Marťanská kronika
Ray Bradbury (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/33116/bmid_martanska-kronika-wML-33116.png
4
1411
234
Jedno z nejslavnějších děl Raye Bradburyho vlastně není románem. Je to soubor kratších i delších textů, povídek, náčrtů, popisů a příběhových spojek, které se dají pojmout skutečně pouze pojmem kronika. Kniha zachycuje události dvou planet ovládaných lidským pokolením mezi lety 1999 až 2026 okem spisovatele z poloviny minulého století, děsivou vizi budoucnosti odrážející lidský duch v celé jeho kráse a zrůdnosti. Na Rudou planetu ze Země startují jedna raketa po druhé, expedice za expedicí, snažící se prozkoumat neznámá území nebeského tělesa. Každá ze skupinek se tu setkává různým způsobem s původním obyvatelstvem – marťany. Ti si vybudovali v průběhu věků vyspělou společnost plnou výstavních měst, hradů a zámků, umění a vědy, která stojí na základní vlastnosti celé populace – telepatii.... celý text
Literatura světová Povídky Sci-fi
Vydáno: 1959 , Mladá frontaOriginální název:
The Martian Chronicles , 1950
více info...
Přidat komentář
Budu si muset někdy asi znovu přečíst, jestli jsem něco nepřehlédnul. Některé povídky byly zajímavé, jedna až nápadně podobná 451 stupňům, ostatní neméně originální. No a pak tam bylo také hodně povídek, které dle mého nedávaly smysl, nenavazovaly nijak na ty ostatní a jen v knize “byly”. Jak se mi 451 stupňů Fahrenheita líbilo, toto se mi četlo daleko hůř. Uvidíme, jak na tom budou další autorova díla.
Marťanská kronika
Co dokáže technika, co lidská touha po ovládnutí světa, a ne jen jednoho, nýbrž i všech ostatních? Kdo jsou Marťané, jak probíhá kolonizace cizí planety, jak konfrontace s jejími obyvateli a jaké nástrahy takové počínání v sobě ukrývá?
Marťanská kronika je sice souborem na sebe navazujících povídek různé délky, ovšem ve výsledné podobě se prezentuje jako komplexní román, sestávající z jednotlivých částí. Ray Bradbury je největším myšlenkovým průkopníkem a vizionářem v oblasti literatury; sotva jej někdo překoná. Ve svých tezích uplatňuje podobnost s conquistadory ve staré Americe, klade důraz na obrazy budoucnosti a varovné signály přítomnosti. To vše se spojuje v nadčasové dílo, které za dalších sto let bude právě tak aktuální, jako v době prvního uveřejnění.
Víc říkat netřeba. Toto dílo je právem jedno z největších a zcela po zásluze strhává na sebe pozornost již několika generací.
Celkové hodnocení 90% -hluback-
Těžká knížka, nutící k zamyšlení. Při čtení mě doprovázely pocity marnosti a smutku.
Původně jsem od knihy čekal něco úplně jiného a když jsem se do ní začetl, říkal jsem si, jestli náhodou nečtu nějakou parodii. Pak mi ale došel její smysl. Marťanská kronika je skvělou satirou na lidskou společnost, které jde o slávu, nezáleží ji na prostředí, do kterého zavítá a svými kolonizačními praktikami ničí civilizace minulé. Marťané jsou zde vykreslení jako lidem podobné bytosti, které jsou však více spřízněné s přírodou. To člověk všechno zlikviduje a zničí přitom i sám sebe. Ironie na maximální úrovni.
Poprvé jsem knihu četla před více než 10 lety a byla z ní nadšená. Nyní už nadšení nedorazilo. Trochu jako “Atlas mraků” jen více smysluplné na první pohled a provázanost příběhů je víc než zřejmá.
Příběh mi přišel krapet nesmyslný, ale když knihu budeme chápat jako jakousi úvahu o lidstvu, o vesmíru a životě, je celkem povedená.
Lidé cestovali na Mars a setkali se tu s marťany. Důležitý je právě pak ten (ne)vztah mezi těmito bytostmi, což nás má přinut se zamyslet.
Jsme opravdu tak skvělá civilizace? Máme úctu? Máme respekt? Jak se vlastně chováme?
Zajímavá knížka ze světa Sci-Fi. I na svůj věk se knížka čte skvěle. Je v ní krásně popsáno jak ČLOVĚK ničí jak zemi tak vesmír.
DOPORUČUJI!!!!!
Začiatok bol rozpačitý, a mal som pocit že len ďalšie substituované scifi, kedy mimozemšťanom prisúdime ľudské vlastnosti, ale ten koncept čiastočne previazaných poviedok tomu dával širší rozmer. Nakoniec som si užíval tu temnú iróniu ....
Překvapilo mne, že se jedná o povídkovou knihu, ale podobně jako u Zaklínače to nevadí. Jen se musíme smířit s tím, že s některými postavami se již nesetkáme, že je doslova a do písmene zavál martský prach. Všechny postavy ať už Marťani či Pozemšťané prožívají útrapy zpočátku fantaskního rázu. Autor skvěle vykreslil podobu bytostí které rozbíjejí mýtus klasického mimozemšťana a vdechl jim schopnosti, které při četbě donutí čtenáře přemýšlet. Takže by mne zajímalo kdo nakonec byla žena z poslední povídky . Osudy jednotlivých postav, ale čím dál víc směřují k zoufalství a beznaději a kolikrát bojují s vlastním šílenstvím, představami a sny a zase šílenstvým.
Na jednu stranu je dílo napsané s hravostí, autor si pohrává se slůvky, jmény apod., na druhé straně je ale velká dávka tvrdosti, katastrofických úvah či skvělé psychologické prokreslení.
Výborná a skvěle napsaná kniha, kterou jsem se zaujetím přečetl znovu i po mnoha letech. Je to nelichotivě vystavené zrcadlo lidské společnosti, které vede k možnému a postupnému zániku života nejen na “staré pozemské“, ale i nově osidlované planetě.
Z hľadiska technologických detailov Marťanská Kronika neodolala zubu času, tiež niektoré nelogickosti môžu vyrušiť, ale to je pre mňa nie až tak podstatné. Dejovo zväčša stále zaujímavé nápady, pekne poskladané dielka s parádnou atmosférou marsu, ktorá vytvára priestor pre autorove názory a postrehy na ľudskú spoločnosť, jej základné rysy - najmä americký kolonializmus dostáva na frak - a jednotlivca v danej spoločnosti.. sú to stále aktuálne veci a problémy a obávam sa, že tu s nami budú ešte veľmi dlho pokiaľ nenastane nejaká nová kognitívna evolúcia:D
Poviedka Usher II. je pre mňa o niečo lepšia než samotný Pád domu Usherovcov od Poeho. Obe super a som rád za tento odkaz na tvorbu majstra hororových poviedok. A tiež na 451° Fahrenheita.
Celkovo vo mne zanechala táto kniha silný dojem.
Samotná kniha mě zprvu moc nezaujala, asi to nebude můj šálek čaje. Tak ve třetině už to bylo lepší a začalo mě zajímat, jak se příběh vyvine. Nicméně z mého pohledu je to slabší kniha, na které ale oceňuji tu všude vzpomínanou Bradburyho poezii. Ještě musím zmínit doslov od Františka Vrby (ve vydání z roku 1963), který byl snad zajímavější než celá kronika. Je to velmi dobře napsaný text o tom, jak je ta Amerika špatná a CCCP nejlepší. Prostě dobový doslov, na kterém můžeme krásně vidět, co to tenkrát bylo za dobu. Trochu mě z toho mrazí.
Zvláštní sbírka povídkových příběhu o kolonizaci rudé planety, z větší části zaobírající se nenasytnotností , bezohledností a nenapravitelností lidské rasy ( v jednom případě by mohli příznivci hnutí BLM lapat rozhořčenĕ po dechu ). Některé pionýrské etapy se mi líbily, obzvlášť ty hororovĕ laděné ( ale ne ta Lovecraftovská ), jiné zase méně, s odstupem času dávám tři hodně silné hvězdy i za tu malou dávku optimismu v závěru a příště s Rayem vletíme na samostatné povídky - 70%
Zvláštní a zároveň skvělé čtení. Dala bych přednost klasickému příběhu před povídkami, ale i tak se mi kniha moc líbila a budu na ni ještě dlouho vzpomínat.
Báseň. Hvízdající vítr studí a zpocená trika smrdí. Zničíme svět a rozhlížíme se po dalším. Kniha je o lidech, o mě, o nás.
„Čtěte ty autory, kteří píší tak, jak vy byste chtěli jednou psát, kteří myslí tak, jak vy byste rádi mysleli. Ale čtěte také ty kdo nepřemýšlejí a nepíší tak, jak vy byste chtěli přemýšlet a psát, což vám může ukázat směr, kterým byste se jinak dlouhá léta nevydali.“ Napsal Ray Bradbury ve stati Jak pěstovat a živit múzu.
Jaký je požitek číst Marťanskou kroniku z prvního brožovaného vydání v edici Kapka – knihovna pro každého, svazek 17, 1959, cena 5 Kčs! S doslovem Josefa Škvoreckého. (A se starým pravopisem: poesie, televise…) V tom roce vyšel poprvé i časopis Mladý svět (výtisk za 1 Kčs).
Škvorecký píše: „Autor tohoto románu, dnes osmatřicetiletý syn amerického středozápadu, je zajisté jednou z nejsympatičtějších postav amerického literárního světa. K psaní – smíme-li věřit reklamním pramenům – přivedla ho chudoba, ta typická chudoba amerických dětí, které si na coca-colu a na obrázkové magazíny vydělávají prodejem novin...“
Bože, kdo z nás v roce 1959 věděl, jak chutná coca-cola!? A četl nějaký obrázkový magazín? Snad Svět sovětů...
Bradburyho sága osidlování a vysidlování Marsu je romantická, poctivá a samozřejmě tradiční, co se hodnot středozápadu týče. Je hodna pokračování Poea, kterého zde také zmiňuje (vedle Darwina, Huxleyho a Freuda, kterého se lidstvo „pokusilo usměrnit“. Výsledek? „... s nimi se nedalo moc hýbat. Tak jsme se jako idioti pokusili zničit náboženství. A to se nám povedlo. Přišli jsme o víru, potáceli jsme se od ničeho k ničemu a lámali si hlavu, k čemu život vlastně je.“).
Škvorecký se jistě radoval, že to tam cenzoři nechali. Měl stejný názor.
„Ach, realismus! ...k čertu s tím vším!“ Edgar Allan Poe. Tak zní motto jeho doslovu v době, kdy byl socialistický realismus oficiální doktrínou. (Vypadalo to, že brzy ochutnáme i tu coca-colu!!!)
Bradburyho kniha je kritická k rasismu, společenské nerovnosti, poručnictví, byrokracii, je protiválečná. Ale hlavně je plná nádherných nápadů a her fantazie.
„Chci, aby moje knihy byly především rozptýlením a ohromnou legrací, která stimuluje, provokuje, děsí, a doufejme pobaví. Vyprávět dobrý příběh… zbytek ať se dostaví poté, co hra skončí a diváci se rozejdou domů… v noci se probudí a řeknou: Tak o tohle mu jde! Nebo následujícího dne zvolají: On tím myslí nás! Zajímá ho, co je teď! Náš svět, naše problémy, naše radosti a naše zoufalství!“ (R.B. - Tajemná mysl)
Jistě. Tak to je.
Knihu jsem přečetl už před dvěma lety, ale čas do času si na ni vzpomenu, a to nejen když nakouknu do knihovny. Vryla se mi pod kůži. Ta marťanská poetika je prostě dokonalá a nic na tom nezmění fakt, že to ve skutečnosti vlastně sci-fi není...
Hrozně zvláštní a popravdě - z mého pohledu ne moc dobrá kniha. Sbírka více či méně provázaných povídek o kolonizaci Marsu. Bohužel věk se na téhle vizi podepsal nehezky a nebýt řečeno, že se to odehrává na Marsu a občas zmíněné slovo raketa tak pomalu ani nepoznáte, že jde o scifi. Daleko víc to má k jakémusi magickému podobenství osídlování amerického západu. Většina povídek je spíše smutná nebo kritická k lidstvu, najde se i pár trochu vtipných. Bradbury je sice pan spisovatel a píše skvěle ale když to porovnám s mojí oblíbenou 451 stupňů Fahrenheita, je to doslova nebe a dudy, jak kdyby obě díla napsal jiný autor. Hezká mi přišla poslední smutná povídka s rodinou. Měla pěkný závěr se špetkou optimismu. Akorát mi přišlo, že by se tenhle hezký závěr hodil k daleko lepší knize.
Štítky knihy
povídky Marťané sci-fi zfilmováno – TV seriál sci-fi povídky
Část díla
- ...ač bude stejně luna plát 1948
- Brašnářství 1950
- Břeh 1950
- Dlouhá léta 1948
- Kobylky 1950
Autorovy další knížky
| 2001 |  451 stupňů Fahrenheita |
| 1959 | Marťanská kronika |
| 1989 | Kaleidoskop (70 povídek) |
| 1995 | Pampeliškové víno |
| 2017 | Ilustrovaný muž |
Kniha Marťanská kronika je v
| Právě čtených | 26x |
| Přečtených | 2 058x |
| Čtenářské výzvě | 214x |
| Doporučených | 159x |
| Knihotéce | 665x |
| Chystám se číst | 437x |
| Chci si koupit | 92x |
| dalších seznamech | 26x |
Dotáhl jsem do 100. strany, pak jsem nenacházel motivaci a důvod pokračovat. Příliš málo konzistentní a přímočaré a vlastně mi to i příliš málo dávalo. Náznaky by byly, ale asi umět docenit rok vzniku a prvopočátky sci-fi mi přijde málo. Je mnoho jiných lepších knih tam venku, které čekají...