Život k nevíře

Pěkná myšlenka, příjemný příběh, ale bylo tak tááák moc natáhnuté a zbytečně. První polovina knihy mi přišla zajímavější právě pro ten „tajemný“ rozměr toho, proč Christina udělala to, co udělala a co Grace na Ibize objeví. Dál už to bohužel nebylo tolik zajímavé...

Knížka mě ze začátku vůbec nebavila, až ke konci se začalo něco dít. Děj mi přišel zbytečně natahovaný a ve spoustě části se opakoval.

Zde mám rozporuplné pocity. I přes krátké kapitoly se to celé nějak vleklo, začátek slibný, ale ty nadpřirozené síly a schopnosti (od str. 130) mi spíš vadily. Na druhou stranu - krásná Ibiza, užívání si života, téma přijmutí a odpuštění, ochrana přírody ...
Kvalitní zpracování knihy - krásná obálka, barevná ořízka, silný papír, hezky rozložené kapitoly a text.

Knihu jsem zdárně dočetla, ale bohužel jsem si to moc neužila. Hlavním důvodem je, že tato kniha chce strašně něčím být a něco důležitého předat, ale ani jedno jí nejde. Děj se vleče a na svou délku (téměř 400 stran) to nemá hloubku. K nikomu jsem nepřilnula a Gracein příběh ve mně žádné emoce nevyvolal.

Po úspěchu Půlnoční knihovny, zvolil Matt Haig jako protagonistu svého dalšího románu Život k nevíře opět ženskou hrdinku, tentokrát 72 letou učitelku matematiky ve výslužbě. Grace žije nudným životem důchodkyně, který jí „zpestřují“ pouze výčitky svědomí za smrt syna před mnoha lety. Zdá se a je to vcelku logické, že už ji v životě (kromě smrti) nic nečeká.
Vše změní nečekané dědictví – bývalá kolegyně jí odkáže dům na středomořském ostrově, čímž odmění její dávnou laskavost a zároveň Grace obrátí život vzhůru nohama. Rozhodne se, odletí na Ibizu, najde dům i nové přátele. A dostane důležitou roli, která dá jejímu životu nový smysl – zachránit ostrov od developerských predátorů. Ale nebude v tom sama, na ostrově a v moři je síla, která jí pomůže...

Knihu stojí za to číst hned z několika důvodů:

Věk hlavní hrdinky - seniorky většinou v centu dění nebývají

Psychologický aspekt - odpuštění dávných skutečných i domnělých vin

Ekologický přesah - aktuální téma přelidněnosti turistických cílů

Zajímavá forma - román je psán formou dopisu, kterým odpovídá na dopis od svého studenta.

Matt Haig ve mě nechal silnou stopu v knize Půlnoční knihovna. Hodně jsem se proto těšil na jeho další knihu. Rozhodně to nebude kniha pro každého. Je tam hodně psychologických a motivačních myšlenek. Děj utíká pomalu. Matt Haig však není typický sluníčkář a já tyto motivační věci v jeho knihách miluji! Sám měl problémy s psychikou a je vidět, že tam používá zkušenosti z vlastního života a nejen z knih. Občas je tam nějaký prvek fantasy, detektivky a tady za mě přijde lehce kámen úrazu. Samotná zápletka a fiktivní část totiž za mě již tak dobře a reálně zpracovaná není. Asi bych to neměl srovnávat a Půlnoční knihovnou, která laťku nasadila neskutečně vysoko a byla by v top 3 knihách posledního desetiletí nicméně tady mě zápletka nezaujala a já od knihy občas odbíhal. Koho by pak nebavila ta psychologická a motivační část, tak by mohl mít s knihou problém. Matt Haig tedy nezklamal a doručil prostředí naprosto typické pro jeho knihy, jen by to chtělo lehce lepší zápletku.

Krásná obálka a vůbec celá forma knihy. Obsah bohužel velké zklamání. Rádoby bohulibé téma, které je ale podáno jako jeden vykalkulovaný nekonečný kýč. Brr...

Skvělá kniha, četla se velmi dobře. Příběh měl spád i hloubku. Moc doporučuji.

Zvláštní kniha,čtenář se musí z počátku donutit číst dále, ale postupně je vtažen do děje. Trocha tajemna, fantazie,mysteriózní a pohádky. Krásné popisy přírody. Člověk se musí zamyslet nad životem, co vlastně přináší a co dělá pro svůj vlastní spokojený život.

Krásná kniha. Opravdu mě bavila. Všechno je zázrak

Upřímně, vůbec nevím, jaký dojem na mě kniha udělala. Je tam snaha o to, aby si člověk uvědomil všechno, čeho se mu dostává. Jenže je to nějak příliš natažené, rozvláčné. Musela jsem dvakrát posunout termín vrácení do knihovny. U většiny knih se těším, až budu mít chvíli na čtení a dozvím se, jak to bude dál. Tady jsem se musela přemlouvat. Moje mamka, obrovská čtenářka, to vůbec nebyla schopná dočíst. Za mě trochu zklamání. Cením si ale jazyka a barvitých popisů, které Ibizu velmi krásně vystihují. Po letech jsem se tam opět vrátila.

Po slibném začátku mě kniha začala nudit a táhla se tak až do konce.

Půlnoční knihovna mě dostala, čekala jsem podobný příběh a dostala něco úplně jiného, ale o nic horšího.
Kdo se chcete zastavit a přemýšlet, je to kniha pro vás. Život k nevíře je tichý, moudrý příběh o odvaze změnit směr, když už si myslíme, že je pozdě. O ztrátě, naději a nových začátcích. O tom, že někdy se musíme ztratit, abychom zjistili, kým opravdu jsme. Že život se nemění velkými rozhodnutími, ale jedním tichým krokem stranou. A že klid není cíl. Je to stav mysli, který přichází, když přestaneme bojovat.

Od autora jsem četla skvělou Půlnoční knihovnu, tak jsem sáhla po další knize. Příběh se četl celkem snadno a dobře posloužil jako oddechovka po náročném dni. Ale vlastně je to celkem blbost

(SPOILER) Marně jsem celou dobu čtení knihy uvažovala, kdo je jejím skutečným autorem. Jen těžko se mi věří, že autor tak skvělých knih jako Vězeň času a Půlnoční knihovna dokázal vytvořit něco tak plytkého a zbytečného. :-( Sci-fi a fantasy aby čtenář pohledal lupou (když nepočítám slaboduché narážky na mimozemšťany, jejichž smyslem života je zachraňovat naši planetu). Zato skoro 400 stran ezo blábolů zabalených do jakéhosi pomateného eko-hávu.
Opravdu škoda tak promarněného potenciálu.

Takhle - Půlnoční knihovna to nebyla, ale to už bude mít autor navždy těžké překonat. Na začátku trochu trvalo, než mě kniha vtáhla do děje, ale pak už to jelo jako po másle. Moc milý příběh, spoustu dobra, lásky, přátelství, lehké fantastično, občas hluboké myšlenky... dokonale jsem si u ní odpočinula, navíc mi sedí tyto krátké kapitoly. Půlhvězdičku přesto ubírám, aby bylo hodnocení spravedlivé - přehnané nadšení se nedostavilo a přeci jen "pětihvězdy" si šetřím jen pro to nejlepší :-)

Jedná se o pěknou četbu. Autor má pěkný styl vyprávění. Nezahltí vás zbytečnými detaily a zároveň vás uvede pěkně do situace. Příběh je inspirativní a pozitivní. Hlavní hrdinka je sympatická a vedlejší postavy také. Co se týká zasazení příběhu vybral si autor dobré místo. O Ibize jsme toho už slyšela hodně. Nedivila bych se kdyby to někomu dalo i tip na dovolenou.

Moc pěkná knížka. Je to taková směs detektivky, sci-fi, cestopisu a ekologického románu, šmrncnutá filozofií a matematikou. Čte se to dobře a čtenář hned po prvních kapitolách začne hledat v katalozích cestovek zájezdy na Ibizu. Hádám, že to byl tak trochu autorův záměr. Nicméně nadšená jsem především z hlavní hrdinky, protože čím jsem starší, tím víc mi přijde nefér, že většina knižních hrdinů jsou mladíci. Tady se tato nespravedlnost konečně trochu kompenzuje.

“Někdy je iluze realita, který ještě nerozumíme. “
Vezmeme velkou porci autorova vypravěčského talentu, přidáme hrst filosofie, přibližně stejné množství mystiky, okořeníme trochou matematiky a ekologie. Promícháme a pak už si jen užíváme četby. Grace mi byla hodně blízká. Je to náročné umět překonávat strach ze života. A nakonec přidám ještě jeden citát z knihy, ten o četbě:
“ Umožní ti prožít životy mimo ten, který doopravdy žiješ. Čtení promění naše pomyslné duševní chatrče o jedné místnosti v honosná sídla. Vždyť čtení je ve své podstatě vlastně telepatie a cestování v čase. Spojuje nás se všemi lidmi a místy, s každou dobou a každým vybájeným snem.“