Zatloukání hřebů

Nebudu se moc vypisovat, ale šlo o poměrně zajímavou četbu. I několik dní po dočtení se cítím trochu oslizlý, takže kdo má tohle rád, bude si hovět.

V příběhu jsem spatřoval paralely s obligátním Blair Witch, okultním hororem, posypané špetkou Lovecrafta. Příběh si se čtenářem docela hraje a pěkně střídá napětí s nejistotou. Věci nejsou čím se zdají být a hlavní hrůza se odehrává všude kolem, nebo jen v hlavě hlavní hrdinky.

Emy bratr se vydal s přáteli na urbex do starého panelákového komplexu daleko od civilizace. Ze tří lidí kteří se vydali na cestu se vrátila před lety jen pološílená dívka. Ema dostane zprávu že matka je po smrti a otec se ztratil. Když se tedy později vydá do rodinné vily a nakoukne do poznámek a deníku který "zanechal" otec před tím než se ztratil, začne se také pomalu nořit do králičí nory ze které není úniku.

Motivy urbexu a zmizení, schizofrenie, okultismu, jiných realit, paniky a paranoie.

Kniha je kratší, na jedno, dvě sezení a pro fanoušky těchto věcí asi velice silná. Pro mě to úplně není, ale proč ne.

S knížkou jsem to měl jak na houpačce - nejdřív zažraný, potom se to mírně táhlo, ale do cíle už se zase běželo sprintem. Nakonec si myslím, že se jedná o velmi solidní kousek, i když jde vidět, že pro autora šlo o experiment (jak sám uvádí). Místy mi přišlo, že schizoidní jsem ve skutečnosti já, a ne jen postavy v příběhu. Celkový zážitek pozitivní, a ocenil bych pokus o nějaké rozvedení / pokračování s ohledem na konečnou pasáž.

Zajímavý příběh. Temná, strašidelná atmosféra. Kniha nešla odložit .
Jen mě mrzí konec je moc rychlý, kdyby byl o trošku delší tak je to skvělá kniha .

Horor z pera českého autora? Sem s ním! :)))
A já si ho velmi užila - urbex, mizení lidí, video záznamy, hledání pravdy, balancování nad tím, co je a co není realita. První polovina byla za mě víc našlapaná než ta druhá, ale pořád je to za mě kvalitně napsaný horor - vyzdvihla bych skvělý styl psaní, bezvadná atmosféra taková, jak to říct, socialistická:D Bavilo, doporučuju! :)

Vilém Koubek pro mě byl doposud neznámý autor a jeho kniha mě nějak minula. Jenže jsem na ni narazila a po přečtení textu na zadní obálce od Petry Klabouchové, že knihu plánovala číst po večerech ale nakonec ji přečetla za jeden jediný, jsem věděla, že si knihu Zatloukání hřebů musím přečíst. Žánrově je zařazen mezi horory. Na první dobrou vás zaujme, nebo alespoň mě zaujala, ponurá obálka s jakousi podivnou postavou. Ta sehraje v celém příběhu velikou roli a její umístění na obálku v této podobě je dokonalé.

Ema Březinová. Krásné české jméno, kterým je uprostřed noci v telefonu oslovena žena. Téměř ji zamrazí, když své jméno slyší. Dozví se, že jí zemřela matka. Emin život, který byl doposud konečně klidný se opět ocitá v turbulenci. Minulost na kterou chtěla zapomenout se opět trýznivě otevírá. Musí se vydat do domu rodičů a odhalit tak tajemství, které je tolik bolavé. Před lety totiž zcela nepochopitelně zmizel její bratr. Miloval urbex. Staré budovy a opuštěná místa. Děsivé historky, které ruku v ruce vznikají a všem opuštěným místům přidávají na ponurosti a děsivosti. Ema se nikdy nevyrovnala s tím, že bratra policie nenašla. Ani jeho kamaráda. Pouze kamarádka, která s nimi tu osudnou noc byla, zůstala živá. Ale zůstala i psychicky zdravá? Ne, celé se to na ní negativně podepsalo a raději se odstěhovala do zahraničí. Ema je rozhodnuta vypátrat co se přihodilo a proč bratr zmizel. V domě rodičů vejde do otcovy pracovny, kam nikdo nesměl nikdy chodit a najde v ní počítač do kterého její otec psal deník s informace o pátrání po synovi…

Nádech, výdech, a ještě jednou. Já jsem knihu, stejně jako Petra Klabouchová, přečetla na jeden zátah. Nemohla jsem se od ní odtrhnout. Od prvního písmenka cítíte strach, ponurost. Temné stíny a atmosféra opuštěného komplexu si vás omotávají a způsobují úzkosti. Budete rádi, že čtete z pohodlí domova, protože na daném místě byste se nechtěli ocitnout. To co se zdá zpočátku docela jasné, že prostě kamarádi někam spadli a nikdo je nenašel, se celé neuvěřitelně zamotává. Když budete sami na opuštěném místě, dezorientovaní a strachy bez sebe, začnou se dít podivné věci...vaše mysl bude pracovat zcela jinak.

První dvě třetiny knihy jsem napětím ani nedýchala. Konec byl jedno veliký psycho, kdy mě oči pálily únavou, ale nemohla jsem přestat číst. Nečekejte jednorožce na duze a hluboké odfouknutí úlevou. Kdepak. Tenhle horor vás sežvýká a vyplivne a vy dočtete a budete jen konsternovaně sedět a říkat si, panebože, to byla jízda…

(SPOILER) Často se tu kniha a atmosféra srovnává s Karikou. Za mě tady Vilém Koubek píše lépe. Jazyk je zajímavý a oproti Karikovi bohatý. Atmosféra za mě někdy až lovecraftovská (což je za mě velké plus). Každý má ale rád něco jiného.

Každopádně je to mé první setkání s autorem a rozhodně nelituji, že jsem si to přečetl a těším se na další jeho horory!
Jen tedy upřímně - tak 80 % knihy se čte skvěle. Posledních 20 % bylo hrozně rychlých. Chápu, že je to asi záměr, ale tak krásně budovanou atmosféru zavřít tak smíšeným způsobem. Otevřené konce mi nevadí, sám čtenář si může domyslet co se tedy vlastně s hrdinkou stalo. Jen ta rychlost s obsahem závěru, kde se mísí kult, velká míra abstrakce, psychická nemoc, snový svět... Prostě líbil by se mi konec trochu pozvolnější

Zatloukání hřebů je skvělý. Koubek v něm oživuje staré dětské strachy a když se stáváte očima hlavní hrdinky a čtěte zápisky jejího otce, pořízené ta účelem porozumění, proč vůbec došlo je zmizení jeho syna, nevíte, zda čtěte o rozpadu osobnosti a pozvolnému úpadku do šílenství nebo jestli se máte vážně bát.
Třeba ten průvan, který náhle ochladil teplotu v místnosti, vůbec není náhodný.
Zatloukání hřebů na mě fungovalo výborně a klidně bych ho celé nechala pootevřené s tím, aby si čtenář sám domyslel, jak to vlastně všechno bylo.
Ale to bych pak přišla o výborný atmosférický, až psychedelicky působící konec.
Pokud máte rádi knihy Jozefa Kariky, bude se vám Zatloukání hřebů líbit.
Je tajemné, mysteriózní a rozhodně nevodí čtenáře za ručičku.
Já byla nadšená.
A víc se dozvíte na Sardenu.

Urbex. Amatérský found footage.
Ztracené místo.
Okultní historie.
Sigil Paimona.
Liminální hrůza.
Křesťanské symboly.
Izolovaný kult.
Oltář...

Autor hororové epizody vykresluje opravdu dobře. Pnutí, natahování, trochu povolení, aby se opět pnulo a natahovalo. Natahování bylo nejlepší, pořád jste v očekávání, co bude dál. Dveře, nedveře. Není tam ta definitivnost, je to trochu jako v mlze, s ničím nepočítáte a přesto nějaké obrysy, tvary tam jsou. Čelisti se napínají, zrychleně dýcháte, v krku máte vyschnuto, text očima hltáte.
Bylo to creepy, znepokojující ve vrstvách, zneklidňující, někde až strhující.
Knihu doporučuji pěti hvězdami.
Ale já jsem hororový fanoušek, proto si neodpustím šťouchnutí a sdělení, že chtělo by to ještě víc creepy, a to na každé stránce. Přesně tak - lezavost, lezavost, lezavost, té není nikdy dost!

"Ta opresivní entita, co se tu vznáší ve vzduchu, je mix hoven, mrtvol a tlející minulosti. Je to těžkej puch, anihilátor sliznic, rozjebávač nozder..."

Vilém Koubek patří mezi mé nejoblíbenější české autory a přečtu si cokoliv co napíše. Sice mi nějakou dobu trvalo se k Zatloukání hřebů dostat, ale stálo to sakra za to. Ani nevíte, jak moc jsem si tuto útlou knížečku užila. Kupodivu mi trvala přečíst více dnů. Vracela jsem se ke kapitolám a nakonec jsem si ji pro jistotu přečetla celou ještě jednou. Vše kvůli tomu správně tísnivému pocitu že Vás někdo sleduje. Nebo nesleduje?

Ema se po smrti matky vrací domů, aby se štourala v rodinné tragédii okolo zmizení svého bratra. Kéž by věděla, že jsou věci které, je lepší nechat na pokoji. Díky kamerovým záznamům se seznámíme i s Michalem a jeho skupinkou i podivným sídlištěm. Schválně na Vás nechám, aby jste si sami přečetli co se partičce stalo, co objevili a jaké to mělo pro všechny následky. Vše krásně podtrhuje popis klasického českého sídliště a vybydlené oblasti.

Rovnou bych rád napsala, že absolutně miluji poslední kapitolu. Navzdory všem hejtrům, podle kterých je toto v knize už zbytečné, já jsem nadšená. A popis toho co pronásleduje? Akorát znepokojivé a přiměřeně děsivé.

Takže, pokud máte rádi české autory, urbex, horory a nadpřirozeno: jak je možné, že jste knihu ještě nečetli?

výborně napsaný horor :) bavilo hodně jen byl pak člověk v noci na chodbě malinko nervoznější :D

Kde začít? Knihu bych si sama asi nikdy nevybrala. Četla jsem ji, protože jsme ji vybraly z holkama… ve společném čtení.

No já jsem byla zklamaná. Začátek ještě docela ušel, zajímalo mě co se stalo. Proč se to stalo. Jak se to stalo. Ale to jsem se vlastně ani moc nedozvěděla.
Četla jsem vlastně zápisky otce hlavní hrdinky. Které někdy byly fakt úplně mimo. Řikala jsem si i o čem to vlastně čtu.
Druhá půlka knihy, za mě byla fakt blbost. Ale asi to bude prostě tím, že to nebyla kniha pro mě. Věřim, že své čtenáře si to najde.

Druhou část knihy jsem fakt občas přemýšlela o čem to vlastně čtu. Ztrácela jsem pozornost, takže jsem se kolikrát musela vracet a číst třeba stránku znovu. Což bylo fakt otravný a hrozně nudný.
Nevim kniha byla fakt zvláštní. Vlastně vůbec nic jsem si zní nevzala.
Vlastně se vůbec divím, že jsem knihu dočetla. Rozhodně už bych ju znovu číst nechtěla.

Bylo to zajímavé a dramaticky napsané, ale není to můj šálek kávy.

Reálně-socialistický venkovský urbex. Paranoidně-sektářské hororové fantasy. Rodinně-kamarádsko-společenský pop-kulturní dokument. Pekelně na dřeň, postupně eskalačně, zdrojově/stylově různorodě a nádherně uspokojivě.

Nejsem čtenářem podobné literatury, nerad se bojím. Dostal jsem se tak akorát k náhodným povídkám v rámci fantasy/sci-fi sbírek a dvěma knihám Jozefa Kariky (Trhlina a Strach). Když už ale Zatloukání hřebů tolik doporučil literární podcast TL;DR, nešlo odolat. A jsem velmi spokojen. Je to pěkně stručné, svižné, bez vaty a spíš krásně znepokojivé, než strašidelné. A navíc ten konec. Postupnou proměnou se dostaneme od relativně normálního povídání až k parádnímu úletu. Interpretace může být asi různorodá, já sám si to vykládám pro mě bezpečně (abych po tom mohl spát, že jo) a literárně nadmíru báječně.

Jasně, pár otázek bych měl, ale beru to jako součást autorovy hry se čtenářem. Nějaké ty faktické drobnosti viz TL;DR, já se spíš díval po dějových náznacích. Po konzultacích s "kontrolním čtenářem" (ženou :) jde asi o různorodou interpretaci (jako u úplného konce), takže i z tohoto pohledu panuje spokojenost. Naopak velmi mě bavilo zapadávání jednotlivých detailů do sebe, a to až do míry, že to, co vypadalo zdánlivě nelogicky, nakonec sloužilo jako další dílek skládačky.

Krásná to popcornovka. Během druhé půlky už prostě nešlo přestat číst...

(SPOILER) Tahle kniha i autorův styl mi hodně připomínaly Trhlinu od Jozefa Kariky, ale tak nějak lepší. Zatloukání hřebů se četlo jedním dechem, snad za dva dny jsem měla hotovo. Téma paranoidní schizofrenie prolínající se s okultismem (nebo tam šlo jen o jedno z nich?) zasazené do moderního světa a postaveného na základech urbexu a found footage ve mně našlo svou cílovku. Postupné sklouzávání do šílenství a následné poddání se mu v ujetém závěru působilo až lovecraftovsky. Tleskám.

Moje první kniha od autora..první polovina celkem dobrý, ale druhá mě trošku nudila..
asi jsem čekala jiný příběh..

(SPOILER) Jsem v rozpacích.
Za prvních šest kapitol 4 i 4,5 hvězdičky, ale bez poslední bych se naprosto obešla.
Prvních šest kapitol tempo psaní svižné. Směřující. Úžasně vykreslující strach. Ze ztráty rozumu. Komu věřit? Stírání hranice mezi realitou a myšlenkou. Mezi vlastními myšlenkami a cizímy. Kdo je nepřítel a kdo spojenec?

Poslední kapitola je na mě snová, zbytečně krvavá a z jiné reality. Možná otvírá prostor po pokračování, ale mně to takto stačí. Mohu si ji v hlavě nějak vyresetovat, prosím?

(SPOILER) Začátek navnadil, ale jakmile se ke slovu dostala démonologie, kult a oběti, ztratilo to pro mne jakoukoli zajímavost. Závěr je mnohoznačný, možná "jen" paranoidní schizofrenie? Ale do jakého nenávratna by se ale pak oběti dostaly?

Děsně mi ale od samotného úvodu vadilo chybné skloňování v 2.p. _obědu_, _vepřínu_, namísto oběda, vepřína...

Už ten název je takový tajemný, mrazivý a zapíná zvědavost a když se pustíte do čtení, tak se vám míra těchto pocitů hodně zvýší. Já jsem nadšená, tohle jsem si fakt užila a nějakou dobu temnota bude temnější...

(SPOILER) Výjimečný čtenářský zážitek. Už dlouho mě žádná kniha tak nepohltila jako tento temný thriller s hororovými prvky. Vilém Koubek mistrně pracuje s jazykem i atmosférou – styl je svěží, zároveň ale drásavý, přesný a velmi obrazný. Děj je vrstevnatý a postupně odhaluje hlubší vrstvy rodinných traumat, zasutých tajemství i hranic mezi realitou a šílenstvím.

Velkým plusem je i promyšlená zápletka, která drží čtenáře v neustálém napětí, a přitom nepodává vše na stříbrném podnose. Finále s názvem „Neohlížej se“ je silné a znepokojivé – otevřený konec výborně ladí s celkovým tónem knihy a dává prostor vlastní interpretaci.

Pro mě osobně jedna z nejsilnějších českých knih, které jsem v posledních letech četl. Doporučuji všem, kdo mají rádi chytrý, mrazivý příběh s hloubkou.