Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/84_/84764/bmid_zitkovske-bohyne-HEo-84764.jpg
4
6942
1388
Vysoko v kopcích Bílých Karpat jsou řídce rozeseta přikrčená stavení. Všude je daleko. Říká se, že právě proto si tam některé ženy dokázaly uchovat vědomosti a intuici, kterou jsme ztratili. Předávaly si ji z generace na generaci řadu století. Říkali jim bohyně, protože dokázaly bohovat – prosit Boha o pomoc. A jeho zásahům i trošku dopomoci… Říkalo se o nich, že vidí do budoucnosti. Proč tedy nezachránily tu svou? Dora Idesová je poslední z bohyní. Brání se přijmout zastaralý způsob života a věštit příchozím z odlitého vosku jako její teta Surmena. Vše se ovšem mění, jakmile pochopí, že co se v jejím životě zdálo být nešťastnou shodou okolností, bylo pečlivě promyšleným plánem. Její umístění v internátě, Jakoubkova ústavní péče, hospitalizace v psychiatrické léčebně v Kroměříži… Na konci 90. let na ni v pardubickém archivu ministerstva vnitra čeká operativní svazek vedený StB na vnitřního nepřítele – její tetu Surmenu. Dora nevěřícně rozplétá neznámé osudy své rodiny i dalších bohyní… Byly bohyně nebezpečím pro důvěřivé pacienty? Nebo byly skutečně ideologickou hrozbou normalizované společnosti? Či se o vyhlazení posledního reliktu pohanství postarala obyčejná závist a lidská zášť? Nový román Kateřiny Tučkové, autorky bestselleru Vyhnání Gerty Schnirch, je fascinujícím příběhem o ženské duši, magii a zasuté části naší historie. Kniha bude zfilmována, objeví se na jevišti zlínského divadla a je překládána do několika jazyků.... celý text
Přidat komentář
Knížka je to zajímavá, hlavně tématem o kterém se toho moc nenapsalo (teda alespoň co já vím). Člověk se zase dozvěděl něco nového a o tom čtení knížek je :) Nicméně tam bylo pár pasáží, úryvků z vyšetřování, které jsem trošku rychleji preletla. Ale celkový dojem dobrý :)
Žítkovské bohyně jsem brala jako román, nikoliv dokument, a to velmi zdařilý. Při čtení je znát, že příprava knihy stála spoustu práce a sbírání informací, které na mě v románu působily uvěřitelně a jsem ráda, že na mě vykoukla z police v knihovně. Sama bych si ji ke čtení asi nevybrala, ale díky čtenářské výzvě jsem se naštěstí nepřipravila o tento mrazivý zážitek, který vyvolává spoustu otázek. Snad se mi podaří alespoň nějaké z nich si zodpovědět.
První polovina byla fajn a docela mi to i utíkalo, ale té druhé jsem se zasekla asi na dva měsíce. Nakonec jsem knihu dočetla přeskakovacím stylem, čtu jen přímé řeči a hlavní věci. Celkově ale hodnotím knihu pozitivně. Myslím, že dobře popisuje životy venkovského obyvatelstva ve 20. století.
...no síla, těžko jsem se prokousávala, snažila jsem se dočíst než uvidím divadelní představení v Městském divadle v Brně, které bylo mimochodem dost dobře zpracované. Pro mě nálož k přemýšlení. Jak to... co to... proč to...jestli to... A bylo to tak? Určitě se k ní ještě vrátím. Možná bych se i ráda prošla kolem chalup rozesetých v kopcích Bílých Karpat...
Tohle je těžké téma a knihu jsem četla poměrně dlouho. Chvílemi jsem ji chtěla úplně odložit, ale nakonec jsem se prokousala až k poslední stránce. Pořád jsem věřila v dobrý konec ...
Se Žítkovskými bohyněmi jsem měla jediný, ovšem zásadní problém. A to, že chvíli jsem měla pocit,že čtu román, nutno říct zdařilý,ovšem potrhaný dokumentem. A dokument by asi fiktivní neměl být. Autorka to za mě neukočírovala. Škoda.
3,5*
Na Žítkovské bohyně jsem měla spadeno dlouhá léta, jejich čas nadešel až teď, a to zcela spontánně.
Času stráveného s touto knihou rozhodně nelituji, přestože mě některé části natolik nebavily, ba dokonce vytáčely, že jsem měla co dělat, abych knihu nezaklapla a neodložila na dobu neurčitou. Jedná se zejména o zhruba druhou třetinu knihy - četné a zdlouhavé vzpomínky po ještě četnějších archivních záznamech už zkrátka nedokázaly udržet mou už tak dost roztříštěnou pozornost.
Hodně to však zachránila poslední třetina, kdy příběh, dle mého, začínal nabírat rychlého spádu. O závěru knihy nemluvě, samozřejmě.
Prošlo mi rukama něco, co si nejspíš budu muset nechat projít hlavou. Sama si v tuhle chvíli nejsem jistá, zdali jsem všechno důležité pochopila a dala si to správně do souvislostí. Stojí přede mnou úkol, s nímž se musela vypořádat i samotná Dora. Musím ze střípků sestavit mozaiku.
I přes prvotní strach, musím knihu hodnotit kladně. Prostředí Žítkové a ohledy na přírodu mi bylo blízké, snad proto, že z podobné vesnice, kde se dříve těžce žilo, pocházím. A myslím, že i to je důvod tak pozitivního pohledu na příběh.
Postava hlavní hrdinky mi přišla dobře vystavená, jen při pár situacích mi přišla zaslepená, což mě mrzelo skrz to, že celou dobu byla tak všímavá a tyto zásadní věci neodhalila včas. To na uvěřitelnosti trochu ubralo.
Postavy bohyň se mi zdály uvěřitelné i se svými znalostmi a používáním.
Co musím vytknout je až zbytečné kvantum informací nalezené ve spisech, které nebyly v příběhu použity anebo byly nepodstatné. A věci, které by stály za větší pozornost, bohužel nebyly rozvinuty. Velké množství informací mě pak v některých částech až unavovaly a zpomalovaly ve čtení.
Celkově je ale kniha dobrá a podává vcelku pravdivé informace. A co se týče popisu doby, kde se právě části příběhu odehrávaly, zdály se mi popsány opravdu reálně, stejně jako prostředí, že snad člověk i mohl cítit, jak to v chalupě voní bylinami.
Zpočátku jsem se nemohla začíst a dokumenty z vyšetřovacích svazků nedokázaly udržet mou pozornost. Jenomže i ty byly pro příběh důležité.
Druhá půlka knihy mě pak strhla a závěr byl šokující.
Kniha se mi líbila, i když si nejsem jistá, že úplně všechno jsem pochopila.
Knihu jsem přečetl s nemalým očekáváním. Vždyť patří k čtenářsky nejpopulárnějším dílům posledních let. Přiznám se, že Žitkovské bohyně v mých očích nepředčily Vyhnání G.S. Autorka je zdatná vypravěčka, to se jí nedá upřít. Kniha je čtivá. Na druhou stranu bych osobně zkrátil "archivní" útržky. Přestože textu dodávají autentičnost, je jich zkrátka moc. Celá detektivní zápletka mě vlastně moc nezaujala (možná to bylo dáno tím, že německé a české jméno hlavní záporné postavy mě okamžitě praštilo do očí, takže jsem odtušil rozuzlení). Samotné téma horských bylinkářek/ošetřovatelek oceňuji, něčemu podobnému se v české literatuře nevěnovalo moc pozornosti. Dobře je zpracována i myšlenka snahy vyrovnání se obětí komunismu s minulostí. Toho je však v české literatuře dostatek.
Celkově hodnotím dílo jako sympatické, ne však tak zásadní, jak je prezentováno. 4/5
Tak jsem se k bohyním konečně dostala! Byť pouze k rozhlasové podobě na motivy slavného románu, na kterém pracovala sama autorka. Osud poslední léčitelky snad nemůže nikoho nechat chladným. Smutné, co dokáže udělat člověk člověku a že to největší zlo bývá často nepotrestáno. Sympatické ženské postavy, které mi připomněly kouzla, která se dají vyčarovat bylinkami, empatií a vhodným přístupem ke strádajícím.
Posloucháno jako audio kniha, výborný přednes paní Bebarovou a panem Táborským. Nejdříve jsem poslouchala na rozhlase, kde je kniha osekaná a pak jsem si koupila plnou verzi knihy. Musím říct, že jsem ze začátku byla nadšená vyprávěním o Bohyních. Myslela jsem, že v knize bude více o léčení, ale byla spíše o jejich postupném vymizení. Každopádně kniha moc hezká a zajímavá. Jen bych uvítala kdyby kniha byla trochu více o samotném bohování.
Poslechnuto v rámci četby na pokračování na ČRo. Nebylo to špatné, téma je zajímavé. Ale určitě si ještě přečtu i knížku, protože mám pocit, jako by mi tam něco chybělo, nebo mi nějaké informace unikly.?. Nevím ..
(SPOILER)
Předně je třeba říct, že audioverze je v porovnání s knižní verzí hodně odlišná.
Audioverze je výrazně osekaná, jednodušší, nejde tak do hloubky a to ji pro mě činí paradoxně lepší, než je její knižní verze.
Hlavní hrdinka toho má už v audioverzi na sobě naloženo až příliš a v knize to pak platí dvojnásob. Němce, komunisty, zavražděnou matku, tetu-opatrovnici v blázinci, těžké dospívání v interátu, mentálně retardovaného bratra, nevyjasněnou sexuální orientaci... Je to jako když pejsek s kočičkou vařili dort a snažili se do něj dát to nejlepší. Výsledkem není luxusní dort ale jen mix všeho možného.
Škoda, potenciál to mělo velký ale místo magického románu Jméno růže od Umberta Eca tady dostáváme jakýsi guláš od Tučkové.
Všechno z výše uvedeného bych ale dokázal odpustil, jen kdyby kniha nezpůsobila kraji a lidem o kterých pojednává víc škody než užitku. Bylo by určitě vhodnější, kdyby byl děj knihy zcela anonymizován.
Pokud se chcete o skutečných Žítkovských bohyních dozvědět víc, sáhněte raději po knize paní Pintířové nebo pana Jilíka. Téhle knize se raději obloukem vyhněte.
Tohle je prostě vrcholně neetické dílo.
Na začátku roku si k vypsaným tématům Čtenářské výzvy ráda přiřazuji knihy, které se, někdy i dlouhodobě, chystám číst a plním tak okénka mnoha přitažlivými tituly. Letos jsem zajásala nad jasnou volbou pyšnící se v mé knihovně a s chutí se vypravila za bohyněmi. Nic kromě literárního zážitku jsem neočekávala, protože očekávání jsou z mé mnohaleté zkušenosti největší osudovou chybou na všech úrovních, tudíž jsem mohla pouze získat. A taky že ano. Příběh mě dokázal přesvědčit a vtáhnout. Vývoj životních událostí hlavních postav v době komunistického režimu názorně vystihuje nelidskost politických příslušníků a jejich počínání. Vnímám tuto publikaci jako přínos české literární scéně a vyzdvihuji i její historickou hodnotu.
Trochu mě proto nutí zamýšlet se nad komentáři posledních dnů, kdy jak vidno, čtenáři nečtou, ale poslouchají. Audioknihy jsou úžasným nástrojem, ale asi se nikomu z vás nepodaří přesvědčit mě, že celkový dojem z knihy je stejný. Podle mě posluchač snáze nechá utéct myšlenky, dělá vícero věcí zaráz, nesoustředí se plně na jednotlivá slova, necítí je stejnou silou. Upřímně řečeno, přijde mi dost odlišné prožívat život s Dorou po jednotlivých řádcích nebo si ho nechat nadiktovat do uší.
Možná jsem už stará konzerva a nechápu, proč začleňovat poslouchanou knihu do výzvy, která už v samotném názvu má ČTENÁ.
Možná mě jenom zaráží ta audiohodnocení, která se mi ve své podstatě jeví jako zkreslená, nerovnocenná, odfláknutá.
Možná to tak vnímám jenom já.
Knihu jsem poslouchala v audioverzi skvěle namluvenou Drahomírou Hofmanovou. Nevím jestli bych ji stejně nadšeně četla- čekala jsem trochu víc - o bohynich a tajemství dávných časů a méně o STB a jednoduché zlobě a mstě ale vlastně proč- vždyť takhle to přesně bylo. Takže překvapivě jiné než jsem čekala, ale skvěle napsané
Knihám, které mají všichni rádi se vždycky vyhýbám. Stejně tak knihám českých mainstreamových autorů. Tady za těch 12 let od vydání už prvotní boom opadl, takže jsem se odhodlala dát Žítkovským bohyním šanci a byla jsem velmi příjemně překvapena.
Velké zklamání. Kdyby to byla povídka na 100 stránek tak to hezky ubíhá a má to spád, takhle to bylo zbytečně obsáhlé a plytké a úplně zbytečně zasekané spisy STB nebo nacistů, které autorka stejně následně shrne ve dvou větách nebo odstavci, ani nemělo smysl tyhle stránky číst i vzhledem k tomu, že jsou vymyšlené. Po pravdě mě bavilo posledních cca 20 stránek a něco mezi. téhle knihy se velmi ráda zbavím
Štítky knihy
čarodějnice ženy věštění pro ženy léčitelství česká literatura etnografie, národopis Bílé Karpaty žítkovské bohyně Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Kniha Žítkovské bohyně je v
| Právě čtených | 185x |
| Přečtených | 10 262x |
| Čtenářské výzvě | 2 321x |
| Doporučených | 849x |
| Knihotéce | 1 564x |
| Chystám se číst | 1 729x |
| Chci si koupit | 315x |
| dalších seznamech | 42x |
Moc dobré téma, která není úplně známé. Byla jsem moc spokojená. Jsem ráda, že jsem si tuto knížku vybrala jako audio knihu, protože byla těžší na čtení. Každopádně doporučuji a román je to velice povedený.