Žena pro třetího krále
Ludmila Vaňková
https://www.databazeknih.cz/img/books/56_/564/bmid_zena-pro-tretiho-krale-5wR-564.jpg
4
238
44
Královna Richenza Hlavní postavou románu je královna Richenza, jedna z nejzajímavějších ženských postav českých dějin na počátku 14. století. Dvakrát usedla Richenza na trůn, moc a koruna ji však nikdy nezaslepily. Jen její hladové srdce hledalo lásku. Proto si troufla být svobodnou ženou a vzdorovat předsudkům, kterým může být vystavena i královna, jež nepřestala milovat kdysi prvního muže království, pana Jindřicha z Lipé.... celý text
Přidat komentář
Vaňkovou jsem četla naposledy na střední a její knihy jsem milovala. Tato kniha se mi tedy nelíbila. Uznávám, že můj pohled je ovlivněn hlavně tím, že je zde Richenza vykreslená jako děvka a mrcha. O Richenze smýšlím jinak a ten pohled mám dle mého právě od Vaňkový.
Líbí se mi, že autorka umí oprvdu vsadit děj do historického období. S mnoha historickými skutečnostmi. Kniha ale není čtivá a děj neubíhá, v podstatě jsem se až na poslední čtvrtinu knihy musela do čtení nutit. Plytké postavy bez větších myškových pochodů. Ale přesto bych s Vondruškou nesrovnávala, Vaňková je za mě kvalitní literatura narozdíl od braku Vondrušky
Paní Vaňková pro mě byla od základní školy zárukou kvality v oblasti historického románu z českých dějin. Tuto knihu, jejíž ústřední postavou je česká královna Eliška Rejčka a její osud, i některé další knihy jsem už tehdy ráda četla. Strohá dějepisná data a jména historických osobností v knihách paní Vaňkové dostávají lidský, emociální rozměr a náboj, byť – pokud jde o detaily událostí a dialogy postav - jde o fantazii autorky, avšak poskládanou do čtivého příběhu. Knihu jsem si tentokrát vychutnala v audio podobě ve skvělém podání paní Renáty Honzovičové Volfové.
Jen kvůli letošní výzvě a jen díky audioknize a skvělé pani Renatě Volfové jsem byla schopna tuto s prominutím slátaninu dokončit. V knize nebyla snad ani jedna sympatická postava, Richenza mi neskonale svou protivnou, rozmazlenou náturou lezla na nervy, stejně jako její vztah s Jindřichem. Nechápu, že jí tak baštil.
Miluju historické knihy a životopisy od Folletta, Loukotkové, Archera, Weirové, Obermeiera, ale styl paní Vaňkové mě opravdu nenadchnul.
Musím přiznat, že nejsem odborník na českou historii, tak jsem se těšila, že se něco přiučím, ale nestalo se. Tolik postav najednou, tolik stejných jmen, tolik zbytečných scén
Omlouvám se všem fandům paní Vaňkové a na druhou stranu děkuji výzvě, že jsem tuto spisovatelku vyzkoušela. Nedoporučuji.
Krásná, milovaná, nenáviděná, zbožňovaná, pronásledovaná, vypočítává i zamilovaná a stále krásná. To byla královna Richenza. Všichni ji znají jako Elišku Rejčku, jenom ti, kteří ji milovali, jí říkali Richenzo.
Krásná kniha, poutavý výlet do naší historie. Moc se mi líbila. Doporučuji.
(9. 12. 23 - 25 622 - 71)
Počátek 14. století popsaný jinak, než od tradiční adorativního zobrazení Přemyslovců.
Ludmila Vaňková v knize "Žena pro třetího krále" dokazuje, že historie může být plná vášně, intrik a emocí, které by nezahanbily ani nejlepší telenovelu - a v tom je, pro mne, problém. Styl, který ke svým popisům autorka používá, je poněkud zmatečný a vyžaduje extra dávku domýšlení o kom, kde s kým, komu a proč. Zejména extra dlouhé milostné pasáže plné srdcervoucích výronů jsem spíš přeskakovala.
Výborná kniha. Richenza se opravdu nenudila, rozhodně neměla na růžích ustláno. Přečteno jedním dechem.
Příběh Elišky Rejčky je velmi dramatický, ale podle mého z něj paní Vaňková udělala dívčí románek. A to je škoda. Moje žena ohodnotila, že dílo je dobré na to, aby si člověk zapamatoval historické postavy. S tím naprosto souhlasím. Ale vlastní zpracování příběhu bylo pro mě velkým zklamáním. Škoda promarněné šance.
Kdysi mi byla autorka doporučovaná, ale nějak se mi do ní nechtělo.
Letošní čtenařská výzva mě poučila, že můj instinkt byl velice správný.
Tři hvězdy dávám za vlastní statečnost, celý sáhodlouhý děj vydržet!
Neskutečná limonáda.
První kapitoly byly chaos a utrpení a já se slzou v oku vzpomínala Vlastimila Vondrušku a jeho Přemyslovskou epopej.
Kam se jeho moudí a vykasané suknice hrabe na tuto dámu.
Věřím, že Eliška Rejčka byla svého druhu osobností českých i polských dějin, ovšem toto je skutečně jen červená knihovna v historických kulisách.
Tudy moje knižní cesta nevede. Zlatý Stanislav Rudolf, kterého jsem měla druhého v pořadí :o)
Nedoporučuji...
2/3
Kniha se mi nečetla příliš dobře, dlouho jsem si nemohl zvyknout na styl psaní autorky a čekal tak až se konečně začtu. Stránky plynuly a mě se stále nedařilo ponořit do děje a užívat si ho. Ač jsem se na tuhle knihu o naší historii těšil, zážitek z přečtení se nějak nedostavil.
Finta v názvu nedá zvědavosti usnout, a tak jsem toho "třetího" googlila do zbláznění. No, je lepší si počkat na konec, to se to pak autorce skládá poklona.
Celý příběh se zakládá na nálezu dobového zápisu od jednoho pravověrného mnicha :
Citace :" Týž Jindřich z Lipé vášnivě miloval na pohoršení druhých macechu české královny." (Elišky Přemyslovny).
Musela být úžasná, když vášeň dovedla jednoho z předních šlechticů země, podmanit jeho city natolik, aby to i sluha boží jako zpovědní tajemství zašifrovaně vyzradil.
Ve víru historických dějin se mladičká, osiřelá, polská princezna Richenza ocitá v Čechách, jako nevěsta a záruka spojenectví, pro Václava II. a jako macecha pro jeho skoro stejně staré děti.
Její příběh je poutavý a plný změn láskyplných radostí i láskybolných strastí.
Autorka milostným nadhledem popisuje příběh citového zrání z princezny do majestátu královny.
Citace:" První muž království opouští svou královskou moc, aby se vrátil do náruče své lásky."
Její osud je hoden historického zápisu alespoň jako beletrie.
Audiokniha zdařilá v romantickodramatickém hávu.
táto kniha sa mi páčila a bavila ma.. zistila som pri nej, že moje vedomosti o českej histórií sú veľmi biedne a mala by som si ich rozšíriť..
každopádne, po nejakej knihe od tejto autorky ešte siahnem a dúfam, že ma tiež bude baviť minimálne tak, ako táto... :)
Tak nevím... před mnoha lety jsem četla od paní Vaňkové několik knih a považovala je za kvalitní historické romány. Tato knížka mě zklamala. Některé situace a použitá slova se hodí spíš do naší doby a ne do středověku... a někdy mně to až zavánělo červenou knihovnou.
Prostě necítila jsem atmosféru 14. století. Dočetla jsem jen proto, abych si oživila českou historii.
Opět jde o dobře napsanou a čtivou knihu. Je tam více emocí, citu, lásky. Když je ale hlavní hrdinka, ne hrdina, tak se ani snad není co divit. Byl tam i kus historie. Prostě čtení, které se mi líbilo.
Zde jsem se opět přesvědčil jaká je paní Vaňková výborná spisovatelka,jak dobře podala život Elišky-Rejčky Richezy,Richenza zde bojovala o život své dcery Přemyslovny,kterou jí chtěli odebrat kvůli jejímu rodu,ale i svůj.Po boji a nenávisti konečně našla náruč která ji nejen objímala ale i chránila v podobě pana Jindřicha z Lipé.Moc pěkné
Knížku mi dala kamarádka, aniž by tušila, že Jindřich z Lipé je jedním z mých osobních horkých favoritů českých dějin již od dob střední školy. Po přečtení této knihy jsem získala podezření, že obdiv k němu, který jsem převzala od naší vyučující, získala paní profesorka právě od Vaňkové. Elišku Rejčku vnímám z české historiografie jako silnou ženskou osobnost, nejsem ovlivněna "kultem Elišky Přemyslovny", ani jsem ho nikdy nepociťovala při výuce (snad jen na SŠ v souvislosti s jejím synem, který matčin odkaz velmi ctil). Proto jsem do knihy šla poměrně natěšená. Výsledek, a za to se omlouvám všem milovníkům Vaňkové, mne ovšem poněkud zklamal. Richenza na mne působila podobně jako mediální obraz Angeliky: krásná, smyslná, zprvu si ani neuvědomující, jak na muže působí, později lehkovážně i cíleně využívající své ženské zbraně, mnohokrát aniž by si uvědomila důsledky... Po přečtení téhle knihy docela chápu, proč ji Přemyslovny nesnášely (a muži milovali), ale mé vysoké sympatie si díky tomu nijak zvlášť nezískala. Kdyby byla jako postava rozpracovaná hlouběji, tak bych se s ní nakonec třeba ztotožnila, ale zkrátka... bohužel. Stejně tak Jindřich na mne zde působil jako docela flamendr, jeho zásluhy o království zde stály v pozadí oproti jeho milostným dobrodružstvím a touhám... Řekla bych, že na knížce je hodně znát, kdy byla psána. Což není kritika, ale pouze konstatování. Ba naopak, třeba u scén milostných mi to vůbec nevadilo, protože ty byly psány tak hezky jinotajně, že fantazie čtenáře mohla pracovat. (Plně chápu spolužačku, že jestli toto četla na nižším stupni víceletého gymnázia, musela z toho mít divoké spaní :-).)
Aby to ale vůči Vaňkové nevyznívalo nějak nehezky: Dějinnou dobu, o níž píše, mám v oblibě, a proto mne docela překvapilo, kolik jsem toho zapomněla nebo nevěděla. Znalost historických postav, včetně těch, které zde vystupují jako vedlejší, není vůbec na škodu. Propracování pozadí příběhu je na výbornou, muselo za ním stát nejen hluboké studium pramenů či sekundárních zdrojů, ale i promýšlení motivů chování postav, propojení autorovy vize s realitou. Což rozhodně není málo. (V tomto kontextu mi to ovšem nedá, abych si postěžovala, že zrovna Elišku Přemyslovnu Vaňková asi nesnášela. Ta mi z knihy vyšla nejen jako šeredka, ale i jako nevychovaný a neukázněný žárlivý spratek... Což značně nekoresponduje s tím, jaký obraz si o ní nesu z hodin dějepisu.) I styl psaní autorky se mi vcelku zamlouval, takže jsem pak mamince koupila bazarovou tetralogii "o Závišovi" a hodlám si ji přečíst taky. Kniha obsahovala několik opravdu krásných momentů, myšlenek či slovních obratů a velmi se mi líbila celá paralela s příběhem o Třech králích. Některá nedorozumění a přešlapy hlavních postav byly čtenáři k vzteku, ale v životě to tak chodí. Tehdy to ovšem měli mnohem těžší, a to nejen z hlediska prostoru a vůle k vysvětlování, ale už jen samotné možnosti být spolu. O to víc považuji příběh historické Richenzy a Jindřicha za výjimečný a naprosto chápu, že láká k literárnímu zpracování a převyprávění. V tomto případě bych jen osobně ústřední postavy jinak uchopila, rozvedla a rozepsala, aby nepůsobily tak zjednodušeně a nesváděly k rychlým odsudkům. Možná, že budu ještě mluvit jinak, až si přečtu ostatní knihy autorky z tohoto období, za mne to je ale nyní za 3,5 * (zaokrouhleno nahoru).
Krásná knížka o životě Elišky Rejčky .. paní Vaňková uměla a vždycky mi zadrnká příjemnou notou na duši ..
Chtěla jsem změnu a tak jsem sáhla po knize, které běžně neposlouchám. Začátek příběhu mě strhnul a s napětím jsem sledovala osudy Elišky Rejčky. Až do smrti krále Václava mě kniha opravdu strašně moc bavila. Ale s postupem času jsem zjistila, že se děj nikam neposouvá. Až závěr příběhu, byl trochu jiný. Ale jinak je to stále dokola jenom o vztahovačnosti, ješitnosti a vzájemné urážlivosti. Musím uznat, že paní Vaňková psát umí, ale i když mám historické romány moc ráda, tak tady je historie pouze pozadím pro červenou knihovnu. Obrovskou poklonu musím vyseknout paní Renatě Volfové. Knihu čte nesmírně procítěně a jestli někdo uvažuje o tom, že by zkusil místo četby audioknihu, tak tady dostane díky procítěnému přednesu obrovský bonus.
Na historické knihy nejsem, ale tahle se mi líbila. Velmi mi pomohla si udělat přehled v tomto období dějin. Jen jsem občas měla problém s velkým počtem jmen a postupem let. Potřebovala bych nějaký přehled se jmény, a více zdůrazňovat, v jakém letopočtu zrovna děj je.
Štítky knihy
Eliška Přemyslovna, královna, 1292-1330 14. století Přemyslovci Jan Lucemburský, král český Viola Těšínská, královna, choť Václava III. Václav II., český a polský král, 1271–1305 Eliška Rejčka (Richenza), 1288-1335 Jindřich z Lipé, 1275-1329 královny Václav III., král, 1289-1306
Autorovy další knížky
| 1997 |  Cval rytířských koní |
| 1994 | Král železný, král zlatý |
| 2004 | První muž království |
| 1995 | Žebrák se stříbrnou holí |
| 2008 |  Příběh mladšího bratra |
Kniha Žena pro třetího krále je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 371x |
| Čtenářské výzvě | 77x |
| Doporučených | 27x |
| Knihotéce | 146x |
| Chystám se číst | 49x |
| Chci si koupit | 3x |
| dalších seznamech | 5x |
K Vaňkové jsem se vrátila po letech. Přinutilo mě k tomu přečtení Rytířů z Vřesova od Niedla a Lucemburské epopeje (1. díl) od Vondrušky. Všechno to jsou oddechovky, tak můžu porovnávat . Není to moc těžké Vaňková mě ani po letech nezklamala, Niedl se jí určitě vyrovná. Vondruška za mě vzadu o několik délek. Jak stárnu sahám po oddechové četbě častěji, a častěji se vracím ke knihám již přečteným, ne vždycky se mi líbí to co před lety, ale tady jsem chybu neudělala.