Život v papiňáku

Kniha podporuje patologické stereotypy o HPO a v souvislosti s ní prohlubuje stigmatizaci této poruchy, možná je to dáno tím, že originální vydání vyšlo v roce 1998, za těch bez mála 25 let ale výzkum v oblasti psychiatrie a psychologie pokročil, kniha se vůbec nezaměřuje na vznik poruchy osobnosti, z nedávných studií vyplývá, že si až 70% lidí diagnostikovaných s HPO prošlo nějakou formou zneužívání v dětství.

Docela mě mrzí, že knih o HPO je v češtině naprosté minimum a když už, buď se jedná o odbornou literaturu nebo něco v tomto smyslu, což lidem s HPO prokazuje medvědí službu, protože tato kniha akorát prohlubuje stigmatizaci této poruchy, která velmi často vzniká v reakci na dlouhodobé zanedbávání a zneužívání v dětství.

Negativně mě zaujala pasáž o možných vznicích HPO, kdy je zdůrazněné, že zneužívání v dětství je často uváděno samotnými lidmi a tudíž se to nedá nijak ověřit a potvrdit.
Toto bychom mohli obrátit - mnoho lidí je s HPO diagnostikováno již v adolescenci, kdy ještě dochází na psychiatrii s rodinou. Problém spočívá v tom, že tito rodiče se nikdy nebudou chlubit s tím, že své děti bijí, nadávají jim nebo ve výchově jinak selhávají. (Tím samozřejmě netvrdím, že problém pochází vždy z domova, může jít i o dlouhodobou šikanu ve škole, přírodní katastrofy, nehody, války atp.) Ale jak jsem napsal - za těch 25 let výzkum ohledně HPO hodně pokročil a mnohé informace v této knize jsou dávno překonané.

Tl;dr Kniha extrémně démonizuje a patologizuje lidi diagnostikované s HPO, nezaměřuje se na léčbu ani skutečnou pomoc lidem s HPO, vyobrazuje lidi s HPO pouze jako manipulativní tyrany, jedná se o škodlivý a nepravdivý stereotyp, neexistuje totiž žádný univerzální model hraničáře. Kniha navíc plete dohromady NPO a HPO, jako kdyby se jednalo o tutéž diagnózu. Tato kniha pravděpodobně nepomůže ani vám, ani vašemu blízkému trpícímu HPO a už vůbec nepomůže vašemu vztahu. Celá kniha je psaná stylem, že HPO snad ani není skutečnou diagnózou, nýbrž volbou chování trpícího. Žádné techniky ke zvládání stresu pro obě strany. Pokud máte ve svém okolí někoho, kdo touto poruchou trpí, máte ho rádi a chcete společně pracovat na vašem vztahu, a skutečně pochopit vnitřní bolest vašeho milovaného doporučuji knihu : Loving Someone With Borderline Personality Disorder od Shari Manning a Marshi Linehanové, která sama trpěla HPO a vytvořila pro hraničáře nejúčinnější terapii s dlouhodobě dobrými výsledky (dialekticko-behaviorální terapie - DBT), kniha bohužel zatím nebyla přeložena do češtiny, ale popisuje skvělé techniky, jak se vyhnout katastrofám ve vztahu s hraničářem. Jedná se rozhodně o obsahově přínosnější knihu na toto téma.

Tahle kniha by se dala shrnout do jedné krátké věty : Hraničáři jsou manipulativní, narcističtí agresoři a měli byste se jim obloukem vyhýbat.
Nic víc vám tato kniha nedá. Tohle je prostě velký špatný, jak pro vás jako laika, tak pro někoho, kdo se vám v dobré víře svěřil s tím, že je hraničář.

Abych to vyvážil, tak mě napadá, že by kniha mohla být dobrý návod, jak se vypořádávat s narcisty, kteří se nám připletou do životní cesty.

03.12.2022

Opravdu těžké čtení! Kdo nemá blízkého s HPO, snad ani číst nemusí. Kdo ano, jako já, získá díky této knize nové informace i nový náhled na tuto nemoc. Snad budu nyní umět lépe na svého blízkého nahlížet, ale člověk se dozví i děsivé věci...

02.04.2022

Kniha je vhodná pouze pro osoby, jejichž blízký má hraniční poruchu osobnosti. Člověku trpícímu touto poruchou bych knihu nedoporučila, ale ono je to tak i v úvodu knihy napsané. Mně kniha moc pomohla. Mně blízká osoba touto poruchou trpí a často docházelo k nedorozuměním jen proto, že jsem si neuměla představit, jak co prožívá. Teď už mnoha věcem rozumím víc, kniha mi hodně pomohla.

Příšerná kniha. Jednostranně zaměřena. Neměl by to číst žádný
,,hraničář", protože pak bude mít akorát o to větší chuť si něco udělat. Hraničáři jsou zde vyobrazení jako sobečtí, manipulativní, agresivní lidé, kteří pouze ubližují lidem okolo a od kterých by se všichni měli držet dál. Nejlíp by se na ně hned měla volat policie když jen zvýší hlas a měli byste si připravovat co nejvíc dokumentů a fotek jak jste hraničářům nikdy nic neudělali a mohli dokázat jací jsou tyto lidé monstra. Čekala jsem nestrannou knihu, která lidem přiblíží jak se lidé s hraniční poruchou cítí, jak jim pomoct a jak s nimi řešit problémy.
Do rukou se mi však dostala příručka podobná Jedovaté houbě o tom jak jsou všichni hraničáři nebezpeční a jak se před nimi máme chránit. Neustálé odkazování na jiné knihy spoluautorky bylo také velmi obtěžující a trapné. ABSOLUTNĚ NEDOPORUČUJI A ODSUZUJI.

14.09.2021

Knížka je napsaná hezky, čtivě a překladatelka odvedla skvělou práci. Ani grafická stránka nezaostává. První polovina knihy jde ve směru teoretickém, tzn. zmiňuje příznaky a hlavně krátké kazuistiky z případu HPO, ale i narcistické poruchy osobnosti, které je také věnována samostatná kapitola (protože cca 40% lidí s hraniční poruchou splňují kritéria pro narcistickou poruchu osobnosti). Ta druhá polovina je spíš prakticky zaměřená, jsou zde zmíněny i různé komunikační styly s člověkem, který si chce třeba právě ublížit nebo je vzteklý.
Hvězdu strhávám za fakt, že ta druhá polovina by mohla být klidně detailněji zpracovaná, jako ta komunikace apod., bohužel ne - na úkor různých "motivačních" věcí jakože "není vaše zodpovědnost za tohle a tohle". Né asi, to nevíme :))