Zelený stan

Veľmi zaujímavý príbeh, ktorý hovorí o osudoch ľudí počas komunizmu v Rusku, písaný ako životná sága. Zistíme kto ako končí a to pri niektorých postavách hneď na začiatku knihy.
A tu sa dostávam k tomu, čo je pre na príbehu najzaujímavejšie, a teda to ako je vyrozprávaný.
Tento mozaikový štýl mi veľmi sadol. Niekedy mám pocit, že autorka doslova žobroní o moju úplnú pozornosť, hlavne pri menách.
Uvádza prvé a otcovo meno a aj prezývky, ktoré sa častokrát nepodobajú na to prvé... V tomto som sa trochu strácala, neznamená to ale, že ma to nefascinovalo.
A vytvorenie tej paranoje, keď človek zisťuje kto koho zradil... A autorka nepotrebuje kvetnaté reči a dojímavé monológy, kto na koho donášal zistíme až pri vypočúvaní úplne iného človeka.
A povedané je to len tak mimochodom a mne skoro oči vypadli.
Rozprávanie tu ja považujem za ďalšiu postavu príbehu.
Autorka naozaj pozná svoje remeslo!
Trochu ma mrzí malý priestor pre Saňu, tam by som videla viac možností, keby sa do jeho príbehu viac ponorilo, ale inak super zážitok.

Kniha je to pěkná a zajímavá,ale pro mě byla nekonečná.

Jedná se o rozsáhlý román, který zachycuje osudy několika generací intelektuálů a umělců v Sovětském svazu od Stalinovy éry až po období perestrojky. Příběh sleduje tři hlavní postavy – Ilju, Sanju a Mišu – jejichž životy jsou poznamenány režimem, cenzurou, odporem i nevyhnutelnými kompromisy.

Autorka mistrně vykresluje atmosféru doby, od dusivé totality po postupné uvolňování poměrů. Velkým tématem je zde role literatury a samizdatu jako formy odporu proti nesvobodě. Postavy jsou propracované, lidské, plné vnitřních rozporů a pochybností, což činí jejich osudy uvěřitelnými a dojemnými.

Kniha není snadné čtení – nejen kvůli svému rozsahu, ale i kvůli množství historických reálií a kulturních odkazů, které mohou být pro neznalého čtenáře náročnější na uchopení. Přesto jde o silné a hluboce lidské vyprávění, které dokáže vtáhnout a zanechat v člověku silný dojem.

Kniha je taková vláčná, mnohovrstevná. Sovětská doba,těžkost i lehkost bytí. Když mě začalo vyprávění bavit,udělalo to šup jinam a zase mě to nebavilo. Hodně popisů,hodně vedlejších postav. Tenhle styl psaní mě nebaví.

Po prvních kapitolách čekáte, že se děj knihy bude držet tří hlavních hrdinů. Poměrně záhy jste však vyvedeni z omylu. Autorka totiž nejen, že poměrně podrobně popíše celý jejich život a jeho peripetie, ale ještě se doširoka rozběhne po osobách, které jsou jim bližší i vzdálenější, a jakoby bokem vypráví i jejich příběhy, většinou formou kratších epizod, které dosti autenticky ilustrují aspekty života v totalitním Rusku na pozadí historických událostí. Bože, taková kniha! Tolik myšlenek, tolik faktických informací, tak skvěle popsané reálie! A to mi ještě mnoho uteklo, protože nemám širší znalosti ruské literatury a poezie, ne kterou Ulická odkazuje. Jde o čtení, kterému musíte věnovat čas a plnou mozkovou kapacitu, odmění vás ale skvělým zážitkem.

Ano, jako na houpačce, místy mě to bavilo víc, místy míň. Ano, hodně postav, ale nevzdala jsem to, něco mě hnalo pořád dál.... Knížka se mi líbila, ale byla jsem ráda, že to mám za sebou.

Výborně a nezvykle napsaná kniha, která ukazuje Rusko (resp. SSSR), i z perspektivy menšiny disentu, který nebyl homogenní svými postoji. Skvěle popisuje složitost doby. Můžeme soudit a odsoudit člověka, který zradil a podepsal to KGB, či na to nemáme právo? Mnohovrstevnatý román.

Před nedávnem jsem četl Vlak do Samarkandu. Ta kniha plula jen po povrchu, kdy se hlavní hrdina nad ničím nezamýšlel, vše jen přijímal jako nutné pro "lepší budoucnost". Ulická naštěstí není taková. Je to hluboké dílo.

(SPOILER) Kromě toho, že mě čtení opravdu těšilo, jsem knihu brala jako "dozvdělavací", a to jak v oblasti literatury a hudby, tak v oblasti historie.
Spoiler
Knihu jsem vnímala i jako příběh o tom, jak zůstat svobodný v nesvobodné světě...Než vás to nakonec stejně semele.

Moc krásný a smutný román o přátelství.

Když jsem se na obálce dočetla o "experimentálním" stylu, trochu jsem se vyděsila. Ve finále je ale kniha velmi čtivá a chvílemi napínavá, protože osudy hlavních hrdinů míchá autorka nechronologicky, takže se zničehonic znovu objevují a jejich dějové linky se odkrývají postupně. Nicméně se mi moc líbilo, jak se rozvětvují příběhy tří hlavních hrdinů, košatí o další a další postavy, některé mají v ději výrazné místo, jiné se jen mihnou, autorce se přesto podaří zkoncentrovat jejich ne moc šťastný osud do jedné epizody... Sovětský režim stojí v pozadí životů všech hrdinů a je jejich hlavním hybatelem, neutěšenost každodenního života protagonistům pomáhá překonávat láska k umění, hudbě a literatuře i vědě.
V dnešní době není možné knihu vnímat bez souvislostí, stejně jako její hrdinové, Ljudmila Ulická je novodobá disidentka a kritička Putina. Po vypuknutí války emigrovala do Německa.

Bylo to jako na houpačce: Velké nadšení přerušované občasnou (lehkou) nudou, nefalšované zaujetí zobrazovaným tématem střídané podivem nad stylistickou neuchopitelností… Místy hodně dobré, – a místy zbytečně (na ruský způsob) rozvláčné a upovídané, nekonzistentní. Ostatně, vždyť i v doslovu se píše: "…svébytný a experimentální styl psaní Ljudmily Ulické…"
Téma politických represí, nakrátko přerušovaných pomíjivými obdobími oteplení, spousta zajímavých osudů, vycházejících z předobrazů reálných postav…
A ještě jednou doslov: "Ulickou vždy zajímaly především malé příběhy, ta drobná hrdinství i selhání, která se odehrávají v kontextu světových dějin. Jako by skutečně velkou historii zcela plánovitě utápěla v té soukromé…"
Opravdu velmi zajímavý literární počin, určitě nelituju, že jsem po knize sáhl. Váhal jsem mezi čtyřmi a pěti hvězdami, ale nakonec se přikláním k plnému počtu bodů, protože román si je zaslouží – už vzhledem k závažnosti tématu: Ljudmile Ulické za to patří bezesporu velký dík. A to jsem se ani nezmínil o autorčině schopnosti rozdmýchat ve čtenáři neuhasitelnou chuť znovu si přečíst pár ruských klasiků…

Velmi krásná kniha, pro mne je Ulická literární zjevení, které je nenapodobitelné a nepřekonatelné. Doporučuji všem, kteří mají rádi lehce ironický humor, ruskou literaturu, rádi přemýšlí a nevadí jim, že děj se na sebe vrství a odhaluje své hrdiny jen velmi pozvolna.

Opět jsem se po nějaké době vrátila k ruské literatuře a jsem autorkou i knihou nadšena. Sága zobrazující velký kus ruských, sovětských a komunistických dějin. Miluji lidské a rodinné příběhy na jejich pozadí, kniha mi ale dala mnohem víc než zajímavé lidské příběhy. Připomněla mi mnohé z ruských dějin, kultury a literatury. Jenom mi bylo líto, že některé autory ruského disentu jmenované v knize si nemohu přečíst. Alespoň na DK jsem je nenašla. Nejméně příjemné byly pro mne pasáže, které se přímo vědecky zabývají vážnou hudbou. Na to už opravdu nestačím. Moje chyba. Celkově mě kniha hodně dala, obohatila mě a určitě se k ní vrátím.

Kniha nelehká na čtení. Na příbězích tří přátel nastiňuje složitost života v sovětských zemích , ztráta ideálů, surovost režimu, rozčarování. Význam ruské literatury je v anotaci. Víc nebudu rozebírat, přečtěte si a udělejte vlastní názor.

Tohle je moc krásná kniha, ale pořádně vychutnat si ji dokáže jen málokdo. Celým příběhem se prolíná částečně ruská, ale hlavně už sovětská literatura. To mi chybí. Po roce 68 jsem s veškerou sovětskou literaturou u nás dostupnou skončil a klasickou ruskou se přinutil jen k pár klasikům jako Tolstoj apod. Takže chybí základ k pořádnému pochopení. Dost složitá (ale s tím se dá vyrovnat) je i konstrukce knihy. Připomínalo mi to dětský kaleidoskop, který někdo rozbil a neodborně zase spojil. Víte, že to tam patří, ale proč zrovna teď tam vstupuje tento příběh (možná se dá říct povídka) se tak zcela pochopit nedá. Naštěstí ten celkový pocit na konci je výborný a převáží ta jednotlivá zadrhnutí.

Uz davno se mi zadna knizka necetla takhle tezce. Docetla jsem ji jen silou vule a oddechla si, ze mam tu "neprijemnost" vyrizenou.
Proste mi styl autorky nesedl. Kniha pro me byla neprehledna, rozvlacna, nebyla jsem schopna se orientovat v postavach a jejich provazanostech, v casovych liniich. Ve chvili, kdy me nejaka stranka kapitola zacala bavit, presla do jineho prostredi a ja byla ztracena a frustrovana.
Ve druhe polovine mi pak kniha pripadala jeste vic roztristena a cetla jsem kapitoly spise jako oddelene povidky.

Mela jsem trochu obavy, ze bude v knize spousta postav, a ze se budu v deji trochu ztracet. A ano, me obavy se naplnily, ale ne tak docela. Postav je tam opravdu pozehnane, ale kupodivu jsem se v deji neztracela, i kdyz jsem se na cteni musela docela soustredit. Neni to zadna jednohubka, kterou prectete za dva vecery. Kniha je obsahla, je v ni zachyceno par desitek let rezimu byvaleho Sovetskeho svazu druhe poloviny minuleho stoleti. A i pres to, ze to neni zrovna lehke cteni, tak jsem si to uzila.Uzila jsem si styl, jakym je vykreslena atmosfera tohoto obdobi.Bavilo me sledovat zivoty a osudy trech kamaradu v teto nelehke dobe. Za me skvele zpracovany roman, ktery muzu doporucit, i kdyz to asi nebude cteni pro kazdeho. Ja vsak casu, ktery jsem s knihou stravila , rozhodne nelituji.

Bohuzel nedocteno. Nerada toto delam a odkladam knihu v pulce, ale me to proste nebavilo. Je to skoda, chtela jsem si precist ruskou autorku. Nektere pasaze se mi i libily a prisly mi vtipne, ale rozcilovalo me to mnostvi postav ve kterych jsem se ztracela.

Všechno už bylo v komentářích popsáno tak výborně (v těch souhlasných a jásajících), že vymýšlet něco dalšího by bylo nošením sov do Atén. Jsem ráda, že jsem knihu i přes ne moc pěkný obal z regálu vytáhla. Četbu jsem si vychutnávala po více dní než jsem zvyklá, protože některé pasáže jsem četla opakovaně, tak se mi líbily. Jednoznačně jde o knihu výjimečných kvalit. Dokonce si myslím, že by měla být v doporučených knihách pro studenty - ale tím by asi byla ztracena, jako každá "povinná četba", která se vinou tohoto označení dostane na pokraj zájmu.