Zelený muž
Michal Sirotek
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/542372/bmid_zeleny-muz.jpg
4
60
60
Před rokem přišla během tragického požáru o matku. Teď se Nikol vrací z Prahy zpět do rodného města v srdci Šumavy. Minulost ale ještě neřekla své poslední slovo a znovu otevírá staré rány. Nikol zjišťuje, že se v okolí dějí znepokojivé věci, které vyvolávají mnoho otázek. Kdo je tajemný cizinec, jenž se v noci toulá po lesích? Co stojí za zvláštním chováním zvířat? A jaký význam má zlověstný amulet, který někdo umístil na hrob Nikoliny rodiny? Všechny stopy nějak souvisí s místní starou legendou o Zeleném muži. Tajemství se zvolna rozplétají a vedou Nikol na místa, jež si nedovedla představit ani v nejhorší noční můře. Ve stínech hvozdu se skrývá zlo. A žízní po krvi…... celý text
Přidat komentář
Kniha je rozdělena na 4 části.... přečteno vcelku rychle ... úplný začátek super ... příběh se pak vyvíjel zprvu pomaleji, ale pak se to rozjelo...
Celé to tajemno kolem lesa a Zeleného muže bylo perfektní. I ty odhalené minulosti mnoha postav. Jen mi většina z těch postav nebyla nijak zvlášť sympatická, a tím nemyslím klasické záporáky.
(SPOILER)
Uff, to byla jízda. Stalo se toho tolik během pár stran. Poslední dobou se člověk/čtenář setkává spíš s tím, že je kniha zbytečně dlouhá. Tak tady žádné nudné pasáže nebo popisy nehledejte (neříkám, že vždy je to na škodu). Zajímavý příběh, oceňuji šumavské téma.
Jen jsem celou dobu nějak nevěřila Davidovi. Všechny ostatní motivy jsem schopna pochopit, ale proč by se nějaký kluk zapletl do takové polízanice kvůli holce, kterou nezná? To mi hodně nesedělo až do konce.
Ale láska očividně i močály přenáší.
(SPOILER)
Začátek rozhodně výrazně lepší konce…
Navození atmosféry tajemna, působení sil mimo racionální svět, ale i záhady a nejasnosti v historii rodiny hlavní hrdinky, vše výborné. S postupným objasňováním ale pro mne kvalita klesá a od výpravy do vyhořelého hotelu, s protahovanými rvačkami, to jde s kvalitou dolů, zpočátku výborně rozehraná kniha si zasloužila lépe propracovaný konec. Včetně závěrečné „bitky“ a doslovového moralizování (tím rozhodně nemyslím nějaký hyppyend). Kolikrát jen hrdinům vypadla pistole z ruky (včetně expolicisty!), aby mohla být o ni rvačka …
Ale celkově pořád velmi dobré.
To byla jízda, velmi čtivý příběh mísící v sobě nesčetně pocitů a energií, věřím že existují dávné bytosti, které tam někde venku spí a čekají na probuzení, v tomto případě keltský bůh lesa či slovanský lešij, bytost prastará, která měla zabíjet, jen vždy za rodinnou tragédií stál člověk a jeho nenávist a touha po pomstě...opravdu jsem se bála...doporučuji všem, kteří mají rádi tajemné příběhy se špetkou mystiky
(SPOILER)
Zelený muž je velmi čtivá záležitost. Příběh se rozbíhá hned od začátku, kdy Nikol navštíví hřbitov a pak už se nezastavíte.
Plný počet hvězd však nedávám. Občas drhly dialogy, opomenutí doby minulé (zajímalo by mě, na jakou prestižní školu měl děda Jára nastoupit), a taky jsem se ztrácela v čase. Pochopila jsem, že k požáru došlo před rokem, ale postavy se chovaly jako by to bylo už mnohem déle. Jen policejní vyšetřování muselo nějakou dobu zabrat, pak si babka najala agenturu, která taky vyšetřovala. Nikol jezdí domů cca jednou za půl roku, ale pokud došlo k požáru před rokem - tak to jako nejezdila, po něčem takovém, za otcem?? Prostě tyto sociální aspekty mi neseděly. Nepochopila jsem, proč Nikol šmejdila v pokoji bratra - kam to příběh posunulo? A proč tam postava bratra vůbec byla?
A taky mi neseděla časová osa - Nikol jde se psy na kopec - je dopoledne. Odpoledne ve čtyři jede ke Kittnerovi, pak k Vlčkovi, o půl sedmé je ještě na půdě, babča jí odmítne dát klíče od hotelu, tak se zařídí po svém. Příběh se odehrává na začátku července - takže slunce zapadá později. Když však jsou v hotelu musí používat baterky. Do teď toho Nikol stihla docela dost a stane se toho ještě víc, až se mi nezdá, že by to před jedenáctou stihli na kopec. Nehledě, že se tam někde objeví věta, že se psy byla včera. Dost možná jsem já jako čtenář těšící se na další stranu něco přehlédla... Ale zkoušela jsem listovat zpět a opravdu to vypadá, že se většina příběhu odehrává v jeden den.
Pak jsem nepochopila jaký důvod byl k přejmenování dvou postav - na příběh to nemělo vliv, jen jsem pak čekala, co z toho vyleze. A nic.
Mno a nalezené DNA na těle po deseti letech - se mi taky nezdá.
Vím, že tohle všechno jsou svým způsobem drobnosti... ale kdyby tohle bylo vychytané kniha by měla zaslouženě plný počet.
Zpočátku jaksepatří tajemné a mrazivé, ale jak to tajemství postupně odkrýváme, tak se z hororu stává spíše fantasy a to mi moc nesedlo (jasně, je to subjektivní, já ten žánr prostě moc nemusím). Podle mě ukázka toho, že někdy je kniha působivější, když čtenář zůstane tápat. Ale hlavní hrdinku jsem si hodně oblíbil.
Zelený muž jako ztělesnění sil přírody není v žádném případě nějaký dobromyslný bůžek. A kdo dokáže využít jeho moc, se stává smrtelně nebezpečným pro ostatní, a pokud ho navíc pohání nenávist a touha po pomstě, hrozí zkáza a zmar. Na vlastní kůži to poznává Nikol, jež má na Šumavě rodinu, kterou v minulosti potkaly různé tragédie. Michal Sirotek dokáže skvěle udržovat a stupňovat napětí. Mistrně buduje atmosféru místa (o Šumavě nemám žádné iluze, akorát to nemůžu říkat nahlas, protože by mě lokální patrioté vypráskali :-D) a protáhne vás hustým lesem i močály. Les z ničeho nic tichne a temní. Postavy mají svůj vývoj a aspoň já do poslední chvíle netušila a i špatně tipovala, kdo je ten pravý zlák. Tohle mysteriózní detektivní pátrání mě lapilo a nepustilo do poslední stránky. Takže mám jasno, cokoli Michal Sirotek zase napíše, jdu do toho! :-)
KNIHA: Zajímavý český počin s neotřelou zápletkou. Čekala jsem víc té detektivky, ale vlastně mi vůbec nevadilo že tam nebyla. Je to spíš takový thriller mixnutý fantasy. Ale rozhodně originální, čtivý a s napínavým koncem.
Poslední knihu roku 2024 jsem si nemohla vybrat lépe. Na Zeleného muže jsem měla zálusk od přečtení Ignisu, abych si trochu spravila chuť a povedlo se. Zatímco tempo Ignisu je rychlé a postavy padají jak na běžícím páse, Zelený muž je atmosférická lahůdka s pomalým tempem, kdy se rodina rozkládá postupně a zlo číhá za dveřmi. Tahle mysteriózní lahůdka asi nebude pro každého, ale pokud máte rádi atmosféru ponurého lesa, vizí a příběhu co do sebe zapadá jak puzzle, běžte do ní.
Díky za tuhle lahůdku, smlsla jsem ji během svátků téměř na posezení a jsem absolutně spokojená.
Moje hodnocení: 9/10
Zelený muž sleduje příběh Nikol, která se vrací do rodné vesničky na Šumavě, jenže v okolních lesích není všechno v pořádku: mezi lidmi kolují příběhy o Zeleném muži, Pánu lesa, jenž se probudil a touží po krvi. Nikol se to týká víc než koho jiného, a tak se rozhodne všemu přijít na kloub. A pěkně si tím zavařit.
Jsem zvyklá přistupovat ke každé knize s jistou mírou skepse, takže pak můžu být jen mile překvapená. A Zelený muž mě překvapil opravdu slušně. Ale popořadě.
Hlavní postavy prošly značným vývojem, především Nikol, ta se v rámci uvěřitelnosti změnila téměř k nepoznání – autor u ní pracoval s konceptem zbabělosti, pro tenhle žánr ideální. Hlavního záporáka jsem podezřívala už tak od poloviny knihy (což vlastně nic neznamená, protože mi v jistém bodě připadali podezřelí všichni xD).
Jenom nikdy nepochopím, proč všichni v knihách chodí neozbrojení, i kdyby měli mít blbej pepřák. Jasně, tady by to asi bylo prd platný, ale když mě někdo přepadne, nepřipadá mi jako dobrej nápad jít pak sama do lesa a vzít si s sebou jenom láhev s pitím (psy teď pominu). To bylo ale asi jediný, co mě zarazilo.
K popisům: ty jsou naprosto luxusní. Dlouhé tak akorát, výstižné, autor místa přibližuje pomocí všech smyslů, takže jsem si připadala, jako bych byla přímo tam, v těch nekonečných šumavských lesích, které se dokážou vmžiku stát vaším hrobem.
K tomu se váže taky způsob, jakým autor vykresluje tísnivou atmosféru. V momentech, kdy se v lese začalo dít něco zlého (nechci spoilerovat), mi fakt bylo úzko, protože člověk neví, co se sakra děje. V posledních dvou částech ale převažovalo spíš napětí.
Konec byl surový, ale skvělý. Už od začátku jsem tak nějak tušila, jak to s tím Zeleným mužem je, a potěšilo mě, že jsem se nepletla. Dá se bezpečně říct, že moje tradiční návštěvy lesa budou odteď mnohem zajímavější.
Doporučuju všem milovníkům napětí, záhad, lesů, legend a mystična. Výborně napsaná kniha, budu se těšit na další autorovu tvorbu.
(SPOILER) Typický horor. Tedy přitažený za vlasy a odtržený od reality, ale to se od tohoto žánru očekává. Knihu jsem četla především kvůli tematice zeleného muže, nenechte se však mýlit, zelený muž tohoto příběhu je na hony vzdálený zeleným mužům na konzolách a svornících středověké architektury a vlastně by byla chyba očekávat, že se v podobném příběhu objeví. Sirotkův zelený muž je spíš příšera komiksového typu - postava nadlidské velikosti, s nepřirozeně namakanými svaly na ramenou, s obrovskými zuby a nějakým tím mechem a kůrou na povrchu těla. Průměr, kterému nahání body hlavně regionálnost (kdo nemiluje Šumavu, že?). Trochu mi to připomnělo "Rituál" Adama Nevilla, tam byl jakýsi pradávný bůh rovněž zredukován na nadpřirozeného vetřelce, který však na rozdíl od toho Sirotkova zabíjel ze své vlastní vůle, zde se ho autor snaží spíše ředstavit jako oběť. Dialogy postav byly nepřirozené, se spoustou frází, které češtině nejsou vlastní, jakoby přeložené z angličtiny, celou dobu čtení o Nikolině rodině jsem měla dojem, že autor ve skrytu doufá, že se podaří knihu vydat i v zahraničí a proto zcela opomíjí vývoj před rokem 89 (v celém příběhu to vypadá, jako by Nikolina rodina byla stále majitelem všech těch domů a šumavského průmyslu), jména se do doby po válce moc nehodí (Filip, Linda) a našly by se i další nelogičnosti. Například zelený muž je sice postavami v příběhu ztotožňván jakoby s keltským dávnověkem, ale sešit návodů na jeho magické ovládnutí pochází od Razvana Obretina, jakéhosi rumunského mnicha (jakého vyznání vlastně? v Rumunsku je to co se víry týče celkem mišmaš). Souvislost mi nějak uniká, pokud tedy souvislost nemá být založena na tom, že své zápisky ukryl v šumavské jeskyni. Nezaujalo.
Po vynikajícím kyber punkovém krimi románu a slušné fantasy se Michal Sirotek vrhnul také na mysteriózní příběh ve stylu Stephena Kinga nebo Kateřiny Surmanové a musím poctivě potvrdit, že se mu to povedlo. Je vidět, že mu jdou poutavě psát příběhy ze všech možných žánrů a každý z nich stojí za to.
A ze šumavských hvozdů rozhodně doporučuji.
Kombinace hororu, thrilleru a slovanské mytologie se nečetla vůbec špatně. Hororově pojatý prolog navnadil a zajímavě vystavěné postavy, které se rozhodně nechovaly šablonovitě (protože stejně jako lidé měli své dobré i horší stránky) mě nutily číst dál. Děj se rozjížděl slibně, od druhé poloviny nastala spousta poměrně nečekaných zvratů a ani jsem se nenadála a byl tu závěr. Ten mi však přišel poměrně natahovaný.
Pokud by autor zůstal čistě jen u hororu, bylo by to super, ale během čtení jsem si bohužel všimla několika nejasností, které mi tak úplně nesedly. Ale jako celek to bylo fajn počtení. Podrobnější recenze bude na Sardenu.