Zápisník alkoholičky
Michaela Duffková
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/429531/bmid_zapisnik-alkoholicky-bVu-429531.jpg
4
1043
1043
Poslední sklenička dnes už popáté. Kniha podle blogu, který získal cenu Magnesia Litera. Michaela Duffková je mladá matka, která se rozhodla otevřeně promluvit o své závislosti na alkoholu i o složité léčbě. Chcete vědět, proč je tak těžké přiznat si problém s pitím? Proč není překážkou závislosti ani malé dítě? Co bylo autorce motivací k léčbě a jak vypadal první rok po ní? Všechny odpovědi přináší otevřená a přímá zpověď abstinující alkoholičky. Upřímně sdílená zkušenost o pádu doslova na dno vzbudila velký zájem veřejnosti, Michaela získala za svůj blog cenu Magnesia Litera a začala o závislosti veřejně přednášet. Dnes se věnuje svému vysněnému projektu – centru pro prevenci a léčbu závislosti na alkoholu. „Příběh Míši Duffkové je skvělým příspěvkem k destigmatizaci ženského alkoholismu a současně unikátní výpovědí o bolesti i naději.“ prof. PhDr. Michal Miovský, Ph.D. přednosta Kliniky adiktologie 1. LF UK a VFN... celý text
Přidat komentář
Na knihu jsem se už dlouho chystala. A rozhodně nejsem zklamaná. Je poznat, že knížku nenapsala "spisovatelka", ale člověk, který si alkoholismem prošel a měl potřebu se podělit o svoje zkušenosti a pomáhat podobným lidem. Klobouk dolů před každým, kdo závislost zvládne.
Velmi jsem ocenila, že součástí knihy byly i kapitolky z pohledu jejich nejbližších. Protože před nimi také smekám. Že to s Míšou nevzdali a podporovali ji v dobrém i zlém.
Knížku jsem si vybrala jako téma do čtenářské výzvy, protože jsem nedávno viděla film. Poslouchala jsem ji jako audioknihu s přednesem Terezy Dočkalové a díky tomu jsem to s Míšou mohla prožívat dost intenzivně. Její příběh je hodně inspirativní a styl psaní chytlavý. Můžu doporučit.
Mám za sebou knížku (když vyšla), nedávno film a dnes jsem doposlechla audioknihu. Nejvíce se mi z těchto variant líbila audiokniha, tak nějak mi to nejvíce vyhovovalo. Načetla ji Tereza Dočkalová a její hlas se k tématu dobře hodil. Kniha za mě nebyla až takový zážitek, ale chápu, že vznikla nejdříve jako blog a autorka nebyla žádná spisovatelka, takže to chápu. Myslím, že kdybych objevila blog v době, kdy vznikal, tak bych s napětím očekávala každý nový příspěvek. Film byl s Terezou Ramba taky fajn. Každopádně obdiv každému, kdo dokáže zvládat závislost a překopat svůj způsob žití.... já nejsem schopná ani zhubnout a vlastně to člověka taky zabíjí...Držím palce každému, kdo chce něco změnit!
Zápisník alkoholičky jsem si vybrala do čtenářské výzvy DK nejdříve vidět film, poté přečíst knihu. No opět u mě vyhrála kniha. Ne že by film byl špatný. To vůbec ne. Tereza Ramba to zahrála fantasticky, jenže v knize je mnohem víc. Vždycky. V hraném filmu nejsou myšlenky hlavních aktérů a to tomu dodá tu pravou atmosféru.
Je vidět, že i v tomhle hraje nejen co jednotlivý alkoholik prožije a alkohol začne brát jako svoji berličku, sklenička po těžkým dnu. Ale určitě má vliv i rodičů, tatínek byl dobrý chlap, ale měl problémy s alkoholem. Když tak mohl řešit problémy milovaný táta, mohu já taky.
Kniha je super, skvělý styl psaní, ze kterého je vidět, že si jím autorka sama prošla. Není to vymyšlená próza, ale osobní zkušenost s démonem jménem alkohol. Bylo mi jich líto všech. Míši, jejího manžela, dcery, maminky….netrpí bohužel jen alkoholik, ale i jeho okolí. Okolní lidé, které dotyčného milují o to víc.
Velký obdiv k autorce, jak se s tím vyrovnala a snaží se pomáhat ostatním lidem se stejným problémem. Nejlepší je vůbec nezačít, protože to, že máme nějaký problém se závislostí na čemkoliv si nikdo z nás nepřiznáme. Vždy si budeme myslet, že to máme pod kontrolou. Je dobře, že téma otevřela. Buď pomůže samotným alkoholikům nebo dostanou návod jejich blízcí.
Jojo těžký život milovníků piva,vína,destilátů.Viděl jsem nejdříve film, ale s chutí jsem si přečetl tento zápisník.Jasné je,že když máte k alkoholu moc pěkný vztah a něco neklape v životě nebo rodině tak je hotovo...
E-KNIHA SK: Předně musím říct, že blog na Facebooku jsem nečetla. K autorce jsem se dostala díky filmu a díky knižní výzvě. Věřím ale tomu, že blog je dobrý. Souhlasím s tím, že o alkoholismu - stejně jako o mnoho jiných věcech - je potřeba mluvit. Vážím si autorky za to, že šla s kůží na trh a pustila se do toho. Nicméně kniha jako taková se podle mě opravdu nepovedla. Po literární stránce to není nikterak čtivé čtení. Navíc nakladatelství dopustilo (ať už schválně, nebo omylem), aby se tam některé pasáže nadbytečně opakovaly. Občas mě to tedy dokonce nudilo a ztrácela jsem se v ději. A raději pomlčím o tom, co si myslím o jednotlivých postavách. Hlavně proto že to je jednostranný pohled autorky. Nicméně není moc lichotivý... Od autorky rozhodně nic dalšího číst nebudu. Každopádně paní Duffkové přeji hodně dalších úspěchů. Spousty více spokojených čtenářů než jsem já. A hlavně sílu bojovat s celoživotní závislostí.
Rozhodla jsem se přečíst knihu po tom co jsem viděla film, po kterém mi zůstaly v hlavě otázky. Kniha byla skvělá, zhtla jsem ji za jedno odpoledne. Obdivuji autorku, že šla s kůží na trh a rozhodně tím pomohla i některým ostatním, kteří se také rozhodli zabojovat se závislostí.
Nicméně na mě vztah autorky s manželem taky působil jako závislost. Lze pochopit, že si užil své se závislou manželkou, ale po tom co zabojovala a byla střízlivá, tak ve vyhrocených situacích užíval její alkoholismus jako podpásovky, což není moc fér. A ona to stále vnímala jako že si to zaslouží. Myslím, že vztah s ním měla ukončit jako svoje pití. Samozřejmě je důležité, že ve finále cítila podporu, zvládla tento boj a ještě se rozhodla pomáhat ostatním
Kniha byla čtivá, taková útloučká na dva večery. Zároveň s knihou jsem se podívala i na filmové zpracování, ale to mne bohužel úplně zklamalo. S knihou se nedá srovnat.
Kniha psaná formou deníku. Zápisky jsou spíše fakta, jak se to pití zhruba ubíralo, kam to vedlo, co se stalo, jaksi vše kostrovitě... Mám z toho pocit odosobnění a že to nejde moc do hloubky. Ale zase to čtení dobře odsejpá, jak u toho člověk moc nepřemýšlí.
Kniha se mi líbila. Obdivuji, že paní šla s kůží na trh a v její situaci bych taky začala pít. Jejího manžel mi přišel jako naprostý blb... líbilo se mi, že se snažila udělat centrum a chápu, že začala psát i blok. Hodně dobré byl i konec knihy, který byl věnován pohledu druhých osob, jak ji vnímali.
Hlavní „Hrdinka“ mě neoslovila. Přišlo mi to celé umělé neosobní a hodně přikrášlené navíc velká část na mě působí arogantně. Ano Alkohol je v našich končinách velký problém a diskuze je rozhodně namístě větší podvědomí o problému také ale tato forma mě osobně nijak extra nezaujala.
Po dlouhé době jsem přečetla knihu za dva dny. S kocovinou (a s tou morální obzvlášť) mám také nějaké zkušenosti, takže jsem se do Míši dokázala dobře vcítit a při čtení mi občas bylo i špatně. Moc pěkně napsané.
ČV 2025: Kniha o překonávání překážek.
Sleduji zavislaky na youtube, nebo obecne na netu. Duffkova neni jedina, ktera to ( kupodivu dost rychle ) zvladla. Navic cely ten pribeh je nejaky nedodelany a hlavne podezrele dost medializovany. Za me jen 1 hvezda za to, ze si k tomu blogu sedla a neco sesmolila.
Zápisník alkoholičky od Michaely Duffkové je otevřenou a syrovou zpovědí ženy, která se rozhodla bojovat se svou závislostí na alkoholu. Kniha vychází z jejího blogu oceněného Magnesií Literou a přináší autentický pohled na to, jak snadno se může člověk propadnout do závislosti, i když se navenek zdá, že má vše pod kontrolou. Michaela popisuje nejen svou cestu k uzdravení, ale i to, jaké bylo přiznat si problém a jak se s tím vyrovnávala její rodina. Zápisky jsou velmi upřímné, emotivní a čtenáře vtáhnou do jejího vnitřního světa, což je jeden z největších přínosů této knihy.
Přestože se mi kniha líbila a považuji ji za důležité svědectví o závislosti, měla jsem pocit, že se místy táhla. Nejvíce mě zaujala druhá část, kde dostávají prostor i pohledy členů rodiny, zejména matky a manžela. Tyto pasáže dodávají příběhu nový rozměr a pomáhají lépe pochopit dopad závislosti na nejbližší okolí. Viděla jsem i filmovou adaptaci a myslím si, že kniha je skvělým doplněním filmu, protože umožňuje lépe porozumět myšlenkám a emocím autorky, což film nedokáže zprostředkovat tak hluboce. Oceňuji její otevřenost a odvahu sdílet svou zkušenost bez příkras, což dělá knihu nesmírně autentickou a silnou.
Klobouk dolů, že se autorka rozhodla otevřeně vyzpovídat z problémů s alkoholismem – především protože jsme v zemi, kde je alkohol tolerován prakticky na všech frontách, ale negativní následky se okázale přehlížejí nebo zlehčují. Tím však výčet pozitiv končí. Čtivé to je, po literární stránce to však žádná sláva není.
Celé to působí jako spíchnuté horkou jehlou, je škoda, že autorce nedali v nakladatelství k ruce nikoho, kdo by jí pomohl… tak nějak se vším. Zpověď je to syrová, ale místy přeci jen zasahovala (auto)cenzura, protože některé zážitky byly až příliš bolestné a stále čerstvé, než aby je plně vyjevila čtenářům.
Proto ale chybí hlubší psychologické prokreslení jednotlivých aktérů, skoro k nikomu si nešlo vybudovat žádný čtenářský „vztah“ a dost to komplikovalo pochopit jejich motivace, především ve vypjatých momentech. Nepřehledné bylo i vykreslení rodinných vztahů, přátel a kamarádů (občas jsou důležití, občas ne, ale je v nich chaos, protože jednou je to „moje dobrá kamarádka“, pak další „kamarádka s dětmi“ atd.).
Paradoxně ani o autorce / hrdince se toho zase tolik nedozvíme. Důvody, proč začala pít, jsou nastíněny velmi lehce i s celkovou rodinou anamnézou… nejvíce se o ní dozvídáme během odvykání, ale průběh léčby a doléčování je popsán jen velmi zběžně.
Co nechápu naprosto je její „vztah“, který má víc red flags než prvomájový průvod na Rudém náměstí. Za každou cenu se snažila udržet „tradiční rodinu“, kterou sama v dětství neměla a byla pro to ochotná se odrbat i o ty zbytky důstojnosti, které jí po alkoholových eskapádách zbyly. Nehledě na to, že to, co popisovala, vykazuje známky toxického vztahu a místy dokonce týrání (ekonomického, psychického i fyzického).
Neskutečně frustrující byly její odchody a návraty od toxického manžela, protože schéma se neustále opakovala – vyhrožování, nadávání, stalking, love-bombing, omluvy, pláč, další vyhrožování, a tak pořád dokola. Neměla v něm žádnou podporu, z rodičáku ji nechal platit chod celé domácnosti, dokopal jí k tomu, aby po pár měsících po porodu šla do práce, po interrupci čekal, že bude bez problémů skákat kolem dcery… navíc během vztahu 3x neplánovaně otěhotněla, to prostě není náhoda.
Autorce samozřejmě fandím dál, ale upřímně doufám, že k psychologovi a na terapie chodí i její manžel.
Příběh o závislosti na alkoholu z ženského pohledu, o velké vnitřní síle a snaze postavit se zpět na střízlivé nohy. Autorka se také upřímně zabývá otázkami, jak se dostala na samé dno. Jedná se tak o upřímnou a intimní zpověď, ve které zmiňuje alkoholismus otce, špatné vztahy v rodině manžela a spory s ním. Ze svého pohledu mohu říci, že postava muže mi byla nejvíce protivnou ze všech. Jeho zlehčování, neustále citové vydírání v podobě odejmutí dcery, totální nepodpora ženy na mateřské v podobě finančního zabezpečení - žena škemrá o peníze na nákup pro rodinu, pro malou dcerku. Nucení na potrat, protože není ta správná doba v manželství. No.....kvůli takovému chlápkovi bych byla alkoholičkou taky.
Shrnuto podtrženo, příspěvky na facebooku tomuto sdělení seděly. Když se ale spojily v jeden celek, došlo k zacyklení, dynamičnost se vytratila a vše se rozmělnilo do nekonečných opakujících se nářků.
Míša měla vždycky ráda k zábavě skleničku vína. Byla uvolněná a spokojená a prostě to k pubertálním pařbám patřilo. Jenže bohužel se postupem času dostala do stádia, že skleniček přibývalo stejně jako rodinných starostí, které se snažila utápět v alkoholu. Bydlení s manželovými rodiči, stereotyp na rodičovské dovolené a ze skleničky večer se staly dvě láhve denně. Možná i víc.
Autorka naprosto bez nějakých vytáček a omlouvání se líčí svoje alkoholové peklo. Při čtení jsem měla pocit, že na mě alkoholové výpary dýchají ze stránek. Tak moc byly popisy autentické. Míša o sebe přestala pečovat, byla neustále, jak se říká, v lihu. Manželství bylo v troskách, už tak napjaté vztahy s manželovými rodiči byly našponované k prasknutí. Jednoho dne se vše sesypalo jako domeček z karet a Míša se ocitla na úplném dnu. Totálním alkoholovým dnu a přesto sebrala poslední zbytky sil a pokusila se zabojovat. Poprat se s alkoholem jako lvice a stát se abstinujícím alkoholikem. Jak všichni víme, protože film asi nikoho neminul, tak to Míša dokázala. A dokázala mnohem víc. Nejen nepít, ale napsat knihu za kterou získala v roce 2019 cenu Magnesia Litera a poté si splnila sen. Vybudovala centrum pro lidi bojující s alkoholem. Centrum Alkos. Dokázala všem lidem, kteří jí nevěřili a ztráceli s ní trpělivost, že svůj boj neprohraje ač to muselo být neskutečně těžké.
(SPOILER) Audiokniha. Velmi poutave a autenticky napsana kniha. Kdo se ve svem okoli s necim obdobnym setkal, zajiste porozumi. Nejvic me uchvatila az desiva uprimnost spisovatelky. Obcas jsem si musela dat pauzu, az tak silne na me pusobila.. Zamyslela jsem se take nad neuveritelne pevnou vuli a odhodlanim autorky, diky kterym dosahla abstinence. Nevim, zda se ji podarilo splnit si svuj cil a skutecne zalozila instituci pomahajici lidem se zavislosti na alkoholu, ale moc bych ji to prala. Takovy clovek totiz patrne bude velmi empaticky k dalsim alkoholikum a tudiz clovekem na svem miste.
Musím říct, že moc nerozumím tomu, proč se tyhle texty dočkaly knižního zpracování. Jako blog super a určitě terapeutický, nicméně na knihu je jich škoda - ufňukaná zpověď nespokojený ženský, která si neváží toho, co má a trpí pubertálním pocitem "nikdo mi nerozumí". Jazykově nezajímavý, příběhově vlastně taky. Kdyby zůstalo u blogu, bylo by to lepší
Autorovy další knížky
| 2020 |  Zápisník alkoholičky |
| 2021 | Zápisník abstinentky |
| 2024 | Zápisník nealkoholičky |
Až mám husí kůži, smekám pomyslný klobouk. Čtení není místy moc příjemné ale velmi pravdivé. Alkohol je tabu téma a u ženy tuplovane. Půjdu si pustit film a těším se na další knihy.