Zbohom zbraniam
Ernest Hemingway
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/199033/bmid_zbohom-zbraniam-gjA-199033.jpg
4
1195
122
Dej románu Zbohom zbraniam (1929), prvého z hemingwayových bestsellerov, sa odohráva na talianskom fronte počas prvej svetovej vojny. Rozpráva príbeh lásky amerického poručíka, vodiča sanitky Červeného kríža Frederica Henryho a talianskej zdravotnej sestry Catherine Barkleyovej na pozadí krvavých bojov. Catherine ošetruje raneného Henryho a ich láska sa naplní, Catherine čaká dieťa. Henry sa vracia na front, ale čoraz väčšmi presvedčený o nezmyselnosti vojny rozhodne sa aj so svojou láskou ujsť. Príbeh so zjavnými autobiografickými prvkami sa končí tragicky, Catherine aj dieťa umierajú.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1964 , Slovenský spisovateľOriginální název:
A Farewell to Arms , 1929
více info...
Přidat komentář
Miluji knihu Stařec a moře. Miluji Remarquovy knihy. Bohužel, tohle není ani jedno. Zdlouhavé popisy střídají nesmyslné rozhovory. Hlavní hrdina ještě ujde, ale Catherine mi pila krev hned od začátku. Za ten konec dávám jednu hvězdu.
Má opravdu první zkušenost s Hemingwayam mimo školní lavice. Stařičké vydání z roku 1958 se ke mně dostalo z pozůstalosti a já neodolal a začetl se do stránek z papíru, který člověk prsty i vůní cítí jinak než dnešní. Jak patřičné. Vlastně to bylo hezké čtení, krvavé jižní frontě navzdory. Možná víc jako deníkové zápisky než ucelená kniha. Chvilku jsem si zvykal na autorův specifický styl, který rozvíjí tu jedno, tu druhé, tu nic a jen nechá konverzaci plynout. Ale vlak už se rozjel a já čekal, do jaké stanice dojede. A...možná vlastně dost nepatřičně, se mi vybavil film Million Dollar Baby, který plynul úplně podobně a já si říkal "Dobrý, dobrý, ale proč to všichni znají?" a stejné pocity jako u filmu jsem cítil i při posledním zavírání desek a ukládání zpět do papírového přebalu. Už vím. Nevím, jestli jsem to vědět chtěl, ale vím.
Surový milostný příběh, jakoby mimochodem a o to silněji poukazuje na nesmyslnost války, ztracených životů - toto klišé mně knihu prostě vystihuje. Navíc zajímavý pohled na životní styl před sto lety. Zůstává mi v hlavě už čas...
No. Tohle je ten opěvovaný Hemingway? Nesedla mi ani jedna postava, a to, o čem jsem si myslela, že to bude, se hezky obloukem obešlo. Je to poněkud neosobní, strašně rychlé, některé pasáže se jen prosviští a u jiných se čeká celou věčnost.
Tento válečný román, stejně jako film z roku 1957 nám přiblíží radosti i útrapy obyčejných lidí, které válka vytrhla ze svých kořenů. Příběh tragické lásky, kolem kterého probíhá válečný ústup na italské frontě. Není to dobrodružné čtení. ,,Píši jen to, co jsem prožil,, Jak čas rychle ubíhá, se tato kniha pomalu dostává mezi historické romány, které nám připomínají dobu již dosti vzdálenou, ale stále týkající se současnosti. Kniha by měla mít své místo v každé smysluplné knihovně.
Tuto knihu jsem četla jak v české verzi tak v originále. A česká verze mě vůbec nenatchla, pro zdatné určitě doporučuji v angličtině.
U Hemingwayových knih se mi obvykle stávalo, že jsem čekal víc, než jsem nakonec dostal (samozřejmě subjektivní pocit). Tentokrát to ale bylo naopak, i když se to zpočátku nezdálo. Možná jsem se konečně naučil číst mezi Hemingwayovými řádky. Anebo je to jeho nejlepší kniha? Každopádně ty dialogy jsou geniální a ten úsporný styl krátkých vět je uhrančivý. Strašně dobrá kniha!
Hemingway asi není šálek mé kávy, je to pro mě po Fiestě druhá zkušenost a asi neumím dostatečně číst mezi řádky, ale příběh mě nezaujal, doufala jsem ve více válečnou tématiku a vlastně nevím, co ve mně kniha vyvolala nebo měla vyvolat. Jsem ráda, že jsem ji dočetla.
Tak po letech splácím dluh z gymplu a zároveň plním 6. úkol ČV 2021. Nedivím se, že ji Mussolini zakázal, protože žádný režim nemá rád knížky o dezertérech (tedy kromě Československa a jeho legionářů). Dění na frontě byla bohužel věnována pouze malá část děje, ale i tak tam bylo zachyceno několik okamžiků, které jistě vyplývají z autentické osobní zkušenosti autora. Zbytek byl věnován milostnému vztahu a smutný závěr se mi věru nečetl lehce. Jednou se to přečíst dalo, ale vracet se k ní znovu nebudu. Dávám 3,5 hvězdy, tedy matematicky zaokrouhluji na 4 celé.
Tak to se četlo samo. Čekala jsem knihu o válce a ona to byla kniha o lásce. Popis italské fronty a doba ve které se příběh odehrával byl popsán jakoby btw, ale stačilo to k tomu, abychom si představili ty hrůzy a zmar, zmatek a naprosté plýtvání vším. A uvědomili si, že btw byly i jeden dva lidské životy a jakákoli, třeba i osudová, láska.
Od knihy s názvom Zbohom zbraniam je asi hlúpe očakávať guľometnú paľbu. Našťastie som ju ani veľmi nečakal, no nečakal som ani príbeh, ktorý sa rozvinul. Spočiatku mi pripadal trochu hlúpy a naivný, no s pribúdajúcimi stranami bol krajší a uveriteľnejší. Až som dospel k zdrvujúcemu záveru, ktorý už nepísala vojna, ale život.
Ač se mi mohlo zdát chování Catherine jakkoliv místy sentimentální, tu lásku jsem jim věřila. ( Možná i záviděla?) A o to víc mě to pak bolelo...
"Sakra," řekl jsem. "Už teď tě miluju víc než dost. Co bys ještě chtěla? Chceš mě zničit?"
"Ano. Chci tě zničit."
Zvláštní příběh plný tiché něhy, lásky, humoru a lidské blízkosti. Plný těch úžasných začátků, kdy k sobě dva nacházejí cestu, a plný bolestného procitnutí, že za štěstí se platí velké daně - někdy i ty nejvyšší...
Trošku jiné než Komu zvoní hrana, ale stejně naléhavé, burcující, bolavé. Ten příběh na nás v podstatě křičí neviditelné poselství, které by lidstvo mělo vyslyšet. Tak proč to neslyšíme? Proč si zakrýváme uši?
Protože pravda, stejně jako všechny podobné příběhy, zkrátka bolí.
Kolikrát se ještě propláčeme k hořkému konci plnému nepochopení a bolesti? Kolikrát se budeme ohlížet zpátky a marně prosit čas, aby se zastavil? Kolikrát sami v sobě umřeme?
Takže jo, bolelo to. A přesto - bylo to krásné...
Srdcová záležitost. Vybrala jsem si ji jako jednu z mnoha knih z povinné literatury na SŠ a vůbec nelituji. Jako jediná ze všech knížek mě opravdu zasáhla a zanechala ve mně emoce. Má krásný příběh, avšak smutný konec.
Bylo by mi hloupé Hemingwayův román popsat suše a neplasticky jako protiválečný. Bezpochyby je válka zvěrstvo a velký zločin páchaný člověku člověkem – to líčí nejen kniha Sbohem, armádo! ale i spousty dalších, avšak i přes to nemůžu být spokojený s označením protiválečný. To označení se mi nikdy nelíbilo. Příliš jasně předem definuje, jaký by ten či onen román měl být, jaká v něm bude vládnout nálada a jaké pohnutky k jeho napsání vedly.
Ano, Sbohem, armádo! popisuje všechny ty hrůzy, pokřivené lidské osudy, škody a promarněné životy, ale to dokáží i učebnice dějepisu nebo třeba počty mrtvých v statistikách. Proto neupírejme románu kvality již nevhodným označením a nesnižujme jeho estetickou funkci na obyčejnou antimilitaristickou proklamaci.
Hemingwayův román je bezpochyby ovlivněný existencionalistickým myšlením. Veškerá vůle k životu je nakonec stejně odměněna pouze tragickým koncem. Jednou umřeme, jednou umřou naši blízcí a co nám potom zbude.
Citace:
„Svět zlomí každého, a mnoho jich je pak silných tam, kde je zlomil. A ty, které zlomit nejde, ty zabije. Zabije ty velmi dobré a ty velmi jemné a ty velmi statečné, jednoho jako druhého. Jestli nepatříte mezi žádné z nich, můžete se spolehnout, že vás zabije taky, ale nebude na to nijak zvlášť spěchat.“
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) americká literatura
Autorovy další knížky
| 2015 |  Stařec a moře |
| 1974 |  Sbohem, armádo |
| 1966 | Pohyblivý svátek |
| 2016 | Komu zvoní hrana |
| 1985 | Fiesta / Stařec a moře |
Kniha Zbohom zbraniam je v
| Právě čtených | 22x |
| Přečtených | 1 995x |
| Čtenářské výzvě | 178x |
| Doporučených | 79x |
| Knihotéce | 512x |
| Chystám se číst | 371x |
| Chci si koupit | 55x |
| dalších seznamech | 18x |
Už se nepamatuji, jak moc mne před léty tento příběh , krom strhujícího děje, zaujal, ale když jsem knížku nedávno vylovila z knihovny, nemohla jsem ji odložit, je to pro mne jedno z velkých protiválečných vyzvání pro lidstvo, o to opravdovější, že se autor skutečně 1. světové války zúčastnil jako dobrovolník a ve 2. světové válce působil jako reportér, mohl tedy v celé syrovosti popsat své osobní prožitky.