Zapisovatelé otcovský lásky
Michal Viewegh
https://www.databazeknih.cz/img/books/77_/77004/zapisovatele-otcovsky-lasky-77004.jpg
4
313
30
Když byla moje dcera ještě malá, sliboval jsem si občas, že pro ni jednou, někdy napíšu nějakou pohádkovou knížku. Každý rok jsem to ale z nejrůznějších důvodů odkládal a vždycky jsem pak začal psát něco úplně jiného, jaksi ambicióznějšího — jako by na knihách pro dospělé záleželo víc! Nakonec jsem tu šanci definitivně promeškal: dneska je mé dceři skoro patnáct a pohádky pochopitelně už dávno nečte. Když jsem však loni v Americe začal psát tenhle román, pochopil jsem, že na to dávné předsevzetí přece jen dojde. Od dcery mě tehdy dva dlouhé měsíce dělil celý Atlantský oceán a já si každý den víc a víc uvědomoval, že tuhle knihu konečně píšu především pro ni. Není to ovšem ona původně zamýšlená knížka pohádková, a dokonce se při jejím čtení může někdy zdát, že to pro tak mladou holku není kniha úplně vhodná. Vím o tom. Musel jsem se ale při jejím psaní řídit tím, co mi moje babička opakovala pokaždé, kdykoli jsem se chystal koupit dceři něco na sebe: „Kup jí to aspoň o dvě čísla větší, rozumíš? Letos jí to sice bude trochu plandat, ale to máš buřt, hlavně když jí to napřesrok nebude malý…“ ... celý text
Přidat komentář
Moje oblíbená, čtu ji ráda. Přehlídka bizarních postav a jejich životů. Ne každý má prostě Vánoce z reklamy.
Mě se to prostě nelíbilo. Fakt jsem se snažila, dávala jsem tomu šanci, a dočetla to až do konce. Ale ze začátku jsem se hrozně moc ztrácela, nevěděla jsem kdo je kdo, celé to bylo takové chaotické. To bych ještě překousla. Ale on to nevynahradil ani děj. Byl nijaký, nevýrazný a podle mého názoru úplně zbytečný. Občas jsem se zasmála - asi 2x za celou knížku. Takže za mě opravdu ne.
Trochu divná kniha, čte se dobře. Nechtěla bych potkat autora na dovolené u moře, asi trpí nějakou skrytou obsesí, kterou opakovaně promítá do svých knih. Nudné a typicky románové "blabla" rozhovory mezi hloupou hlavní hrdinkou a jejím hloupým nastávajícím milencem naštěstí bývají hned vzápětí zachráněny originálním autorským vtipem. Dobrý.
Už si ani nevzpomínám, co mě na těch Mistových knihách kdysi tak moc bavilo. Občas mi přijde, že se autor ráno probudil a řekl si: ,,Dneska musím napsat další kapitolu. Jenže o čem by to mělo být? Hmm, co třeba o čemkoliv. A napíšu to bez ladu a skladu. Časová přímka – co to je? Nač to?"
Viewegh je prostě rozený fejetonista - v tom tkví jeho síla. A přesně takhle jsem vnímal tuto knihu. Byla to fajn oddechovka od všech těch zapeklitých detektivek, kde si čtenář musí pamatovat jména, minulost postav, místo děje atd. Jelikož vím, že už pan Mistr asi nic lepšího nenapíše (a upřímně mě to moc mrzí, neboť jeho styl psaní musíte buďto milovat, nebo nenávidět), o to dám lepší hodnocení, neboť komentáře k jeho novějším dílům...
Klasický čtivý Viewegh, vztahovka, jednorázové čtení, které neurazí, ale obávám se, že za rok už nebudu moc pamatovat, o čem to bylo. Možná si vzpomenu na otce, prohlížícího si fotoakty své dcery :-D
Stylem i trochu příběhem mi tentokrát připomínal Petru Soukupovou (čímž nechci nijak vyvolávat debaty o nesrovnatelných kvalitách těchto autorů), protože souběžně s touto knížkou jsem četla i její „Zmizet“ a trochu se mi to prolínalo.
A často jsem u čtení přemítala nad tím, jestli v téhle knížce mohl autor čerpat jen z vlastních myšlenek, myšlenek otce dcer, bez jakékoliv přidané fikce.
Toto dílo mi připadá z dílny Viewegha jako jedno z těch slabších. Střídání vypravěčů mě ze začátku zmátlo a chvilku mi trvalo, než jsem se zorientovala, kdo je kdo a o kom zrovna mluví. Příběh byl průměrný, ani nenadchnul, ani neurazil. Viewegh umí mnohem lépe, proto jenom dvě hvězdy.
Jedna z nejrychleji přečtených knih od M.V. :) přímo jsem ji zhltala, dokonalý příběh :)
Zapisovatele mám asi nejradši z Viewgových knih. Pořád se směju jeho popisu pražského krysaříka :-D
Svěže napsaná kniha. Měl jsem zpočátku problém zorientovat se kdo je vlastně vypravěčem knihy. Postupem času jsem si zvykl. Nějak mi uniklo jak to bylo s tou mrtvolou ve sklepě.
Četla jsem kdysi, skvělá knížka
Ve čtenářskym deníku mam napsáno: Je o lidech, jací jsou, neni to žádný vymyšlený svět... M. si stěžuje, že se každý ptá, jak rozvod snáší dcera, ale už se nikdo nezeptá, jak to snáší on... v knize to vyznívá, že více vystresovaný je otec.
Úžasné. Vtipné jako třebas Báječná léta pod psa. Mnohokrát jsem se nahlas zasmála. Skvělé, odlehčené. Pan Autor se ukázal.
Četla jsem ji na střední škole a dodneška si pamatuju jak chlapce neustále zalezlýho pod stolem "obtěžujícího" sestřiny kamarádky, tak slečny averzi k fotkám kvůli tátově posedlosti mít jí zvěčnělou za všech okolností.
Autorovy další knížky
| 2002 |  Báječná léta pod psa |
| 2006 |  Účastníci zájezdu |
| 2010 | Biomanželka |
| 1994 | Výchova dívek v Čechách |
| 2007 | Andělé všedního dne |
Kniha Zapisovatelé otcovský lásky je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 649x |
| Čtenářské výzvě | 8x |
| Doporučených | 23x |
| Knihotéce | 170x |
| Chystám se číst | 28x |
| Chci si koupit | 5x |
| dalších seznamech | 2x |
Ze začátku jsem se v tom trochu ztrácel (hodil by se přehled osob), ale závěr byl výborný.