Žert
Milan Kundera
Román Žert postihuje úděl intelektuála v totalitní společnosti. Ironický lístek adresovaný krásné, ale hloupé dívce a zachycený pozornými funkcionáři uvede do pohybu lavinu, která vrhá lidské osudy do nicoty. Svým existenciálním vyzněním však tento zoufalý románový výkřik přesahuje politické souvislosti. Doslov napsal Zdeněk Kožmín.... celý text
Přidat komentář
Generační kniha, kterou jsem vnímal úplně samozřejmě, protože nešlo o ojedinělý případ. Skvěle popsána vojna u PTP, kterou těm chudákům ještě umocnil na x-tou zloduch Čepička (a přitom se po něm na konci jeho života nikdo nevozil-odešel zapomenut v klidu a míru) favorit Moskvy. A pak trapná epizoda s Helenou. Copak taková je dlouho připravovaná pomsta ? Pro čtenáře poučení : Hajzl zůstane vždy hajzlem...
Perlička: dočetl jsem se, že ve filmu byla režisérem Jirešem role Zemánka nejprve nabídnuta Pavkovi Kohoutovi. A on obratem kategoricky odmítl. (Nic proti L.Munzarovi-výtečný a uvěřitelný).
Knížku jsem potkala u popelnice cestou z práce. Tak proč ji nesebrat :) Teď už je v boxu Knihy v ulicích.
Úryvek jsem četla někdy před maturitou a pamatovala jsem si, že mě bavila. Celou knížku jsem přečetla dost rychle a jsem ráda, že jsem ji potkala.
Ze začátku mi dělalo problém doba socialismu. Děj knihy mě rychle vtáhl.
Páni, tak nečekané, překvapující souznění jsem nezažila od Rilkeho Elegií!
Vnímám Žert jako román o identitě, o snaze potvrdit smysl svého životního příběhu (spřádání legendy, budování útočiště), ale všechny legendy se ukazují nedostatečné, křehké, všechna útočiště se hroutí. Co je nosné, co vede dělicí čáru mezi postavami a odlišuje (nedaří se mi najít přesnější výraz) vykoupitelné od nevykoupitelných, je nakonec právě jejich touha po něčem pravém - anebo její absence, jakási nepotřeba domova, bezproblémové zařízení se v tom, co zrovna je.
Okouzlující drobnost - žena, a co na tom, že jen literární postava, která obdarovává muže květinami. Já myslela, že v tomhle jsem sama :o)
Tato Kunderova kniha ve mne zatím asi nejvíce evokovala takový ten pocit "starých dobrých" časů, na které vzpomínají naše babičky. Příběh samotný je poměrně přímočarý a žádné velké překvapení se na konci nekoná. Pouze čistá surová realita.
Tak jako vyzní do ztracena pomsta hlavního hrdiny knihy, vyznívá pro mě do ztracena celý tento příběh v podání Milana Kundery. Možná vlivem nepřímočarého jazyka, možná něčím jiným, ale za celou dobu nedošlo k žádnému sepnutí, které by mě zachytilo a nechalo nést se příběhem. Výsledkem je nuda, šeď a pocit ztraceného času, který, ač si mnozí budou ťukat na čelo, nemohu ohodnotit jinak.
Kdysi, když pukaly ledy, jsem absolvovala film - a rozhodla se, že knihu si nepřečtu, i když jsem čerstvě objevené Kunderovy romány louskala jak na běžícím pásu. To autorem a režisérem Jirešem téměř s rozkoší popisované trapno a banálno mi bylo nepříjemné (a dojem nezachránilo ani to, že Josef Somr tu podal téměř životní výkon). Uplynulo pár desetiletí - a ejhle: Žert čtu, trapno a banálno vnímám, ale kromě nich i absurditu, nepochopitelnost a neomluvitelnost jisté epochy, Kunderou nemilosrdně a skvostně analyzované - a také lidskost, bezradnost a něhu. Tohle byl dobrý návrat...
Ovšem. Kolem knihy jsem nějakou dobu chodila, holt mi na hodině češtiny musel být vyzrazen děj, abych si ji přečetla. Ale nelituju. Jen některé pasáže na mě byly moc zdlouhavé a zbytečně filosofické. Ale nějak jsem je vypustila a v celku zbyla pěkná kniha - román. Viděla jsem i film, ochuzený právě o alespoň pro mě nadbytečné části a byl skvělý
Skvělý román, který (zejména jeho první polovina) mi pomohl alespoň částečně pochopit, jinak velice těžko pochopitelnou dobu po únoru 1948.
Ludvík, odtažitý, nepřístupný cynik se vrací do rodného, blíže nepojmenovaného města na Moravském Slovácku. A postupně nechává čtenáře nahlédnout do svých zásadních vzpomínek. Na Markétu, které poslal pohlednici s žertovným pozdravem, na Zemánka, který svou bojovou řečí přispěl k jeho vyloučení ze strany i ze školy, na Lucii, platonickou lásku, díky které přežil vojenskou službu v dolech,na Jaroslava, bývalého kamaráda a spoluhráče z cimbálové kapely. Vzpomínky plynou a začínají se mísit s přítomností - s Kostkou, Jízdou králů, a hlavně s Helenou. Opět a zase tleskám při čtení Kunderovu psaní. Ústy svých hrdinů pronáší myšlenky nadčasové, vycházející z všednodenních banalit, ale vyvedené do nejmenšího detailu a navíc došperkované krásným jazykem.
Na knihu jsem se těšila a očekávala od ní mnoho. Začátkem jsem se prokousávala těžce. Naštěstí jsem se cca od strany 50 nechala vtáhnout do příběhu. Některé kapitoly mi přišly nudné (například Ladislavův výklad o lidové hudbě,jsem musela přeskočit, ačkoliv se jednalo pouze o dvě strany. ) A proto knihu musím ohodnotit pouze čtyřmi hvězdičkami. Příběh to byl úžasný. Ale nedal mi to,co jsem od něj očekávala.
Zase jednou kniha, na který NĚCO je. Čekala jsem, že to bude nějaká nuda nad nudy, ale nakonec se to četlo samo a strašně rychle - přečteno za necelé tři dny.
Nemám ráda sice takovej ten strašně... komunistickej styl psaní, je to hrozně typický pro autory v tom období, ale dalo se to překousnout. Bylo to depresso, bylo to nechutný a nakonec jsem skoro brečela. Bylo mi líto, že si nemůžu pustit tu hudbu, co tam popisoval, ikdyž je mi jasný, že by to asi byly nějaký normální lidovky, ale to bylo popsaný tak hrozně dobře a lákavě, že jsem skoro rozhodnutá začít se o to zajímat. A co teprve konec, u řeky, král, ježiš, to bylo úplně... fakt tam něco bylo. A bylo to dobrý.
Kundera důsledně nejdřív ukazuje kvality člověka a chyby si nechá jako znevažující úšklebek na závěr, ale přesto neodsuzuje úplně, na konci je smutek, ne výsměch. Postavy-typy jsou ostatně realistické dodnes a jejich proměna uvěřitelná a lidská i přes typickou umělost výstavby. Pro mě nejlepší Kunderův román.
Za přečtení rozhodně stojí doslov (rozbor) Zdeňka Kožmína, který vyšel ve všech vydáních nakladatelství Atlantis.
Disidentská bible. Jak málo stačilo k tomu, aby za minulého režimu člověk ztratil budoucnost. Situováno do samých začátků komunistického režimu.
Nejspíš nejdějovější Kundera, který mne bavil o něco méně než ostatní knihy jako NLB nebo Nesmrtelnost, ale s odstupem jsem jej vzala více na milost. Ovšem musím přiznat, že věta "Optimismus je opium lidstva." mi uvízla v mysli a neváhám ji čas od času v žertu (Žertu?) použít.
Líbilo se mi to v -nácti, ale hlavně proto, že to byla kniha na indexu. Jinak, přiznám se, nemám Kunderu ráda. Jeho cynické a sobecké pojetí vztahů mezi lidmi je mi zcela cizí.
Po zkušenosti (a nekritickém odivu) s Nesnesitelnou lehkostí bytí a Směšnými láskami jsem očekávala něco podobného rázu, ale chvílemi měla jsem pocit, že z existenciální a filosofické děvkařské melancholie zůstalo jenom to děvkařství. A vlastně nevím, zda je to dobře, nebo ne.
Kundera jako by to rozehrával ještě na úplně jiných frontách a vy jako čtenář rozhodně nemáte nedostatek témat na přemýšlení. Ale zatímco Tomáš s Terezou v Nesnesitelné lehkosti jako by se vznášeli na pomysleném obláčku důstojnosti a vážnosti, i když jezdili s kamionem a pracovali v JZD, závěr Žertu je ohromně cynický a vlastně dost tragikomický.
Mohli zemřít dva lidé, přesto hlavní zbraň, která je na vás na posledních stránkách vytažena, je ta prázdnost celé slavnosti. Jaroslav se sice kdesi v polovině knížky ohání tím, že komunismus sice sebral hudbě jazz, ale zato se může rozvíjet moravská lidová píseň. No a my vidíme, že ta moravská lidová píseň vlastně zůstala něčím neosobním, co zakrývá nespočet puklin v tom komunistickém ráji na zemi. A nejde o hudbu, to ani v nejmenším. Jde o principy. Chtěli zamezit pokroku, aby vynikla opravdovost a lidovost, ale bez pokroku to tady prostě nefunguje a i "opravdovost" působí tak nějak křečovitě. (A bohužel mám pocit, že tohle moravskému folkloru zůstalo doteď a všechno je to jenom záminka pro co největší chlastání...)
Taky mě Žert (mimoděk) donutil zamyslet se nad tím, kolik mladých lidí na přelomu 40. a 50. let opravdu věřilo v komunismus. Mezi prospěcháři bylo nemálo i těch, kteří opravdu z celého srdce milovali stranu a vzhlíželi ke Stalinovi. Lidstvo by se nemělo vykašlat na studium historie, jinak z naší země vznikne Yes republic nebo podobná parodie na demokracii podobná prostředí tohoto románu.
Viděl jsem ve veliteli prostě jen mstivou a útočnou krysu, dnes ho však vidím především jako člověka, který byl mlád a hrál. Mladí lidé přece za to nemohou, že hrají, jsou nehotoví, ale jsou postaveni do hotového světa a musí jako hotoví jednat. Použijí proto honem forem, vzorů a předloh, těch, které se jim líbí, které se nosí, které jim sluší - a hrají.
Román Žert začíná zdánlivě nevinnou hrou, která se však obrátí proti svým tvůrcům.
Kniha je komponována jako vyprávění čtyř postav. Postavy však nevyprávějí jen jeden příběh. Vypravěči prezentují vlastní dějové linie, které se setkávají a v závěru knihy se dramaticky protínají.
O kvalitách Žertu nelze pochybovat, je románem mnohovrstevnatým, který nezůstává pouze v jedné rovině, ale připouští řadu různých výkladů.
Příběh Žertu není jenom příběhem jedné knihy, ale je také příběhem jednoho velkého spisovatele a v neposlední řadě je i příběhem více než čtyřicetileté historie našeho národa a jeho hodnot.
Žert je mou druhou knihou od Kundery - nejprve jsem četla Nesnesitelnou lehkost bytí. Ta mě svou filozofickou rovinou naprosto očarovala a od Žertu jsem upřímně čekala něco stejně úžasného.
Žert je skvělé a kvalitní dílo. Bohužel Nesnesitelná lehkost bytí dala laťku tak vysoko, že pro mě Žert byl malým zklamáním. Tedy, z počátku.
Když se na Žert dívám zpětně, líbí se mi víc a víc - je více realistický než Lehkost, aspoň pro mě, a pasáže s Jaroslavem mě nebavily.
Ale stejně si podle mě méně než 4 hvězdy nezaslouží. Kundera je skvělý spisovatel a existenční rovina románu mě uchvátila.
Štítky knihy
Morava Ostrava česká literatura studenti 60. léta 20. století PTP (Pomocné technické prapory) Moravská Ostrava
Autorovy další knížky
| 2006 |  Nesnesitelná lehkost bytí |
| 1969 | Žert |
| 1970 | Směšné lásky |
| 1979 | Život je jinde |
| 1993 | Nesmrtelnost |
Kniha Žert je v
| Právě čtených | 59x |
| Přečtených | 4 238x |
| Čtenářské výzvě | 746x |
| Doporučených | 233x |
| Knihotéce | 615x |
| Chystám se číst | 712x |
| Chci si koupit | 124x |
| dalších seznamech | 19x |
Pěkné. Na "českou" knížku s ohledem na české "dějiny". Není to můj šálek, kniha mi byla vnucena a původně byla předem odsouzena. Spletl jsem se. Propadl jsem do jejího světa, vžil se do příběhu hlavních postav, zamýšlel se i mimo obálku a zamýšlet se ještě chvilku budu.
Pěkně napsané, až na nějaké trošku nudnější chvilky.
Ale znám i lepší knížky a abych zachoval smysl systému hodnocení, dávám 4 z 5.
Kolik po světě asi běhá hrdinů z románů... :)