Země strašidel
Rostislav Křivánek
Země strašidel je iniciační román. Sleduje příběh Erika, který nespokojeně odjíždí z relativně uspořádaného, ale nesnesitelně obyčejného života, utíká sám před sebou a matně doufá, že sám sebe teprve najde. Za cíl své pouti, neboť to jako jistý druh pouti skutečně chápe, si vybere zemi, kde právě skončila válka. Má tam kořeny, ovládá jazyk a očekává, že najde přirozené mezní situace, které mu tak chybí v bezobsažné současnosti, jež musí hledat adrenalinové a "zážitkové" náhražky, aby si simulovala, že o "něco" opravdu jde. V krajině, z níž lidé ze strachu před jinými lidmi utekli, v pohorské vesnici, najde Marlenu, asi jedenáctiletou opuštěnou dívku. Pouť tedy pokračuje ve dvojici - dva sirotci doby, jeden válečný a druhý civilizační, putují pustou krajinou, které se zmocnila prastará síla. V těch lesích je něco nadaného záměrem a vůlí, něco, co hájí své území, něco, s čím není snadné se utkat. Něco zlého..... celý text
Přidat komentář
V bezčasí a bezprostoru putujeme s mladým mužem, utíkajícím před civilizací i sebou samým, a dívkou, která nezažila nic jiného než válečné útrapy. Kniha sice není zařazena mezi sci-fi a vnímavému čtenáři se určitě brzy začnou vybavovat reportáže z novodobých válek, přesto se děj hodně blíží postapokalyptickému žánru. Hororový děj navíc umocňují místy až psychedelické ilustrace Vladimíra Franze.
Příběh ocení především hloubavější čtenáři, kteří ve zdánlivě fantasy textu najdou, možná i mezi řádky, mnoho otázek k přemýšlení: Co nám dává a bere civilizace? Jaký je/měl by být náš vztah k přírodě? Jak daleko je realita od našich snů? Máme dost síly splnit si svá přání? Čeho se bojíme a proč? Je život boj? Zač? A stojí za to bojovat?
Tahle kniha opravdu není pro každého. Já osobně jsem to vydržel poctivě číst asi do poloviny ... hlavně kvůli té bohatě vykombinované češtině ... no a pak už jsem to "vzal hopem" ... protože má permanentně střízlivá mysl se stále neodbytněji odmítala podřídit té halucinogenní dějové lince ... která totálně zešílela. A doprovodné ilustrace pana skoroprezidenta ... hmm, že by zaúřadoval absinth? ... nebo snad lysohlávky?
Když Vám v rukou ulpí kniha vyřazená z evidence knihovny... Země strašidel, v očekávání pohádky plný příběh... Nalezení, mnohem hlubšího. Boj s větrnými mlýny... boj samotný, samota, civilizace, příroda... válka....hrátky s filosofií, to mám ráda...
Putovani je mi blizke,spojovani se zivly je mi blizke, bolestne hledani vzajemnych vztahu a duvery, otvirani bolesti a hledani vnitrni sily, tolik potrebne k preziti, at uz zijete kdekoliv, konfrontace vlastnich utekovych predstav a snu s realitou.....takovy zivot sam - a vsechno ve spojeni s nasim prapuvodnem. A otevrene cesty k tomu, "jak to vlastne dopadlo".
Autorovy další knížky
| 1993 |  Wanastowi Vjecy - Divnoknížka |
| 2009 | Země strašidel |
| 2009 |  Uspávačky skřítka Zamhouřílka |
| 2015 |  Krupka - Cesta časem |
| 2014 | Česko země strhujících příběhů |
Kniha Země strašidel je v
| Přečtených | 7x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 5x |
| Chystám se číst | 9x |
Často mám pocit, že si najdu knížku nebo si knížka najde mne přesně v době, kdy ji potřebuju. Tady u Země strašidel to zas klaplo. Ale od začátku.
Rosťa Křivánek byl v době puberty můj nejoblíbenější hudební publicista. Hltal jsem Filipa pro náctileté, ještě před tím, než jsem přešel na Rock & Pop. A taky Divnoknížku, bibli o milovaných Wanastowejch Vjecech. Tu taky spolunapsal.
A teď se ke mně dostal jeho iniciační román. Příběh Erika, který jede kamsi do země, kde skončila válka a chce si tam srovnat vlastní priority. V rozstřílené vesnici najde malou holku s kterou pak prožívá nejdivnější a nejdůležitější příběh svýho života.
Ten příběh, kde unavená a neuvěřitelnejma zkouškama lámaná dvojice je psán tak přirozeně a opravdově, že má člověk pocit, že ho autor sám prožil a teď o něm jen podává svědectví. Je to přirozenost a opravdovost protkaná smyslem pro rytmus a krásným jazykem. Čte se to samo.
Země strašidel je taky plná napětí. Četl jsem to, nechtěl jsem, aby to přestalo, ale nedalo se od toho odtrhnout. A záměrně neříkám víc, abych nespoiloval. Jen to velmi moc každému doporučuju. A teda - kromě nedkutečnýho textu jsou tu i naprosto dokonalý ilustrace Vladimíra Franze.