Země za Paříží
Josef Hanzlík
Nová sbírka veršů básníka, jenž nechá svou fantazii volně vzlétat vysoko nad zem i ji k ní pevně poutá a naléhavě se čtenářem sděluje své otázky a poznání.
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 1981 |  Pimpilim pampam |
| 1974 |  Princ ve Velké Cintánii |
| 1961 | Lampa |
| 1971 | Princ v zeleném království |
| 1964 | Černý kolotoč |
Kniha Země za Paříží je v
| Přečtených | 4x |
| Knihotéce | 2x |
| Chystám se číst | 1x |
| Chci si koupit | 1x |
Když začínáte číst sbírku Země za Paříží, maně vás napadne: je tou zemí daleko daleko za Paříží, kam cestuje básník "s dobráckým grizzlym a po hřbetu plavovlasého pantera", Československo? No asi ano, protože "na nebi se (tam) usmívá a svíjí obrovská rudá Kleopatra, kterou malíř sotva drží na pavoučí niti". Rudou Kleopatru, jak známo, stvořil malíř Jan Zrzavý a narážka na zemi daleko daleko za Paříží může být odkaz na Mnichovskou dohodu (Francie nás tehdy hodila přes palubu). Hanzlík byl z nové generace básníků vzešlé po 2.světové válce asi nejprogresivnější, a tak se po své prvotině (Lampa), kde se vyrovnával s jejími následky, orientuje v Zemi... na současnost. Velká "BB" v kapse (kdo jiný než Brigitte Bardot?), "umřel básník, Hřebec Grošák tryskem běží do kamenných hor" (smrt Robinsona Jefferse 1962), vzývání "proroka Bradburyho" a poukaz na to, jak "činorodí hasiči zažehávají knihovny od Gilgameše po nenávratnou Aniaru" a výkřik "Kdo z nás zná bratra svého? Kdo znás zná sestru svou?"
Hledání smyslu života nespokojenost s realitou odrážející se v nastupujícím existencionalismu:
"a napadá ho
byli jsme tu opravdu jen proto
abychom se chtěli kopat do břicha
abychom prošli několika proměnami módy
abychom napsali verše skřípající
jako branka kterou nikdy nikdo nevchází
a dočkali se smrti vznešené a bílé
jako rozkrojený měsíc..."
A jasná nedůvěra době:
"JEDNOU SI BUDEM
VZÁCNĚJŠÍ
budem se marně hledat
a co hůř
snad marně nalézat
a člověk jde nahoru dolů
a cítí jak už i ta tma
mu záda ohýbá
a taky šepot slyší to listí ze zahrad
že už je očesáno
že jsme už po krk v zemi
a já vám nevěřím ani za mák
ani za čočovici..."
To všechno nemohlo být jasně vysloveno na přebalu knihy a jen básníci to mohli zaklít do jinotajů. O pár let už hippies jasně deklarovali: Nevěř nikomu nad 30. Mimochodem, básník tehdy vydával jednu sbírku za druhou, kolik mu bylo říká jasně: "A DNES JE MI ESTER DVACET ČTYŘI LET" a v této básni nechybí ani tehdejší moderní výkřik automobilového průmyslu ("pak vedle kdosi zaparkoval Citroen"), pamatujete na úžasný vzhled tohohle vozu, který se po nastartováním natlakoval a zvedl?
Ve sbírce najdete i lásku a drogy ("v tento fermetrazínový den vzešlý jakoby z dávné absintové posedlosti"), ale i dívku Ester, jako připomínku nedávného holocaustu. Bezva, vydali mu to!
Země za Paříží je sbírkou své doby a má stále co říci, přestože si redaktor Literárních novin Milan Schulz ve své sbírce Ptáče a vědma z "moderních básníků" utahoval a napsal na ně zdařilou parodii. To víte, mnoho psů - zajícova smrt.