Zelený stan

20.03.2017

Ulická utkala překrásnou tapiserii z osudů svých knižních "hrdinů", jejichž příběhy a životy se jako barevné nitky navzájem p(r)otkávají, někdy jen lehounce a letmo, jindy se protnou s osudovou razancí, jiné běží souběžně a pak se náhle ztrácí jen proto, aby se na jiném místě zase objevili, už docela v jiné podobě...

"Téměř každý člověk mívá mimořádný rok, možná sezónu, kdy pupeny potenciálních možností pukají, dochází k osudovým setkáním, protínají se vazby, mění se řečiště, úrovně, život z nížin stoupá do velehor."

Tapiserie životních příběhů (ne)obyčejných lidí tvořící kroniku doby. Kroniku s nesmírnou výpovědní hloubkou. Zachycuje období cca 50 let Ruska (Sovětského svazu) od úmrtí Stalina po konec dvacátého století. Jen tak lehce, jakoby mimochodem, jako bychom seděli s blízkými přáteli u silného čaje při družném hovoru, jsou zde načrtnuty hrůzy sovětského režimu s jeho lágry, špiclováním, udáváním, represemi, nesvobodou, se kterými jsou tito lidé denně konfrontováni. Ulická nezabíhá do drastických podrobností, což ovšem nijak nezmenšuje intenzivní prožitek, který čtenář zažívá spolu s hrdiny. Ulická má mimořádný pozorovací talent, dokáže postavy zachytit mistrně jako malíř - se všemi jejich vnitřními běsy, pochybnostmi, touhami, odvahou, selháními. Čtení je to hluboké, melancholické a mapující padesátiletou historii ruského národa lépe než si to dovolí a dokáže oficiální historická věda. Převládá pocit bezútěšnosti a marnosti, obzvláště proto, že svoboda (slova, pohybu, názorů, myšlení) stále ještě není (nejen) v těchto končinách na pořadu dne.

"Svět možná zachrání krása, pravda nebo nějaký jiný překrásný nesmysl, ale strach je stejně silnější než cokoliv jiného, strach všechno zahubí - všechny zárodky krásy, výhonky krásného, moudrého a věčného...."

Ulická se nebojí znovu připomínat to, co bylo již z učebnic historie vymazáno a postupně to mizí i z paměti ruského národa. Formou (na první pohled) až poetického vyprávění oživuje dobu, která by neměla upadnout v zapomnění.

"Věra se dívala na černé sklo, za nímž nebylo vidět nic, jen její vlastní mlhavý obraz. I ona věděla, že svědomí působí proti přežití. Ano, biologická evoluce druhu vyplavuje ty, co mají živé svědomí. Přežívají silnější. Nechtěla se vracet k tomuto tématu: lágr, hlad, ponížení, peklo."

Pro znalejší čtenáře, kteří se více orientují v ruské historii bude mít tato kniha ještě další přidanou hodnotu - mnoho z postav Zeleného stanu má svůj skutečný předobraz (akademici, spisovatelé, básníci, učitelé) v realitě a Ulická zpracovala do románu jejich skutečná životopisná fakta, i když bez prozrazení pravých jmen.
Nicméně i pro nás ostatní je to svět velmi inspirující a objevný. Moc se mi líbí doslov Ulické:

"S díky vzpomínám na živé lidi, kteří stáli za zády mých literárních postav a už nejsou mezi námi, na bezúhonné i na ty, které semlel mlýn doby, na ty, kteří obstáli, i na ty, kterým se to tak docela nepovedlo, na svědky i na hrdiny, na oběti, na všechny, kterým náleží věčná památka...".

26.02.2017

Obsáhlá kniha, která hodně dává. Jedna z těch, co se dají číst víckrát a pokaždé najdete něco nového, nový námět k přemýšlení, k hledání dalších informací, přečtení mnoha románů, básní, poslechu hudebních skladeb, je tu přesah i do výtvarného a dramatického umění, lékařství, psychologie, ...

19.12.2016

Výborný román. Padesát let 20.století v kostce. Absolutní bezútěšnost a beznaděj. Ulická je mistr zkratky a zároveň i detailního popisu. Doporučuju.

14.10.2016

Příběh tří kamarádů,kteří se dají dohromady už ve škole. Je tam dost vedlejších postav,které nějak souvisejí s hlavními hrdiny,ale dost je jich tam i absolutně nepotřebných,kdy se o nich autorka zmíní,rozepíše a nechá je tam,kde jsou. To bylo dost rušivé a zbytečné. Určitě je to zajímavý pohled do let minulých z pohledu lidí,nikoli režimu,ale nijak mě to neokouzlilo. Četla jsem a četla,abych to konečně dočetla.

03.10.2016

Přestože Ulické román postrádá jakoukoliv chronologii a je tedy psán trošku jiným stylem, než jsem zvyklá, četl se mi dobře. A bavil mě. Bavil mě, přestože jde o úplně jiný kousek literatury, než jakou běžně čtu. A možná právě proto. Nejde o žádné oddechové čtení, musela jsem se soustředit a přemýšlet u toho, ale s tím jsem do četby Zeleného stanu šla. Určitě to kniha není pro každého, ale myslím, že není třeba ji odkládat z obav, že by pro někoho byla nečitelná, nepochopitelná. Je pravda, že sama jsem ji četla dlouho, ale záměrně jsem nepospíchala s četbou. Jak jsem psala výše, kniha mě bavila a čtení jsem si vychutnávala. Ráda jsem nahlédla do osudů lidí v oné nelehké době.

06.07.2016

Velice dobrá a poučná kniha. Dobre napísaná, pútavá, zaujímavá, osobná. Dávam plný počet a rád by som si prečítal aj niečo ďalšie od pani spisovateľky.

27.05.2016

Nádherná kniha, zajímavé osudy, skvělý styl. Jedna z NEJ.
Doporučuji ji číst naráz bez velkých promlk, aby se člověk neztratil v postavách a jejich osudech.

tato kniha a vůbec, knihy od této autorky stojí za to je mít doma. Nejsou to vyhozené peníze. Její knihy se dají číst několikrát.