Zázrak na nástupišti číslo 5

To bylo miloučký!
Báječná oddechovka na cesty, k lékaři nebo na dovču.
Miluju knihy o propojování a tady se toho ujalo vlakové kupé.
Jsem naivka - dojme mě laskavé slovo, nezištná pomoc, milé slovo a zachechtání nad vtipnou situací...
V knize všechno dostaneš.
Bavila jsem se moc.

Další povedená kniha od této autorky. Příběhy cestujících ve vlaku směr Londýn- Waterloo byly veselé, smutné i dojemné. Konec byl sice trochu moc ideální, ale od toho jsou knihy, aby se člověk alespoň někdy happy endu dočkal.

Jedná se o laskavý, nadějeplný příběh, který se začne psát ve vlaku. Pětice neznámých lidí - spolucestujících ve vlaku se dá postupně do řeči. Každý z této skupinky lidí si s sebou něco nese, každý má nějaké tajemství, trauma, strachy, těžkosti a problémy. Středem této pětice se stává Iona - časopisecká psycholožka ve středních letech.

Kniha ukazuje sílu přátelství, vzájemné pomoci, laskavosti. Dává naději, že svět není tak špatný, a stále jsou mezi námi lidé s otevřenými srdci, ochotni podat pomocnou ruku, nezávisle na pohlaví, věku nebo povolání. Každý z nás žije svůj vlastní příběh, ale nemusí být na něj sám.

Myslím, že každý čtenář v příběhu najde kus sám sebe. Hlavní postavy jsou obyčejní lidé s běžnými, i méně běžnými starostmi. Kniha dává naději, že nejen že všichni lidé nejsou zlí, ale také dává naději na řešení problémů a na nové lepší zítřky.

Od knihy jsem čekala o trošku víc, ale i tak mě dokázala nadchnout, je takovým pohlazením po bolavé duši.

Knihu bych určitě doporučila k přečtení každému, kdo řeší jakýkoli problém, kdo se cítí osamocen, kdo ztrácí víru v lidi, nebo každému, kdo potřebuje trochu zpomalit a nadechnout se.

To bylo tak krásné čtení. Souhlasím, že je potřeba naředit thrillery něčím takhle milým a čistým. Ráda si přečtu i další knihy od autorky.

Tak za mě možná ještě o krapítek lepší kniha než předchozí Kavárna na konci ulice. Autorka umí krásně vystihnout společenské problémy, mezigenerační rozdíly, jednotlivé povahy a charaktery postav, moc příjemné a zajímavé čtení. určitě si přečtu další knihu od autorky.

A tohle bylo opravdu milé čtení. Ráda věřím tomu, ze se tyhle věci kolem nás dějí. A za mě, ne, není to pohádka, byl to moc hezký román, který si s chutí přečtete, abyste si odpočinuli po něčem náročném. Určitě si přečtu i autorčinu předchozí knihu.

Chvíli mi trvalo se začíst , ale pak už se to četlo samo . Moc pěkná pohádka pro dospělé. Milé pohodové čtení.

Krásné milé a pohodové čtení. Stejně jako Kavárna na konci ulice.

V záplavě brutálních detektivních příběhů, mrazivých krimi, opilých či duševně narušených hlavních postav (nebo ještě lépe, duševně narušených a k tomu věčně opilých) je tento příběh milým pohlazením. Odvykli jsme si bavit se s lidmi okolo nás a skutečně je poznávat, je hezké si připomenout, že to může mít za následek například nové přátelství, radost do života a ne rozčtvrcené tělo v řece:).

Ano je to samozřejmě nereálný příběh, ale v dnešní, možná v každé, době je zapotřebí pro zlepšení nálady, zvýšení hladiny optimismu, naděje, pohody a laskavosti taková kniha. Většinou takové knihy nečtu, tříbím si mozek čtením detektivek a hledáním vrahů, ale tady byl humor, nadhled i ironie. Výborná kniha!

Nebylo to špatné, ale na ten děj za chvilku zapomenu. Začátek zdlouhavý, konec jednoduchý.

Každodenní cesta vlakem, lidé, kteří se bez povšimnutí míjejí až do jednoho dne. Příběh o přátelství, které pomalu vzniká mezi lidmi tak odlišnými jak jen to jde. Za vším stojí Iona, velmi energická a výstřední žena. Krásný, laskavý a mile úsměvný příběh, který byl moc pěkný.

Vědomě jsem šla do žánru, který mne neoslovuje, takže jsem byla na úvodních stranách docela překvapená, že mne to začalo bavit. Nicméně přišla stránka 50 a tam veškerý zájem skončil. Aby se arogantní nafoukaný bohatý hulvát najednou chtěl omlouvat podivné barevně oblečené pejskařce, za zenitem, to neberu. Nikdy by to prostě z podstaty neudělal (ne, zázraky se nedějí), navíc ona byla jako břitva, takže by se jí navíc ještě bál, kdyby jooo se chtěl polepšit a stát se příjemnějším člověkem, ze dne na den.

Zpočátku mi trvalo,než jsem se začetla, ale pak jsem knihu začala více vnímat a ve vlaku nabytá přátelství získala najednou jiný rozměr.
Velice fajnové čtení !

Pěkný příběh o osudech a přátelství lidí, kteří spolu cestují vlakem. Z počátku jsem si říkala, no nic moc, ale pak se kniha četla hezky. Autorka pěkně ukázala, že vlastně každý má nějaké problémy, které na první pohled nikdo nevidí. Když se ale najdou přátelé, kteří jsou ochotni druhého vyslechnout a pak i pomoci, řada problémů se dá zvládnout. Kéž by v dnešním skutečném světě to taky tak fungovalo.

Milý příběh, i slzička ukapla.
Akorát trvalo skoro 100 stran ,než jsem se zacetla s chutí.

Nenadálá přátelství?
Seznamování ve vlaku. Zkusil to někdo?
Může se rozběhnout přátelství, romance, nebo jenom takové popovídání si, z čehož nevyplývá nic nebo naopak konzultace problému anebo jen flirt?
Někdy JE TO VÝZVA. Otevřenost a upřímnost nade vše.
"Vůbec nejsem takový, jak si představujete."
"No tak do toho", vyzvala ho Iona. "Překvapte mě."...
..."Byl Emmie okouzlen, protože četla obyčejnou knihu, neměla čtečku ani kindle."
Vám všem přeji krásný (ne)čekaný Zázrak na nástupišti třeba číslo 5.

Tato kniha je pro smutné dny... milá, příjemná a povzbudivá.
Jak autorka píše - svou první knihu napsala v padesáti letech,
takže vidíte, že na začátky není nikdy pozdě :-)
Moc doporučuji.

To bylo krásné! Už Kavárna na konci ulice byla super, ale tento příběh ji ještě předčil! Milé, vtipné - pohlazení po duši. Po přečtení mi postavy zůstaly v hlavě a po dlouhé době si říkám, že tohle bych si přečetla ještě jednou!