Žert
Milan Kundera
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/49539/bmid_zert-fLS-49539.jpeg
4
2686
309
Žert je první román Milana Kundery napsaný roku 1965 a poprvé vydaný roku 1967 nakladatelstvím Československý spisovatel. Hlavní postavou je Ludvík Jahn, v raných padesátých letech jako student horlivý komunista, který byl kvůli žertovné pohlednici, poslané spolužačce Markétě na socialistické školení, vyhozen z vysoké školy i ze strany. Ludvík se chce po deseti letech pomstít bývalému spolužákovi Zemánkovi, který ho v rozhodující chvíli podrazil, tím, že svede Zemánkovu ženu Helenu. Zjistí ale, že Zemánkovi spolu již stejně nežijí. Většina textu knihy je retrospektivní vyprávění. Příběh začíná tím, že se Ludvík vrací do rodného moravského města provést svoji pomstu, jejíž důvod a Ludvíkův předchozí život je čtenáři osvětlován v následujících kapitolách. Román sice komentuje politickou atmosféru doby padesátých a šedesátých let, ale autorova pozornost je obrácena spíše na Ludvíkovy vztahy a lásky. Obsahuje také části věnované moravské lidové písni.... celý text
Přidat komentář
Po letech jsem přečetla znovu a fakt nesdílím nadšení z Milana Kundery. Po přečtení Směšných lásek, této knihy i Neuvěřitelné lehkosti bytí, cítím mírnou nevolnost.
Chtěla jsem si přečíst Kunderu ještě jako žijího autora. Ale bohužel, cestu jsem k němu nenašla. Kniha mě nezaujala, chvíli mi trvalo, než mi došlo, že se to vypráví retrospektivně. Přišlo mi to utahané a nijak zvlášť mě to nezaujalo.
Tato pomsta opravdu není sladká. ( z jiného soudku - vybavuji si, jak se mi v Jirešově filmu nelíbil pan Josef Somr s přehazovačkou a dlouho mi trvalo, než jsem ho dokázala ocenit)
Kunderu miluju. Seznámila jsem se s ním skrze knihu Nesnesitelná lehkost bytí a od té doby se tomuto skvostu nevyrovnala sice žádná jeho kniha, přesto je jeho styl psaní kouzelný. Toto fakt můžu. Kniha je až bolestně krutá, když si uvědomíte tu nespravedlnost. Líbilo se mi střídání postav, bylo to zajímavé v tomto typu knihy jsem to až tak nečekala. Číst o této době většinou není jednoduché, ale tahle kniha stojí za to
Tak nevím, asi jsem si od této knihy slibovala víc. Je to takové utahané a nezáživné.
Skvělé! Oproti Nesnesitelné lehkosti bytí je v Žertu silnější dějová linka, což mně osobně sedělo víc. Kundera prostě umí psát.
Když jsem četla Kunderův Falešný autostop, zanechalo to ve mně hořkosladkou pachuť v ústech. V tu chvíli jsem autora nesnášela za jeho popisy nechutných pocitů, které muž vůči ženě měl, a zároveň zbožňovala, že se mu povedlo toto znechucení převést tak autenticky a geniálně na papír. A Kunderu jsem si zamilovala.
Žert ve mně v jednu chvíli vyvolával pocit, jak komicky může působit zubožený život, v druhou zase pouze prohluboval nenávist ke Kunderovi, jehož mužské postavy jsou s prominutím prostě hovada.
Ale utvrdila jsem si, že je génius: popisům motivací jednotlivých postav nechybí ani písmeno, milostné scény jsou přesně takové, jak by člověk od Kundery očekával. (Jenže vhodné vzhledem právě k motivacím a vlastně fantasticky provedené.)
Textu samozřejmě dodává jiný rozměr doba, ve které se odehrává. K tomu řeknu jen: „…odpovědnost není myslitelná bez svobody.“ (str. 117)
To, co původně začalo jako zajímavý román popisující osudy člověka, jenž se ocitl v nemilosti režimu, se postupně rozblemcalo na nepřehlednou a nudnou kaši. Ve finále mi bylo srdečně jedno, co vlastně hlavní hrdina chce a kdo jsou všichni ti lidé, kteří se kolem něj motají; úlevu přinesl pocit, že už to mám za sebou.
Kundera umí pěkně popsat lidské pocity, co přesně si kdo mysli, jak trpí, cítí křivdy, uspokojení, znechucení, zradu, nadšení, radost, touhu, vděk, trpkost, rozpolcenost, trapnost... Prostě všechny emoce a čtenář má jasno, i když ne tak úplně, protože všechno je jinak! A teď si lámej hlavu. Román zachycuje myšlenkový vývoj společnosti od období socialistického nadšení roku 48 až po vystřízlivění roku 65.
Neubránila jsem se srovnávání osobního života Milana Kundery s životem jeho hrdinů. V románu je záporná postava mladý komunista, který při aplikaci dogmatických čistek ničí životy jiných. A takto se choval ve skutečnosti Kundera. Je doloženo, že sám Kundera na VŠ udal člověka bezpečnosti a ten kvůli Kunderovi skončil ve vězení, cítila jsem pachuť. V knize jeho záporná postava, komunista Zemánek je nakonec sám chápán jako někdo, kdo je po letech na jedné lodi se svou obětí, ukřivděným Ludvíkem. Co tím chtěl Kundera říct? Jestli něco o sobě, tak co?
Takové otázky teď přicházejí a jmenuje se to Kulturní válka o Kunderu. Český velvyslanec v Paříži předal Kunderovi české občanství. Chceme Kunderu, ale Kundera se ve svých knihách odhaluje tak, že ukazuje i svoje špatné stránky, tak co si o něm myslet? A ta pachuť, která se váže k jeho osobnímu životu, to je další rozměr jeho knih, je o čem přemýšlet. Za to ho lze vinit, ale také obdivovat, protože každý má své chyby, ale málokdo má odvahu a nadání takto psát.
Kunderu baví rozjímat o životě. Jít do detailu. Hledat motivace svých postav. Malovat obraz společnosti, pouštět její nářky do vesnického rozhlasu. Nepovedené pomsty, sex, který je nespoutanou vášní jen ve vlastních myšlenkách.
Kundera kuje železa maličkostí, které mohou navždy změnit životy nás a ostatních. Jsou to bolestné okovy. Vodka k snídani.
Bavil mě. Svižný text, silná káva, realismus (opravdu ne magický).
Ze začátku jsem si musel na Kunderův styl zvyknout, určitou dobu mě dokonce iritoval. Jakmile jsem se na to naladil, musím smeknout. Román, kde má vše své místo, nic nechybí ani nepřebývá. Komunistický režim, který je bez smyslu pro humor, doba, kdy se z věcí soukromých stávaly věci veřejné (viz nevěra řešená straníky)... Existenciální tíseň podaná s ironií, kdy se hlavní postava propadá a propadá do ještě hlubšího životního žertu, který je zakončen koncem, kdy zjístíme, že jakékoliv snažení bylo zbytečné...
Nejlepší Kundera a hned ten první. Dlouho mě žádná kniha tak nebavila. Přiznám se, že jsem se Kundery dlouho bála, nevím proč jsem měla dojem, že je to autor příliš filosofický a tím pádem nesrozumitelný. Chyba. Přečteno jedním dechem. Kundera v nejlepší formě.
Na můj vkus trošku těžké téma.Styl psaní je pro mne hůře čitelný a musela jsem se pekelně soustředit.Ovšem,hnusy komunistického režimu jsou popsány zcela srozumitelně.
Hodně se rozhoduji , jestli se pustit do jiného díla od autora.
Není to můj šálek kávy , ale nemůžu říct že jsem to neprubla.
Nejlepší Kunderův román. Přečetla jsem kdysi na gymplu, vůbec jsem to nepobrala / ach ta povinná četba /. Až mnohem později jsem pochopila, o co tam vlastně šlo.
Vzájemně propojené osudy několika lidí, vždy vyprávěné z pohledu jednoho z nich. Líbilo se mi, že co vypravěč, to jiný styl psaní, pohled na tradice a neblahý vliv socialismu na ně, jak se s dobou jednotlivci perou. Není to tvrdá a na podnose nastolená kritika režimu, celým románem prostupuje téměř jemně. O to větší dopad pak děj na čtenáře má.
Pěkně vykreslené hnusy a podlosti socialistické republiky. Jde cítit Kunderova zahořklost vůči režimu, což se mu není co divit...Každopádně kniha je to čtivá...ale poněkud depresivní
Štítky knihy
Morava Ostrava česká literatura studenti 60. léta 20. století PTP (Pomocné technické prapory) Moravská Ostrava
Autorovy další knížky
| 2006 |  Nesnesitelná lehkost bytí |
| 1969 | Žert |
| 1970 | Směšné lásky |
| 1979 | Život je jinde |
| 1993 | Nesmrtelnost |
Kniha Žert je v
| Právě čtených | 59x |
| Přečtených | 4 238x |
| Čtenářské výzvě | 746x |
| Doporučených | 233x |
| Knihotéce | 615x |
| Chystám se číst | 712x |
| Chci si koupit | 125x |
| dalších seznamech | 19x |
Jak málo stačilo, aby se jeden slibný a bezproblémový život otočil o 180 stupňů. Dneska už nám to může připadat skoro nereálné, ale pravda je taková, že s lidskými osudy se hrálo vabank a bez šance na obhajobu. Přesvědčen o nesmírné křivdě, s neschopností odpustit, doufá Ludvík v pomstu biblických rozměrů. Jenomže jak se říká: život je to, co se stane, když neplánujete. Místy vtipné, místy absurdní, často filozofické, a ne vždy lehké čtení.