Zátiší

Skvěle napsaný debut, který přináší spoustu otázek a námětů k přemýšlení u nás vyšel v překladu Anežky Dudkové. Témata nelehká, ale i přesto se mi to četlo velice dobře a lehce.

Kniha připomíná, jak je důležité zajímat se o rodinnou minulost, nezavírat oči před tajemstvími, to nikdy nic dobrého nepřinese, oni ti kostlivci se z těch skříní vždy nějakým způsobem dostanou...

Více mých dojmů v záložkách recenzí od Knižních střípků.

Zátiší ze začátku působilo, jako takové malebné, klidné místo... Pak se to nějak zvrhlo a na povrch vyplulo několik palčivě ožehavých věcí, které s dějem, i s hlavními postavami dosti zamávají...
"Příběh kočky pohrávající si s myší...," se mně hodně líbil. Psychologicky matoucí, až k samému konci.
Na autorčinu prvotinu..., velice povedený knižní počin. Stejně tak je i značně povedená obálka, její přední strana, která svým způsobem o příběhu, určité intimitě..., leccos napovídá.

Na Zátiší bych nejspíš nenarazil, nebýt překladu Anežky Dudkové. A byla by to velká škoda. Je to kniha, která se čte lehce a nenápadně, ale řeší těžká témata: válku, paměť, vinu a otázku, komu vlastně patří domy, ve kterých žijeme. Příběh z roku 1961 plyne klidně, skoro samozřejmě, jenže pod povrchem pořád něco pracuje. Nenápadná kniha, která se vám dostane pod kůži – a zůstane tam déle, než čekáte.

The Safekeep (Úschova) je román nizozemské spisovatelky Yael van der Wouden, který se dostal na shortlist Booker Prize 2024 a své autorce vysloužil hned dvě prvenství: Jedná se o první titul nizozemské/ho autora/autorky, který se na shortlistu této ceny ocitl, a je to jediný debutový román shortlistu toho roku.

Píše se rok 1961. Isabel táhne na třicet a žije sama v rodinné vile na nizozemském venkově. Oba rodiče jsou po smrti, oba bratři už dávno vylétli z rodného hnízda. Isabel se s pomocí uklízečky stará o dům, k němuž cítí nostalgickou náklonnost, a je se situací celkem spokojená.

Nejistotu v ní budí jen fakt, že dle dokladu o vlastnictví dům připadne jejímu staršímu bratrovi Louisovi, pokud se ožení a založí rodinu. Co by si pak Isabel počala? Kromě domu nic nemá a možnosti živobytí žen jako ona jsou v té době stále velmi omezené.

Naštěstí je Louis nevyléčitelný sukničkář a nic nenasvědčuje tomu, že by se usadil. Na pravidelných sourozeneckých večeřích Louis sestře a bratrovi představí pokaždé jinou "životní lásku".

Aktuálně je to afektovaná, odbarvená Eva. Isabel neskrývá své znechucení, když ji Louis požádá, aby po dobu jeho služební cesty Evu ubytovala u sebe v domě. Jenže odmítnout nemůže - koneckonců dům patří víc Louisovi než jí.

Isabel se snaží Evě pobyt v domě co nejvíc znepříjemnit, ta se však nedá. V Louisově nepřítomnosti se z ní totiž vyklube celkem suverénní osobnost. Isabelin život se vlivem společného soužití začíná otřásat v základech. Šťavnatou hrušku, kterou jí Eva koupila, si Isabel ještě sní v soukromí svého pokoje, brzy však z jeho bezpečí bude muset vystoupit.

Kde se v zahradě vzal střep s motivem zajíce, když z porcelánového servisu ve vitríně nic nechybí? Jak to vlastně bylo s pekáčem, který teta Rian před válkou dostala darem od sousedky a ta ho teď, po patnácti letech, chce zpátky? Možná jsou to prkotiny, ale Isabel se nemůže zbavit nepříjemného pocitu, že se za nimi skrývá něco temného.

The Safekeep je skvělé historicko-psychologické drama. Prostřední část byla trochu moc rozvleklá, ale dramatická poslední třetina to bohatě vynahradila!