Žízně

První básnická sbírka Bohuslava Reynka, obsahuje básně z let 1912 až 1916. Tato knížka je vzácné u nás dílo katolické poezie, přičemž důraz je na slově poezie. Reynek je básník, byť tu a tam těžce zápasí se slovem a formou jako Jakub s andělem: skoro vždy dostane se mu požehnání, byť ne lehce. Mnoho františkánského a jammesovského vane něžnými básněmi Reynkovými; i ta senzuální mystičnost přibližuje Reynka k líbeznému pěvci jihofrancouzskému. Avšak Reynek nejen opěvuje boží stvoření, nýbrž hledá Boha v palčivé žízni a krutém sebemučení; píše skladby hrozného nepokoje a těžce vykupuje své odevzdání v Boha. A právě tato sebeanalýza katolického ducha je zvláště cenná a ryzí v Reynkově díle, třebaže jeho sladká evangelická dikce, biblické přirovnání a serafínská naivnost slov nejsou samy o sobě bez půvabu. Nevím opravdu, je-li tato pěkná a horoucí poezie církevně vzorná; nicméně není pochyby, že katolicismus u nás pořídku vydá květ tak čisté kultury. (Karel Čapek)... celý text