ani dramatických momentů, rozhodně jsem se nenudila. Jednoznačně plný počet!
“...s tebou se krásně sní a lítá nad mraky a tak dál, ale život s tebou je k ničemu.”
Štítky knihy
zfilmováno manželství rodinné vztahy divočina manželské hádky jižní Čechy manželská krize České Budějovice vltavíny
Autorovy další knížky
| 2012 |  Rybí krev |
| 2005 |  Selský baroko |
| 2020 | Plachetnice na vinětách |
| 2016 | Dešťová hůl |
| 2015 | Zloději zelených koní |
Kniha Zloději zelených koní je v
| Právě čtených | 4x |
| Přečtených | 889x |
| Čtenářské výzvě | 138x |
| Doporučených | 38x |
| Knihotéce | 161x |
| Chystám se číst | 187x |
| Chci si koupit | 31x |
Pro mě super čtení o jednom z mnoha specifik jihu Čech. I já patřím mezi ty, kterým zelené kamínky učarovaly, i když moje zkušenosti s nimi nejsou rozhodně v podobném duchu jako u hrdinů tohoto příběhu. Ale docela dobře chápu dilema, které se pak příběhem táhne - hledat pro sebe a vlastní sbírku nebo prodávat. Do které skupiny kdo patří se už musí rozhodnout sám. Vltavíny jsou prostě fenomén