Zápisník alkoholičky

Příběh " Zápisník alkoholičky" je emocionálně nesmírně silná a hluboce znepokojivá zpověď, která čtenáře vtáhne do nitra závislosti. Všichni to vědí, ale jen málokdo s touto nezávislostí dokáže bojovat.
Autorka s drásavou upřímností popisuje, jak se nevinná sklenička mění v nezbytnou berličku a nakonec v životní past. Je fascinující a zároveň děsivé sledovat tu plíživou, ale jistou cestu, kdy alkohol postupně přebírá kontrolu nad životem – od prvních úlevných doušků až po stav, kdy se bez něj už nedokáže existovat.
Tato kniha není jen příběhem o pití, ale především o ztrátě kontroly, sebedůvěry a hledání pomoci. Je to autentický a varovný příběh o tom, jak rychle a zákeřně se závislost dokáže stát nezadržitelnou silou, která ničí nejen postiženého, ale i jeho okolí. Velmi emotivní a silné čtení, které se dotkne každého. Po přečtení jsewm shlédla i film a Ramba tam opravdu předvedla super výkon, vše jsem ji to věřila. Doporučuji jak knihu tak i film.

Důležité a často bagatelizované téma, za to 5 hvězd. Literární forma mě už tolik nepřesvědčila (i když už jsem četla i horší "blogové" knihy). Takže v průměru 3,5 hvězdy.

Knihu jsem přečetla na základě čtenářské výzvy. Líbila se mi kniha i film se skvělou Terezou R,

Ke knize jsem se dostala úplnou náhodou... že by to bylo vyloženě zlé bych neřekla... výpověď autorky, která si prošla dost krušným obdobím a dokázala ho porazit...

Knihu jsem přečetla jedním dechem. Tohle téma mě zajímá, i když se mě naštěstí netýká. Míša píše perfektním stylem, který se čte sám a její příběh je dost poučný. Je obdivuhodné, jak to zvládla a že po tom všem, se k ní její manžel a vůbec celá její rodina, neotočili zády.

Knihu jsem přečetla kvůli čtenářské výzvě. Film se mi líbil, ale kniha už moc ne. Přišla mi zbytečně dlouhá, protože se spisovatelka moc opakovala a přišla mi občas neosobní. Každopádně obdivuji, že z alkoholičky se stala nealkoholička a svým psaním dokázala pomoct lidem se stejným problémem.

Nikdy jsem neměla v plánu tuto knihu číst. Ale hodila se mi do výzvy, protože jsem viděla i film. Nakonec můžu říct, že se mi kniha líbila. Místy byla drsná, ale život není peříčko... Obdivuji Míšu, která se s tím dokázala poprat a pere se s tím doteď. Ukazuje nám, že má smysl bojovat se závislostí ať je jakákoliv.

Ke knize jsem se dostala až po zhlédnutí filmu. Psaný styl mi moc nesedl, přesto mě ani nenapadlo knihu odložit.
Autorce patří velký dík nejen za sdílení osobních prožitků a otevření tabuizovaného tématu, ale i za snahu rozproudit celospolečenskou diskuzi, šířit osvětu a založení centra pro pomoc závislým.

Knihu jsem četla už před delší dobou, ale stále se nějak nemohu rozhodnout, co si o ní myslet. Resp. co si myslet o autorce. Kniha se mi vlastně líbila, bylo to smutné čtení, kam až může člověk klesnout a rozhodně cítím obdiv k ženě, která se z toho dokázala vymanit.
Chápu, že aby se člověk stal alkoholikem, nemusí k tomu nutně vést největší lidské tragédie, že někdy stačí málo, zvlášť pokud k tomu má člověk sklony.
Nicméně tady jsem vlastně nepochopila tu motivaci takhle chlastat - malá dcerka, manžel, bydlení s rodiči...jasně, člověk s nimi nežil a opravdu každý vnímá životní situace jinak - pro jednoho běžná věc, pro jiného nepřekonatelný problém vedoucí až k tomu, že se chopí láhve. Ale popis jednotlivých období byl brutální, kam až závislost pokročila...o to víc mě pak překvapilo, když jsem někde četla rozhovor s autorkou, kde najednou uváděla, že přes den vlastně nepila, až večer a že o dítě se nikdy opilá nestarala...přišlo mi to najednou takové popírání toho, o čem je celá kniha.

Přečetla jsem díky čtenářské výzvě, protože nejdříve jsem viděla film.

Tak za mě byla kniha více emotivní, film byl takový rychlý průlet. Autorce tleskám, že se z toho dostala a dokázala o tom ještě takto otevřeně mluvit. Snad to opravdu pomohlo dalším.

A teď menší spoiler - že trpělo jejich manželství a že se scházeli/rozcházeli asi není nějak překvapující, ale že to ukončila, on ji psal hnusné sms, pak si našel novou partnerku a ona ho pak prosila, aby se vrátil, to mi přišlo jako zbytečné trápení všech zúčastněných. Ale kdo ví, možná jim to klape dodnes?

Jako mnohé komentáře pode mnou, ani mě kniha nenadchla. Prospělo by jí, kdyby měla tak o 150 stran méně. První třetina byla dobrá, pak to šlo strmě dolů: chci manžela, nechci manžela, chci manžela, nechci manžela a mě zajímal spíše boj s alkoholem než s manželem. Když to srovnám s knihou od Formánka Úsměvy smutných mužů, ve které se taky bojuje s alkoholem, tak Zápisník je takový okresní přebor. :-) Tři hvězdy jen proto, že čtení vyloženě nelituji.

Mám bohužel zkušenost, kdy do závislosti padl blízký kamarád, a nedopadlo to dobře. I proto jsem si Zápisník poslechl. Mám dost výhrad ke stylu knihy, ale jako osvětová kniha je určitě dobře, že vznikla.

Je dobře že Michaela tuto knihu napsala pro mnoho lidí to může být pomoc jak se zkusit poprat s démonem jménem alkohol.

Já nevím... V podstatě mi přijde kniha zbytečně obsáhlá, protože v 70% obsahuje jedno a to samé - piju, mám depresi, hádáme se s manželem, piju, mám depresi, hádáme se s manželem... A takto stále dokolečka i po detoxu, akorát bez "piju". Také nic neříkající zápisky z deníku - o těch lidech, co tam autorka psala, nevíme zhola nic, ptala jsem se, proč to tak do knihy přidala? Kvůli pár řádkům ohledně svých emocí? Přála bych si napsat, že je kniha hlubokou sondou, ale spíše mi to přijde vše hodně povrchně napsané - nedozvěděli jsme se spoustu věcí. Rodiče manžela nabídli bydlení, žádná vděčnost, jen slova, že vše bylo kvůli nim - ale na hlídání dcery byli dobří. A manžel - zvláštní na můj pohled - vyčítat ženě na mateřské, že nevyjde s penězi, po rozchodu si brát dceru jako rukojmí, nadávat ženě... Hodně toxický a nerespektující. Prostě nevím, co si o tom vlastně všem myslet... Jako otevření tematiky alkoholismu je kniha opravdu dobrá, ale co se týče toho pisatelského umění, tak nic moc... Nic moc mi to nedalo.

Mám z knihy rozporuplné pocity.
Na jednu stranu oceňuji snahu autorky o upřímnost a schopnost popsat do detailu vlastní život a cestu, která ji vedla k alkoholismu. Teprve když vidíme člověka s jeho klady i zápory, můžeme se reálně vžít do jeho situace, i když jsme sami jiní a máme na věci jiný pohled.
Co mi připadalo osobně jako minus byl možná zase právě ten osobní pohled. I když věřím, že se autorka snažila o objektivní popis, každý si realitu upravujeme.
Mně příběh vyzněl spíš jako popis z mého pohledu nefunkčního vztahu s manželem, kdy alkoholismus byl únik, stejně jako to mohla být i jiná závislost.
Z tchánovců byl z mého pohledu udělán trochu obětní beránek, který ale nebyl hlavní příčinou. Vybíráme si partnera, ne jeho rodiče, a pokud si s nimi nesedneme, dá se to ve funkčním vtahu zvládat.
Pokud je pravda, co autorka uvádí, manžel de facto rezignoval po narození dítěte na roli živitele a byl na autorce citově a asi i finančně závislý.
Autorka vůbec nepopisuje svoji práci, i když pro ni byla zjevně důležitá, nevíme, čím se živila a co studovala. Rovněž vztah s dcerou je popsán jen velmi zlehka, jak s dcerou trávila čas a jestli měla na její pití vliv i nová životní role. Zda vůbec na dceru měla čas, když byla v práci a hlídaly ji babičky.
Mám vlastně hodně otazníků a nechci se vrhat do hodnocení něčího života. Příběh mi vyzněl jinak, než jak to bylo v knize vysvětleno.
Po literární stránce je kniha srozumitelně napsána, kdyby tam nebyla ta básnička, tak si nestěžuji.
Film se mi líbil asi víc, je pravda, že důvody vzniku alkoholismu zde nejsou také úplně patrné, ale minimálně upozorňuje na problém. Manžel je ve filmu více neutrální postava, než jak je popsán v knize.
Audiokniha byla velmi dobře načtena.

Nevím, jestli je to dobře, že mě kniha bavila do té doby, než autorka a protagonistka děje udělala za pitím velkou tloustou čáru. Jak se zmiňuje její muž v sekci s jeho pohledem, tak kniha je psána jednoduše a bez nějaké zbytečné omáčky okolo. To je dle mého také jeden z důvodů úspěchu. Lidi chtějí u knihy také občas vypnout a nečíst obsáhlé děje s milionem pasáží, popisů a krkolomných souvětí. Každopádně jakmile Míša přestala pít a začala žít život abstinentky, měl jsem dojem, že kromě terapií kvůli alkoholismu měla (možná pořád má) najít někoho, kdo by jí taky pomohl udržet směr také v tom ostatním. Nedokážu vysvětlit a ani autorka to pořádně nevysvětlila, proč se někdy chovala jako umanutá husa, která vůbec neví co chce... Přečteno, ale další díly si odpustím.

... i vám propije se do mysli, když na koni koňak a spol., bonboniéra s bourbonem odzátkuje sklon. Armáda skleniček na tahu je, na roky nestřízlivost natahuje. Holička hodné holčičky v ní. Život protéká za mez, jako rezivý opiát, mezi rty.

Velice silný životní příběh, odvaha a síla autorky..
Alkohol je démon a pokud vznikne u kohokoliv z nás problém, musí chtít si nechat pomoci..

30.05.2025

Zdržím se komentáře, neboť hodnotit tuto knihu je doslova jako hodnotit život někoho jiného. Styl psaní knihy nebyl můj šálek čaje, ani vína.