Zbohom zbraniam
Ernest Hemingway
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/199033/bmid_zbohom-zbraniam-gjA-199033.jpg
4
1195
122
Dej románu Zbohom zbraniam (1929), prvého z hemingwayových bestsellerov, sa odohráva na talianskom fronte počas prvej svetovej vojny. Rozpráva príbeh lásky amerického poručíka, vodiča sanitky Červeného kríža Frederica Henryho a talianskej zdravotnej sestry Catherine Barkleyovej na pozadí krvavých bojov. Catherine ošetruje raneného Henryho a ich láska sa naplní, Catherine čaká dieťa. Henry sa vracia na front, ale čoraz väčšmi presvedčený o nezmyselnosti vojny rozhodne sa aj so svojou láskou ujsť. Príbeh so zjavnými autobiografickými prvkami sa končí tragicky, Catherine aj dieťa umierajú.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1964 , Slovenský spisovateľOriginální název:
A Farewell to Arms , 1929
více info...
Přidat komentář
Po přečtení knihy a shlédnutí filmové verze mi bylo jasné, který z obou způsobů interpretace na mě více zapůsobil. Přestože, možná snad proto, že kniha mi bylo předložena v originále, převálcovala film dost zásadně. Hemingwayův vypravěčský styl a osobité přiblížení válečného prostředí dokáže zanechat hluboký dojem.
Z této knihy mám hodně rozporuplné pocity. Na záčatku mě Ernest velmi mile překvapil, způsobem jakým píše. Text mi přišel napsaný velmi lehce a četl se v podstatě sám. Zkrátka první dojem po pár přečtených stránkách byl velmi dobrý.
Postupně s přibývajícími kapitolami mi však příběh přišel čím dál tím víc plytký a v podstatě o ničem. A to jak z pohledu děje, tak z pohledu cítění a prožívání hlavních postav. Úplně nejhorší z celé knihy mne připadaly milostné dialogy mezi Frederickem a Catherine. To byla fakt hrůza.
Chvíli jsem pak Ernesta podezíral z toho, zda to nebyl záměr. Zda určitá povrchnost a jakoby plochost pocitů nebyla určitým zobrazením toho, jak se do hlavních postav promítá válka. Bohužel po dočtení, mám pocit, že to tak asi zamýšleno nebylo.
Jediné co mne překvapilo, byl tragický konec. Závěr je podle mne na celé knize asi tím nejlepším. Byl to totiž první a poslední okamžik z celé knihy, který ve mne vzbudil nějaké silnější emoce. Velmi dobře to vystihuje jedna ze závěrečných vět: "Nejde nic říct." Přesně tak jsem se po dočtení poslední části cítil.
Slečna C. Barkleyová mi přišla neuvěřitelně otravná. Konec mě celkem překvapil, ale i tak je to Jedna z nejnudnějších knih, co se mi kdy dostaly do rukou. Sama se až divím, že jsem ji dočetla. Za mě Hemingway už nikdy.
Hemingwayova metoda "ledovce" nesplnila účel. Minimalismum celého textu se zdá sterilní a člověka nezasáhne. Na konci jsem si připadala jako bych zahlédla něčí příběh z okna vlaku, jen tak mimochodem. Hemingway a já si prostě nesedneme.
Výhodou gymplu, kterou doceňuji především zpětně, byla povinná četba k maturitě. Díky tomu jsem se dostal ke spoustě skvělých děl. Jenže když nádherný čtyři roky skončily, mohl jsem si začít číst, co jsem sám chtěl a nemusel jsem brát žádné ohledy na různé doporučující seznamy. A tak jsem dal světové literatuře na několik let vale... V březnu 2016 jsem se rozhodl, že tento status quo změním. Sbohem, armádo jsem ve škole přečíst nestihl, ale upřímně je úplně jedno, jestli si ji přečtete v roce 2013 nebo 2033.
Sbohem, armádo je považováno za klasiku žánru, ale... Dal jsem čtyři hvězdičky, ale jen proto, že se na svět dívám pozitivně. Bejt pesimista, zvolil bych hvězdy tři. Upřímně řečeno, tohle je pouze lehce nadprůměrné dílo. Knihy Na západní frontě klid a Cesta zpátky od Remarquea se mi líbily mnohem víc, byly daleko živější, napínavější, zatímco v Sbohem, armádo čtenář neví, na čem je, a co je smyslem díla.
V žádném případě nezavrhuju Hemingwaye a v budoucnu si určitě přečtu Komu zvoní hrana a Stařec a moře (ale až za několik let, protože styl autora mě příliš nenadchl). Podle mě je hodnocení 82 % až moc.
Nejvíce se mi líbila zavěrečná gradace příběhu, to se autorovi skutečně povedlo. Finále je k závěrečnému hrdinovi kruté... Ale zase na stranu druhou, neodehrával se příběh za války? Proto bych očekával, že právě válka bude vinna za to, co se stalo, jako např. u Remarquea. Ale závěr neměl s válkou absolutně nic společného... Takže na místě jsou otázky, které pokládal Ladislav Smoljak v Aktu: "Do hajzlu, co s tim? Jak se s tím máme vyrovnat?"
Knížka mi přišla - na to že to napsal Hemingway - hodně naivní a tak trochu o ničem. Vůbec jsem se nemohla vžít do děje natož se s ztotožnit s hlavním hrdinou.
Přišlo mi to jako výsměch válce...
Kniha se čte celkem dobře a rychle, nejspíš díky mnoha dialogům, ve kterých se navíc často jedna věta zopakuje 4x.
Líbí se mi, jak věcně je válka popsaná, žádné přehánění, jen přizpůsobení se.
Děj knihy mě opravdu bavil, ale neubráním se a musím říct, že mi Catherine neskutečně lezla na nervy. Byla to první literární postava, kterou jsem vyloženě nemohla vystát.:D
Nedávno jsem jel autobusem kde byly u předního skla 2 krabice s vyřazenými knihami z obecní knihovny. K použití pro každého cestujícího. Vezmi knihu, přečti a třeba ji zahoď. Vzal jsem si Sbohem, armádo a trochu jsem si zaválčil, pomiloval a pozoroval jak mně moje láska umírá. Děj knihy je uměle protahovaný nezáživnými popisy čehokoliv. Dnešního čtenáře kniha asi nenadchne. Byl jsem s ní na přeskáčku hotový za 10 minut. Stává se ze mne moderní čtenář. Nemají na mne zdejší komentáře negativní vliv?
Příběh se mi moc líbil, ale byla jsem zklamaná z toho závěru. Tak trochu mě napadlo kam to směřuje, protože zdánlivá idyla ke konci byla hodně zdlouhavá a podezřelá. Takže se mi ani poslední stránky nechtělo číst. Ale dala jsem to a byla jsem z toho pak smutná a trošku otrávená. Jinak knihu velmi doporučuji. Pocit marnosti války je moc pěkně zachycen.
Knihu jsem začala číst kvůli maturitě. Překvapilo mě, jak skvělá byla, a jak rychle jsem ji přečetla. Určitě ji můžu jen doporučit.
Tak jsem si koupil nové hezké vydání od Odeonu. Knihu jsem četl už před lety letoucími a byl jsem zvědav co si z ní pamatuji; teď už vím, že skoro nic. Ale po dlouhé době jsem zase přelouskal nějakou knížku za tři dni. Čte se to skvěle, místy mě rozčilovaly dialogy, ale jenom proto, že jsou skutečně přesné; někdo zde psal, že jsou nepřirozené a že by si takto lidé snad nikdy nepovídali. Mno já myslím, že naopak Hemingway zcela dobře vystihl mluvu zamilovaných, která prostě takto nesmyslná je, vlastně velice dobře popsal celkově zamilovanost, kdy ze dvou lidí, stává se jeden, dokonce na tento stav existuje psychiatrický termín: folie a deux. Nelze jinak; Sbohem, armádo, je dobrá kniha.
Nikdy mě nepřestane ve válečných románech udivovat "běžný život" ve válce. Střepiny, úrazy, bombardování, mrtví přátelé, nedostatek jídla a pití, mizerný spánek, žádné informace a kontakt s rodinou, nulová existence domova. Hlavní hrdina Frederick Henry to vše přijímá jako "denní chleba", závěr knihy tedy zacloumal i s ním, nicméně se otočí, zavře za sebou vrata a jde dál... V knize se mi i líbil několikastránkový doslov pana prof. Vančury, který mi objasnil životní cestu samotného spisovatele Hemingwaye a paralelu mezi jím a Frederickem. Krásná a hluboká knížka nicméně válečný román zase proložím nějakou lehčí a veselejší četbou.
Prozatím moje nejoblíbenější knížka od Hemingwaye :-) více se mi ale líbily pasáže, ve kterých popisoval válku.. další část milostný život s Catherine mě moc neoslovila. Hlavně se mi nelíbilo samotné vykreslení Catherine, jako nějaké husičky, která by pro něj udělala všechno a popírá samu sebe. Nicméně konec byl rozhodně překvapivý a knížka si zaslouží 4 hvězdičky.
Taky se přidávám, knihu jsem začala číst kvůli maturitě. Poprvé v životě se mi stalo, že mě nějaké dílo tak upoutalo. První kniha, u které jsem si pobrečela! Za mě naprosto skvělé dílo!
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) americká literatura
Autorovy další knížky
| 2015 |  Stařec a moře |
| 1974 |  Sbohem, armádo |
| 1966 | Pohyblivý svátek |
| 2016 | Komu zvoní hrana |
| 1985 | Fiesta / Stařec a moře |
Kniha Zbohom zbraniam je v
| Právě čtených | 22x |
| Přečtených | 1 995x |
| Čtenářské výzvě | 178x |
| Doporučených | 79x |
| Knihotéce | 512x |
| Chystám se číst | 371x |
| Chci si koupit | 55x |
| dalších seznamech | 18x |
Poprvé v životě se mě stalo, že jsem s knížkou sekl v půlce jejího vyprávění. Ale u Sbohem armádo to prostě nešlo jinak. Příšerná nuda a otravné a nesympatické hlavní postavy Fredericka a Catherine, zejména ta ženská mě svým chováním vyrážela dech. Ty jejich dialogy, které mezi sebou vedli, to bylo něco příšernýho!! Rád čtu knihy cestou do práce a z práce, ale u této nicneříkající a plytké nudy jsem vyloženě usínal. Balím to a vůbec mě nezajímá, jak kniha skončí. Tohle už nikdy více. Hemingway nebude můj šálek čaje.