Želary
Květa Legátová (p)
Želary jsou ucelený cyklus osmi povídek, který je navzájem propojený jednotlivými hlavními postavami. Poprvé vyšly roku roku 2001 v nakladatelství Paseka a o rok později obdržely Státní cenu za literaturu. Děj jednotlivých povídek popisuje osudy obyvatel fiktivní stejnojmenné zapadlé horské vesnice nacházející se v Beskydech na moravsko-slovenském pomezí a jejich bídu v období první republiky. Většina postav se následně objevuje v pozdějším autorčině opusu (vydaném v Pasece o rok později), v knize Jozova Hanule, která ovšem byla zfilmována pod názvem Želary, čímž byl odstartován zmatek, trvající dodnes. Dokonce i ministerstvo kultury ČR při nedávném autorčině umrtí na svém webu chybně uvedlo, že film Želary je filmovou verzí stejnojmenného románu.... celý text
Přidat komentář
Do knihy jsem se nemohla vůbec začíst, i když jsem se na ní těšila. Viděla jsem film a ten se mi líbil. Proto jsem zklamaná. Nemám ve zvyku knížku odložit, když se nezačtu, ale tady jsem to opravdu nedala. Snad se ke knížce ještě jednou vrátím.....
Nadšení se nekoná, bohužel.
Film se mi líbil, kniha mi připadala neosobní, přestože měla být právě opačná.
Možná špatná doba na čtení.
Naprostá pecka! Jeden z nejlepších počinů od Českého autora, které jsem kdy četla. Atmosféra neskutečná, a propojení povídek dohromady naprosto famózní. Čím dál jsem četla, a čím více se mi to začalo všechno propojovat, tím jsem byla nadšenější. Vykreslení postav a unikátnost prostředí a celková uvěřitelnost příběhu mě naprosto uchvátily.
Chvíli mi trvalo, než jsem se do knížky začetla. Bylo pro mě trochu obtížné sledovat postavy a neztrácet se v nich - poměrně často jsem se vracela o stránku, nebo víc, abych si ujasnila, o čem se vlastně píše. Ale to prostředí, postavy, i styl psaní, mě prostě vtáhly. Je to taková ta knížka, kterou když čtete, tak jste v ní.
Povídky, které dokreslují příběh postav, které znám ze stejnojmenného filmu. Je potřeba se pořádně začíst, občas jsem nedokázala najít přetrženou niť.
Nečekala jsem, že to bude až tak dobré... úžasný styl psaní, pohlcujici atmosfera, propletene vesměs horkosladke osudy zapadlé vesničky, kde musel být život drsný i malebný zároveň..
Film a teď i kniha ve mě zanechaly velké zamyšlení nad lidským bytím v drsné beskydské nehostinné krajině. Paní Legátová byla dozajista geniální spisovatelka, která dokázala použít v ten pravý čas ty nejkrásnější slovní spojení našeho krásného jazyka. Miluju tuhle knihu a taky naši krásnou Češtinu. Děkuji Věro !!!
Něžný a zároveň surový poetický příběh. Přenesla jsem se jako mávnutím kouzelného proutku do krásné, drsné beskydské krajiny. Zase se někdy vrátím! Sloh paní Legátové je čistý, malebný, prostý, ale tak výstižný. Někdy je méně opravdu více. Není třeba mnoha slov, ale stačí několik těch správných, které se dotknou vaší duše. 4,5*
Stejně jako Jozova Hanule překrásně napsané, ale střípků bylo více než v Hanuli a trochu chyběl ústřední motiv. Ale stále nadprůměrně dobré.
Asi jsem knížku četla ve špatný čas,kdy jsem měla plnou hlavu starosti a nemohla se na příběh pořádně soustředit. V množství postav se mi bohužel nepodařilo zorientovat a knížku jsem vnímala jen jako jednotlivé příběhy,které jsem si nedokázala propojit. Co mě u knížky drželo,bylo naprosto dokonalé vykreslení přírody i ducha té doby a mista.
Želary je soubor povídek, kde každá vypravuje o životě jiné osoby. Povídky se navzájem doplňují a překrývají, což udělá dojem ságy jedné horské vesnice. Postav je tu dost, až se mi často pletlo, kdo je kdo, kdo ke komu patří. Čtení to bylo ale dobré.
Je v tom balada - mnohé příběhy jsou melancholické a tragické. Ale tak je to i v životě.
Je v tom pohádka - mnohá příkoří jsou překlenuta silnou vůle nebo charakteru a příběh končí šťastně. I takový je život.
Želary visí v bezčasí, kdy se příběhy prolínají časem dopředu a dozadu ob jednu generaci, aniž by se prostředí jakkoli změnilo. Často se čtenáři pletou jména, nerozumí detailům, něco se vysvětlí později, něco už si do souvislostí jen stěží zařadíte, něco prostě vysvětlení nemá. A i takový je život.
Je v tom tvrdost i něha, vhled i nadhled, humor i smutek, étos i éros, příroda i člověk - jen věcí je tam málo, a to je dobře.
Po první povídce jsem byl zmaten. Spousta postav, řada z nich ne úplně sympatická. Přesto, že mají v ději svoji úlohu, jenom se v příběhu mihnou, aniž by se nějak vysvětlilo, proč jednají tak, jak jednají. Ale nejpozději od vyprávění o Počtářce Ženě se začne všechno pomalu spojovat a člověk si začne jednotlivé postavy když ne přímo oblibovat, alespoň je začíná chápat.
Kniha, která člověku vleze pod kůži. A až se mi všechno rozleží, možná i na těch 5* dosáhne. Chybí k tomu málo.
Želary jsou bezesporu jednou z nejtěžších knih, kterou jsem kdy četla. Z počátku jsem se u četby nemálo natrápila, ztrácela jsem se v postavách, v ději i v čase. A najednou (mám dojem, že někde v průběhu třetí povídky) to bylo jako vystoupit z mlhy. Už mi nechronoloické řazení povídek vůbec nevadilo, v postavách jsem se orientovala a náležitě si užívala každé další malé odhalení části života některé z postav.
Kniha je jako puzzle k němuž jste ztratili krabici i předlohu. Na začátku vidíte jenom rozsypanou hromádku puzzlíků, které vám do sebe vůbec nezapadají. Neumíte si představit obraz, který jednoho dne sestavíte. Zprvu je to dřina a nevíte čeho se chytit. Ale postupem času se dokonale zorientujete a nakonec máte dobrý pocit z odvedené práce. Přesně takhle tuto knihu vidím.
Ta atmosféra a vykreslení krajiny! Ta syrovost a opravdovost, která dává dojem, že si autorka nepotřebuje nic vymýšlet nebo přikrašlovat a prostě jen vypráví to, co sama zažila a zaslechla - jako když vám vypráví vlastní babička příběhy z jejího dětství. Žádné rozdělení postav na prvoplánově kladné a záporné - všichni jsou tak moc skuteční. Nádherná kniha. Složitá, ale nádherná.
Ačkoliv musím pochválit autorčin propracovaný sloh a styl psaní, rozhodně se nejedná o jednoduché čtivo a trvalo mi dlouho se začíst. Určitě nelze věnovat knize jen částečnou pozornost. Nakonec si mě svérázné postavy Želar získaly. Jednotlivé osudy a povídky se proplétaly a nejednou jsem se vracela o několik kapitol zpět, abych rozpletla vztahové pavučiny. Ačkoliv se příběhy propojily, na konci jsem i tak měla pocit, že mi něco uniklo a nedokázala jsem to pospojovat tak, jak utorka zamýšlela.
Protože tu nejdou citovat komentáře, s dovolením si půjčím pár slov od Marlowe...děkuji
...Je to tak úžasné, že si to musím přečíst ještě jednou, znovu od začátku!"
Jsem člověk systematický, milující řád – a tady najednou nebylo čeho se chytit. Jako když ve stavu beztíže nevíte, kde je nahoře a kde dole.
Postavy, odkudsi se zjevující a znovu mizící, tápání ve vztazích a jménech (jako byste putovali krajinu bez kompasu a mapy), ulpívání a současně stékání po povrchu, kult jisté nahodilosti, syrovost textu, stylistická neučesanost a kostrbatost a zároveň zcela výjimečné jazykové mistrovství a naprosto nevídané a dechberoucí zpodobnění života lidí v horské vesnici…
Bože, kolikrát já se musela vracet několik stran zpátky, znovu a znovu a znovu.
Ale vracela jsem se moc ráda a zas jednou si přála aby kniha nikdy neskončila.
Moje nejmilejší...
Přečteno už poněkolikáté. A vždycky mě pohltí. Vždycky pochopím něco nového, nové souvislosti. Příběh se skládá jako mozaika. Příště určitě objevím zase nový střípek.
Osudy většiny postav jsou drsné, syrové, přesto mám pocit tepla, když Želary čtu. Vrátím se. Ráda.
Štítky knihy
povídky česká literatura Beskydy chudoba, bída vesnice české povídky český venkov klasická literatura
Část díla
Autorovy další knížky
| 2002 |  Jozova Hanule |
| 2001 | Želary |
| 2003 | Pro každého nebe |
| 2006 | Nic není tak prosté |
| 2009 |  Návraty do Želar |
Kniha Želary je v
| Právě čtených | 8x |
| Přečtených | 1 378x |
| Čtenářské výzvě | 174x |
| Doporučených | 145x |
| Knihotéce | 274x |
| Chystám se číst | 400x |
| Chci si koupit | 94x |
| dalších seznamech | 6x |
Neuvěřitelně propojené povídky, které se vzájemně doplňují. Skvěle napsané a chytlavé.