Zlá babička

Poslechnuto a pribeh me naprosto pohltil. Se zatajeným dechem jsem cekala, co bude dal, jak se bude vyvijet zivot Marie. O koho prijde a docka se sveho domecku s kravickou? Nadherny pribeh.

Knížka se mi četla moc dobře, stránky mi utíkaly pod rukama a celkově mě příběh Marie bavil. Může za to především svižný a čtivý styl vyprávění autorky. Navíc skvěle zvládla popis tehdejší doby. Prostředí venkova v minulém století působí velmi přirozeně a autenticky – člověk si toho během čtení spoustu uvědomí. Lidé ten život tehdy neměli vůbec lehký. Mrazivě na mě zapůsobila zejména tehdejší vysoká úmrtnost dětí a to, jak se s takovými tragédiemi dokázala rodina vyrovnat a jít dál. Snažila jsem si představit, jak by to asi fungovalo dnes, kdyby rodiče do stáří žili pohromadě se svými dětmi a jejich rodinami, nemluvě o tehdejším výhradním postavení muže a ženy. S tím souvisí vlastně i "prokletí", který Mariin předek uvrhl na její rod. Hlavní hrdinka se zkrátka ocitla v době, kdy se předpokládalo, že žena bude jen mlčet a bude po ruce svému muži. Nezažila téměř žádný hezký cit. Nikdo jí nedával po dlouhá léta nijak najevo svou náklonnost a tak i ona sama časem tento um ztratila a stala se z ní ona zlá babička.

Vzhledem k obrovské vlně nadšených ohlasů a vysokému hodnocení jsem ale od příběhu jako takového přece jen čekala o něco víc. Nechala jsem si po dočtení celý den na rozjímání, aby se mi mé dojmy v hlavě uležely. Přestože má kniha skvělou čtivost, v některých ohledech mi přišla poněkud plochá. Hlubší emoce, které jsem po přečtení ostatních recenzí očekávala, na mě úplně nedýchly. Dalším kamenem úrazu pro mě byla spousta postav. Jak postupně přibývaly a rodina se rozrůstala o další a další narozené děti, mezitím co jiné umíraly, měla jsem občas co dělat, abych se v tom velkém rodinném kruhu zorientovala.

Ve finále jde o fajn čtení, které navíc skvěle dokresluje atmosféru dob minulých. Pokud máte rádi rodinné ságy, klidně po ní sáhněte – jen mě osobně mrzí, že má velká očekávání zůstala tak trochu nenaplněná.

Poslouchala jsem na ČRo a hned dvakrát. Líbila se mi myšlenka spisovatelky obhájit ženu, která neměla lehký život a nadále žije ve vzpomínkách jako zlá babička.

Hodně čtivá kniha, která vlastně není ničím výjimečná - což vůbec není výtka!

Posloucháno zhruba do třetího dílu, pak už to nešlo. Nuda, všechno popisné, dovysvětlené. Informace a potom ještě vysvětlení té informace, aby čtenář nebo posluchač přesně věděl, co tím chce autor říct. Velmi tradiční a bezpečné psaní. Takové co neurazí, ale ani nenadchne. Chjo.

Příběh o zlé babičce, která nebyla zlá, jen bych řekla nepochopená, se zakládá na reálné babičce od autorky manžela. Už od prvních stránek člověka chytne za srdce příběh Marie, se kterou se od dětství život nemazlil. Nelehký osud, rodinné vztahy však nemusí pochopit každý, ale díky vyprávění, kdy čtenář nahlédne do nitra ženy, která se svým způsobem cítila velmi osamělá a její sny se rozplynuly, odráží to, jaký je její charakter.
Několik desetiletí vyprávěných poutavě a s citem přesvědčí čtenáře, že po tom, co si prožila, to musí zákonitě člověka změnit a zatrpkne.
Skvělé, tento styl příběhů nikdy nepřestanu mít ráda a jestli něco dělá knihu, pak je to závěr a ten mě naprosto dostal.
Kniha je navíc graficky velmi vydařená a provází jí tématické obrázky.
Za mě dokonalost ve všech směrech.

Poněkud smutný příběh o vůbec zlé babičce, ale o ženě s nelehkým osudem. Chtělo by se mi říct, že Marie dostala naloženo za aspoň dva další lidi, ale obávám se, že v té těžké době měli nějakým způsobem naloženo všichni.

Krátké kapitoly, psáno lehkým laskavým jazykem, prolínáno obrázky vztahujícími se k ději. Moje první setkání s autorkou a její jazyk se mi opravdu líbil. Stejně tak, jako se mi líbil záměr, proč knihu napsala - aby očistila pověst manželovy praprababičky, o které široké příbuzenstvo nemluvilo úplně hezky. Měli jí za zlou bábu. Přitom to byla jen nešťastná žena, celý život zkoušená osudem, okolím i okolnostmi.

Škoda, že nejde dát 3,75 hvězdičky, protože vnitřně bojuji mezi 3,5 a 4. Naprosto chápu vysoká hodnocen, protože myšlenka autorky je výborná. Mně osobně ale úplně nesedla do nálady. Možná mám teď přečteno moc depresivních knih a měla jsem až moc velká očekávání. Znovu už po ní nesáhnu, ale to nic nemění na tom, jak silné téma otevírá. Víme, že morous se nestal morousem jen tak. Každý máme nějaké důvody i rány, které nás mnohdy svedou na tu horší stranu. Doufám, že každou Marii jednou někdo obejme a možná jí tím pomůže na chvíli zapomenout na prožité trauma.

Skvělá kniha... Měl jsem pocit, že ten příběh žiju společně s postavami...a ten konec - geniální. Na Českém rozhlasu je ještě stále k poslechu úžasné zpracování a jako audioknihu načetla Zuzana Slavíková.

Skvěle napsaný příběh o těžkém životě jedné ženy na přelomu století. Poslední kapitola mému hodnocení přidala ještě jednu hvězdičku. Posloucháno jako audiokniha načtená výbornou Zuzanou Slavíkovou. Vedle paní autorky za mě patří poklona i jí.

Osobně si nemyslím, že ta žena byla zlá. Jen s ní život tolik zametl, že těžko očekávat, že se to na duši neprojeví. Málokdo má takovou povahu, aby se i přes tenhle životní masakr do kázal dál usmívat. A pokud ano, bude to spíš nízkým intelektem než smířlivou povahou. Tolik utrpení na jeden život je fakt záhul. A kritika té ženy od mladé generace, která se rozvádí jen kvůli zvednutému prkénku na WC, mi osobně přijde neskutečně pokrytecká.

Moc smutný, a o to víc uvěřitelný příběh… miluju rodinné ságy, nikdy nelze předvídat, jak kdo dopadne, jak si s ním doba, rodina, přátele… pohrají. A jako vždy za nejsmutnější osudy může nedorozumění, málo tolerance a nedostatek komunikace….

Tak tohle je moje srdcovka, obzvlášť, když se odehrává v "mých" Jižních Čechách. Jazyk paní autorky je naprosto skvělý, kniha, i když smutná, se čte jedním dechem. Oceňuji laskavost autorky, pochopení pro lidské slabosti, nadhled a životní moudrost.

Velmi čtivý příběh o životě jedné zlé sobecké povrchní paní, se kterou se osud nemazlil, jako s většinou lidí té doby. Nemám pro ni pochopení, nicméně příběh je výborný a popis venkova dost přesný. Moje babička (*1924) zažívala dost podobný příběh s manželem alkoholikem, jen ještě navíc při pracovním úrazu přišla o oko a celý život špatně chodila, přesto byla nesmírně laskavou ženou, matkou i babičkou.

Dle všeobecné popularity knihy asi není co jiného dodat.
Kniha ve mně zanechala obrovský dojem.
Neodbytně se mi rovněž vrací myšlenka toho, jaké zvěsti zůstanou v našem příbuzenstvu po našem skonu. Zajímaly by mne osudy dalších postav z příběhu.
Skvělá práce!

Moc ráda čtu historické romány z venkova. Fascinuje mě, jak tam lidé žili, jak pracovali na svém hospodářství, prožili tam celý život, nikam jinam se ani nepodívali atd.
V této knize je toho všeho vrchovatě.

Nejvíc zajímavé ale je, že se jedná o skutečnou historii a reálné lidi. Že autorka v manželově rodině, opravdu našla tuto "zlou babičku".

I když zlá mi nepřišla, spíš nepochopená, nic z toho, co se jí stalo si nezasloužila, tak nějak se vezla na rodinné vlně a hlavně chlapi kolem ní byli tak nějak na nic.

Musím říct, že jak bylo v knize dost postav a všichni vlastně byli příbuzní, tak jsem se občas ztrácela, která že to je Marie a jak se jmenuje které vnouče a ke komu patří.

Ale kniha to je krásná, moc hezky napsaná, úplně jsem v té vesnici žila s nimi.

Silný příběh o velmi silné ženě. A že by byla zlá? To bych rozhodně neřekla. Měla svoje sny, které se jí nedařilo a ne vlastní vinou, plnit. Život se s ní vůbec nemazlil. Moc pěkné čtení.

Kniha mě chytla od prvních stránek!!! Velice silný a poučný příběh! Jak řekla Johana: "Marii život ukazoval pořád jen zlou tvář. A když se jí náhodou v životě mihlo někdy něco pěkného, ani tomu už nevěřila. Ona si navykla očekávat jenom to špatné. Ona už nic pěkného neumí vidět". Neměla lehký život. Manžel alkoholik a karbaník je velmi špatný partner. Ale její největší problém byl, že neuměla najít radost ze života u svých dětí!! Mnohem sympatičtější mi byla Johana.

Vyborne odvypraveny drsny zivotni pribeh jedne zeny.

Zeny to tehdy vubec snadne, spis sakra tezke. A jako bonus vliv toho, “co by tomu rekli lidi”. Uplne se mi jezi chlupy, kdyz na to pomyslim. Jeste, ze dnes uz svet funguje jinak, lip a zeny si muzou zit v pohode podle sveho bez ohledu na to, co si mysli okoli.

Poslouchala jsem audio verzi CRo, opet vynikajici.