Žert
Milan Kundera
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/49539/bmid_zert-fLS-49539.jpeg
4
2681
309
Žert je první román Milana Kundery napsaný roku 1965 a poprvé vydaný roku 1967 nakladatelstvím Československý spisovatel. Hlavní postavou je Ludvík Jahn, v raných padesátých letech jako student horlivý komunista, který byl kvůli žertovné pohlednici, poslané spolužačce Markétě na socialistické školení, vyhozen z vysoké školy i ze strany. Ludvík se chce po deseti letech pomstít bývalému spolužákovi Zemánkovi, který ho v rozhodující chvíli podrazil, tím, že svede Zemánkovu ženu Helenu. Zjistí ale, že Zemánkovi spolu již stejně nežijí. Většina textu knihy je retrospektivní vyprávění. Příběh začíná tím, že se Ludvík vrací do rodného moravského města provést svoji pomstu, jejíž důvod a Ludvíkův předchozí život je čtenáři osvětlován v následujících kapitolách. Román sice komentuje politickou atmosféru doby padesátých a šedesátých let, ale autorova pozornost je obrácena spíše na Ludvíkovy vztahy a lásky. Obsahuje také části věnované moravské lidové písni.... celý text
Přidat komentář
Kniha klade poměrně vysoké nároky na čtenáře, zvlášě svými úvahovými pasážemi a komplexností způsobu vyprávění. Právě kvůli této komplexnosti, může být ze začátku těžké zorientovat se v ději, jakmile se však čtenář na autorův styl naladí, Žert získá zcela nový rozměr.
Mé pocity z tohoto románu jsou velmi zvláštní. Když jsem ho četla poprvé, začátek jsem jen proletěla, protože mě tolik nebavil a chtěla jsem se dostat k něčemu zajímavějšímu. A něco zajímavějšího opravdu přišlo. Po prvním přečtení jsem se proto rozhodla si Žert přečíst ještě jednou s několikatýdenním odstupem, protože mě zajímalo, jestli jsem náhodou při prvním čtení na začátku nepřehlédla nějaké souvislosti. Nic se ale nezměnilo na mých pocitech k tomuto románu až na to, že hledání Heleny mi nepřišlo napodruhé tak napínavé. Příběh je to rozhodně zajímavý.
Jedno z mých oblíbených knih Milana Kundery. Obdivuju jak se motiv žertu elegantně proplétá celým dílem.
Žert byl pro mě velice náročný ke čtení, spoustu filozofických úvah a několik dějových linek, které se později střetávají. Román ukazuje atmosféru komunistické doby, ale je hlavně o myšlenkách a vztazích mezi postavami. Oproti Nesnesitelné lehkosti bytí se v Žertu hodně zabývá folklorem.
Snažím se číst jeho dílo v pořádí, jak to psal, vynechám-li Směšné lásky, začíná se Žert(em) a to je silné kafe hned na začátek...jak sám píše, musíme se odprostit od doby, ve které se to odehrává, to se mi povedlo, jde o velmi existenciální knihu, kdy si uvědomíte, že vše Vám protíká mezi prsty a některé věci se prostě nedaří, nihilismus, ne, pesimismus, ne, realismus se vším všudy
Celkově bych řekla, že mám z díla dost rozporuplné pocity - ostatně jako s Kunderou samotným. Na jednu stranu knihu obdivuji – to, jak jsou všechny postavy propojené, motiv žertu, který prostupuje celým dílem. Je opravdu dokonale napsaná, a dokonce bych řekla, že je to jedna z nejlepších knih, kterou jsem kdy četla. Na stranu druhou mi však přijde celé dílo hrozně protivné a celou dobu mě vlastně štve. Stejně tak to mám i s Kunderou – na jednu obdivuji jeho talent, ale jako osoba mi přijde velmi protivný a arogantní.
Příběh doby, pochopitelný pro ty, kteří jí prožili. Klasický román pana Kundery, o lásce, bytí a nebyti a o hledání odpovědí. Doporučuji.
Jsem příliš malý intelektuál, abych porozuměla hloubce myšlenkových procesů postav. Patrně to časové usazení románu působilo tak chladně šedivě a křečovitě.
Milan Kundera je pro mne neuvěřitelně náročný autor.
Snad ve stínu středoškolského výkladu jsem za knihou stále viděl skvěle řemeslně zpracovanou práci. A právě fakt, že jsem na ni pořád myslel, mě štval. V každé úvaze jsem viděl autorův mozek, roubující slova na charakter každé postavy sice velice věrně, ale přece jen s přílišným sebevědomím. Ve výsledku je i ta nejmíň inteligentní postava plná rozšafnosti, možná až příliš chytrých úvah a na ostatní má do detailů promyšlený názor (což se ve skutečnosti vlastně stává docela zřídka).
Postupně jsem ale začal propadat příběhu, až si mě nakonec Kundera získal výkladem o lidové písni a o jízdě králů. Do příběhu to vneslo jisté mysterium. Když pak vyprávění přejde od vzpomínek k současnosti, přestal jsem vidět v pozadí vypravěče autora a plně jsem se vžil do děje. Konec je silný, dobrý.
Kniha mi dala mnohem víc, než jsem od ní čekal. Nadto se čte příjemně celou dobu, není zbrklá, ale rychle odsýpá. Zároveň to není ani úplý oddech v tom smyslu, že by čtenář u ní mohl nepřemýšlet. Tedy, může, ale k vlastní škodě. Takže nakonec přece jen 5/5.
Hodně zajímavé čtení, obzvlášť v souvislosti s životním příběhem pana Kundery.
Jednoznačně nejlepší román Milana Kundery. Každá postava je neuvěřitelné propracovaná. Silně humanistická, drsná, ale i satirická próza. Věrné i je filmové zpracování režiséra Jireše v hlavní roli s Jiřím Somrem. Navíc ten film se natáčel v mém rodném Vlčnově a jako bonus se můžu chlubit tím, že můj praděda tam dělá komparz v pár záběrech.
Rozhodně nic lehkého ke čtení, pokud Vám jde o to, vniknout do hloubky autorových vět. Tuhle knížku si jednou časem asi přečtu ještě jedou, což u mě není zvykem. Dílo je velice nadčasové a samozřejmě skvělé :)
Kniha špatná rozhodně není. Díky pohledům více postav se čtenář dobře vžije do doby, v které se děj odehrává.
Tuto knihu jsem si vybrala, protože mě naprosto nadchla Nesnesitelná lehkost bytí. Ovšem v Žertu je na můj vkus moc překomunismováno, takže Žert má ode mě o hvězdu méně.
Čtení bylo pro mě obohacující svým historickým pozadím a pohlcujícím příběhem. Milan Kundera mistrně ztvárnil život vysokoškolského studenta Ludvíka, kterému se kvůli 5minutovému mladickému rozmaru převrátil osud vzhůru nohama. Nejvíce je otřesena jeho mentalita; z komunistického nadšence se po ztracených ideálech stane cynický existencialista, žijící ze zášti ke své minulosti. Proto nebylo nijak překvapující, když se vším co měl, chytl příležitosti pomstít se jednomu z jeho nespravedlivých obviňovatelů.
Kniha byla čtivá pro svou plynulost a dramatičnost. Mnoho dějových zvratů mě překvapilo. Nicméně nutno podotknout, že se mi nejprve ani nechtělo věřit, že celý román bude vlastně jen o následcích jednoho žertu (i když to naznačuje i název knihy), takže moje schopnost očekávat děj byla mizerná. Příběh je podáván vždy z pohledu některých důležitých postav a děj není vyprávěn chronologicky; a opravdu jsem nečekal, že může být čtení tak přehledné, i když se nezachovává časová posloupnost - vždycky jsem se dobře orientoval v tom, co se právě děje.
Nejvíce jsem zbystřil, když se Ludvík ve svých myšlenkách snažil vypořádat se se svým osudem. Nejprve se snažil všechny přesvědčit o své pravdě. Nato musel pokorně uznat, že mu nikdo nevěří nebo věřit nechce a tak svou pravdu schoval hluboko do svého nitra, kde však nezmizela, ale stále byla schovaná a trýznila ho. To dalo vzniku jeho zášti, zničilo přátelství s Jaroslavem a indisponovalo ho milovat Lucii.
"Žít ve světě, v němž není nikomu odpuštěno, kde jsou všichni nevykoupitelní, to je totéž
jako žít v pekle."
Pro mě teda tato kniha byla neskutečným utrpením. Postavy se mi pletly dohromady, děj v podstatě žádný a pasáže o lidové hudbě jsem musela přeskočit, protože to fakt nešlo!!!
Kunderu jsem zatím asi nečetla. Sáhla jsem po něm díky výzvě a byla to dobrá volba. Podařilo se mu na příbězích několika lidí výborně zachytit to nadšení začátku komunismu u nás, hledání nepřítele i další změny. Nejvíc mě zaujal ten povinný optimismus, který museli všichni ukazovat, aby nebyli podezřelí, že se dostatečně neradují z nových pořádků. A také manipulace vším i sám sebou, kterou si ale nikdo neuvědomoval.
I když jsem měla dobrou půlku knížky pocit, že už jsem ji četla, tak mě to moc bavilo! Samozřejmě se nečetla s takovou lehkostí a rychlostí jako napínavé thrillery nebo romantické oddechovky, ale během pár dní jsem ji zvládla. Nejzajímavější byla první půlka, když byl Ludvík na "vojně". Naopak mě nebavily příběhy Kostky a Jaroslava. Helena mi byla hodně nesympatická a za to, co se jí stalo si mohla vlastní blbostí sama. Chyběl mi tam pohled Lucie. Na vyprávění Ludvíka mi vadilo jen to filosofování, to já nemusím.
Kunderovo zobrazení té doby na mě působí velmi ryze a autenticky, ve srovnání s jinou prózou odehrávající se za komunismu (napadl mě třeba Hotýlek...) je Žert o třídu výš. Jestli se ke Kunderovi ještě někdy vrátím však nevím. I když třeba Směšné lásky bych kvalitou i tématem přirovnala k Žertu, Kniha smíchu a zapomnění se vůbec nedala číst...
Štítky knihy
Morava Ostrava česká literatura studenti 60. léta 20. století PTP (Pomocné technické prapory) Moravská Ostrava
Autorovy další knížky
| 2006 |  Nesnesitelná lehkost bytí |
| 1969 | Žert |
| 1970 | Směšné lásky |
| 1979 | Život je jinde |
| 1993 | Nesmrtelnost |
Kniha Žert je v
| Právě čtených | 60x |
| Přečtených | 4 232x |
| Čtenářské výzvě | 744x |
| Doporučených | 233x |
| Knihotéce | 615x |
| Chystám se číst | 710x |
| Chci si koupit | 124x |
| dalších seznamech | 19x |
Pro mě asi úplně nejlepší kniha ze všech, které jsem dosud četl. Jsem rád, že jsem ve škole kašlal na povinnou četbu a dostávám k těmto titulům až ve středním věku. Zrovna Žert bych dřív rozhodně nepobral. Těžko říct, o čem ta kniha vlastně je. Myslel jsem si, že hlavně o odvrácené straně budovatelského nadšení 50. let. Pak mi spíš přišlo, že o vývoji od stalinských padesátek k uvolněnějším šedesátkám. (A byly asi hodně uvolněné, protože když mohlo už tehdy toto vyjít...) V tom mě rozsekal autorův nadhled: padesátky jsou tu vykresleny tak, jako kdyby na ně vzpomínal s půlstoletým odstupem, a ne po patnácti letech! Ale ani o tom není jádro knihy. O čem tedy je? Možná o nástupu středního věku a o různém pohledu na svět a na život očima stárnoucích a očima nové mladé generace. Takhle mi to připadalo, když nastoupila na scénu slečna Brožová a všechny ty hrůzy prožité v 50. letech se najednou staly jakoby bezvýznamnými. Ale šlo se ještě dál, ještě víc do hloubky. Bylo to o zpětném pohledu na sebe sama a na vlastní minulost a o vyrovnávání s ní. O nesmyslnosti msty. Těžko to ale nějak shrnout, těch motivů je tam daleko víc a vytvářejí jakousi geniální polyfonii příběhů a významů, kde všechno do všeho zapadá, kde i nejrůznější zdánlivě nepodstatné okolnosti a detaily fungují jako velice výmluvné symboly toho, co chce autor vyjádřit. Neuvěřitelně zralá kniha. Neuvěřitelně formálně vyspělá - žádný příběh, který by někde začal, nějak se vyvíjel a nějak skončil. Prostě Kundera. Když začínáš číst, říkáš si, co z tohle bude. Je to zezačátku nemastný, neslaný, studený jak psí čumák, přitažený za vlasy. A pak se to pomaličku rozjíždí a nakonec tě to vezme tak, že se ti o tom i zdá. Jasně, i tady jsem měl slabší chvilky. Třeba "milostná" scéna s Helenou. Říkal jsem si, tohle už je moc, to se mu nějak nepovedlo. Jenže on to byl zase hlavně symbol, ke kterému se pak vracel a bez kterého by ta strhující fuga nefungovala. Zkrátka žádná slabší místa tam ve skutečnosti nejsou, všechno dává smysl a není tam ani písmenko navíc. Howgh.