Žízeň po životě
Irving Stone (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/63_/6319/bmid_zizen-po-zivote-ouw-6319.jpg
5
750
159
Za pouhých deset let, do nichž se vejde celá umělecká dráha malíře, který nemohl tušit, že se stane velikánem moderního malířství, vytvořil Vincent van Gogh 750 obrazů a 1600 kreseb. Nevydělal na nich téměř nic, celý život jej finančně i morálně podporoval ne o mnoho existenčně zajištěnější, avšak oddaný bratr Theo. O jeho obrazy dnes na aukcích svádějí boje japonští investoři s americkými průmyslovými magnáty a vydávají za ně desetimiliónové dolarové částky. Jejich autor se ve vrcholící deziluzi, nedůvěře v sebe sama a na pokraji šílenství zastřelil. Neúspěšně, dva dny pak umíral v nemocnici.... celý text
Přidat komentář
S Vincentem jsem četla už Valčík stromů a nebe a ten byl narozdíl od této knihy téměř celý smyšlený, spíš takový protiklad skutečnosti a o Vincentově "poslední lásce" z oné knihy zde nebyla ani zmínka. I když Valčík stromů a nebe měl možná takový trošku kouzelnější podtón, nebo jak to říct. Ale tak tohle je reálný život.
Ze začátku mne kniha moc neoslovila a nebavila, ale až se to trochu rozběhlo a po rozjezdu, kdy Vincent dělal kazatele, mě to začalo celkem bavit. Bylo zajímavé číst o jeho práci, díle, tvorbě. Jak každý den maloval a často udělal i dvě až tři plátna za den, což si asi ani většina nás umělců nedokáže dost dobře představit. Je to samozřejmě kniha pozvolná, jelikož Vincentův život navzdory jeho délce neměl příliš rychlý spád. Je také mírně depresivní, což se mi vzhledem k mé povaze úplně nezamlouvalo, ale tak s tím se musí počítat.
Také mi bylo poměrně blízké, že Vincent byl tak trochu takový outsider, jak bychom dneska řekli, a lidé ho považovali za podivína. Docela mě zaráží, že ho lidi berou jako divného i v dnešní době, protože mně třeba podivný nějak nepřipadal. Ale tak možná je to tím, že jsem taky trochu taková.
Docela mě štvalo věčné oslovení "důstojný pán" i když to byl třeba úplný idiot. I když samozřejmě chápu, že to bylo tehdy zdvořilé. A jsem ráda, že konečně bylo někde zmíněné, že svatby sestřenic a bratranců (nejbližších) jsou nechutné a nepřípustné. Tohle je věc, která mě vždycky i u děl například Jane Austen hrozně vytáčela a znechucovala, že jim to tehdy přišlo naprosto normální.
Každopádně je zde shrnutý podstatný úsek života Vincenta van Gogha až do jeho smrti, takže pro ty, co touží poznat něco z reálného života a uměleckého světa, určitě doporučuji.
Jsou knihy, u kterých je komentář takřka zbytečný, protože by to bylo jen a jen opakování chvály, ale tato je opravdu povedená. O to větší radost mám i z toho, že se mi podařilo v mém oblíbeném antikvariátu konečně ulovit jeden ze starších výtisků (z r. 1957).
Pro mě to byl zajímavý pohled do zákulisí malířství. Příběh o neuvěřitelné vytrvalosti, sebenalezení a spalující vnitřní vášni. Některé části mě bohužel bavily méně. To však nemění nic na faktu, že kniha je napsána opravdu hezky a přečtení doporučuji.
Nevím o malířích ani o umění téměř nic. Ovšem jméno Vincenta van Gogha zná snad každý. Z jeho díla jsem znala snad jenom Slunečnice. Díky této, rozhodně ne jednoduché knize, jsem měla možnost nahlédnout nejen na další neméně zajímavou tvorbu tohoto vyjímečného malíře a hlavně člověka, který byl s malováním naprosto spjatý. Dá se říct, že až na život a na smrt.
Kolikrát mně až zarazilo, že než aby si Vincent obstaral peníze jinou prací, raději téměř umíral v bídě a hladový. Na druhou stranu, pokud by se začal živit jiným způsobem, je možné, že by jeho kresby nezůstaly tím, čím jsou dodnes.
Kdyby jen tušil, že nežil svůj krátký život nadarmo, že se stane skutečně nesmrtelným a celá jeho životní dřina přinese své ovoce. I když on sám z toho měl velmi pramalý užitek. Ale to už se tak velkým umělcům stává, že bývají doceněni až po smrti.
" Zaslechl, že se o jeho práci baví sestry. Dohadovaly se, jestli maluje, protože je blázen, anebo je blázen proto, že maluje.
Morálka je jako náboženství. Uspávací prostředek, který lidem zavírá oči před nicotností jejich života. "
Svoju vášeň - maľovanie - objavil po mnohých sklamaniach, po rokoch neúspechov. A to ani nevedel, že úspech bude pred ním utekať po celý jeho život, a bude žiť z ruky do úst.
Vincentov kľukatý chodník žitia, počas ktorého najskôr hľadal, kým by sa mal stať, a potom hľadal sám seba vo svojom povolaní.
Najviac vo mne ostal práve moment, kedy pri pohľade na zlomených ľudí po baníckom nešťastí, pochopil ich bôľ a chcel ho zachytiť na papier. Odvtedy ho múza neopustila a premaľoval každý deň, hľadajúc svoj štýl, chcel odovzdať svetu svoj pohľad naň. Chcel, aby každý videl podstatu vecí, ktoré maľoval, aby každý obdivoval charaktery, ktoré dlhé dni a týždne pozoroval, študoval, maľoval... Áno, Vincent bol študentom života.
"Utíšil v sebe zverskú bolesť a bol šťastný, lebo už nepremýšľal o svojom nešťastí."
Nádherně napsaný román, čtivý. Četla jsem ho již 3x a tak je mým nejoblíbenějším životopisem vubec. A to Vincent ani není mým oblíbeným malířem. Jde o neuvěřitelně živě zpracovaný příběh, který vás pohltí a přenese někam daleko, do dob úžasných malířů.
Krásně napsaný příběh jednoho z nejvýznamnějších malířů konce 19. století. Vincent van Gogh byl člověk, který navzdory svému strastiplnému životu nepřestal mít rád lidi a celý barevný svět kolem nás. Dokázal jako jeden z mála přetvořit utrpění svého každodenního života v energii, kterou posléze přenesl na svá plátna, aby vystihl to, co je na světě krásné.
Kniha se mi líbila nejen pro autorův čtivý styl vyprávění, ale také musím obdivovat, jak Irving systematicky uspořádal události Vincentova života, čímž nám hlavní postava roste přímo před očima.
Jednu hvězdičku jsem nakonec ubral, protože vylíčení Vincentovy duševní nemoci bylo v příběhu spíše upozaděno a jeho následná sebevražda mi nepřipadala jako vyvrcholení celého díla. Je to celkem pochopitelné, protože v době, kdy román vznikl, byla psychoanalýza ještě v plenkách. Román je někdy dáván za vzor všem ostatním historickým románům. Na druhou stranu si Stone odmítal jakkoliv domýšlet chybějící části skutečného příběhu, což může být někdy škoda. V každém případě je to skvělá kniha a vřele doporučuji!
Zažeň zatěžkávací nitra žeň. Zbav se těch sychravých výbav, zalykajících se výprav, než sladký vánek jitra uloží tě, vezme ti dech z palet.
Jeden z mých malířských idolů. O jeho životě jsem toho věděl dost a dost ještě dávn před touto knihou. I tak mě chytila za srdce, protože to není jen tupá rekapitulace jeho smutné biografie.
Po přečtení životního příběhu Vincenta van Gogha budu na jeho obrazy nahlížet úplně jinou optikou než dosud. Co mne ale hodně dojalo byla bratrská láska jeho bratra Thea. Nějak nemám slov...ten příběh byl vykreslen tak živě, že jsem chvílemi musela knihu odkládat, protože Vincentovi záchvaty vzrušení, neklidu a zuřivosti byly na mě moc. A přitom na začátku stačilo tak málo, aby jeho láska byla vyslyšena, a mohl prožít naprosto poklidný rodinný život...a nebo také ne. Určitě doporučuji!!!
Smäd po živote vznikol na základe korešpondencie medzi Vincentom van Goghom a jeho bratom Theom. Vincent tak veľmi chcel tomuto svetu odovzdať odkaz a byť uznávaným. Nakoniec bol pre väčšinu nedocenený, netalentovaný a šialený Fou-rou. Prešiel si veľkým utrpením, žil v obrovskej biede, kedy všetky peniaze, ak nejaké dostal od Thea, dával na farby miesto jedla. Jeho život bol ako na hojdačke. V jednej chvíli bol zahalený závojom depresie, kedy sa mu vysmievali a odhovárali ho, no prišli aj pekné dni. Za tie vďačil bratovi Theovi, ktorý bol asi tým najvernejším a najmilovanejším bratom, celý život ho duchovne a finančne podporoval a ako jediný v neho vždy veril. Vincent zo začiatku túžil len po tom, aby našiel niekoho koho bude môcť ľúbiť a kto bude ľúbiť jeho. Aj keď sa mu to podarilo, nikdy to nebolo naraz. Zažíval nenaplnené lásky. Na malú chvíľočku mal aj rodinu, ale kvôli maľovaniu sa jej vzdal. Priateľstvo s umelcami ako Gauguin, Seurat, Toulouse-Lautrec, Cezanne či Rousseau bolo to, čo ho hnalo vopred, aj keď nikto z nich v ňom nevidel umelca. Žil so svojimi záchvatmi a hlasmi v hlave. Záver knihy, kedy Theo drží Vincentovu ruku na smrteľnej posteli a spomínajú na život je strhujúci. Nezdržala som sa doslova záplavu sĺz, pričom už teraz viem, že dostať ju z hlavy mi bude trvať ešte poriadne dlho.
Je skutočne paradox, že väčšina umelcov za svojho pozemského života trpia biedou, sú terčom posmechov a odsunutí na okraj spoločnosti, aby sa uznania dočkali až po smrti. Za jeho života sa predal len jeden jediný obraz a aj to tesne pred smrťou.
"My, Vincentovi priatelia, nezúfajme. Vincent neumrel. Neumrie nikdy. Jeho láska, jeho génius, nesmierna krása, ktorú stvoril, budú žiť naveky a obohatia svet. Neminie hodina, aby som nepozrel na jeho obrazy a nenašiel v nich nemú vieru, nový zmysel života. Bol velikán, veľký maliar a veľký filozof. Padol ako mučeník svojej lásky k umeniu."
"Tieto vaše slnečnice... budú liečiť ľuďom ubolené srdce... dávať im radosť... po stáročia a stáročia... preto bol váš život vydarený... preto by ste mali byť šťastný."
„S tým, že nikto nekupuje moje obrazy nič neurobím. Raz však ľudia pochopia, že ich hodnota je vyššia než cena, ktorú som zaplatil za farby.“
Klasika, plná tísně, která spěje k beznaději. Moc dobře napsaná kniha o člověku s duševní poruchou.
V životě čtenáře jsou knihy a knihy. Jedny člověk přečte, poškrábe se na vnitřní horní straně stehen, a jediné, na co si z nich (těch knih) vzpomene je fakt, že zahrnovaly stoletého Forresta Gumpa a tvářilo se to jako humoristická literatura.
No a pak jsou knížky, které jeden nezapomene ani po tom, co nad ním kněz vyřkne „prach k prachu a popel k popelu“. Solaris, Kmotr, Komu zvoní hrana, 2001, Pán prstenů, Vítr ve vrbách, Na západní frontě klid, Stopařův průvodce, Jak jsem vyhrál válku, a teď i Žízeň po životě.
Autor mezi obálku vkládá portrét těžce zvladatelného člověka, který (dle knihy) měl náběh na stalkerství, nechal se vyživovat mladším bratrem, hrál si na Mesiáše mezi horníky, skoro přizabil spolupracovníka, odřízl si ucho (část levého, a nikoliv pravé, jak praví kniha), způsobil poprask v rodině pomenším nátlakem na sestřenici, a obrátil proti sobě celou vesnici.
Byť kniha líčí všechny zmíněné peripetie, hlavní a tou nejkrásnější složkou je ona žízeň, kterou Stone líčí zevrubně a vskutku vášnivě od prvních hrubých skic horníků, přes Hvězdnou noc až po Kostel v Auvers a Vrány nad obilným polem. (Tady by mne docela zajímalo, kolik na té knize –vzdor autorově poznámce– bylo pravdy, tedy především pokud se jedná o veřejnosti méně známé etapy jeho života)
Autorův čtivý styl oživuje dávno zemřelé stejně podivuhodným způsobem, jak to dělá třeba Šulc ve Dvou proti říši. Co mi kapku vadilo (a za co bych srazil min. půl *, kdyby kniha nebyla TAK dobrá) byl často přepjatý (nebo snad upjatý) styl, zvláště dialogů. S Vincentem jsem sice na korbel nechodil, ale nechce se mi věřit, že by mluvil jako tiskový mluvčí ministerstva školství... Ale ani to nic nemění na skutečnosti, že kapitolu s Vincentovou smrtí a pohřbem jsem musel číst na několikrát.
Dalším mínusem (u vydání od BB artu) jsou překlepy. Nejsou sice časté jako Vincentův hlad, ale přes oči čtenáře praští, ne že ne...
Kol a kolem se jedná o dosti silnou a vášnivou knihu, které prostě míň než 5 nočních * dát fakt nemůžu.
P.S. Pro milovníky Vincenta mohu doporučit snímek S láskou Vincent, na kterém se valnou měrou podíleli naši severní sousedé, nebo kulervoucí díl Vincent a Doctor z britského seriálu Doctor Who.
Kdybych věřila v Boha, pak bych uvěřila tomu, že se rozhodl nechat tu lidstvu velké umělecké dílo plné energie, napětí, emocí a neskutečných barev. Jeho oko padlo do Holandska na jednoho zrzavého chlapíka. Ukázal mu, co je bída, utrpení, víra, bolest z odmítnutí, nenaplněná touha po lásce a přijmutí a obrovská osamělost. Trochu s ním ještě zakvrdlal, aby si to v něm sedlo a pak mu dal štětce a horečnatou touhu to všechno vyjádřit na plátno. Pár let z něj všechno ve zběsilém tempu ždímal. Spolu s přibývajícími obrazy ubývalo sil, fyzických i duševních. Až se medium zcela vyčerpalo, splnilo úkol a už nebylo potřeba. Zrzavý chlapík splnil boží záměr bez nároku na vlastní život či poklidné stáří. Budiž mu zadostiučiněním, že žije dál a vždycky bude žít v díle, které má sílu promlouvat k dalším a dalším generacím.
Na jedné straně dost obtížná povaha a na druhé misce vah jeho soucitnost s chudými a stradajícími. K tomu obrovská touha až umanutost jít si za svým.
S vědomím všeobecně známého závěru života tohoto fenomenálního malíře jsou už první stránky plastickou mapou povrchu i hlubin jeho duše.
Celé je to taková impresionistická literatura. Drobné tahy stovkami a tisíci jemných citlivých slůvek tvoří nádherný obraz doby i možného malířova smýšlení.
Román si zaslouží plný počet hvězd stejně jako Vincentův bratr Theo. Ovšem hodnocení zde nejsou jen objektivní, ale zahrnují i osobní pocity. Proto ubírám o dvě hvězdy - pro mě to byla občas dost námaha vrátit se k příběhu s chutí. Asi ta sebedestrukce a krutě klopotná cesta životem mi ubírala chuť číst? Nekutečně bolestná a za mě i kontroverzní cesta ke slávě!
3/4
Databáze má milovaná, slyš bolest mou. Psát komentář po alef je stejná sebedestrukce, jakou trpěl fan choch (tak prý se to vyslovuje v nizozemštině). Na druhou stranu musím přiznat, že smekám před oběma.
Až když čtete tuto knihu, uvědomíte si, jaká to byla obrovsky silná generace malířů. Fakt síla. A to platí i o této knize. Vše ostatní si přečtete u alef. Knihu samozřejmě doporučuji!!!!!
Štítky knihy
malířství umění životopisy, biografie Holandsko zfilmováno Francie životopisné, biografické romány Vincent van Gogh smutek
Autorovy další knížky
| 2009 |  Žízeň po životě |
| 1987 | Řecký poklad |
| 1963 | Námořník na koni |
| 2010 | Vášně mysli – román o životě Sigmunda Freuda |
| 2012 | Původ |
Kniha Žízeň po životě je v
| Právě čtených | 33x |
| Přečtených | 1 055x |
| Čtenářské výzvě | 77x |
| Doporučených | 146x |
| Knihotéce | 443x |
| Chystám se číst | 568x |
| Chci si koupit | 79x |
| dalších seznamech | 16x |
Krásně a přesvědčivě napsaný životopis. Během čtení jsem si vyhledávala obrazy, která Van Gogh zrovna maloval a poznala spoustu jeho méně známých děl. Mám pocit, že jsem po dobu čtení knihy prožívala jeho vášnivý život s ním.