Zelený vítr
Výbor z veršů a citáty z myšlenek významného španělského básníka, prozaika a dramatika, zavražděného fašisty za občanské války. Z hlavních sbírek zahrnuje výbor větší množství básní ze sbírky Cikánské romance a dále z posmrtně vydané sbírky Básník v New Yorku. Ostatní verše dokreslují profil básníka, který vyniká silou hlubokého a pravdivého prožívání, svěžestí smyslu pro přírodu a hloubkou citlivého pohledu do zákoutí lidského srdce. Výbor z Lorkových myšlenek umožňuje pohled do autorova tvůrčího zápasu. Oddíl Na paměť F.G.L. zahrnuje verše světových básníků k Lorkově poctě (mezi nimi i J. Seiferta). Knihu doplňuje mikrodeska "45", zachycující v recitaci O. Brouska a M. Štěpánka Lorkovy básně Mušle, Nevěrná žena, Kytara, Memento, Ticho, Píseň na tesklivou notu, Čtyři žluté balady, Výkřik. Ze španělských originálů vybral, přeložil, úvod napsal, citáty F.G. Lorky, citáty o Lorkovi, výtvarný materiál i závěrečný přehled o básníkově životě a díle pořídil Lumír Čivrný.... celý text
Komentáře knihy Zelený vítr
Přidat komentář
Síla Lorcovy poezie je v okouzlení, které je v ní zakleto. Jestliže alespoň trochu znáte Španělsko, Lorcovy verše vás tam znovu dostanou. A jestli víte, co se v této zemi odehrálo ve XX. století, určitě pochopíte tragiku osudu tohoto básníka.
Knihy Klubu přátel poezie byly vždy skvěle vypraveny a dávaly přehled o díle jimi uváděných autorů. Lorcu jsem od první chvíle měl velmi rád a dodnes si čtu jeho Nevěrnou ženu, Ódu na Walta Whitmana, jeho gazely a Cikánské romance. Když Lorcu zastřelili, bylo mu 38. Jeho poezie je pořád mladá (jako serenáda pro Lolitu):
Tu noc si anýz a stříbro
po střechách rozestele.
Stříbro tvých zrcadel, stružek.
Anýz tvých bělostných stehen.
Láskou zmírají větve...
Čtenáři před vámi navštívili ještě tyto knihy:
Federico García Lorca také napsal(a)
| 2008 | Krvavá svatba |
| 1956 | Cikánské romance |
| 2008 | Dům Bernardy Alby (převyprávění) |
| 2011 | Dům Bernardy Albové |
| 1969 | Zelený vítr |

89 %
56 %
75 %

Zelený vítr
Desítky let mi (skoro) bez povšimnutí leželo v knihovně. Pak jsem shlédl v Divadle Na Vinohradech Lorcovu hru "Dům Bernardy Alby" a všechno bylo jinak. Zanořil jsem se do Zeleného větru, nastudoval jsem Lorcův životní příběh, propojil jsem své osobní zážitky z jihozápadu Španělska a po letech jsem pochopil, že mám v knihovně klenot.