Žena, která se naučila snít: Skutečný příběh o tom, na čem v životě opravdu záleží

Krátké shrnutí:
Autor se snaží čtenáři přiblížit filozofii osmidílné stezky, bohužel do toho tahá nadpřirozeno (zbožštění věcí), extrémy a na začátku knihy se mi zdá, že mnich odpovídá zbytečně složitě (rozvláčně). Nemyslím si, že je kniha dobrá pro běžného člověka bez znalosti filozofie buddhismu. Kniha pak může být spíše na škodu. Pro neznalé čtenáře spíše doporučuji přečíst jeho prvotinu "Milionář a mnich", která je mnohem lehčeji stravitelná.
+ Opět třeba počítat s tím, že je kniha psána trochu naivně idealisticky jako "Milionář a mnich". Když to přeženu tak styl: osvícení do 3 dnů není problém a navíc super šťastný konec, kde i pohádky blednou závistí.

Delší rozbor knihy:
Z mého pohledu se tato kniha autorovi moc nepovedla a bohužel může nadělat více škod než užitku. Ale nejdříve o čem kniha v jádru je.
V této knize se mi zdá, že se na svou prvotinu snažil navázat a jít trochu více do hloubky, když se snažil poodkrýt "Osmidílnou stezku", která je základním konceptem buddhismu. Tedy cesta vycházející z učení prvního Buddhy (Siddhárty Gautamy), která představuje mapu k ukončení lidského utrpení.

Co je v knize na škodu:
1, Bohužel do příběhu zakomponoval horu Kailás s jejími "magickými" schopnostmi.
* Vlastně tím propojuje filozofii prvního buddhy s něčím magickým a věřím, že díky tomu někteří čtenáři smetou filozofii ze stolu jako náboženské bláboly. Ale učení Siddhárty Gautami je postavené na psychologicko-etickém konceptu. Magické/božské věci jsou jen naplavenina napříč věky, kdy některé buddhistické větve Buddhu zbožštili.

2, Kapitola s příběhem Taši-ho
* Autor dotlačil touto kontroverzní postavou filozofii až na pokraj extrému. Na mnoho lidí může Taši působit silně nesympaticky, vyvolat trochu odpor a vyvolat otázky "Opravdu ten člověk ještě něco cítí? A nebo má už jen lhostejnost prostou citu?" Chápu, že se autor snažil ukázat, že na světě jsou větší bolesti než v životě většiny lidí a i s nimi se dá nakonec naučit žít, ale ... na empatického čtenáře, který ještě daný filozofický koncept ve svém životě nerozvinul, přišel až s moc velkým kalibrem.

3, Rozvláčnější vysvětlování namísto stručné trefné odpovědi
* Hlavně před vysvětlováním osmidílné stezky mi přišlo, že mnich dopovídá zbytečně složitě (rozvláčně) a proto pro běžného uživatele může být těžší si pak zapamatovat myšlenku jeho sdělení. Oproti první knížce, kde vše bylo podáno krátce, jednoduše nebo pomocí krátkých příběhů, je to krok zpět.

4, Nerealistická očekávání na rychlost dostavení se výsledků z přebrání filozofie
* Jak zmínila v komentáři níže "Asterixxka". Kniha v lidech může mylně vyvolat očekávání, že filozofie změní jejich život ze dne na den. Tak to ale opravdu nefunguje. Je to běh na delší trať. :-)

Kniha měla očividně přiblížit čtenáři buddhistický koncept k životu, ale zvolená cesta se za mě úplně nepovedla.

Jedna z nejlepších knih co jsem kdy četla. Je tu opravdu popsán smysl života. Bylo tu spoustu zajímavých myšlenek při kterých mi hodně věcí došlo a člověk měl tak trochou pocit že procitl a došlo mu o co tady v tom životě vlastně běží.. Doporučuji všem!

(SPOILER) Čte se hezky, ale pro někoho, kdo se tímto tématem zabývá déle, nepřináší nic “wau”. Spíš si člověk pokývá hlavou, jakože “jasně”. Trochu utopie (teď je to nadsázka, ne spoiler): hlavní hrdinka přijede, první den hned medituje, druhý den všechno pochopí a třetí už se vrací domů a mění dosavadní život…no tak jak je to napsáno to funguje možná po letech, ale ne po pár týdnech. Spíš taková pohádka pro dospělé.

Velmi a příjemně mě překvapilo,že knihu napsal muž. Krásná, jemná, laskavá, moudrá, nenáročná kniha.
Říkala jsem si,že bych hned jela taky, ale kniha je napsaná tak jemně, že jsem s nimi skutečně byla. Její obsah velmi zklidnil můj každodenní život.
Děkuji