Marťanská kronika

od:

Marťanská kronika

Soubor povídek je kronikou osidlování Marsu pozemšťany. Popisuje první neúspěšné pokusy o přistání a navázání kontaktu, přes konflikty mezi marťany a pozemšťany, až po definitivní ovládnutí planety lidmi poté, co zničili svou předchozí planetu.

https://www.databazeknih.cz/images_books/13_/13682/martanska-kronika-13682.jpg 4.4656
Originální název:

The Martians Chronicles (1950)

Žánr:
Povídky, Sci-fi, Fantasy
Vydáno:, Magnet-Press
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (82)

Přidat komentář
amaenium
08. srpna

Povídkové knihy moc nemusím, ale již po druhé (poprvé u knihy Homunkulus aneb...) jsem opravdu ráda, že jsem po takové knize sáhla! Jedinečné příběhy z povrchu Marsu o jeho původních i kolonizovaných obyvatelích. Myslím, že nesmí chybět v knihovničce žádného fanouška sci-fi.

Edith_17
24. července

Moje první sci-fi, i přesto mi nepřišla zase tak špatná. Ale každá kapitola mi připadala zdlouhavá a stejně ty ubohé pozemšťany, kteří se tak moc snažili dostat na Mars, Marťani nakonec nějakým způsobem zabili, aspoň teda ze začátku mi to tak připadalo. Ale představy o tom, jak to chodí na Marsu, to byly opravdu nápadité a originální.

jardass
03. července

Výborná klasika sci-fi, i přesto, že současné poznatky o vesmíru jsou poněkud odlišné od těch z knihy; nicméně to neubírá knize na kvalitě, spíše naopak. :)

HCh
15. března

Ověřil jsem si, že tenhle žánr pro mě není. Z celé knížky se mi líbily asi 4 povídky. První a druhá výprava, Usher II (ta se mi líbila asi nejvíc) a pak ta postapokaliptická s domem. Zbytek mi přišel takový roztříštěný, nesouvislý a u některých povídek jsem nepochopil proč tam jsou. Když to tak proberu suma sumárum tak 4 povídky z celé knihy, které se mi líbily jsou vlastně strašně málo. Jsem rád, že jsem to přečetl, ale vracet se k této knize určitě nebudu.

LideCtete
08. března

Pamatujete si, že ukázka byla v čítance - snad pro 4. nebo 5. třídu ZDŠ? Asi proto jsem se k přečtení rozhoupala až o mnoho let později. Je to poezie psaná ve větách, jsou to dějiny dobývání Marsu v kostce. Jakmile s někým začnete soucítit, přijdete o něj. A stejně jako děti nových osadníků se budete ptát, kdy už konečně uvidíte nějakého toho Marťana.

Ema22
07. března

Ne všechny povídky bych ohodnotila tak vysoko jako celek, ale většina je brilantní. Bradbury má dar vtáhnout vás do děje a prostředí tak, že nevnímáte okolí a před očima máte domácnost Illy, soběstačný dům po výbuchu atomové bomby nebo vyprahlé pláně. Asi v deseti letech se mi dostala do rukou povídka Přijdou vlahé deště, byla jsem naprosto fascinována v té době nepředstavitelnými technickými vymoženostmi a text v čítance pro třetí (čtvrtou?) třídu základní školy četla hned několikrát. Za větší pozornost rozhodně stojí Pozemšťani, Třetí expedice nebo Poem inspirovaný Usher II.
"Psovi vyvstala pěna u huby, lehl si ke dveřím, čmuchal a oči mu plály. Pak se divoce rozběhl do kolečka, chňapal po vlastním ohonu, prudce se roztočil v zuřivém záchvatu a zdechl. Hodinu ležel v salónu.
Dvě hodiny, zpíval hlas.
Armáda myšek už jemnými smysly postřehla zánik a vyrojila se s tichým bzukotem jako šedé listí rozváté elektrickým větrem.
Dvě patnáct.
Pes zmizel.
Ve sklepě náhle prudce zažhnulo ve spalovacím kotli a chomáč jiskřiček vyskočil z komína."

Lessana
07. ledna

Mrzí ma, že to musím napísať, ale mňa Marťanská kronika dosť sklamala. Po dokonalých 451 stupňoch Fahrenheita to bola úplne iná káva, hoci isté spoločné prvky tam, samozrejme, boli (odkazy na Bradburyho literárnych obľúbencov, cielené pálenie kníh, nezmyselné vojny a snaha jednotlivcov začať nanovo, pretechnizovaná budúcnosť, atď., atď.). Úroveň jednotlivých poviedok je však značne kolísavá. Poriadne som sa začítala až kdesi po prvej tretine, no celkový pocit po prečítaní knihy sa nedá ani zďaleka prirovnať k tomu, ktorý ostal po 451 stupňoch Fahrenheita.

switch.man
18.12.2016

---
Nemohu si pomoci a musím se podělit o krásný zážitek z fyzické podoby vydání.
Formát, tisk, grafika, typografie!, vazba.. úžasná práce z roku 1963.

Mrnda
14.11.2016

Úžasná kniha!
Jako to nejlepší bych asi hodnotil její kompozici, protože díky ní má kniha všechno. Kapitoly se střídají jak na běžícím pásu a stejně tak se mění i vaše emoce. Přijede položka se smutkem, která následně odjede a přijede položka u níž se až za břicho popadáte. Ta zase zmizí a přijíždí myšlenka, která se vám uhnízdí v hlavě a hlodá v ní červíkem pravdivosti.
A na závěr jestě musím dodat: úžasná kniha a ještě úžasnější autor!

juannita
30.10.2016

Moje moc a moc oblíbená milovaná kniha, od chvíle, kdy jsme na základce měli povídku v čítance... Mistr Bradbury byl opravdu Mistr, génius a vizionář, vždycky se k jeho knihám budu vracet.

Stai
07.10.2016

Nejdřív mi dělalo problém se do knihy začíst, ale postupně mě úplně dostala. Asi jako každému mi nejdřív bylo líto posádek II. a III. expedice, které Marťané zabili, ale jak jsem dál četla, tak to přišlo. Proč se chtěli lidé dostat na Mars? Co hodlali udělat s původními obyvateli? Asi to samé, co udělali s Amerikou a jejími původními obyvateli...
Jedná se sice o sci-fi, ale upřímně řečeno, kdyby byla na Marsu objevena nám podobná forma života a byly tam pro nás příznivé podmínky , jak by to s Marsem a jeho obyvateli asi dopadlo..?

Lev
05.10.2016

Knihu tvoří několik kratších či delších příběhů, které na sebe sice chronologicky navazují, každý z nich se však týká něčeho jiného. Celkově nám ale kniha podává náhled na postupnou kolonizaci Marsu. Čtenář se tak útržkovitě dozvídá o prvních výpravách, původních obyvatelích planety, pohnutkách které jednotlivé lidi vedly k odletu ze Země a s narůstajícím počtem osadníků také bohužel o typických charakterových vadách a pohnutkách lidské populace. Kniha tak čtenáři poskytuje především náhled na absenci patřičné pokory před mimozemskou civilizací a egoistický přístup při samotném osidlování. Ve vzduchu se mimo jiné objevuje i tehdejší hrozba atomových zbraní. Kniha mě ale celkově dost zklamala, protože mi nevyhovovala forma jakou nám autor kolonizaci představuje. O všem se člověk dozvídá útržkovitě a spousta otázek zůstane nezodpovězena. Marně jsem také doufal v detailnější popis marťanské civilizace.

angelice
17.07.2016

Moje první oficiální sci-fi knížka, která ani moc sci-fi není.
Půjčila jsem si ji s tím, že jednou s tímhle žánrem teda začít musím, po druhé kapitole jsem si už začala nadávat, že jsem tak dlouho přečtení odkládala. Kniha se tak trochu dělí na sci-fi a na filozofické myšlenky zhmotnělé do etap lidí na Marsu. Autor velmi přirozeně popisuje původní obyvalstvo Marsu, jejich život, schopnosti a mentalitu, nevyjímaje popis země a měst, byla jsem tímto líčením přimrazena, vlastně ani nevím proč. Popis je prostě tak zvláštně působivý...
Hodně těžké bylo srovnat se s tím, co nám autor ukazuje v lidské části. To zrcadlo je až moc jasné na to, abychom se mohli obelhávat, že : ,,my takové věci přece neděláme, jsme soucitné, respektující inteligentní bytosti(a sežrali jsme všechnu moudrost) a chceme ží s marťany ve shodě, harmonii a nikdy bysme neničili jejich města a kulturu jen kvůli vlastnímu nicotnému prospěchu, protože si nevidíme na špičku nosu..." KECY!!!! Jistěže jsme takoví...bohužel. Kapitoly byly nesourodné, ale přesně to dodává pocit, že máme v rukou vážně kroniku. Výborných částí bylo mnoho, ne-li většina, co se však dá vypíchnout je až pokřivený respekt Spendra, kosmonauta, jenž začne zabíjet své druhy protože chce zastavit lidskou expanzi a ničení marťanských měst, zvolání černouška na svého bývalého pána, jehož zábavou je zabíjení chudých černochů v chatrčích, skvělá kapitola o cenzuře a o domu Usherů, kdy se lidé nejspíš zcvokli(což je nám blízké...) a zakázali díla, která se dějem vymykají realitě, kdy se dva muži připravili na pomstu za Poeova díla, postavili slavný dům a v něm pak zavraždili úzkoprsé hodnostáře a upjaté snoby tak, jak ponurý Poe napsal ve svých povídkách a závěrečná kapitola o lidech-marťanech, jediných na planetě, kteří unikli atomové válce na Zemi. No tímto vším jsem chtěla napsat, jak moc je kniha skvělá, i když někdy brutální, nešťastná a realistická.

Crimble
24.06.2016

Ač sci-fi, první co mne napadne v souvislosti s touto knihou, je "humanistická". Většinou posmutnělé příběhy, někdy nečekaně kruté, jindy nadějeplné. zamýšlející se nad smyslem bytí, kultury, rodiny a prostě tak nějak vůbec.

Smiragl
14.06.2016

TOP! Marťanskou kroniku jsem si opravdu užila, četla jsem ji dlouho, po kouscích, a po celou dobu mě nesmírně bavila. Jsou to vlastně takové krátké povídky, které dohromady poskládají krásnou mozaiku. Na to, že jsem sháněla 451° Farenheita a tohle jsem vůbec neměla v plánu číst, jsem opravdu nadmíru spokojená!

Kexina
03.06.2016

Po 451 stupních Fahrenheita jsem se na Marťanskou kroniku fakt těšila... ale o to víc jsem pak byla zklamaná. Bohužel knížka pro mě neměla sebemenší kouzlo, jednotlivé kapitoly byly nesmyslné, bez začátku, bez konce (totéž pak platí o celé knize).. jako kdyby se skutečně jednalo o kroniku, nebo spíše o pamětní knihu, jaké známe třeba z muzeí atp. - každý, kdo prošel, prostě něco dopsal, aniž by to mělo nějakou ucelenou formu. Kapitolu za kapitolou jsem čekala nějaký děj, návaznost, aspoň trochu té logiky - a kde nic, tu nic.
Linie vývoje společnosti nebyla špatná, ale příliš slabá na to, aby knihu naplnila.

LadyKet
03.05.2016

Naprosto úžasné. Narazila jsem na ní v knihovně rodičů, když mi bylo tak 16 let a tehdy mě hodně dostala.

Thrawn89
04.03.2016

Jednoduše řečeno - jde o krásně zpracovanou sondu do duše lidstva optikou 50. let, kde sci-fi složka slouží jen jako kulisa bez většího významu a kde snaha popsat lidskou přirozenost z různých úhlů ne tak úplně vynahrazuje absenci příběhu nebo alespoň výraznější jednotící linie.

Marla
01.03.2016

Báseň v próze o tom, že největším nepřítelem člověka je člověk...
....V kamenném krbu stále ještě plápolal oheň a doutník se rozpadl na hromádku tichého popela. Mezi mlčícími stěnami stály proti sobě prázdné židle a hudba hrála....

zimela
27.02.2016

Bradbury jednoho rána otevřel oči, přes záclonu se podíval ven, posteskl si a začal psát první řádky budoucí Marťanské kroniky.
A dlužno říct, že za první tři kapitoly bych mu, kdyby ještě žil, nejradši samou závistí smartfounem zcizil duši, připojil jí k tiskárně a už se pod to jenom podepisoval. (Jenomže jak jsem ho tu poznal, určitě by mi ve své nešikovně kamuflované genialitě natruc vytiskl něco tak mimořádného, že bych se nakonec v zoufalství vrhnul z útesu do zpěněného moře...takže raději ne.)
Marťanská kronika je především oslavou humanismu. Autorskou touhou po návratu k žití. Pro mě osobně už ale asi ponejvíc zůstane překrásně básnivým miliónem drobných, obviňujících prstíků zježeného okolí, jemuž jsme kdysi tak trestuhodně svolili zevšednět. Díky za ně.
Pět no, co jinýho taky. Teď budu muset dát i Farnheita. Mam to těžký.

Hanka_Bohmova
21.02.2016

Bradbury umí malovat obrazy a vytvářet atmosféru, má cit pro domov a dětství a touhy srdce, všechno tohle v Marťanské kronice je a je to krásné.
A já se nemůžu dočkat, až si znovu přečtu Pampeliškové víno.

Jono
08.02.2016

Toto je jedna z tých kníh, o ktorých viete, že teraz už by niekto sotva napísal podobnú. Skutočne, prísť na Mars a urobiť si tam oheň je niečo, čo by dnes žiadnemu autorovi ani len vo sne nenapadlio napísať a aj ja som si musel celú dobu pripomínať, že kniha bola vydaná roku 1950. Skoro celá kniha, najmä vša poviedka Tretia expedícia je tak neskutočne snová, zádumčivá, melancholická a vyslovene krásna, v zmysle nádhernosti opisovaného sveta, že keď som knihu zavrel iba som ostal sedieť s otvorenými ústami a nedokázal som sa vrátiť do reality. Rozhodne 5 hviezdičiek si táto kniha zaslúži.

LilianaFalcon
02.02.2016

Rozjezd úžasný, pak už to začínalo být zdlouhavé ;-)

david5746
06.01.2016

Četl jsem někdy na střední, ale za to mnohokrát, tehdy mi to přišlo geniální. Tak tomu budu věřit.

Janek
30.12.2015

Zajímavé, ale přecejen bych uvítala, kdyby byly kapitolky/povídky buď více provázány, nebo úplně samostatné. Pokud měl být oním propojovacím motivem motiv střelné zbraně či střelby v podstatě v každé kapitole, nezbývá než konstatovat, že právě tento motiv mě velmi rozčiloval. Jinak skvělé mé první (a jistě ne poslední) setkání s tímto autorem.

mitko
10.11.2015

Kniha by sa dala rozdeliť do troch etáp. V tej prvej popisuje prvé výpravy na Mars a ich stret s mimozemšťanmi. Už tu Bradbury strieda žánre poviedok od komediálne ladené až po tie vážne spolu s výbornými poviedkami. Nachádza sa tu pre mňa najlepšia poviedka z knihy a to Třetí expedice, ktorá je sprvu písaná veľmi optimisticky len preto aby jej koniec doznieval ešte dlho.

V druhej etape, už toľko Marťania nevystupujú a popisuje sa tu skorej osídľovanie Marsu. Tu Bradbury píše hlavne kriticky ku ľudstvu, že ani nový začiatok neznamená poučenie sa z chýb. Necháva tu aj svoj obľúbený motív pálenie kníh (netradičnejšia poviedka Usher II). A v poslednej etape knihy je už Mars vyľudnený, až na pár ľudí a sledujeme tu skupinky ľudí, ktorý sa zriekajú starého života. Najväčšie negatíva knihy pre mňa vidím 2. Jedna sú kratučké poviedky (vsuvky), ktorých je tu neúrekom a mali asi dokresliť udalosti a pocity ľudí, mi tu prišli veľmi rušivé. A druhé negatívum je, že si Bradbury situácie hlavne po technickej stránke moc zľahčuje a píše o veciach tak ako sa mu hodí. Prižmúrim oči nad predstavou, že na Marse je dýchateľný vzduch, dobrá pôda atď. Ale niekde vystupujú zrazu roboti s umelou inteligenciou a nerobí problém ich postaviť obyčajnému človeku, bolo troška mimo mňa. Plus pár poviedok ma dosť nudilo a po prečítaní som bol nakoniec šťastný, že to je už za mnou.

wiix
09.11.2015

Totálne zaujímavý a netradičný nápad, kde na pozadí deja o Marťanoch a Pozemšťanoch je rozobrané myslenie človeka a kultúra ľudstva.

Arabella
20.10.2015

Některé kapitoly mě nevzaly za srdce tak, jako jiné. I přes to jsem z knihy nadšená. Oceňuji styl, jakým jsou povídky napsány, čtou se samy. Bradbury má obrovskou slovní zásobu, každé zvolené slovo zapadá do věty a věty do odstavců. Je fascinující, a to se mi zároveň líbí na knize úplně nejvíce, jak je každá kapitola jiná. Při čtení kapitoly Pozemšťani jsem málem brečela smíchy, v další jsem soucítila s archeologem Spenderem a jeho rozrušením nad tím, co způsobilo lidstvo.
Bradbury nepotřeboval živé postavy k tomu, aby napsal něco dobrého, dokázal zaujmout čtenáře tím, že napsal o moderním, automatizovaném domu.

"Všiml jste si, Spendere, jak byli všichni divně zticha, dokud je Biggs nedonutil k veselici? Vypadali hezky sklesle a ustrašeně. Když se to vezme kolem a kolem, my dobře víme, že nejsme hned tak hrrr; jsme děti v hracích kalhotkách a naděláme s dětskými raketami a atomy hodně rámusu. Ale jednou bude Země to, co je dnes Mars, a pak vystřízlivíme. Je to praktické cvičení v civilizaci. Budeme se učit od Marsu. Tak se už přestaňte kabonit. Pojďte se mnou zpátky a budeme dělat, že jsme veselí."

P.S. Když v roce 2012 přistávalo na Marsu vozítko Curiosity od NASA, pojmenovali vědci na Bradburyho počest (zesnulého o pár měsíců dříve) místo přistání jako "Bradbury Landing".

Fastard
12.10.2015

Sžíravá a nesmlouvavá obžaloba naší civilizace, Bradbury skvěle pracuje s atmosférou a psychologií postav. Výborná kniha!! 100%. Nejlepší povídky: Třetí expedice, Má duše se vznáší ve výši, Usher II, Marťan, Mlčící města, Dlouhá léta.

misko13
23.09.2015

Kultove, skoro uplne povinne Sci fi. Vystupit na povrch marsu a rozlozit si ohnik. Nieco prapovodne ludske co mi v modernej supertechnickej scifi chyba. Stretnut myslenie tak rozdielne ze sa nedokaze zmestit do naseho chapania. Ray Bradbury je u mna absolutny majster magickeho realizmu aj ked tuto knihu nevnimam ako plnokrvne sci fi - Je to viac.