Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/84_/84764/bmid_zitkovske-bohyne-HEo-84764.jpg
4
6942
1388
Vysoko v kopcích Bílých Karpat jsou řídce rozeseta přikrčená stavení. Všude je daleko. Říká se, že právě proto si tam některé ženy dokázaly uchovat vědomosti a intuici, kterou jsme ztratili. Předávaly si ji z generace na generaci řadu století. Říkali jim bohyně, protože dokázaly bohovat – prosit Boha o pomoc. A jeho zásahům i trošku dopomoci… Říkalo se o nich, že vidí do budoucnosti. Proč tedy nezachránily tu svou? Dora Idesová je poslední z bohyní. Brání se přijmout zastaralý způsob života a věštit příchozím z odlitého vosku jako její teta Surmena. Vše se ovšem mění, jakmile pochopí, že co se v jejím životě zdálo být nešťastnou shodou okolností, bylo pečlivě promyšleným plánem. Její umístění v internátě, Jakoubkova ústavní péče, hospitalizace v psychiatrické léčebně v Kroměříži… Na konci 90. let na ni v pardubickém archivu ministerstva vnitra čeká operativní svazek vedený StB na vnitřního nepřítele – její tetu Surmenu. Dora nevěřícně rozplétá neznámé osudy své rodiny i dalších bohyní… Byly bohyně nebezpečím pro důvěřivé pacienty? Nebo byly skutečně ideologickou hrozbou normalizované společnosti? Či se o vyhlazení posledního reliktu pohanství postarala obyčejná závist a lidská zášť? Nový román Kateřiny Tučkové, autorky bestselleru Vyhnání Gerty Schnirch, je fascinujícím příběhem o ženské duši, magii a zasuté části naší historie. Kniha bude zfilmována, objeví se na jevišti zlínského divadla a je překládána do několika jazyků.... celý text
Přidat komentář
Kniha plynula poměrně rychle, ale očekávala jsem od ní více, tím spíš, že má tolik pozitivních ohlasů. Byl to jednoznačně silný příběh, ale žádnou výraznou stopu ve mě nezanechal.
Moc nerozumím tomu wow efektu kolem této knihy. Téma není lehké a má velký potenciál. Ale měla jsem asi větší očekávání a myslela jsem si, že to bude více o příběhu Dory a umění Surmeny. Ale kniha pro mě byla bohužel nezaživná a bez kouzla. Nutila jsem se do čtení a trvalo mi to dlouho. Silou vůle jsem vydržela a neodložila.
Fascinující kniha. Dlouho jsem knihu odkládala a letos se mi hodila do čtenářské výzvy. Je vidět, že si autorka dala dost práce s hledáním materiálů v archivech. Ale naštěstí je to čtivý příběh, a to pečlivě promyšlený, ne jen různá fakta z etnografie. Doporučuji přečíst si i nějaké další informace k této tematice, např. příběh syna Irmy Gabrhelové - https://www.memoryofnations.eu/cs/gabrhel-jozef-20210930 nebo knihu "Žítkovské čarování" od Jiřího Jilíka.
Asi je třeba zmínit, že knihu jsem „přečetl“ v audioverzi ČRo, která je značně zkrácená (např. v ní zcela chybí postava Janigeny), proto je možné, že kniha vyznívá v tomto podání plošeji, než jaká ve skutečnosti je.
A plochost je podle mě největší slabinou knihy. Měl jsem pocit, že čtu to, co Čapek v Marsyovi nazývá „román pro služky“. Naprosto černobílý zápas andělských postav s prohnanými padouchy, barvotiskově vykreslenou horskou selanku, narušenou lidskými démony, v nichž dobrého není zhola nic. Hlavní záporák (jak ke konci zjistíme) nemůže být jen hlupák nebo prospěchář – to by bylo málo. Musí to být zloděj, vrah, sadista, nácek i estébák. A kdyby nám stále nebylo jasné, komu fandit, neváhá autorka sáhnout po barvitém popisu postav jako např. „lidé zaujatí, zákeřní“. A když už jsme u toho, uši trhající frazeologická klišé se v knize mačkají jedno na druhé, namátkou: „ten den roku 1974, kdy se to všechno stalo, si Dora dokáže vybavit do nejmenšího detailu; vypadala jako smrtka; se Surmenou je konec; nikdo si neumí představit ten pocit bezmoci, když ; odešla a už se nikdy nevrátila; bylo to mnohem horší, než si vůbec dokázala představit“ atd. apod. až do úmoru. Jako by to byla kniha pro děti.
Tučkové se musí nechat, že si vybírá důležitá témata a dokáže je zpopularizovat široké veřejnosti. V průběhu knihy jsem měl ovšem často pocit, že to zajímavé v ní vlastně chybí. Autorka se soustředí na vykreslení zvěrstev, která byla popsána už mnohokrát a lépe jinde. A vlastní téma bohyň zůstává z větší části založené v Dořině odborné práci, nazvané výmluvně „Žítkovské bohyně“, kterou bych četl daleko radši. A zde přichází smutný paradox: ona ta práce existuje! Jmenuje se úplně stejně a napsal ji Jiří Jilík – dokonce má i totožný název! (V přepracované verzi „Žítkovské čarování“.) Smutné je na tom to, že tato kniha, až vyšla o 7 let dřív, dané téma nezpopularizovala zdaleka tak, jako Tučkové román.
Možná jsem na knihu příliš příkrý, protože pro nenáročného čtenáře to může být odpočinková četba na zajímavé téma a skvělý zážitek. Osobně mě asi při čtení až příliš šokovalo, jak je kniha formálně neinvenční a jak je zoufale přeceňovaná. Vždyť je dnes běžně součástí maturitních kánonů! Což samozřejmě není vina autorky, ani knihy.
Česká porevoluční próza má ale rozhodně víc co nabídnout, včetně autorů, jejichž jména na SŠ mnohdy sotva zazní, namátkou: Ajvaz, Balabán, Dutka, Hodrová, Kahuda, Körner, Kratochvil, Macura, Ouředník, Topol aj. Na podobné téma jako v bohyních např. Legátová.
I přes to velké wow, které knihu doprovázelo, jsem neměla zásadní očekávání. Přesto jsem si přišla zklamaná, až podvedená. Nepochopila jsem nadšení většiny čtenářů. Námět zajímavý, rozhodně s potenciálem. Asi by mě víc chytlo, číst jen o příběhu Dory nebo komu a jakým způsobem dokázala Surmena pomoci. Někdy jsem měla pocit, že čtu jakousi vatu, podivně nafouklý příběh a toužila jsem po konci, abych už knihu mohla zaklapnout. Nemastné, neslané, kouzlo tomu chybělo. Začátek slibný, ale od poloviny jsem se do čtení nutila.
Dočtení ušima na ČRo. Už je to druhý den a pořád mě nepřešlo zklamání, které ale nemůžu nějak pořádně uchopit.
Tohle je ono? Ty všemi chválené Bohyně?
Stejně jako u Vyhnání Gerty S. výborný námět, silné momenty, dotýkání a vypořádání se s minulostí, ale pak se to někde zlomí a výsledný dojem je zklamání.
Tak nějak jsem nic nečekala, samozřejmě jsem o autorce již slyšela, ale byla to moje první kniha od ní. Takže jsem byla opravdu překvapná jak mě příběh zaujal a nutil mě číst až do úplného konce. Za mě velice doporučuji.
Zajímavá kniha. Seznámila jsem se s ní diky poslechu Českého rozhlasu, kde knihu převypravěla Drahomíra Hofmanová. Určitě si ráda přečtu i tištěnou podobu.
Za mě celkem dobře vykonstruovaný fikční svět (jakkoli chápu, že někteří lidé jsou při čtení naštvaní, že dané osoby či situace tu nejsou "jako ve skutečnosti", je to román, který si tohle může dovolit, není to literatura faktu) i uvěřitelná zápletka. Místy jsem se ale nemohla ubránit tomu, že ty postavy musí "nést kříž" pomalu celé doby. Působily tak trochu archetypálně. Není to na jednu rodinu až příliš? Komunistická perzekuce, týrání v nápravném ústavu, handicapovaný sourozenec atd. Vím, že to dost dobře mohla být realita tehdejší doby, jen mi to v tom příběhu místy přišlo "přetížené". Jinak ale oceňuji pokus o literární zpracování méně obvyklého tématu, i když to ve výsledku sklouzlo spíše k výčtu represí a ne k tomu, jak vlastně žítkovské bohyně žily a bohovaly... Za mě tři a půl hvězdy, zde zaokrouhleno nahoru.
Dlouho mám knihu na seznamu, které si chci přečíst, nicméně až teď díky rozhlasu a pořadu čtení na pokračování jsem se k ní dostala. Musím teda říct, že audiokniha z rozhlasu se poněkud liší od klasické knihy. Mám u sebe i eknihu a konec je jiny. Knihu si chystám přečíst, abych to měla ucelené.
Nicméně jsem od knihy čekala asi trochu něco jiného, myslela jsem si, že tam bude víc vylíčeno její umění léčitelství, jak se ho naučila atd. Místo toho je v knize silná linie líčící komunistickou dobu a jeji praktiky, ze kterých mi místy bylo až blivno. Stačilo málo, ve finále absence vlastní sebereflexe a pudu sebezáchovy, a už jste se vezli, protože si Vás nějaký hajzl vyhlédl, nebo si ma Vás zasedl.
Přelouskám knihu a jsem si 100% jistá, že se k ní už nikdy nevrátím, jelikož je to težké téma, které stačí číst jednou.
Audio od českého rozhlasu.Příběh dobře napsaný a bylo to i hezky načtené.Jen léčitelům a bohyním moc nevěřím,dokonce jsi myslím,že kdo podlehne a neléčí se lékařskou cestou může přijít i o život!Komunisté co se jim nehodilo uměli zatočit a mnoho lidí skončilo v ústavech kde neměli co dělat,to bohužel bylo zlé a reálné.Taky mi překvapilo,že Dora nepochopila dříve jako dospělá proč tetu odstranili,vždyt to se vědělo kdo byl nepohldný té doby... .Dlouho jsem přemýšlela jak napsat pocity z knihy a jak jí ohodnotit.Zkrátka jsem při poslechu měla pocit pohádky pro dospělé... .
Audio kniha s těžkými tématem se mi líbila. Myslela jsem, že se víc dozvím o Bohyních. Kniha je spíš o údělu jedné a její neteři a synovci.
Je to mrazivý příběh. Styl psaní a téma, stíhání a perzekuce mi připomíná knihy A. Mornštajnové. Určitě si přečtu opravdový příběh o Bohyních.
(SPOILER)
Audiokniha
Nevím, proč jsem tak dlouho váhala, než jsem šáhla po této knize. Moc se mi líbila, i když téma je to opravdu těžké. Na začátku skončí bylinkářka - bohyně ve vězení, postižený synovec v ústavu, neteř Dora v dětském domově. Až když dosáhne Dora dospělosti, tak se začne shánět po svých příbuzných a po informacích, ke kterým se dostane až po revoluci. Postupně odkrývá co se stalo a proč. Tolik bolesti v jedné rodině! Krásně se to poslouchalo.
Poslouchal jsem jako audioknihu v audiotéce Českého rozhlasu. Kniha mne zpočátku opravdu nadchla, je to velmi dobře napsané. Bohužel když jsem na téma Žítkovských bohyní zjistil víc faktů tak jsem byl ke konci knihy až pobavený nesmysly v tomto románu. Prosím nevěřte tomu co autorka píše, je to celé fikce, ve které autorka použila reálná jména a prostředí. A dost lidí tím zároveň naštvala.
Je tomu téměř 3 roky, co jsem tuto vynikající knihu četla. Nyní jsem se k ní vrátila a jako četbu na pokračování ve výborném přednesu Drahomíry Hofmanové si jí opět s mrazením v zádech užívala. Skvěle zpracované téma nenechá člověka klidným a před očima se mu promítá film na pozadí s nezkrotnou přírodou Bílých Karpat a osudy obdivuhodných bohyní, které ustály všechny sebestrašnější nástrahy minulosti, jako byly čarodějnické procesy, války, gestapo, aby je potom zlikvidovala StB a její bezpáteřní donašeči. Člověku je úzko při myšlence, že jeden zahořklý, bezcharakterní, zlý, mstivý, inteligenci postrádají "netvor", kterému systém udělí určitou moc, dokáže bez výčitek a s nezměrným uspokojením ničit, možná lépe říci likvidovat, lidské životy. Jsem velmi ráda, že jsem se ke knize vrátila a mohu jí jen vřele doporučit.
S knihou jsem se seznámila prostřednictvím četby na pokračování v rozhlase. Je výborná, příběh poutavý, drsný. Motivy dobroty, pomoci, křivdy i pomsty se objevují v lidských příbězích odnepaměti a mnohdy s sebou nesou utrpení s nedozírnými následky. Těžké téma, skvěle zpracované.
Kniha ke které jsem se dostala tak nějak náhodou a nelituji. Smutný příběh. Kniha mě pohltila. Vše co bylo potřeba tu bylo řečeno, já jen můžu napsat, že kniha rozhodně stojí za přečtení a jak jsem se vyhýbala českým autorům tak je budu více číst a od autorky si určitě přečtu i další její knihy.
Poutavý, i když smutný příběh. Příběh, který vás zavede do Bílých Karpat. Míst, kde je život těžký. Míst, kde je krásná příroda. Míst, kde žily žítkovské bohyně.
Hlavní hrdinka Dora hledá, hledá sebe, pravdu a víru. Dělí ji jen krok od cíle....
Knížka určitě stála za přečtení.
Štítky knihy
čarodějnice ženy věštění pro ženy léčitelství česká literatura etnografie, národopis Bílé Karpaty žítkovské bohyně Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Kniha Žítkovské bohyně je v
| Právě čtených | 183x |
| Přečtených | 10 261x |
| Čtenářské výzvě | 2 321x |
| Doporučených | 849x |
| Knihotéce | 1 564x |
| Chystám se číst | 1 730x |
| Chci si koupit | 315x |
| dalších seznamech | 42x |
Precteno a musim se priklanet spise ke zklamani. Zacatek byl zajimavy, ctivy, ale pak pribeh nejak ztratil atraktivitu. Nektere kapitoly me bavily vice a nektere mene. Hodnotila bych to jako lepsi prumer 3,5/5. Myslim si, ze si pribeh dlouho pamatovat nebudu, bohuzel to nebylo zadne wow, ktere by me posadilo na zadek. A co se tyce audia z Rozhlasu, tak dost veci tam chybi, zaver je nedostatecny a strasne me iritovala pani ctenarka, ktera tak nahlas dychala. Kniha je lepsi, ale i tak z pribehu nejsem nadsena. Ocekavala jsem neco jineho.