Železná rada

Je doba válek a revolucí, konfliktů a intrik. Nový Krobuzon je trhán na kusy zvenčí i zevnitř. Válka s Tešem, přízračným městem Líně tekoucí tekutiny, a povstání na ulicích a v domech strhává město k propasti. Mystická maskovaná postava podněcuje podivnou rebélii, zatímco se zrada a násilí líhnou na nečekaných místech. Ze zoufalství opouští malá skupina renegátů město a vydává se napříč podivným a cizím kontinentem, hledajíc poslední naději – Železnou radu. V krvi a násilí nejnebezpečnějšího času Nového Krobuzonu se stává legendou. Nadchází čas Železné rady… Stejně jako v předchozích dvou česky vydaných románech z prostředí Bas-lagu ukazuje China Miéville v Železné radě důvod, proč je po právu považován za jednoho z největších současných spisovatelů žánru. Nová kniha nám přináší další nové stránky Bas-lagu a zároveň neotřelý pohled na sociální napětí a vzpoury. Miéville své čtenáře a fanoušky rozhodně ani tentokrát nezklamal....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/32_/32325/zelezna-rada-32325.jpg 3.8106
Série:

Svět Bas-lagu (3.)

Originální název:

Iron Council

Žánr:
Literatura světová, Romány, Sci-fi
Vydáno:
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (11)

Přidat komentář
archandelka
08. dubna

I když je Miéville můj oblíbený autor, tohle je jednoznačně zatím to nejslabší, co jsem od něho četla. I když se mi velmi líbil Juda Low a jeho Golemové, to bylo dost nečekané, dějově to jinak bylo o ničem.

B4LU
05. ledna

Doposud nejslabší dílo, které jsem od Miévilla četl.
Dokud se děj dotýká Krobuzonu, je to paráda. Ta kouzelná fascinace daným místem přetrvává bez nesnází dál, v tomhle Miéville jiskru neztratil. Problém ale je, že asi na polovinu knihy se přesuneme do divočiny za město, kde už to tak dobře modelovat nelze - a zatímco třeba Jizva se s tím vypořádala tak, že nasadila velice dobře zpracovaný příběh, zde se dočkáme pouze stávek a dělnických revolucí proti systému, což byla, ač to hrozně nerad přiznávám, strašná nuda. Doufal jsem, že mi to alespoň konec vynahradí.
Což se stalo, konec je parádní, zejména tajemství spirál mi učarovalo. Ale znova to už rozhodně číst nebudu.

LadyKet
04. ledna

Tato kniha byla také zajímavá a rozhodně zas čtenáři rozšířila informace o fantaskním světě Nového Krobuzonu a okolí. Musím ale přiznat, že ze začátku mě úplně kniha nechytla. Pořádně jsem se do ní začetla až před půlkou. Je to možná také tím, že je to inspirované westernem a tento žánr já úplně nevyhledávám. Ale jinak opět hodně dobře napsané.

andrej0867
04.01.2016

marxisticka steampunk gay cervena kniznica

parxel
12.07.2015

Poslední výpotek ze světa Bas-lagu mi dal pořádně zabrat. Za celou dobu se mi v podstatě nepodařilo do knihy začíst. Po jejím dočtení ve mne zůstal jenom takový nejasný pocit zmaru a chaosu, což bych řekl, že je pro tuto knihu více než charakteristické.

Časově se děj odehrává cca půl století po 1. dílu - Nádraží Perdidu. Nový krobuzon je ve válce s Těšem a do toho všeho sílí protivládní aktivity v podobě různých ilegálních organizací. Skupina "přátel" se vydává po stopách golemika Judy hledat legendární Železnou radu.

Z mého pohledu je asi největším problémem celé knihy, že nemá jasně vymezený děj. Toto mi u knih obecně nevadí, ale u Miévilleho se z toho pak stává chaotická všehochuť, která v porovnání s předchozími dvěma knihami postrádá napětí. Další problém vidím v tom, že autor na začátku vylíčí Železnou jako nějakou legendu či mýtus a vzápětí tento obraz úplně rozbije, čímž celá Železná rada ztrácí své kouzlo.

Na knize se mi naopak líbilo, že se autor nechal inspirovat pověstí o golemovi. Juda Low a jeho Golemové se tak stávají jedním z ústřeních prvků celé knihy. Dále oceňuji drobná ohlédnutí do historie ve kterých se dozvíte, jak to nakonec dopadlo s Radou konstruktů nebo s Jackem Půlmotlitbičkou. Nicméně to jsou spíš takové drobnosti, které knihu jako celke nezachrání.

see_sawandrew
09.09.2014

Zatímco první dva díly trilogie Bas-Lagu se držely tradičních narativních principů a budovaly příběh v podstatě konzistentní, Železná rada je spíše mozaikou desítek příběhových linií v různých časech, aby dohromady vytvořila jakousi kroniku války s Tešem a současně historii Věčného vlaku. Pozitivní je neuvěřitelná komplexnost, která nepostrádá logiku ani typickou bezútěšnou atmosféru kontinentu Rohagi. Slabinou je, že více než kdy dříve jsou znát Miévilleovy rezervy ve vyprávěcím stylu, a tak se mnoho scén tříští právě tam, kde bychom čekali gradaci. Každopádně jako uzavření trologie je Železná rada zdařilá část, bezchybně protkaná hutnou atmosférou a v neposlední řadě také autorovým cynismem, který veškerou romantiku drtí pod koly Věčného vlaku. 80%

Faustka
10.03.2014

"Bezútěšná pustina, jakou si nedovede nikdo představit. Kde se z lidí mohou stát skleněné krysy a z krys ďábelští mocnáři nebo nepřirozené zvuky a jaguáři a stromy se mohou změnit v okamžiky, k nimž nemohlo nikdy dojít, mohou se změnit v neskutečné úhly. Kde se procházejí a kde se rodí monstra. Kde jsou země, vzduch a čas zkažené."

... Už jsem to vzdala. Jenže reakce mého okolí mě za tento neuvážený čin striktně odsoudila. Tím bylo rozhodnuto. Budu pokračovat. A ejhle, ono se to rozjelo! Dokonce už jsem obdržela nabídku od Českých Drah. Nejspíš ji přijmu.

"Ženy a muži táhli trať pustinou a napříč světem, tam a zpátky, vlekli dějiny."

Ale přiznám se… Byl to boj!

endtitles
12.01.2012

Mievilleho příběhy z krajiny Bas-Lagu mají něco společného, všechny obsahují, tedy pokud se čtenář nechá strhnout, pocit bezútěšnosti, chvilku je naděje a vše vypadá skvěle, ale v další chvilce se vše zas bortí a je pošlapáno, až z toho v zádech mrazívá.
Do toho celá ta mozaika bizarních postav a celkového steam-punk ladění celé knihy, tentokrát více westernové chuti. Přišlo mi to jako podivně "zvrácený" odraz americké občanské války.
Tohle je čistě můj pohled, na Mievilleho nedám dopustit a Železnou radu beru jako výborné vyvrcholení podivuhodné trilogie z říše Bas-Lagu. Kdo ví, třeba jednou zpanikařím až potkám pár spirál nakreslených různě po zdech.

Jirka73
21.07.2011

Musím konstatovat, že jsem pravděpodobně četl jinou knihu, než "s-reader" a "nmkcz". Železná rada je strhující román, který vám nedovolí ani na chvíli vydechnout. Šílený svět Nového Krobuzonu se vám hned od začátku dostane pod kůži a vám nezbude nic jiného, než na to přistoupit. Železná rada není pro povrchní čtenáře a tedy očekává, že u čtení přemýšlíte. Knize se daří provést během děje několik zajímavých obratů, které ale nejsou nepřirozené a tak ještě znásobí požitek ze čtení. Železná rada je rozhodně vrcholné dílo fantastiky.

Kniha je plná ideologie, která ale do příběhu patří. Naopak, bez oné levicové ideologie by kniha snad ani nemohla vzniknout, takže jí něco takového vyčítat není zrovna dobrý nápad. Kniha je nacpaná ideologií, stejně jako vším ostatním a to dělá knihu dokonalou. A že homosexuální scény nepůsobí věrohodně? To neumím posoudit, v každém případě je to pevnou součástí příběhu a nijak jí to nepoškozuje, spíše naopak.

Železná rada není román na dovolenou. Železná rada očekává od svého čtenáře, stejně jako jakákoliv jiná kniha Chiny Miéville, že bude pozorně číst a hlavně u toho přemýšlet. Na konci pak proto nemůže čtenář psát, jestli byl nebo nebyl v knize happyend, protože tato informace nemá v případě tohoto románu naprosto žádnou hodnotu. Happyendy patří do červených knihoven, ne do Knih.

s-reader
14.03.2011

Tak tento díl pojal China Mièville pěkně zeširoka! Už jsem si zvykl na to, že se do každé své knihy snaží vnést vážná témata, která mají svou obecnou platnost i mimo fantasy žánr a vyhovuje mi to, vlastně je to jeden z hlavních důvodů, proč se mi Mièvillovy knihy líbí. Ale ústřední téma, které si pro Železnou radu vybral, tedy téma Železné rady, jejího vzniku jako výsledku stávky, je pro mě málo zajímavé. O stávkách, sociálních nepokojích a revolucích byla již napsána pěkná hromádka knih a Mièvillova není ničím výjimečná, snad jen tím, do jakého prostředí je zasazena. Pro mě jsou důležité knihy, které se něčím vymykají průměru, ostatní si dovoluji považovat za poněkud zbytečné.
Ale aby to nevypadalo, že jsem si na Železnou radu zasedl, pokusím se napřed uvést několik kladů: o nespoutané autorově fantazii jsem se již několikrát zmínil, nechci se opakovat, ale je to jedno z velikých plus. Další je jeho snaha vyhnout se happy-endu i zbytečné tragédii. Většinou se mu daří obě složky vyvážit, i když věřím, že jsou čtenáři, kteří mu budou smrt svých oblíbených hrdinů mít za zlé. Mièville se vyhýbá i nelogickým prudkým zvratům. Další nesporné plus.
A teď několik mínusů – líčení vzniku Železné rady, které je koncipováno jako Judova vzpomínka je dlouhé a málo členěné, tím se stává nepřehledným a, Mièvillovi fandové, promiňte mi to, nudným. Symbolicky uspává, jako rytmus kol vlaku jedoucího po kolejích. Podobné je to i s líčením bojů. Mièville se při něm neupne na jednu osobu nebo skupinu osob a přehlednost popisu tím utrpí. V Železné radě jsem si všiml, že daleko více používá sofistikovaných slovních obratů, kterými se snaží ozvláštnit vyprávění. Mám na mysli spojení jako fuga chůze, apokalyptický kultizmus, palimpsesty dějin…. I když by se dalo namítat, že může čtenáře fantasy motivovat k rozšiřování slovní zásoby hlavně cizích slov, osobně bych to do knihy tohoto žánru nedával.
A poslední malá výtka: již po několikáté jsem si všiml, že Mièville není příliš obratný v líčení erotických scén. Rád do svých knih občas nějakou vloží, ale popsal bych to jako „nejde mu to z huby“. A kombinace takové neobratnosti a snahy naroubovat do děje homosexuální vztahy, nemůže dopadnout dobře.
I když to tak nevypadá, klady převažují nad větším počtem malých záporů a tím se Železná rada pro mě dostává do lehkého nadprůměru.

nmkcz

Autor si uchovává vyprávěčskou virtuozitu i monstróznost popisovaného. V tomto svazku se bohužel až příliš nechává unést svým politickým zaměřením. Nicméně nejde o žádný politický "pamflet", nebo okázalou demonstraci světonázoru. Pouze je příliš zřejmé komu autor "fandí".