Život je jinde
Milan Kundera
https://www.databazeknih.cz/img/books/89_/896/bmid_zivot-je-jinde-Gn3-896.jpeg
4
561
79
„Tématem mých románů není kritika společnosti. Život je jinde je situován do roku 1948, do doby zešílevšího stalinismu. Ale mou ambicí nebylo kritizovat režim! Kritizovat ho v roce 1969, kdy jsem román dopisoval, by bylo nošení dříví do lesa. Téma románu je existenciální: je to téma lyrismu. Revoluční lyrismus komunistického teroru mne zajímal, protože vrhal netušené demaskující světlo na odvěký lyrický sklon člověka.“ Milan Kundera: Poznámka autora [prosinec 1992] v románu Nesmrtelnost, Atlantis 2006, s. 376. Milan Kundera napsal Život je jinde česky v roce 1969; poprvé vyšel francouzsky pod názvem La vie est ailleurs v Éditions Gallimard roku 1973. V témže roce román získal francouzskou literární cenu Prix Médicis. První, exilové české vydání vydalo v roce 1979 nakladatelství Sixty-Eight Publishers manželů Škvoreckých v Torontu. Obálku s použitím autorova obrazu navrhla Barbora Munzarová.... celý text
Přidat komentář
Nevím jestli je pro mě na této knize nejcennější to zrcadlo doby, nebo otevřené okno do duše mladého egoisty panice a urputně milující matky, nebo ta, pro mě zatím nevídaná, dokonalost jazyka a um autorův popsat slovy skutečnosti i pozadí tak, že jsem několikrát knihu s hnusem musela odhodit a nebo naopak postupovat stránku za stránkou utopena v životě postav. Je to moje první větší setkání s Kunderovo dílem a těším se na ta příští a zejména na to, až dospěju do bodu, kdy mi budou dávat smysl další a další slova mezi řádky.
Život je jinde! Román o tom, že revoluce potřebuje mládí a mládí revoluci. A tak trochu také román o mladém Kunderovi - básníku revoluce. O mladém naivnímu mladíkovi, který uvěřil revoluční ideologii. Té sofistikované ,,nositelce pokroku". Uvěřil učení o tom, že staré je třeba smést ve jménu nového. Podlehl duchu a nadšení doby. Román reflektující (opakovaná) selhání levicového intelektuála (navíc ta paralela se studentskými bouřemi roku 1968 v Západní Evropě!). Román o všech mladých básnících - buřičích, kteří chtějí měnit svět. O Jaromilovi, Jiřím Wolkerovi, o Arthuru Rimbaudovi, Lermontovovi... Milanu Kunderovi... Postmoderní román formou i obsahem, v roztříštěné postmoderní naraci, s postmoderně vševědoucím vypravěčem. Musí se nechat, že tohle je na Kunderovi obdivuhodné - že dokáže nastavit zrcadlo i sám sobě...a i když Jaromil na rozdíl od mladého Milana Kundery umírá, možná právě toto je nejvíc symbolické...abych použil slova Churchillova - kdo nebyl v mládí komunistou, nemá srdce, kdo jím ve stáří zůstal, nemá rozum...
Po poslední stránce bych se mohla vrátit na tu první, opět dočíst a dělat to znova a znova a potom ještě minimálně jednou. Pro tak exaktního autora jako je Kundera by to bylo jistě jen další z gest, která by rozebral až na dřeň, a kdoví, zda by se mu vůbec líbil tento romantický a patetický postoj, ale to je jedno, úplně jedno, protože jeho knihy zbožňuju.
Tak moc jsem si tuhle knihu toužila přečíst, že jsem ji kdysi začala číst ve francouzštině, což bohužel nešlo. Nyní si ji konečně mohu vychutnat a stojí to za to.
Ne život, ale tato literatura je jinde. O hodně dál a překonává i známější díla (Žert, Nesnesitelná lehkost bytí). Mně už se líbil jenom o chlup víc Valčík na rozloučenou a Nesmrtelnost.
Dobrý deň pán Kundera. My sa ešte nepoznáme, ale po tejto knihe som sa Vás rozhodla spoznať dôkladnejšie. Teším sa na naše stretnutie...
Mé první ryze čtenářské setkání s MK, (soudím, že právem považovaného za našeho asi nejlepšího současného spisovatele). Počáteční kapitoly mi připadaly kapku bizarní - než jsem se naladil na tu správnou vlnovou délku. A začal intenzivně vnímat hutný děj. Strukturu, odkazy, smysl vět a alegorií. Je to nemilosrdná sonda do duše jedince, zde navíc nezralého narcise, jehož jednání budí hnus. To je dle mého názoru podstata příběhu. Jeho zasazení do reálií té zvráceně rudé doby, již naštěstí minulé, zde není rozhodující. Příběh je totiž i mementem pro časy dnešní. Poněvadž i dnes se rodí další a další patologičtí "noví bojovníci", schopní kvůli svým pomateným představám udělat cokoliv, co zapadá do jejich černobílého vidění světa. Jen dostat tu příležitost .....
Kniha ma zaujala od 1. strany. Príbeh o naivnom básnikovi, ktorý si asi neuvedomuje čo vlastne svojim chovanim spôsobuje. Takýchto ľudí stretávame denne.Veľmi sa mi páčilo, ako autor nazýval postavy "básnik", "vysokoškolačka", "strýc, který myslel, že Voltaire vymyslel volt"
Když jsem si knihu v r. 1979 připašoval z Frankfurtu, přečetl jsem jí jedním dechem a v dobových souvislostech mě přišla naprosto fantastická. Protože mi jí moji "dobří" kamarádi přepůjčovali až k úplnému odcizení (ztrátě-krádeži), těším se, jaký dojem na mě udělá po 37 letech od mojí tehdejší čtenářské premiéry. Bývalí kamarádi: Styďte se, knihy se nekradou, ale vracejí!!! Jirka Charypar
Prvních 200 stran mě dost nudilo, ale čekala jsem, že obsah aspoň bude podstatný pro další děj - nebyl.. Kunderu mám moc ráda, ale z této knihy jsem celkem zklamaná.. Zbytek knihy standard..
Standardně skvělý Kundera - poutavé vyprávění důmyslně protkané velmi zajímavou filozofií. Životní příběh zbytečného člověka, který čímkoliv, co dělá, škodí svému okolí. Kundera zde velmi zajímavě konfrontuje různé osobnostní typy s našimi dějinami kolem roku 1948.
Rozhodně stojí za přečtení! :)
Životy nás všech jsou občas jinde... Kateřina Kadlecová v Reflexu to ve své recenzi dost dobře vystihla, když Jaromila nazvala narcistickým monstrem. Jeho "maminka", to je snad ještě horší případ. Tento román považuji za jedno ze slabších děl tajemného pana K., ale pořád je to špičkové dílo, proti jehož magnetismu není obrany. Krásný popis mladických ideálů. A tu autobiografii bych tam nehledala, Kundera by se asi pobavil nad všemi těmi "souvislostmi", které někteří čtenáři vidí. Ostatně – kdykoliv tohoto pána čtete, musíte se smířit s vědomím, že si z vás mezi řádky dělá prdel.
Podle mne nejlepší Kunderova kniha. A nejen proto, že jsem ji mohl číst už v 84.roce...ani nevím, kdo ji z mých přátel či známých ji propašoval (vyšla v češtině díky Škvoreckému v Torontu),vím jen, že jsem na ni měl jednu noc...měl jsem jít na noční, a tak jsem si vzal dovolenou. Druhý den ráno jsem ji předal dál...A od té doby se mi zažrala do mozku. I s Jaromilem...a já se definitivně změnil...Jsou prostě knihy, které jsou více než jen knihy...
K seznamu povinné maturitní četby existuje spousta předsudků. A přiznejme si, že většina autorů v ní obsazených většinou neláká čtenáře, aby sáhnul po další autorově díle. Udělala jsem výjimku, a po okouzlení Směšnými láskami jsem se pustila na Život je jinde. A vůbec toho nelituji.
Tento román, svou obecností tak konkrétní, je podle mě další skvělé dílo. Naivita a témeř uzavřený svět hlavního hrdiny tvořily další příběh v příběhu. Také to, jak si autor opět, ovšem jinak, hraje s rozvržením románu a jeho časovou linií mi přijde velice zajímavé.
Další Kunderův výsměch mládí a naivitě, ztělesněný v až parodicky pojatý životní příběh básníka Jaromila, který nemůže uniknout z milující náruče své maminky. Svou nevyzrálost a nedospělost se snaží maskovat navlékáním různých škrabošek – tu z něj promlouvá malíř, tu se zhlédne v komunistické ideologii. Jeho verše jsou dobré jen tehdy, když nad nimi nepřemýšlí a nestylizuje je, nýbrž když z něj samovolně prýští. A když má jednat sám za sebe, tak je nejistý a selhává, když by naopak měl stát zpět, působí bolest a utrpení. Na konci tak ze všech lyrických a idealistických řečí zůstává jen odporný udavač, který „píše odporné sračky“.
Ve svém třetím románu Kundera odsuzuje tzv. 'lyrické vidění světa', což je prý součást každé ještě nezralé osobnosti a jde pouze o to smysluplně je překonat. Člověk vyrůstá v prostředí plném lásky a rodina, která o něj pečuje je důvěrně známým přátelským územím; problém nastává v okamžiku, kdy má mladý člověk vykročit do reálného světa: udělá téměř vše, aby tento svět proměnil v ono ideální prostředí svého dětství. Všechny revoluce a vzpoury jsou tak produktem tohoto 'lyrického chtění', jež musí tváří v tvář netečnému světu nevyhnutelně ztroskotat. Nejde tu však jen o revoluce a velké činy: jedinec, jenž nepřekoná tuto fázi je odsouzen k životu ve svých představách, jenž nikdy nemůže být životem zralým a plnohodnotným. Kundera tento problém demonstruje na básnících a na jistém údobí českých dějin, kdy takovéto popírání reality mohlo mít - a také mělo - tragické následky.
Štítky knihy
autobiografické prvky komunistický režim romány o umělcích (tzv. Künstlerroman)
Autorovy další knížky
| 2006 |  Nesnesitelná lehkost bytí |
| 1969 | Žert |
| 1970 | Směšné lásky |
| 1979 | Život je jinde |
| 1993 | Nesmrtelnost |
Kniha Život je jinde je v
| Právě čtených | 18x |
| Přečtených | 740x |
| Čtenářské výzvě | 103x |
| Doporučených | 35x |
| Knihotéce | 174x |
| Chystám se číst | 251x |
| Chci si koupit | 50x |
| dalších seznamech | 3x |
Vzhledem ke skutečnosti, že Kunderovy reflexe miluji "tělem" i duší, znovuvydání románu Život je jinde jsem nemohla odolat. Díky bohu nezklamal má velká očekávání, byl fascinující, melancholický, krásný i ošklivý. Kdybych měla porovnat tento román s Kunderovým Žertem, určitě by zvítězil Žert, ale ten jen tak něco nepřekoná.