Záplava z mora
Jules Verne
Kniha, jejíž francouzský název zní Vpád moře, vypráví příběh kapitána Hardigana, který společně s francouzskými vojáky umístěnými v Tunisu doprovází inženýra Schallera na jeho průzkumu opuštěných prací kapitána Roudairea. Inženýr Schaller totiž plánuje vzkřísit Roudaireův plán vytvořit uprostřed Sahary „moře“. Projekt předpokládal vykopání kanálu dlouhého 145 km, který by zavedl vody Středozemního moře do těch oblastí Sahary, jež leží pod úrovní jeho hladiny. Vzniklo by jezero o ploše 8 000 km2, které by ve prospěch francouzských koloniálních sil plnilo funkce dopravní, zavlažovací a vojenské. Společnost Saharského moře nasadila na výkop soustavy průplavů značné prostředky, včetně nově vynalezených strojů, avšak narazila na tuhý odpor domorododých Tuaregů. Pod vedením jejich náčelníka Hajdara, který nedávno uprchl z francouzského zajetí, Tuaregové přepadnou a zajmou i průzkumnou výpravu inženýra Schallera. Jejím členům se podaří uprchnout, ale jsou Tuaregy pronásledováni... ... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 1970 , Mladé letáOriginální název:
L'invasion de la mer , 1905
více info...
Přidat komentář
Jak o komentovat tuto knihu, dlouho jsem něco tak strašného nečetla. Má to děj, ale do kterého se nedokážete celou knihu začít. Neustále popisná místa, a když se konečně něco děje, tak je to tak nezáživné, že si říkáte, opravdu čtu Jules Verna? Pro mne je tato kniha velké zklamání.
Román vychází tak trochu z historie. Po úspěšném prokopání Suezského průplavu, se docela uvažovalo o jiných podobně rozsáhlých projektech. Jedním z nich je teoretická možnost zaplavení částí Sahary, které leží pod úrovní moře vodami Středozemního moře. Jules Verne nás uvede do situace, kdy společnost, která tento projekt téměř dokončila, zkrachuje a o pár let později se objeví nová společnost, jejíž zástupce, pan ze Schallerů se vydává na obhlídku, aby mohl začít na dokončovacích pracích. Společně s poručíkem Hardiganem, a jeho pomocníky, mezi kterými je i Nikol a jeho kůň Va-d'l'avant a pes Coupe-à-Cœur. Proti nim stojí hordy divokých Tuaregů v čele s uprchnuvším Hadjarem.
Verne to vše samozřejmě píše z pohledu té doby, kdy Francie měla kolem Tunisu a Sahary spoustu kolonií a přinášela mezi divoké černochy tu správnou civilizaci. Takže zatopit část Sahary mořem, je přece správně, aspoň tam přestanou přepadávat karavany ti zákeřní Tuaregové.
Z dnešního rozumného pohledu, je samozřejmě hloupost spláchnout špinavé Tuaregy i s jejich zbytečnýma oázama a asi už by o tom nikdo neuvažoval. (i když... pokud vezmeme v úvahu tání ledovců a následná možnost zatopení Nizozemí, tak pokud bychom položili na misky vah kus pouště a kus Evropy, tak myslím, že by leckdo ten kousek pouště obětoval. Třeba obyvatelé Kiribati, by taky k tomu měli co říct:-)
Každopádně v románu se toho moc neděje, nebudu spoilerovat, ale děj by se dal popsat pár větami a na románu je dost vidět, že autor neměl čas ho pořádně dokončit, protože v Tanvaldě už půl hodiny pobíhal cikán s nožem v zádech, víc už se opravdu nedalo počkat.
Průměrný román, kterému se nepodařilo mě zcela vtáhnout do děje. Ono se v něm ani moc nestane, těch pár příhod se hodně natáhne a konec je pak - podle mého - hodně rychlý.
Podlehla jsem nostalgické vzpomínce ... v mládí jsem četla verneovky často a ráda ... a i dnes čas od času zatoužím si něco od pana Verna přečíst, stále je z čeho vybírat. Moje volba tentokrát padla na Zatopenou Saharu, poslední z Verneových knih, které dal finální podobu až jeho syn Michael. Zaujal mě především námět pro tenhle příběh ... v r. 1869 dokončil Ferdinand de Lesseps obrovský projekt - proražení Suezského kanálu, ... a tak začala lidská fantazie pracovat naplno ... mnozí snili o projektu vnitrozemního moře, které by mělo vyhloubením kanálu spojit celý region se zálivem Gabes. V této oblasti jsou velké plochy Solných jezer, a je zde mnoho oáz, protože jsou zde zásoby podzemních vod, přesto tato myšlenka nebyla zrealizovatelná ... a tak vznikl alespoň tento román inspirovaný těmito událostmi ...
... a mě se to vůbec nečetlo špatně, verneovský styl psaní zůstal zachován a tak jsem si četbu celkem užila :-).
Verne patří mezi mé nejoblíbenější spisovatele, ale tato kniha se mu nepovedla. Také může být znát, že jí dokončil jeho syn, který originály často dost zásadně měnil.
Autorovy další knížky
| 1937 |  Dvacet tisíc mil pod mořem |
| 1965 | Cesta do středu Země |
| 1985 | Dva roky prázdnin |
| 1963 | Pět neděl v balónu |
| 1963 | Cesta kolem světa za osmdesát dní |
Kniha Záplava z mora je v
| Přečtených | 54x |
| Čtenářské výzvě | 4x |
| Knihotéce | 69x |
| Chystám se číst | 13x |
| Chci si koupit | 6x |
Při pokusu o zatopení Sahary bylo potřeba vyhloubit hluboký kanál pro přívod vody za Středozemního moře.To se nelíbí některým kmenům kteří tento projekt bojkotujou.Při jedné takové akci byl zatčen Hadžár velitel Tuaregů.Měl být odvezen na válečnou loď k soudnímu jednání,ale tam se nedostavil protože mu k útěku z vězení dopomohl jeho bratr a spolubojovníci.Opět zavedl boj o kanál a přepadávání.