Ze mě : cesta Blázna a vnitřní svět Jaroslava Duška
Jaroslav Dušek , Pavlína Brzáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/102007/bmid_ze-me-cesta-blazna-a-vnitrni-svet-j-8Hf-102007.jpeg
4
429
78
Autorizované povídání známého herce Jaroslava Duška o narození, životě a smrti. Příběhy protkané přítomností, volné asociace a rozmanitá setkání se Skutečností. Knihu provázejí zdařilé ilustrace Zbyňka Zenkla, zaměstnance chráněné dílny Rolnička v Soběslavi.
Přidat komentář
V dnešní uspěchané době plné technických vymožeností určitě doporučuji se zastavit a přečíst si jednoduše podané názory na život.
Skvělá knížka.
"Katastrofy nejsou, děláme je sami"
Svět Jaroslava Duška je mi blízký, díky za tuto knížku! Jdu si ji přečíst ještě jednou a pomaleji.
S Jaroslavem Duškem v mnohém souzním a obdivuji, jak dokáže dát své myšlenky do slov tak, jak já bohužel neumím. A krásně si slovy hraje. Ze mě, TvaRyTmy, Duše K... A takovým příkladem je i tato kniha :-)
Také si myslím, že "parketou" J.D. je improvizované mluvené slovo, kde může uplatnit svůj situační humor, "kouzlo okamžiku", talent pohotově reagovat.
Kniha, ale "zakonzervováním do písmen", jeho velmi rozvolněný a neuspořádaný monolog "kouzla okamžiku" zbavuje. Text je ke čtení, k napsanému se lze vracet, lze lépe hledat jeho obsah a smysl. Text uchová i to, co zanikne v mluveném proudu slov. A tady vyplouvá na povrch velká slabina tohoto povídání.
J.D. prezentuje různé názory, se kterými nelze nesouhlasit (ohleduplnost k životnímu prostředí, odolnost vůči manipulaci, nepodléhání rutině, potřeba péče o sebe, o vlastní spiritualitu ....) a opisuje je v mnoha různých variacích. Vedle nich pak prezentuje řadu dalších vlastních názorů a snaží se je doložit a podepřít argumenty, které jsou, bohužel, velmi často na úrovni konspiračních teorií, nejasné (mnohokrát opakuje: údajně, prý, traduje se, co když, zřejmě, slyšel jsem ... apod.), nedohledatelné, někdy i zcela lživé (např. představa o jakémkoli !? povinném očkování v USA, nemluvě o již skoro zlidovělém bludu o autismu).
Chápu, že řadě čtenářů kniha připadá neotřelá, hledá v ní odlesk charismatu J.D. i zmínku o věcech, které do veřejného prostoru vnáší málokdo.
Pokud se ale zamyslíme (jak nám radí sám J.D.), co "je" skutečně za slovy, pak je kniha velmi nedůvěryhodná a překvapivě mělká a neoriginální.
Možná by bylo zajímavější, kdyby "spoluautorkou" nebyla jen zapisovatelka monologu, ale rovnocenná oponující partnerka k diskuzi, ve které by J.D. mohl uplatnit a obhájit svou schopnost pohotové (a také pravdivé) reakce.
Tuto knihu by měl mít každý doma ve své knihovně.A kdo se cítí nějak hodně špatně ,nebo kdo je nemocný tak po přečtení této knihy to zmizí...Jsem ráda ,že jsem byla u nás na představení Čtvrtá a Pátá dohoda a viděla pana Jaroslava Duška na živo,mimochodem kdo na tomto představení nebyl tak o hodně přišel je to ohromný zážitek...
Knihu jsem četla jedním dechem, Jaroslav Dušek jakoby mi mluvil z duše. Kéž by si tuhle knížku přečetla většina lidí a zamyslela se..
Úvod, několik intermezz a závěrečné slovo napsala Pavlína Brzáková, jinak je to autorizované vyprávění Jaroslava Duška. Zpočátku jsem vnímala jako autobiografii, ale brzy mě nadchla druhá rovina tohoto vyprávění, a to rovina ryze duchovní, zdánlivě mimo skutečnost, jak ji známe. Jedna kapitola lepší než druhá.
A na závěr si dovolím ocitovat konec vyprávění, který mě oslovil stejně jako celá kniha a je uveden i na jejím přebalu: „Měníme své vědomí, protože můžeme. Pozorováním své skutečné podstaty, nalezením svého pravého Zdroje, ztrácíme strach a získáváme klid, který pak můžeme vysílat svými těly a šířit ho do okolí. Vidíme, že naše tělo a tělo Země je propojené na tolika úrovních, že se nám o tom ani nesnilo. Začínáme chápat, že jsme v jistém ohledu nejkomičtější bytostí ve Vesmíru, v jiném ohledu jsme projeveným božstvím. Naše herní možnosti jsou nekonečné. Tak vybírejme ty životodárné. Nikdo jiný než my sami nám v tom nemůže zabránit... „ Jaroslav Dušek
Jaroslav Dušek je pro mě inspirací, jeho myšlenky a názory jsou mi velmi blízké. Besedy s ním mě vždy nabijí pozitivní energií a jakousi nadějí na lepší zítřky, v tom smyslu, že každý z nás je svého štěstí strůjce... To platí i o této knize.
Jaroslav Dušek - Duše(k) mi mluví z duše. Pod většinu jeho názorů se můžu podepsat. Třeba ten, co je v knize až na konci. Nenecháme své tělo dospat - vstáváme podle budíku, pak si dáme kávu, čaj abychom mohli vůbec fungovat. Vydržíme to, ale všechno nás bolí, jsme unavení nebo v depresi. Asi mi nepovolí chodit do práce, až se vyspím do růžova, ale odpoledne se na všechny důležité?? povinnosti vykašlu a nechám své tělo odpočívat. Vánoce nevánoce.
Vím, že se svět zásadně nezmění, ale trošku, trošínku k tomu můžeme pomoci. Zkusit se zžít se svým tělem, prostředím, neničit už víc přírodu, ať nám vůbec nějaká zbyde.
Díky pane Dušku. A při čtení Čtyř dohod slyším v hlavě Váš hlas.
Někde jsem slyšela, že Dušek je takový plácal... Pokud by takto plácalo více lidí, budu stát v první řadě a poslouchat a poslouchat. A tleskat.
Měla jsem na jaře velmi těžké období, několik hodin jsem do sluchátek valila jeden rozhovor a pořad s panem Duškem za druhým, brečela a byla mu neskonale vděčná, že je schopen takto vidět a chápat svět, a je ochoten se s námi o to podělit.
V návaznosti na to jsem si pak koupila i tuto knihu.
Jistě, má své slabiny, jako každý z nás, v něčem si protiřečí...,a že letí letadlem do Peru či kam a tam si hraje na Ježíška, proč ne, já mu to vyčítat nebudu.
Já si na něm našla to moje a jsem spokojena.
Jaroslava Duška ráda poslouchám. Kniha se mi četla velmi dobře. Jeho Proud myšlenek vede čtenáře k zamyšlení.
Ráda pana Duška poslouchám a proto jsem si ho chtěla i přečíst a nejsem zklamaná. Slova i myšlenky se ženou jako řeka a jen si říkám, jakými zbytečnostmi si člověk svůj život komplikuje, že se dá žít mnohem jednodušeji a spokojeněji. Psáno s nadhledem, vtipem a optimismem. I když se vším nesouhlasíte, rozhodně jeho pohled na život stojí za zamyšlení
"Půjdeme-li s Proudem, všechno bude, jak má být. Když říkám s Proudem, myslím tím proud Života. Ale kde ho najít? A jak s ním držet krok?"
Kniha je přívalem povznášejících, inspirujících, někdy nepochopitelných a neuchopitelných myšlenek a názorů, které proudí s lehkostí vlastní Jaroslavu Duškovi. Mnohé vás nadchne, mnohé vás zaujme. Jaroslav Dušek je kouzelník se slovy a jeho příběhy a postřehy vás budou bavit a nutit k zamyšlení.
Jenže občas to Jaroslav Dušek přežene. Mluví o Toltécích a jejich zvycích a myšlení s jistotou člověka žijícího minimálně mezi nimi. Sem tam si docela protiřečí (například by mě zajímalo, jestli by autorka této knihy souhlasila s jeho názorem na autorská práva spisovatelů). Znamení vidí všude a ve všem kolem nás. A tak jsem se občas přistihla, že nad tím všehomírem kroutím hlavou.
Jaroslava Duška mám docela rád.
Svým způsobem.
Líbí se mi jeho plynulý projev, hrátky s jazykem, všeobecný přehled, a dokonce i pozitivní přístup z Čtyř dohod, jenž dlouhodobě prosazuje jako vhodné rozšíření mezilidských vztahů. Souhlasím s postřehy toho typu, že každé dítě dokáže zcela přirozeně mnoho věcí (novorozenec plavat kupříkladu), a to do doby, než mu dospělí "logicky" vysvětlí, že vlastně nic z toho umět nemá, dokud se vše (znova) nenaučí podle jejich pravidel. Souzním rovněž, že řekneme-li někomu: "Ježíš, ty ale vypadáš blbě! Nejsi nemocný?", i kdyby nebyl, na zdraví a lepším pocitu dotyčnému nepřidáme.
Jenomže občas je autor natolik všeobjímající a všechno milující, touhu po návratu k přírodě prosazující, že bych ho nejraději posadil na první letadlo do Peru s tím, že tam navždy zůstane! S indiány v nepřístupných horách. Co by nejraději nepoužívali kolo (alespoň podle J. Duška), protože s ním přicházejí cesty, s cestami obchod, s obchodem znečištění, korupce atd., apod. Aby žil v hliněno-slaměných chatrčích. Meditoval ve tmě. A jedl maniok!
Vlastně na několika stránkách sepsané to, o čem Jarda často mluví ve svých přednáškách či rozhovorech. Příjemnou formou podané náhledy na život lidský a svět, s nimiž sympatizuji. Zajímavými byla Jardova setkání s indiány a gorilami v Ugandě.
V něčem s Duškem souhlasně přikyvuji, v něčem se s ním zcela rozcházím,ale myslím si , že tak to má být,pokud si chci utvářet vlastní názor na svět kolem či jej poupravovat pod vlivem kritického myšlení.
Při čtení této knihy se člověk podívá mimo své tělo, uvidí všechny proudy energií, uvidí všechnu energii vesmíru, projde hodně blízko kolem pravdy, ocitne se v lítém boji vlastního ega, ale hlavně uvidí matku všech, Matku Zemi...ukažte mi někoho, kdo by tohle nechtěl zažít! :-)
Štítky knihy
Kniha Ze mě : cesta Blázna a vnitřní svět Jaroslava Duška je v
| Právě čtených | 14x |
| Přečtených | 622x |
| Čtenářské výzvě | 57x |
| Doporučených | 82x |
| Knihotéce | 187x |
| Chystám se číst | 177x |
| Chci si koupit | 59x |
| dalších seznamech | 1x |
Krásná práce s jazykem, klid a odlehčení od shonu běžných dní. Tato kniha je taková meditace, rozhodně doporučuji.