Židovka z Toleda

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Historický román ze španělského středověku v období křižáckých válek líčí zápas dvou kultur a náboženství mezi mohamedánským a křesťanským světem. Kromě těchto dvou protichůdných ideologií se v této době ve světovém dění uplatňuje i velkou měrou židovský prvek. Židé jsou utiskováni a pronásledováni jak mohamedány, tak i křesťany. Dobová atmosféra je pak rámcem pro tragický milostný příběh kastilského krále Alfonse VII. a krásné židovské dívky, pro níž panovník zapomněl na svou královnu....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/38344/zidovka-z-toleda-38344.jpg 4.3773
Žánr:
Literatura světová, Historické romány

Vydáno: , Český klub
Originální název:

Die Jüdin von Toledo, 1956


více info...
Nahrávám...

Komentáře (120)

Kniha Židovka z Toleda

cori
18. dubna

Napsat román stylem Liona Feuchtwangera, který se věnuje detailům a dokáže bez nudných popisů vylíčit dobovou mentalitu, rozdílnost kultur i dobu 12.století, ze současných autorů dokáže možná jeden z tisíce. Dobová freska nám předkládá příběh kastilského krále Alfonse VIII. (1158-1214), který díky své lásce k Rachel, dceři židovského kancléře jeho dvora, změnil svůj život i způsob vlády. Nechybí intriky nepřátel Židů, královských rádců, církevních prelátů i samotné podváděné královny a její matky proslulé Eleonory Akvitánské. Strhující příběh z časů křížových výprav a problematického soužití tří náboženství na Pyrenejském poloostrově má co říci i 66 let po svém prvním vydání.

lampernaqui
24. března

Další skvělý historický román tohoto autora. Znovu se vrací na španělskou půdu a vypráví zde příběh panovníka a jedné mladé židovky, který prostě nemůže skončit dobře. To snad ani není spoiler. Příběh vychází z klasického díla Kniha Ester, o kterém jsem se (nepřekvapivě) dozvěděl poprvé až díky tomuto románu. Prostě další Feuchtwangerova klasika.


kralika
12. února

Příběh tekoucí pomalu jako med, do kterého je sladké se ponořit, navzdory jeho krutému ději.

„Nevyhledávej dobrodružství, ale nevyhýbej se jim.“

„Jen málokteří chápou, že nežijeme, nýbrž že jsme žiti. Dávno jsem poznal, že nejsem rukou, která hází kostku, ale kostkou.“

Márrrty
11. února

Ani jedna z postav mi nebyla sympatická, ale stejně jsem knihu přečetla rychle a dokázala mě zaujmout. Jsem ráda, že jsem se dozvěděla něco nového o období křižáckých výprav, svaté válce a o střetu kultur na Pryrenejském poloostrově. Zaujalo mě, že nenávist vůči židům je zakořeněná tak hluboko. Nikdy mě tohle téma nelákalo, ale autor ho zpracoval moc hezky.

Hanka_Bohmova
08. února

V románu na mě nejsilněji zapůsobilo to, co dnes nazýváme "radikalizací" a co autor musel sledovat i ve své době. Slovník se epochu od epochy obměňuje jen málo, verbíři stále nabízejí tlustou čáru, očištění a smysl, stále jim k tomu vyhrává muzika. Připadá mi, že jde i o určité vysvědčení společnosti - nakolik počítá s lidmi, kteří by brali její proklamované hodnoty opravdu vážně, nakolik je v ní přítomno něco konstruktivního, co by si také žádalo krajního nasazení síly a přinášelo smysl i příležitost vymanit se z předchozího života. Anebo je tohle možná příliš velké sousto a přikývnout násilí a verbířům je prostě jednodušší.

miker.90
31. ledna

Knihu jsme měl delší dobu na mušce, ale k samotné četbě mě vyprovokoval poslech Toulek českou minulostí. Tedy, zrovna jsem se nacházel u Přemyslovců za dob Vladislava II., který se připojil i ke křižové výpravě...

No a říkám si, jak to vypadalo v onom období jinde po Evropě, třeba na Pyrenejském poloostrově?

Hle, Židovka z Toleda se v tomto období odehrává. Obsah knihy a historických informací nezklamal, spíše naopak. Mámě tu střet náboženství, život širokého spektra obyvatelstva, křižovou výpravu i královskou marnivost.

Feuchtwanger s dějem nespěchá (jako obvykle), ale o to více mám jeho knihy rád.

1_mako
20.12.2021

Doporučuji!

strana1-100
30.11.2021

Při čtení Židovky z Toleda, a vlastně i komentářů k ní, mi přišly na mysl filmy dejme tomu ze 70. let. Při úvodních několikaminutových titulcích se tam často neděje nic jiného, než že auto projíždí městem nebo jezdec na koni krajinou... Dnešní filmy začínají přímým skokem do děje dokonce ještě předtím, než se objeví titulky. A s knihami je to podobné. Je třeba čtenáře zaujmout okamžitě, aby knížku hned na začátku neodložil.
No, Feuchtwanger si v 50. letech takové cíle nekladl. Tempo jeho vyprávění je pomalé. Důkladné. Takové, že když jsem jednoho dne byla podrážděná a nervózní, stačilo mi přečíst si stránku, nebo možná odstavec této knihy a byla jsem klidná. Jako kdybych prošla ulicí plnou tlachajících lidí, z níž jsem se najednou ocitla v téměř prázdné síni, kde na židli sedí muž a rozvážně hovoří.
Vážím si práce, kterou autor musel vynaložit na to, abych si mohla přečíst knihu v takovéto kvalitě.

1