Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/84_/84764/bmid_zitkovske-bohyne-HEo-84764.jpg
4
6942
1388
Vysoko v kopcích Bílých Karpat jsou řídce rozeseta přikrčená stavení. Všude je daleko. Říká se, že právě proto si tam některé ženy dokázaly uchovat vědomosti a intuici, kterou jsme ztratili. Předávaly si ji z generace na generaci řadu století. Říkali jim bohyně, protože dokázaly bohovat – prosit Boha o pomoc. A jeho zásahům i trošku dopomoci… Říkalo se o nich, že vidí do budoucnosti. Proč tedy nezachránily tu svou? Dora Idesová je poslední z bohyní. Brání se přijmout zastaralý způsob života a věštit příchozím z odlitého vosku jako její teta Surmena. Vše se ovšem mění, jakmile pochopí, že co se v jejím životě zdálo být nešťastnou shodou okolností, bylo pečlivě promyšleným plánem. Její umístění v internátě, Jakoubkova ústavní péče, hospitalizace v psychiatrické léčebně v Kroměříži… Na konci 90. let na ni v pardubickém archivu ministerstva vnitra čeká operativní svazek vedený StB na vnitřního nepřítele – její tetu Surmenu. Dora nevěřícně rozplétá neznámé osudy své rodiny i dalších bohyní… Byly bohyně nebezpečím pro důvěřivé pacienty? Nebo byly skutečně ideologickou hrozbou normalizované společnosti? Či se o vyhlazení posledního reliktu pohanství postarala obyčejná závist a lidská zášť? Nový román Kateřiny Tučkové, autorky bestselleru Vyhnání Gerty Schnirch, je fascinujícím příběhem o ženské duši, magii a zasuté části naší historie. Kniha bude zfilmována, objeví se na jevišti zlínského divadla a je překládána do několika jazyků.... celý text
Přidat komentář
Chvíli mi trvalo, než jsem se začetl. Není to žánr, který čtu každý den, ale nebylo to vůbec špatné. Dorinino získávání informací o bohyních, výzkum zasahující až do 17 století, výtažky z mnoha zdrojů a z různých časových období byl zajímavý a do jisté míry někdy až šokující. Stejně jako závěr, který jsem si musel přečíst 2x.
Zajímavý námět a zajímavá kniha.
Veliký objev v rybníčku českých autorů a autorek.
Velice zdařilý a propracovaný román do posledního detailu, který mě opravdu nadchl. Protknutí historie a románu se opravdu povedlo, je vidět veliká snaha autorky nejen o autenticitu, ale je očividná obrovská práce za tímto dílem.
Všechny dějové linky uzavřené, postavy zajímavé, realistické.
Fiktivní archivní záznamy fiktivně rozhodně nepůsobily, dodávaly celému příběhu šmrnc a já se moc těším, jakmile se pustím do dalších knih autorky.
Velmi zajímavá kniha, konec mě svým způsobem trochu zklamal, ale i tak velmi povedené dílo!
Od Kateřiny Tučkové jsem si chtěla přečíst Bílou vodu, bohužel nebyla k mání, tak jsem sáhla po "bohyních" a udělala jsem dobře. Shrnu to stručně:
Téma - velmi působivé, kdo se alespoň trochu zajímá o historií Česka, ten tuto knihu nemůže vynechat.
Styl - neotřelý, možná pro někoho trochu komplikovaný, ale tímto způsobem se autorce povedlo vystihnout všechna úskalí historie žitkovských bohyní.
A obecně - je to kniha plná bolestí při hledání Dorou pravdy o svém původu a o neštěstích, které ji celý život provázely. Kniha o lidech, kteří stáli za těmito událostmi, o systémech, které ve své zvrácenosti a fanatismu vedly k podobným situacím. Ale přes všechnu bolest a tragédií je to fascinující a krásná kniha.
Zajímavý příběh z místa, které má magickou tradici. Příběhy z hor mě vždy lákají tím tajemným prostředím. Děj mě vtáhnul, i když mi přišel místy nepřehledný - co se týče odkrývá historie. Chybělo mi nějaké mysleenkove shrnutí nakonec.
Stejně tak by mě zajímalo dle konce, co bylo s Dorou.
Knížka je ale hodně čtivá a hezky popisná.
Tuto knihu jsem začala číst na doporučení a ano, občas jsem se musela trochu nutit do čtení, jindy jsem se zase těšila na chvilku s knihou. Téma bylo a je zajímavé. Při představě, že se něco podobného určitě odehrávalo a že jsme o tento vzácný dar v podobě tak moudrých a s přírodou spjatých žen přišli, mě moc mrzí. Protože až v těchto časech mi přijde, že se hodně lidí vrací a utíká od vymožeností civilizace a snaží se opět navázat spojení s přírodou a jejím bohatství.
Musím na závěr říct, že po dočtení ve mně kniha zanechala velkou stopu a dlouho jsem o ní přemýšlela.
Možná se k ní ještě někdy vrátím.
Hodně to vychvalovali, tak jsem to zkusila, ale asi je to na mě moc těžké nebo chytré, nemohla jsem to dočíst, pořád se vracela v ději, jestli mi něco neuteklo a nemohla se chytit. Lituju :-(
Žítkovské bohyně bych označila jako román neobvyklý, protkaný mystikou a tajemstvím. Popisy krajiny Bílých Karpat nejsou nijak časté ani zdlouhavé, dokonale ale přenáší na čtenáře atmosféru zapadlé Žítkové. Nechybí zajímavá práce s archivními prameny. Místy je čtení trochu zdlouhavé, ale pátrání po tajemstvích svého rodu nepochybně je rovněž zdlouhavé. Třešničkou na dortu je šokující epilog. Až na občasnou zdlouhavost výborné čtení.
Moja chyba, že som od tohto mala iné očakávanie. Už som mala čo to načítané o bohyniach z iných kníh (do väčších detailov spracovaných), ktoré na túto tému vyšli, preto to pre mňa nebolo nič nové. Tu som čakala, že to bude jednoduchý príbeh z pohľadu jednej z nich, o živote na Kopaniciach, o bohyňovaní, že sa tu bude autorka držať jednej témy...Tu bolo z každého rožku trošku, zbytočne prekombinované: tu náckovia, tam LGBT problémy, hentam ŠTB, archívne vsuvky, a čo sa Dory a jej problémov týkalo, tá ma nezaujímala ani v najmenšom. Autorka obetovala dosť času na zhromažďovanie materiálu a asi tu chcela ukázať všetko, čo našla, ale za mňa nešťastná volba prezentácie. Dalo sa to uchopiť aj menej povrchne. Ak by sa chcel niekto dozvedieť viac o žítkovkých bohyniach, toto by bol ten najposlednejší zdroj, po ktorom by mal siahnuť.
Ze začátku knihy jsem byla mírně rozčarovaná a říkala si, že tohle nebude můj šálek kávy. Start knihy působil hodně rozvlekle, nemohla jsem se zkrátka začíst. Ani ne před půlkou knihy nastal zlom a začala jsem příběh opravdu vnímat, kde Dora odkrývá pravdu o bohyních, ale i o své rodině. Jak se postupně dostávala k pravdě, tím víc to začalo být čtivější, zamotanější a napínavější. Téma Žítkovských bohyň mě opravdu zaujalo, donedávna jsem o tom nic nevěděla.
Hlavní hrdinka mi moc k srdci nepřirostla, zdála se mi odtažitá, trochu nesympatická, ale svou roli zde i hrálo, že měla těžké jak dětství tak i dospívání.
Pokud vás zajímá český folklor, určitě si knihu přečtěte.
Z této knihy mám rozporuplné pocity. Chvílemi jsem četla s nadšením, těšila se, co bude dál. Chvílemi se nudila a přeskakovala celé odstavce kniha má velmi zajímavý námět, to je plus. Bohužel jsem se nemohla s hlavní postavou ztotožnit, to její vykreslení mi přišlo takové ploché, neuměla jsem se do ní vcítit, nevěřila jsem jí. Ale celkově jsem ráda, že jsem knihu přečetla , dozvěděla jsem se spoustu nových a zajímavých informací
Musím uznat, že jsem nikdy nic podobného nečetla. Jak strukturou tak chronologií, to že velká část příběhu je popsána skrze úřední záznamy, dopisy a sdělení, které hlavní postava Dora získává z archivu. Velmi zajímavé zároveň mi to poskytlo náhled na práci archivářů a na hodnotu, s jakou přináší informace do společnosti. Příběh sám o sobě je spíše nostalgický a smutný, zároveň ale tak nevšední a zajímavý, především jak na pozadí popisuje společenské reformy a režimy minulého století (to je prostě nevyčerpatelné téma, jestli si někdo myslí, že už vše ví o hrůzách nacismu a komunismu, mýlí se).
Za mě SUPER! Ani nevím proč mi to tak dlouho trvalo, než jsem se k této maxiknize dostal, ale stálo to za to. Dokustyl kombinovaný s klasickým vyprávěním mi naprosto sedl a s přibývajícími stránkami jsem se od knihy nemohl odtrhnout. Výborná, sqělá kniha.
Kniha byla zajimava, libila se mi, pribeh ctivy, jen to nebyla uplne ta pecka, kterou jsem ocekavala.
Neuvěřitelně silný příběh založený na skutečných reáliích. Výborně kombinuje metodu vyprávění a zápisů z úředních spisů. Autorka postupně odkrývá jednotlivá tajemství rodiny, jejich obavy až do konce.
Vypravěčsky je to napsáno skvěle, těžko se odtrhnout, výborně zachyceny pocity postav.
O tématu knihy jsem nevěděl nic. Jen jsem věděl, že je kniha oblíbená. Bylo to velmi poutavé čtení, při němž jsem se dozvěděl o fenoménu, o kterém jsem do té doby neměl tušení. Nesmírně mě bavil investigativní háv výstaby celého příběhu. Navíc se odehrává v oblasti, odkud možná pocházeli někteří mí předci.
Výhoda Kateřiny Tučkové je, že vybírá zajímavá témata, bylo tomu tak u Vyhnání Gerty Schnirch, tady je téma ještě atraktivnější. Je jasné, že musí chytnout.
Příběh je to na každý pád umně spletený, vyfabulovaný na základě skutečných reálií žítkovských bohyní, mě asi - samozřejmě vedle vlastních bohyní - nejvíc zaujala ta hra na skutečnost, úřední spisy, dopisy, hlášení, u kterých čtenář může nabýt dojmu, že jsou to opisy skutečných dokumentů a že tedy celý příběh je jen jakousi lehce upravenou literaturou faktu.
No ale tady už mám taky trochu pochyby, jako mám vždy, když se v beletrii objevují skutečná jména, přece jen to propojení skutečnosti a smyšlenek může být problematické a vlastně chápu, proč u mnohých, zvlášť místních, vyvolává otazníky. Tím spíš, že v knize nabývá na vrchu spíš ta negativní, černá magie a příběh se jeví nakonec jako dost pochmurný, a to nejen těmi estébáckými persekucemi...
Nicméně knihu jsem přečetla s chutí, palec nahoru, za tu hromadu faktů, které musela autorka nastudovat, a hlavně za to přiblížení fenoménu žítkovského čarování a magického kraje Bílých Karpat.
*
Samozřejmě po přečtení knihy jsem začala pátrat, jak to bylo "doopravdy".
Doporučuju knížku Žítkovské čarování Jiřího Jilíka, z této publikace si dovolím citovat:
"Jestliže však anglické ,cunning fol´ do jedné shořely jako čarodějnice na hranicích, bohyně ze zapomenutého karpatského regionu Kopanic - byť i ony byly vystaveny pronásledování - středověký hon na čarodějnice přežily. V 19.století dokonce zaznamenaly dobu své největší proslulosti a slávy a během 20.století se jako přežitek pověrčivosti z našeho světa vytratily, aniž by si kdokoliv uvědomil, že jsou posledními autentickými představitelkami násilím vymýceného, nám neznámého a nedostupného poznání a vědění, které provázelo člověka na tisícileté pouti tímto světem.“
(SPOILER) Na knihu jsem narazila víceméně náhodou a nelituji. Přečetla jsem jedním dechem asi za 3 dny. Téma mne moc oslovilo, bylo tam vše, co mám ráda - historie a její zkoumání, folklór (jako bych slyšela svou profesorku vyprávějící o Kopanicích), téměř detektivní vyprávění. Autorka udělala kus práce při shromažďování materiálů. Staletí Bohyně přežily a nakonec je zlikviduje STB. Nu, škoda. Doporučuji k přečtení. Velmi zajímavý fenomén.
Štítky knihy
čarodějnice ženy věštění pro ženy léčitelství česká literatura etnografie, národopis Bílé Karpaty žítkovské bohyně Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Kniha Žítkovské bohyně je v
| Právě čtených | 185x |
| Přečtených | 10 262x |
| Čtenářské výzvě | 2 321x |
| Doporučených | 849x |
| Knihotéce | 1 564x |
| Chystám se číst | 1 729x |
| Chci si koupit | 315x |
| dalších seznamech | 42x |
Zajímavé čtení. Líbilo se mi, jak se postupně objevovaly další informace ze života bohyní. Jinak někdy trochu zdlouhavé. Víc se mi líbila Bílá Voda.