Zelené pahorky africké

od:

Zelené pahorky africké

V knize Hemingway zachytil dojmy a zážitky ze své lovecké výpravy do Afriky. Prokládá je barvitá líčení africké přírody a loveckých příhod, zamyšleními nad životem, člověkem, světem a úvahami o literatuře a literátech, vtělil do ní i kus své osobité životní filosofie a zachytil počínající hlubokou proměnu svého myšlení a cítění. ...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/32_/32125/zelene-pahorky-africke-32125.jpg 3.5184
Originální název:

Green Hills of Africa (1935)

Žánr:
Literatura naučná, Cestopisy a místopisy
Vydáno:, Panorama
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (27)

Přidat komentář
Mirka2778
11. července

Spisovatel se vydal na lov divokých zvířat spolu s manželkou (Naše malá chudinka), lovcem, stopařem Mkolou, vedoucím výpravy Tátou-panem Phillipsem.
Dobré, ale většina zvířat která lovili myslím nemají ani v zoo. Naštěstí jsem měla po ruce atlas s fotografiemi a tak jsem měla představu co to zrovna loví.

ollalla
29. dubna

Po té, co jsem kdysi dávno četla Stařec a moře (což je moje srdcovka), byla tato kniha pro mne menším zklamáním. Nebyla špatná, ale asi znovu bych si ji nepřečetla. Začátek knihy mne nebavil a říkala jsem, ať už to mám za sebou, ale když jsem se těžce ''prokousala'' do poloviny, začala mne kniha bavit....

jan6775
07. dubna

výstižně napsané líčení o lovu v Africe. Jen mě mrzí že se lovili nejlepší samci ze stáda . Dnes se snažíme vrátit ohrožené druhy zpět do přírody a mnohdy je už pozdě. Chápu že tenkrát bylo zvěře dostatek. Knížka se povedla.

Marekh
07. dubna

Kniha se mi líbila. Líbilo se mi oslovení - Moje malá chudinka. :)

Citáty z knihy, které mne oslovily:

Země byla stvořená k tomu, aby byla taková, jakou jsme ji našli. My jsme vetřelci, a až budem mrtví, bude třeba i zpustošená, ale bude pořád existovat, a co bude dál, nevíme. Řekl bych, že všechny krajiny světa skončí jako Mongolsko. Vrátím se do Afriky, ale ne abych z ní tyl. S dvěma tužkami a několika stovkami archů toho nejlacinějšího papíru bych to dokázal, jenže já se chci prostě vrátit tam, kde se mi líbí žít, kde doopravdy žiju. Kde můj život neplyne jen tak. Naši předkové odjeli do Ameriky, protože tenkrát byla Amerika to pravé místo.

tatan
31.12.2017

Líbí se mi Hemingwayův styl vyprávění a obdiv k africké přírodě. Nevadí mi ani chlastání. Zato jeho přezíravý postoj k ženám a radost ze zabíjení zvířat jsou mi vzdálené. Musím mu ale nechat, že se snaží být upřímný, třeba když popisuje, jak se nemohl smířit s tím, že jeho kolega ulovil většího nosorožce.

Y.F.N.
12.11.2017

- láska k životu - vím, je to dosti abstraktní popis, leč přesně o tom je Ernestova autobiografie.
Ernest loví, miluje a pije, a to vše s Hemingwayovskou něhou.
Upřímně nechápu, jak tohle dílo může někdo hodnotit, jako vraždění nebohých zvířátek a podobně. Ba naopak, z knihy čtenář pozná, jak velkou lásku cítil Ernest ke všemu živému. Tedy něco, co dnešní supermarkety s vodňanskými kuřaty chtě nechtě popírají.

kentaur231
22.08.2017

Milujem tú knižku. Je to najlepší opis poľovačky a africkej prírody a života v nej, aký som kedy čítal. Verím, že sa nepáči každému, no väčšine chlapov (a poľovníkov) asi áno. Hemingway je majster stručného opisu, majster zachytenia atmosféry, majster náčrtu prírody pár "ťahmi" pera. A to je ťažké; mnohí moderní autori to nedokážu ani zďaleka tak ako on. Zelené pahorky africké som čítal už asi šesť razy, no ani tento ostatný raz to nebolo naposledy.

Atanone
27.04.2017

Představte si,že se ocitnete v karanténě a když si vyžebráte něco na čtení,přinesou vám Hemingwaye a ještě ke všemu Zelené pahorky africké. Hlad je nejlepší kuchař,toť stará pravda. Odložit tu knihu s tím,že je nudná,by znamenalo trávit čas koukáním do stropu. Takže jsem ji prostě dočetla.
Nemůžu říct,že bych přišla na chuť Hemingwayovu stylu života,ale přišla jsem na chuť stylu jeho psaní. Mám někde uložený jeho "Pohyblivý svátek"..takže možná jednou...

Andrea81
09.02.2017

Pan Hemingway prostě není můj šálek kávy....

ClaireNaomi
25.07.2016

Dostala jsem ji darem a kdybych věděla, že je kniha vlastně o vraždění zvířat, tak ji nikdy ani neotevřu. Knihu jsem četla snad sto let, a dočetla jen silou vůle. Můj první a poslední Hemingway.

amaenium
09.06.2016

Autobiografické knihy čtu ráda, ale zde jsem se často ztrácela a začetla jsem se někdy až po polovině knihy. Také mi dělalo problém si představit tu "překrásnou africkou přírodu". Myslím, že mi Hemingwayův styl psaní příliš nesedl. Kniha mě vcelku zklamala.

manka71
19.02.2016

Mám rada knihy o Africe, ale z této my bylo šoufl. Vychutnávat si zabíjení je hnus. Dočetla jsem ji jen proto, že jsem ji měla v povinné četbě.

blackholesun32
21.09.2015

Asi by mě nenapadlo, že někdy budu číst knihu o lovu, koníčku mně více než vzdáleném. Hemingway ovšem o něm napsal velice dobře, kniha se příjemně čte a vlastně to, že jsem knihu dokázal bez problému přečíst, přestože se zaobírá věcí pro mě ve skutečnosti nezáživnou, je ten opravdový spisovatelský majstrštyk. Hodně se v knize píše o alkoholu, někdo se nad tím pohoršuje, mně to nijak zvlášť nevadilo, dokážu pochopit další autorovo hobby, navíc počítám, že v Africe by to mohla být docela dobrá vnitřní desinfekce proti různým breberam. Dávám za čtyři.

MartinaF
08.09.2015

Od Hemingwaye jsem čela Rajskou zahradu a Mít a nemít. Zelené pahorky africké byly úplně jiné, převládal popis, který byl čtivý a rozhodně jsem se nenudila. Sice ochránci zvířat zapláčou nad smrtí tolika krásných zvířat (i mně to občas nebylo milé), ale rozhodně si při popisování africké krajiny dokážete představit, jak to tam musí nádherně vypadat - spousta zvířat, horko, příroda...

Ale co čtenář, to jiný názor.

gab72
02.09.2015odpad!

Kniha která si mě našla, kniha, které jsem přišla na chuť až asi po 15 ti stránkách. Kniha naprosto úžasná, krásná, kde panu Hemingwayovi se podařilo nejen, přiblížit lov zvěře tak, aby i ne lovec pochopil, co na tom je tak přitažlivého, ale i napsat základní pravdu o světě, o životě jako takovém. Pravém, prapůvodním, obyčejném. Smekám před jeho krátkými dialogy, krátkými větami, v kterých je obsaženo tolik podstatného. Byl to Pan spisovatel, člověk, který mnoho viděl, mnoho věděl. Díky za něj.

woodward
17.08.2015

Ernest Hemingway byl chlap, což je v dnešní době poněkud vymírající druh. Když si vezmete Smrt odpoledne, Stařec a moře, Krátké štěstí Francise Macombera nebo právě Zelené pahorky africké, mají ty tituly jedno společné: do dnešní změkčilé doby se nehodí. Ale byl to Pan spisovatel.

smilly
10.08.2015

To, že jsem si vybrala knihu pro mě nevhodnou, obvykle poznám tak, že i po dvou měsících intenzivního čtení jsem stále na desáté straně. Uznávám, větší vinu na průměrném hodnocení nesu já než Hemingway. Fakt nevím, jak jsem si mohla vybrat knížku, která je převážně o střelbě na zvěř, když já jsem se lovu své večeře nedávno musela vzdát, protože to v Tescu prostě nevidí rádi. Takže jsem si pořádně užila jen ty pasáže, kde pan spisovatel chlastá whisku, to je hobby dle mého gusta, o tom by se měly psát romány.

ovpana
04.08.2015

Krásná kniha o přírodě

mgeisselreiter
29.09.2014

Kdysi v mládí jsem četl Stařec a moře (moc se mi líbilo) a pak nějaké povídky (utkvělo mně v paměti, že se mi to líbilo). A tak jako i dle různých komentářů zde jsem byl při přečtení tohoto románu zklamán. Kniha se čte dobře, ale je tak jednotvárná, že často ztrácím soustředěnost a vůbec nevím, co čtu. Filozofování o literatuře a spisovatelích mi do knihy už vůbec nepasuje. Hemingway umí psát (forma), ale co píše (obsah), není nijak zajímavé (tedy v tomto románu). Připadá mi to asi tak, že psal, aby něco napsal. Z celé knihy bylo zajímavých asi tak 20-30 stran před koncem, kdy lov a stopování bylo opravdu podáno poutavě a zajímavě. Pro nudný a plytký zbytek nestojí za to knihu vůbec číst. Ještě dodám, že román dost realisticky odráží to, jak Ernest měl rád pití. 29.9.2014, 60%.

Natique
07.12.2013

První kniha, kterou jsem od Hemingwaye četla. Pokud se k autorovi někdy vrátím, bude to asi za dlouho.

jprst
25.03.2013

Přes toto dílo cesta k autorovi pro většinu čtenářů asi nevede, mohla by je i od dalších autorových děl odradit.

Skip
28.11.2012

Hemingway je silný v dialozích, velmi dobré jsou i všelijaké úvahy, i když jich v této knize moc není, ale množství popisů krajiny se moc nepovedlo. Je to samý pahorek a skupina pahorků, rokliny a údolí, ale aby to v čtenáři vyvolalo nějaký obraz, kde se to vlastně ti lovci nachází, to se jaksi nekoná. Tato kniha sice nepatří k tomu nejlepšímu od Hemingwaye, ale nemohu říct, že by nestála za pozornost.

Addie
27.03.2011

Kniha nepopisující africkou krajinu o nic víc než Hemingwayův vztah k lovu a požívání alkoholu etc. Tato autobiografičnost byla v důsledku přínosem, protože samotné "cestopisno" by použitým stylem asi jen těžko udrželo moji čtenářskou pozornost.
Moje dojmy z knihy tedy nejsou žádná sláva, bylo už i lépe v tomto ohledu...

Kimon
03.01.2011

Byl jsem zklamán. Vzhledem k tomu, že jsem prozatím žádný román Ernesta Hemingwaye nečetl, a přitom tento autor je tak moc světově uznáván, očekával jsem něco nadstandartního. Bohužel s přibývajícím počtem přečtených stran jsem nabýval většího a většího dojmu, že k africké buši při neustálém lovu neodmyslitelně patří požívání tvrdého alkoholu stejně jako k Vánocům dárečky. To mi ovšem nějak nesedělo, protože na internetu (kde jinde, že!!?) jsem zjistil, že v parných dnech na africkém slunci alkohol píti není zdrávo. :-) Tudíž jsem nakonec román pro nadměrnost alkoholu, který z knihy doslova čpěl, odložil a ke knize se již – mimo jiné také i pro sterilitu děje, nevrátím. Nejsem abstinent!! (četl jsem verzi nakladatelství Orbis, rok vydání: 1965, 223 stran)

WEIL
28.12.2010

Kniha nejen o lovu v Africe, ale taky o tvůrčí krizi E.H.

Archeix

Tento cestopisný román je autorovým pokusem „napsat pravdivou knihu, aby poznal, jestli tvářnost nějaké krajiny a obraz událostí jednoho měsíce obstojí, jsou-li vylíčeny podle pravdy, v soutěži s dílem, jež vytvořila fantazie.“ Ani jedna postava či příhoda není proto smyšlená a dílo je velmi blízké reportáži. Má menší spád, jednotlivé události jsou navlékány za sebe jako korálky a jejich prostřednictvím se čtenář autenticky seznamuje s tím, jak obtížné bylo ulovit určité zvíře v zemi, která byla Hemingwayovi ve 30. letech úkrytem před důsledky hospodářské krize a zhoršující se politickou situací té doby.

„Ona je to sice rozkoš, honit se za něčím, po čem člověk už dlouhou dobu silně touží, i když ho to vždycky znova přelstí a přechytračí a i když mu každý den přináší nový nezdar. Hlavně že si může lovit a hlavně že má pokaždé, když si vyjde, vědomí, že se dřív nebo později štěstí obrátí a jemu se dostane příležitosti, po které prahne. Ale přestává to být rozkoš, když má vymezený čas, během něhož musí svého kudu dostat, nebo ho už nedostane vůbec a třeba ho ani nezahlídne. Takhle by lov vypadat neměl.“

joehot

Mám rád Hemingwaye..Mám rád jeho knihy, jeho osobnost, všechno co s ním souvisí...Mám rád Zelené plány africké. Kniha, která je zdánlivě pouze o lovu afrického kudu a další zvěře, je ve skutečnosti o životě v tom nejpravdivějším slova smyslu.