Zbabělci
Josef Škvorecký
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/43025/bmid_zbabelci-1n9-43025.jpeg
4
1081
135
Danny Smiřický série
< 2. díl >
Románová historie revolučních květnových dnů roku 1945 v českém maloměstě. Čelní měšťáci, kteří se nejdříve domlouvají s veliteli ustupujících nacistických jednotek, později pak organizují opatrnickou hru na odbojové hnutí, vítají s neskrývanými rozpaky a nelibostí Rudou armádu. Děj se opírá o intimní příběh měšťáckého synka. Autor poukazuje na rozpory v jeho myšlení, cítění a jednání, současně pak upozorňuje na škodlivé důsledky měšťácké výchovy. Hrdina děje i skupina jeho kamarádů sice odsuzují počínání svých otců, sami si však neuvědomují dosah historické proměny, která se odehrála po zlomení nacistické moci.... celý text
Přidat komentář
Pan Škvorecký velmi výstižně ukázal povahu většinové populace. Hrdinské řeči dokud se nic neděje, ale následně útěk, když něco začne hrozit. Nejlépe vystiženo je asi následné omlouvání vlastní zbabělosti.
Hlavní hrdina se ovšem ve spoustě situací ukazuje jako chlap, i když jeho pohnutky jsou často všelijaké.
Kniha se mi líbila po jazykové stránce. Sedl mi styl, jak je napsaná, takže jsem ji přečetla poměrně rychle.
Přišlo mi, že Zbabělci jsou především knihou o vnitřním sporu člověka se sebou samým. Romantičnost, naivnost a fantazie hlavní postavy se v románu slévají v zajímavou směs, která vás v jednu chvíli zalévá sympatiemi, v druhé chvíli vás naopak zamrazí. Hrozně mě překvapilo, že takový román mohl v tehdejší době vůbec vyjít - a když už, tak že to Škvorecký nijak extra neodskákal (i když odskákal). Musím ocenit autorovu vynikající práci s atmosférou, také brilantní zpracování dialogů, monologů a stylu mluvené řeči. Jediné, co mi občas vadilo, byla vyčerpávající délka některých kapitol - nerad odcházím od neuzavřené části a když člověk potřebuje řešit i další věci, tak je to děs. A číst rychle na úkor vstřebávání dojmů, to taky není nejlepší. Každopádně to je velice zajímá četba a nedivím se, že je v povinné literatuře.
Tak tady přesně platí, že obsah převyšuje formu.
Kniha mi skoro z třetiny lezla na nervy. I když jsem si to dokázal zdůvodnit věkem postavy a chápal jeho pohnutky, tak většinu textu mi vadilo floutkovství a ukecanost Smiřického.
Někdo namítne, že to je právě TO, co knihu dělá výjimečnou. Kontrast mezi bezstarostností mládí a tragičností událostí, které se dějí okolo. Mě to místy rušilo.
Ale až svatá trojice - ženy, hudba a zviditelnění se - to platí pro dospívající mladíky dodnes.
A i když to píšu nerad, tak dělat revoluci, když už o nic nejde, napřed lidi odzbrojit aby náhodou nestříleli a nenaštvali Němce a pak je posílat na hlídky, nacvičovat nástupy a pochodování, když by bylo potřeba být v ulicích a pomáhat a nakonec tedy opravdu střílet, ale do už odcházejících Němců, aby jednotlivci měli historické alibi, to je bohužel tak typicky české, až je mi z toho smutno. Po bitvě je v Česku každý generálem.
Moje první setkání se Škvoreckého tvorbou a i přes drobné výtky určitě ne poslední.
Autor mě překvapil.
Velmi ceněné dílo. Přiznám se bez mučení, že mě ale nijak extra nenadchlo. Celá kniha se dala smrsknout na půlku. Zbytečně rozvleklý děj, který mě málokdy upoutal, do čtení jsem se musela vyloženě nutit. Jen posledních pár stránek bylo zajímavých a živých. Číst o tom, jak mladý kluk myslí jen a jen na to, jak zapůsobit na holky, když kolem něj zuří válka a umírají lidé, mi zkrátka nepřišlo nijak zajímavé, i když právě o ten kontrast šlo.
Konec druhé světové války v městečku Kostelec (ve skutečnosti v mém rodném městě Náchod) z pohledu nadrženého mladíka, který myslí jen na holky a na jazz. Danny Smiřický, alter ego Josefa Škvoreckého, je zvláštní hlavní hrdina. I když má jistý šarm, tak se mu u holek moc nedaří, což ho přivádí k temným myšlenkám, například si přeje co největší válečné masakry, aby mohl být za hrdinu a jeho soci v lásce zemřeli. Celkově jeho touha po dobrodružství a holkách mi připomíná spíše mentalitu patnáctiletého klučina, i když je mu přes dvacet let. Možná to měli tehdy kluci jinak?
V každém případě mi připadá Danny spíše jako antihrdina, protože je otevřeně sobecký a bezohledný. Což neznamená, že by se s ním čtenář nemohl v lecčem identifikovat a fandit mu. Mně taky připomněl určitá "blbečkovská" léta, i když jsem snad až tak egocentrický nikdy nebyl, a navíc je zde ten mrazivý kontext doby, v níž existovali vyděšení ustupující náckové, kolaborantští převlékači kabátů a komunisti prahnoucí po revoluci. Přání něčí smrti se zde mohlo snadno vyplnit.
Pro mě jako Náchoďáka to byla zajímavá nostalgie číst, jak se hlavní hrdina neustále prochází Náchodem, a navíc se dozvídat, jak to tam během toho čtyřicátého pátého probíhalo. Danny je trochu kokot, ale uvědomuje si to, takže by mě zajímalo, jak dál dospíval. Třeba ve čtyřiceti už se choval na dnešních dvacet?
Dávám sedm osvobozeneckých armád z deseti.
Dokážu si představit, jaké pozdvižení musela kniha čtyřiadvacetiletého autora v roce 1948 vyvolat. Namísto jasně zacíleného vyprávění proud myšlenek, namísto strnulé spisovné češtiny živý hovorový jazyk dobové mládeže, namísto patosu věcnost a ironie, namísto schematických hrdinů bránících vlast parta kluků, kteří se párkrát nachomýtnout do cesty „velkým dějinám“, případně v sobě nacházejí odvahu hlavně kvůli tomu, aby učarovali holkám. S holkami se dostávám ke kamenu úrazu jinak vynikající knihy, k momentům, kdy se ve mně probouzel moralista a feminista a ztrácel jsem chuť pokračovat ve čtení.
Ženské postavy jsou opravdu tak pitomé, jak tvrdí Danny. Dívky v knize svým jednáním naplňují ty nejprimitivnější mužské fantazii nezávisle na tom, jak je vidí a jak o nich mluví Danny. Nejde tedy jen o záležitost jeho mladické perspektivy, která mu brání vnímat vrstevnice jinak než jako krásné, ale hloupé chodící objekty, které svou hodnotu ztratí poté, co zestárnou („začal jsem myslet na nebe … jestli jsou tam lidé v takovém stavu, jako byli, když umřeli, to by bylo blbé, protože takové hezké holky, jako je Irena, umírají obyčejně, až když jsou hodně staré“).
Autor stojící nad mladým vypravěčem se od názorů Dannyho ani nijak nedistancuje a nevytváří pro něj situace, které by ho dovedly k poznání, že ženy jsou mužům rovnoprávné a je proto hodně zvrácené přemýšlet o nich jako o nástrojích k uspokojování slasti, které lze v krajním případě znásilnit („nebo v Praze si dá Irena říct. Snad ji přece jen jednou znásilním. Anebo tu neznámou holku.“). Takže Danny Smiřičký se vůči ženám chová jako dobytek. Nechť. Jenomže Škvorecký s tím zjevně nemá nejmenší problém. Sám jsem ale z toho důvodu měl problém s takovým hrdinou a takto benevolentním vypravěčem absolvovat téměř čtyř set stránkový text.
P. S. debata o sexuálním harašení, do které se Škvorecký v 90. letech zapojil, pak bohužel ukázala, že nešlo o záležitost jedné knihy a autorova mladého věku, nýbrž celoživotního přesvědčení o určitém, pro mne nepřijatelném rozdělení mužských a ženských rolí.
Přečtení už hodně dávno a už z toho zbývají jen takové dojmy. A jsou to dojmy veskrze pozitivní. Přenesení té velké války na maloměsto mezi jeho maloměstské obyvatele s jejich problémy, tužbami a s jejich dospíváním. Zlomové chvíle našeho života ukazují náš pravý charakter a název knihy je sice dost depresivní, přesto pro mnoho lidí pravdivý.
Bojím se, že tak nějak to tenkrát s revolucí opravdu bylo. A tak nějak to je vždy s vnímáním světa mladýma očima, které postrádají zkušenost a srovnání s tím co bylo kdysi dávno je hodně mlhavé. Revoluce byla krásná a opojná, ale ten hořký pocit, že něco krásného a důvěrně známého (válka v závětří a relativním klidu) končí, byl také neodbytný.
Z knihy na jednu stranu dýchá optimistická, jazzová nálada. Na druhou stranu je to příběh ze samotného závěru války, kdy už se nečekaly žádné velké problémy, a přesto se to neobešlo bez komplikací. Danny mi zpočátku nebyl se svými postřehy příliš sympatický, s rozvíjejícím se dějem mě však jeho svérázný pohled na svět zaujal. I jeho představy o Ireně do děje zapadaly.
Občas mi jen vadila struktura textu, na můj vkus tam jsou příliš dlouhé odstavce. Možná jsem ale jen měla nějaké podivné vydání knihy.
Občas mi text utíkal a musel jsem se k některým pasážím vracet, abych věděl o co se jedná. Popisy a představy Dannyho o Ireně by také nemusely být tak rozsáhlé. Na jedné straně jsem se těšil až budu mít knihu dočtenou, na druhé straně mi bylo líto, že příběh Dannyho Smiřického "skončil".
No tak zas tak úplně nevím co si o tom myslet. Téma mě baví, takže tam problém nebude. Spíš to bude tím stylem jak je to napsané. Přišlo mi to občas takové divně "Hrabalovsky" ukecané. Co mi tedy pilo krev jakožto neněmčináři byly ty občas docela dlouhé pasáže v němčině, kterým jsem tedy nerozuměl. Na druhé straně chápu co tím chtěl autor říct a to se mu myslím docela povedlo. Takže nakonec mám po přečtení poněkud rozporuplné pocity.
Svět je divadlo a je tu jen proto, aby si měli kluci kde hrát - to je podle mě nejvýstižnější popis Dannyho psychiky. Danny je mladý, schopný, relativně dobře situovaný, prakticky nic mu nechybí a dělá si, co chce. Dokonce i válka se tak dá přežít ve zdraví a s trochou slávy, když se někdo snaží. Chvílemi bylo těžké rozeznat, co je myšleno vážně a co je čistá satira.
Tuto knihu bych povinně dávala přečíst všem pubertálním klukům - kvůli ponaučení i pro inspiraci.
Nejlepší Škvoreckého dílo, vyrostlé z autorových prožitků, skvěle vystihující lidskou povahu.
Co hrdinství, ideály a obětování se za vlast, ale holky, jazz, žvanění a předvádění se! Inu, mládí bylo stejné před sedmdesáti lety jako dnes, jak Škvoreckého knihy plasticky a s notnou dávkou humoru ukazují. Zbabělci jsou vlastně dekonstrukcí zidealizovaného a zmýtizovaného pohledu na konec války v podání komunistické propagandy a jejich vydání v závěru 50. let proto způsobilo nevídaný povyk. A i dnes obrazy z hektických posledních válečných dnů v jednom východočeském městě překvapí – atmosféra nejistoty a strachu, ale současně i očekávání „šťastných zítřků“, hraní si na vojáky ústící ve zbytečné smrti, proudící tisíce bezprizorních lidí od vězňů z koncentračních táborů po anglické válečné zajatce... „Mladistvá“ kniha formou vyprávění, jazykem i svými hrdiny, ale velmi „dospělá“ svým skutečným sdělením.
Svým způsobem je to onen pověstný fundament, na kterém dílo Josefa Škvoreckého leží. Neméně zajímavá je i historie vzniku díl a peripetie jeho vydání. Ta je hlavně ukázkou toho, že Škvorecký se nikdy (a možná i Zbabělci jsou k tomu i klíčem) nenechal strhnout k "radostnému" budování "světlých zítřků". Nebyl to prvoplánově prezentovaný cynizmus, který byl knize vyčítán, ale spíš skutečnost, že Josef Škvorecký nějak tak "chápal" od začátku, o co jde a kdo je kdo. Naproti tomu mnozí další se k pochopení museli dostat řadou lidských i názorových kotrmelců a řada (a těch je asi nejvíc) nepochopí nikdy, i když budou mít pravdu vždycky a to podle svého prospěchu ve vazbě na režim, který bude zrovna u moci. Skutečnost, že vydání díla ve své době vedlo k vyhazování lidí jak z nakladatelství tak i kritika, který román pochválil ve Večerní Praze vypovídá o době, kdy dílo vyšlo stejně průkazně, jako je ve Zbabělcích podána doba na samém konci války, kterou Škvorecký skvěle popisuje. Kniha dostala své negativní hodnocení ovšem i v západním exilu, nelíbila se například Peroutkovi. A snad nejzajímavější je, že sám Josef Škvorecký knihu napsal, i když nevěřil tomu, že bude někdy moct vyjít. Když se ten zázrak stal, s "přečtěním" a přepsáním texu mu musel pomáhat jeho otec. Nakonec život spisovatele bývá (kromě řemeslníků v tomto oboru, jsou jich haldy...) dost zásadním klíčem k jejich tvorbě. No a na závěr jedna perlička - Na jakémsi sjezdu socialistických spisovatelů v roce 1959 se Marie Majerová z tribuny rozhořčila, že když tohle dílo přečetla, musela si umýt ruce...
Já jsem s Dannym sympatizovala. Koho by zajímal konec války nebo budoucnost národa, když jste mladý člověk a jste si vědomi vlastní životní filozofie? Baví vás hudba a holky, chcete žít spokojený život. V srdci už není místo pro národ nebo osvobozeneckou armádu...
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) převyprávění zkrácená verze jazz poválečná doba mládež povstání Náchod
Autorovy další knížky
| 1964 |  Zbabělci |
| 1990 | Prima sezóna |
| 1990 |  Tankový prapor |
| 1991 | Mirákl |
| 1965 | Legenda Emöke |
Kniha Zbabělci je v
| Právě čtených | 22x |
| Přečtených | 1 742x |
| Čtenářské výzvě | 86x |
| Doporučených | 85x |
| Knihotéce | 343x |
| Chystám se číst | 418x |
| Chci si koupit | 65x |
| dalších seznamech | 16x |
Knížka je velice dobře napsaná a čte se dobře. Jen hlavní hrdina mi byl strašně nesympatický a kazilo mi to celé čtení.