Ze světa lesních samot
Karel Klostermann
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/21134/bmid_ze-sveta-lesnich-samot-VI4-21134.jpg
4
390
100
Impulzem tohoto románu i celého Klostermannova díla nebyla v první řadě touha po individuálním uměleckém sebevyjádření, ale vědomá snaha zachytit genia loci určitého životního i přírodního prostředí – staré Šumavy. Komentář naší edice zachycuje, jaký byl věcný základ Klostermannovy prózy a jak jsou jeho umělecké postupy podřízeny věcnému zachycení historicky rychle mizejícího živlu, v němž má své místo fantazie, pohádka, lidská vytrvalost, statečnost, zločin, tvrdá dřina, drsná příroda i její nevýslovná, obětí hodná krása.... celý text
Přidat komentář
V mládí jsem bydlel na Klostermannově ulici. Proto se s tím jménem cítím tak trochu spojen. Před pár lety jsem v rámci svého pobytu na Šumavě navštívil i myslivnu Březník a Klostermannovu chatu na Modravě. Tím jsem tak trochu splnil můj vnitřní dluh vůči tomuto spisovateli, který před 130 lety tuto knihu napsal. A taky jsem si chtěl něco od něj přečíst, i když vím, že v této hektické době jeho dílo už dávno nemusí být aktuální a nemusí čtenáře oslovovat.
Takže i tento záměr se mi podařilo splnit a nelituji. Čtení je to hutné a žít v té oblasti v té době bylo přímo život ohrožující. A přesto tam žili lidé a věnovali se své práci a svým blízkým. Dnes už si to nedokážeme představit.
Já jsem si čtení užil, i když sloh, stavba vět a taky ten romantický styl autora jsou trochu nezvyklé. A jako přidaná hodnota krásné perokresby v mnou čteném vydání knihy. Asi si od autora ještě něco přečtu......když už jsem ten bývalý obyvatel jeho ulice. :-)
No a na závěr bych ještě uvedl info, které je uvedeno na mapy.cz u Myslivny Březník. Tím se tak trochu propojí minulost v knize s přítomností.
No ono se to asi tak trochu propojilo i těmi polomy a kůrovcem?! Taky je tady ta paralela, kdy v minulosti byly mnohé lokality na Šumavě nedostupné a v dnešní době se to zase vrátilo. Každý asi ví, o čem píšu....
Odkaz na Březník na mapy.cz:
"V roce 1804 byl knížetem Schwarzenbergem zřízen za Modravou nový lesnický revír Pürstling, česky Březník a byly zde postaveny dřevěná myslivna a hájovna. Myslivna byla v roce 1856 nahrazena kamennou budovou, která zde stojí do dnešní doby. Za první republiky poskytovala ubytování (13 lůžek) a chutnou kuchyni (včetně Protivínského piva). V letech 1998-2002 proběhla rozsáhlá rekonstrukce zchátralé myslivny, zachovávající původní ráz stavby. V dnešní době funguje myslivna jako informační středisko Správy NP Šumava, stálá expozice spisovatele Karla Klostermanna a restaurace. Březnická schwarzenberská myslivna je románové sídlo revírníka Kořána, jednoho z hlavních protagonistů nejznámějšího a nejkrásnějšího románu spisovatele Karla Klostermanna - Ze světa lesních samot."
Audiokniha, nahrávka československého rozhlasu z roku 1983. Nádherné.
Tady se mi spojila skvělá předloha a její úžasné zpracování.
Děkuju!
[četba ČRo]
Přiléhavé hlasy zdařilé dramatizace a celek neměl často daleko k antickému dramatu s nádechem hororu :o) Dobře píše marlowe o přemíře patosu, který je i v textu bez úpravy rozhlasu!
Klostermann byl velký realista a dokázal do detailu vykreslit složitost života v odlehlých koutech drsné přírody nádherným jazykem.
"Dcera hajného nevšední, démonické krásy."
Kromě barvitosti přírodního živlu a drobnokresby Šumavy, mu šly asi nejlépe hlubiny lidských duší vystavené mezním situací či ponechané samy sobě v izolaci podobné dnešním Palánovým samotářům.
Dobře to píše dole Pytlík nebo misantrop.
Jediná zásadní chyba některých dobových úprav textu (včetně této ČRo z osmdesátek) je záměna Boha za Přírodu, jak zmiňuje jeden z komentářů...
5/4
Dobrý, ale V ráji šumavském se mně líbilo víc. Tady mně připadá, že je děj chudší.
Úžasně poeticky psaná historie dávné Šumavy. Neumím a ani si nechci představovat těžký život lidi žijících v hlubinách šumavských pralesů, kdy cesta do tehdejší civilizace trvala několik hodin a na doktora a kněze se čekalo ne hodiny ale dny. Nyní vedou všude silnice a cesty, mobilní signál dosáhne skoro všude a jen málo míst nemá elektřinu. A přece to není tak dávno, jen nějakých 150 let a jak se život změnil.
Chvíli trvá, než si člověk zvykne na jazyk a tempo, které není nijak hektické. Pak se před ním otevře dávno zapomenutý svět. Vytáhla jsem z knihobudky a rozhodně nelituji. Pan spisovatel je už sto let na pravdě Boží, ale ta kniha má co říct i dnešnímu čtenáři.
(SPOILER)
Citát: "...a povaha mnohých vzala poruchu: z dobrého bydla vzešla zpupnost, pýcha a chvástavost, touha po výdělku přivodila lakotu, závist a zálibu v mamonu. Bývalou střídmost vyměnilo za bezohledné pachtění se za požitky. a srdce jejich se zatvrdilo."
100 let uběhlo od jeho smrti, zemřel ve svých 75 letech na rozedmu plic, kuřivo si neodpustil. Cestu k autorovi jsem si našla později, až sem sama poznala Šumavu. Původem Němec, narozený v hornorakouském Haag am Hausruck se stal českým spisovatelem a jakým! Stáhněte si zde v DK e-knihu zdarma, to se nedá odvyprávět..., jen vzdychám a kochám se i nad nádhernými ilustracemi !
Jeho otec byl lékařem v Sušicích, ale tehdy tam žádné školy nebyly, všude děti chodily pěšky a do dalekých Klatov se jít nedalo.
Krajina inspirovala autora a on inspiroval hudebníky, architekty, výtvarníky a dnes jeho největší odkaz vnímám ve spojování lidí nejen mezi sebou, ale i mezi národy. Klostermann "dělá" z nás přátelé a pramálo záleží na národnosti hlavně, že se spolu cítíme dobře a v pohodě.
Komentáře jsou výstižné a lákavé , tak už jen krátce: doporučuji.
Přečteno zajím: 479, hodnoceno: 362 /89%, komentáře: 93, nejvíce palců: alef 118.
Kniha nás zavede, jak jinak, na Šumavu - k hranicím s Bavorskem.
Příběh nám přiblíží osudy revírníka Kořána, jeho městské paničky Zdeničky a jejich prosté, staré pomocnice Nany.
Nahlédneme do života mladého příručího Svijanského, který podlehne krásné, prosté dceři Katy hajného Vavrucha, kterého se každý pytlák v lese bojí a Bavoráci mu toho hodně nemůžou zapomenout.
Zavede nás do divoké Šumavské přírody, kterou si dnes nedokážeme ani představit. Šumavu mám moc ráda a tak jsem si čtení vysloveně užívala - i když to byla velmi krušná doba.
Vypráví paní Malá od Podroklanské nádržky:
.... o malých dětech nemluvím, už brzy po narození pomřely, ale čtyři jsem ještě měla, všecky starší než tu ty, dva hochy, dvě děvčata, nejstaršímu chlapci bylo třináct, nejmladší dívce pět let: zdrávi byli jako řípa. Tu pojednou , bylo to v srpnu, a seno v lese vonělo jako drahé kořínky v horské lékárně, přišla úplavice, hrozný host. A všecky mi zchvátila za jeden týden! Sami jsme byli. Zavolali jsme lékaře, starého ranhojiče tehdy na Horách usedlého, ale teprve třetího dne přišel, a pak nám ještě vyčinil, že jsme ho tak pozdě přivolali...
... spadl můj muž do trhliny skalní, klamným sněhem pokryté, a zlomil si nohu. Co dělat? V Rehberku je sedlák, který umí zlomeniny napravovat, ale jak ho zavolat? Do Rehberka je pět hodin cesty, a sněhu kolem na dva sáhy! Bylo tehdy u nás šest dřevorubců, ti vzali obruče sněhové, na cestu se vydali a celý den museli jít, než se dostali do Mádru, kde přibrali ještě šest mužů, aby cestu vyšlapali. Čtvrtého dne teprve všech dvanáct se vrátilo, a sedlák s nimi. A že lehla noc a mlha, všichni by byli zahynuli, ježto vzdáleni sotva na půl hodiny odtud tmou a mlhou zabloudili, kdyby Bůh sám mi nebyl vnuknul myšlénku, abych zvonila. "Jak jste nezvonila," pravil jeden, "veta bylo po nás - vy jste nám všem život zachránila." Co můj muž zkusil, nežli sedlák strašně zateklou nohu napravil, o tom mluviti nebudu. Tři neděle tu sedlák zůstati musel, než pohoda mu dovolila se navrátit, i Ti máderští dřevorubci tu zůstat museli....
Nádherným jazykem napsaná kniha o šumavském pohraničí a těžkém životě lidí v něm žíjících.
Vyslechla jsem audio. Byla čtena až poeticky, ač se jedná o tvrdý život v odlehlých samotách Šumavy. Moc se mi kniha líbila, bylo opravdu náročné, zejména pro ženy, žít v tak drsných podmínkách, zejména v zimě.
Děj knihy se odehrává na Šumavě na hranicích s Bavorskem. Autor nám zde líčí těžký život na horách, přibližuje nám jak a vůbec jací lidé tam žijí a ukazuje nám jejich každodenní strasti, ale i radosti.
V rámci skupiny Klasikomilové na Instagramu se mi občas dostane do rukou perla literatury, o které jsem neměla ani ponětí. Bylo tomu tak i tentokrát. Jméno Karel Klostermann mi nic neříkalo, ale po přečtení knížky jsem ráda, že jsem jeho dílo potkala.
Ze začátku mi přišlo těžké se začíst a zvyknout si na jazyk, ale za chvíli jsem se ponořila do příběhu a knihu jsem nemohla odložit. Čtení to bylo místy úsměvné, někdy napínavé, ale kolikrát i drsné.
Jsou zde nádherné popisy šumavské krajiny, že byste se tam nejraději rozjeli podívat a nějaký čas tam strávili, a to i přesto, že většinu děje tu autor ukazuje opravdu těžký život na samotě v horách. Je zde ukázána síla přírody, ale i lidské city.
Čtení jsem si moc užila a jsem ráda, že jsem si knihu vybrala.
Čtivé, s krásným popisem přírody, doby i zvyklosti. Jen mi vadilo, že vysvětlivky či překlady byly v knize až vzadu a ne pod čarou.
Tato kniha mě provází už řadu let.. jednou za čas se k ní moc ráda vracím a potvrzuju si, že je to jedna z nejkrásnějších knih, kterou jsem kdy v životě četla.
Ze světa lesních samot vypráví příběh staré Šumavy, kdy život v oněch místech byl těžký, trpký a leckdy nebezpečný. Revírník Kořán, hajný Vavruch, příručí Svijanský, Katy, dřevaři i stařičká hospodyně Nany, přirostou k srdci a jsou jako rodina, sedím s nimi v myslivně a naslouchám jejich příběhům. Jen mladá panička Zdenička (paní revírníková) mě občas leze pěkně na nervy. Hold kytku z města do pouště nepřesadíš. Budiž jí to odpuštěno...
Mám moc ráda Klostermannovo podrobné popisování přírody, stačí zavřít oči a člověk hned vidí místo které je popisováno. A ten jazyk jakým je kniha psaná, to je dokonalost...
Těžký život několika málo obyvatel zapadlé Šumavy z druhé poloviny 19. století, jejich boj s pytláky, s přírodou, těžkou a nebezpečnou dřinou při kácení lesů. Lze zde poznat rozdíl mezi lidmi z města a prostotou lidí, kteří se v horách narodili a neumějí mnohdy ani číst, ale veškerý jejich život je přizpůsoben těžkému životu, který je ale nahrazen krásou přírody a jejich láskou k ní. Popisy šumavských lesů jsou tady podány opravdu krásně, z doby kdy Šumava byla ještě téměř prales. Dojem z knihy navršuje archaická čeština. Moc se mi to líbilo.
Během týdne se ze mne stal obdivovatel Klostermanna . Nádherné dílo
K dispozici i jako audiokniha na YouTube. Taky moc hezky zpracovaná
Opět jsem se podívala na dřívější těžký život lidí na Šumavě, která jim dávala obživu ale také často brala. Ocitáme se v zastrčené osadě blízko hranic, kde sledujeme osudy revírníka, jeho pomocníka a hajného. Jedná se o krásný a divoký, ale také poměrně chudý kraj, kde kromě dřevařství se někteří živí pytláctvím, a tak často dochází ke střetům. Zima tu přichází brzy a je dlouhá, chybný krok může znamenat smrt a doktor je den chůze daleko, přesto ti, co tu vyrostli, mají tenhle kousek země moc rádi a žijí se zdejší přírodou pospolu.
Karel Klostermann uměl přírodu Šumavy moc krásně popsat, dokonce mám podle jeho knih už naplánováno pár tras, až se někdy na Šumavu dostanu. :)
Kniha mě jistým způsobem zklamala. Jako správný romantik jsem čekal příběhy plné těžkého, ale radostného života na Šumavě, ve kterých se to bude hemžit samorostlými filozofy s originálními myšlenkami, neboť co jiného dělat v těch pustinách přes zimu, než dumat, dumat a dumat? Mladý příručí dokázal, že se dají dělat i jiné věci, když je poblíž mladá krasavice (ehm). No zkrátka, Klostermann život na Šumavě vyličuje dost depresivně, v zimě se trpí nudou, osamoceností, a v létě to není o moc lepší. Navíc příroda v jeho vyprávění působí jak z hororu, obrovské vichry, po deštích záplavy vody, přívaly sněhu apod. Pobavilo mě, když jsem se dočetl, že redaktor donutil vymazat z knihy Katyino těhotenství a nemanželské dítě, aby se čtenářstvo necítilo pobouřeno.
(SPOILER)
Problém mám s tím, že jsem knihu četla, jako náctiletá do povinné četby na střední a bohužel si jsem si ji v paměti uchovala, jako něco naprosto dokonalého (5*).
Možná je to věkem a hořkost života na samotě, na mě působí daleko tíživější, ale padla na mě docela depka.... Celé ty roky, jsem knihu vnímala, jako českou Větrnou Hůrku, a nechápala jsem proč! Tak teď už vím...
Každopádně pan Klostermann je mistr, jako byste Šumavou sami procházeli. Život na samotách prostě nebyl jednoduchý.
Audiokniha - Hlas pana Alfreda Strejčka, ke knize sedí naprosto dokonale. To se Vážně povedlo :o).
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1955 |  Ze světa lesních samot |
| 1972 | V ráji šumavském |
| 1971 | Skláři |
| 1941 | Mlhy na Blatech |
| 2004 |  Erotomanie |
Kniha Ze světa lesních samot je v
| Právě čtených | 5x |
| Přečtených | 516x |
| Čtenářské výzvě | 103x |
| Doporučených | 32x |
| Knihotéce | 198x |
| Chystám se číst | 155x |
| Chci si koupit | 33x |
| dalších seznamech | 4x |
Kniha má velmi pomalé tempo, je to nezvyklá četba na dnešní dobu, nejen co do obsahu, ale i co do stylu, jímž je kniha napsaná. Není to ale špatné, místy pitoreskní, rozhodně jsem se o Šumavě leccos dozvěděla. Znám jen Modravu.