Zápisník alkoholičky

Nejprve bych ocenil téma. Téma alkoholismu se nevidí často a tudíž jsem za něj rád. Sám už přes rok abstinuji a to jsem nikdy s alkoholem neměl problém. Prostě jsem se tak rozhodl. Bohužel v dnešní době na nás reklamy na alkohol řvou ze všech stran a spadnout do této závislosti není žádný problém.
K samotné knize jsem se dostal, tak že jsem nejprve viděl film, který mě vůbec neoslovil a tak jsem chtěl dát šanci alespoň předloze. Musím konstatovat, že kde není kvalitní předloha nemůže být ani kvalitní film. Z knihy je cítit, že se jedná opravdu jen o "zápisky", které jsou upraveny do knižní podoby. Opakovaní se informaci mě vyloženě iritovalo. Tam, kde bych očekával hlubší pohled do situace, dostanu jen povrchní náhled (popis alkoholických excesů...). Tam, kde bych očekával jen zmínku, dostanu obsáhlý a zbytečný popis (nominace Magnesia Litera...).
Hodnotit zde psychologický profil autorky, její sklony, důvody a chování zde nechci a nebudu.

Jako velký klad vidím to, že se zde řeší téma alkoholismu. Objevují se zde zápisky ze života, prožitky někoho, komu alkohol ničí život.

Samotným záporem se zde stává práce s informacemi – jak píší uživatele pode mnou, někdy blog prozradí knihu dopředu, nejde to chronologicky, nebo se několikrát zopakuje stejná věc.
věc.

Dalším prvkem je manžel. Ten muž jí vyhrožuje na denní bázi, pořád ji podezřívá z nevery, doslova unese jejich psa (a unesl by i jejich dceru, aby ji měl jako rukojmí) a ve výsledku mu dáváme šanci, protože ho chceme zpátky? A má místo v poděkování? Na dovolené dál začínajícímu abstinentovi skleničku! A pak je hrozně překvapený, že se to zvrtne. Během léčby autorka několikrát zmíní, že tento vztah nefunguje a stejně... Tohle manželství je prvotřídní červená vlajka, čemuž svědčí i stránky „očima manžela".

Naopak příběh očima bratra a očima maminky se četl moc hezky. Autorka kolem sebe měla lidí, co ji chtějí chránit a podpořit. Bohužel se to nedařilo. Ta bezmoc byla z jejich řádků cítit.

Celkově rozumím tomu, proč má kniha úspěch – řeší téma alkoholu, ve kterém se spousta lidí najde. Rozhodně bych ale styl psaní nenazývala jako „úžasný“, což v knize několikrát zazní. Autorka zde totiž chválou nešetřila a pasáže, kde ji lidé chválí, nám dává do několika odstavců.

Za mě má kniha štěstí, že blog zaujal pět tisíc lidí během několika týdnů. Nakladatelství v tom vidí pět tisíc potenciálních čtenářů a vydání nic nebrání. Výhra blogu roku pak nedělá s takovou fanouškovská základnou problém. Z literárního hlediska se však nejedná o nějak chytlavé dílo.

Zápisník alkoholičky od Michaely Duffkové je neuvěřitelně silná kniha, kterou člověk přečte jedním dechem. Příběh je to ale natolik surový a mrazivě pravdivý, že jsem chvílemi musela dělat pauzy, abych všechny ty emoce vůbec dokázala vstřebat. Klobouk dolů před autorkou za neuvěřitelnou odvahu tohle téma otevřít – závislost je promlčený problém, který se v různých podobách dotýká až příliš mnoha lidí kolem nás. Je skvělé, že tato kniha vznikla, a doporučuji ji k přečtení úplně všem.

Po shlédnutí filmu jsem si chtěla přečíst knihu.. No čekala jsem rozhodně víc, styl knihy mi nesedl, stále se opakující pasáže. Film byl určitě lepší. Souhlas s předchozími komentáři, autorka nevyzrálá pro manželství, nechápala jsem nechtěné těhotenství zvlášť v dnešní době, komunikace a vztah s manželem katastrofa, manžela popisuje jak stalkera a pak najednou jako ideála. Vztah k dítěti podle popisu byl nic moc, zato k její rodině vřelejší popis. Možná měla díky alkoholu vše zkreslené, schválně jsem se podívala na její videa a tam už mluví rozumně. Zaslouží si obdiv, že si dala život dohromady a může nyní pomáhat jiným se závislostí.

Přemýšlím co k této knížce napsat. Obdivuji autorku, že dokázala jít s kůží na trh :-). Že se nebála si tohle vše přiznat. Téma je opravdu aktuální a hodně se setkávám s tím, že ženy začnou pít (sice osobně nechápu, ale bohužel dnešní společnost je ošklivá). Na druhou stranu po shlédnutí filmu jsem čekala od knihy víc.

Doteď z toho mám husí kůži. Autorka dokázala skvěle popsat vše, co se okolo ní dělo s neskutečnou sebereflexí. Tohle by měla být povinná četba na školách - ne proto, abysme někoho strašili že alkohol je velký špatný. Ale proto, aby děcka věděli, že záleží na míře, pravidelnosti a důvodu, proč se chlastá.

Napsáno velmi jednoduše, tak, jak to autorka cítila. Autentické. Pocházím z rodiny, kde byl můj otec alkoholik. A skončil stejně, jako autorčin otec. Do příběhu jsem se vžila…velký obdiv, že se přes spoustu nástrah a životních situací, již nenapila.

Já nevím čim začít. Chápu proč pila i jak se z toho dostala a tento příběh by mohl být i zajímavý jenže je doplněn Facebook statusy které shrnou již předčtené (Tím pádem jsou absolutně zbytečné) nebo prozradí něco co bude dál v ději (Což předpokládám nikdo u knihy nechce). Zároveň je ale musíte čít jelikož jsou tam informace, které v klasické kapitole nejsou a za to se nebojím strhnout 2 hvězdy jelikož mě to neskutečně štvalo. Další věc která se špatně hodnotí a nevím zda jí zahrnout je její chování k manželovy SPOILER: Neustále vyhazování přivolávání a tak. Já nejsem vztahový vůbec přesvědčen singl, ale toto mě osobně vytáčelo a nechápu jak se mohl vrátit. SPOILER KONEC a tedy za nesympatie k tomuto chování strhnu 0,5 hvězdy asi to není úplně fér, ale.

Další z knih, které jsem si už delší dobu chtěla přečíst. V době, kdy vyšla, byla dlouhodobě v knihovně nedostupná. Když jsem ji začala číst, tak jsem si nebyla jistá, jestli ji vůbec dočtu. Popisy situací, kdy byla neustále opilá, mi vadily čím dál víc. Nakonec jsem raději kousek přeskočila. Když si vezmu, jak těžké bylo jen o tom číst, tak si ani nedokážu představit, jak to muselo být těžké pro její nejbližší. Od nástupu na detox se knížka už četla dobře. Klobouk dolů, že se Míša dokázala závislosti zbavit, nebála se o ní mluvit a rozhodla se pomáhat dalším, kteří se závislostí bojují. A já jdu číst další díl.

(SPOILER) posloucháno jako audio, která byla skvěle namluvená..
no.. forma byla poměrně jednoduchá, zajímal mě spíše obsah. I díky mé práci na psychiatrii. Autorka a celý její život je teda materiál.. a každý svůj život řeší nějak, ona alkoholem. No ano, když máme doma jisté vzory, jedeme v kolejích.. Nejvíce mě zarážela ta jejich neschopnost komunikace. Nic se neřešilo, neprobralo.... jen ticho a chlast. A problém zjevně měla už na začátku vztahu s manželem. Děsivé bylo hlavně pití praktick během šestinedělí... to bude určitě strašné a nepochopitelné pro každou matku. (no a pak celkově její přístup k reprodukčnímu procesu, opakovaně volba interrupce, a vůbec, že k tomu muselo dojít...ano, dle její mámy další šrámy na duši, ale proč jim musela Míša jít vstříc ??? věřím, že toto byla jedna z věcí, které ji poznamenaly nadosmrti.)

Ano, jak komentuje spousta čtenářů - Míša knihu píše poměrně neosobně.. manžel, dcera.. jako by k nim ani neměla žádný vztah...ten má hlavně k svojí rodině (mamka, brácha), kam pořád jako dítě utíká, vůbec nefunguje v dospělé roli.. .Asi celkem pravdivě popisuje to, co si z pití pamatuje..
Takové ty nespravedlnosti ve vztahu že ona ž mateřské platla vše a živila rodinu - úplně nechápu, mně po zaplacení nájmu a elektřiny zbývalo 1500kč na měsíc...(pravda v roce 2010) takže nevím, jak by z toho zvládala platit ještě jídlo, alkohol a kdoví co ještě (pleny, oblečení a spol..) a opět - proč o tom nemluvila s manželem ?
během celé knihy je spousta takových wtf momentů, a známe jen pohled Míši a jak to bylo doopravdy, to by musel napsat knihu manžel..
ano, i celá léčba působí velmi jednoduše a odbytě... základ je detox, a ideálně léčba ústavní, protože ambulantní formy mají větší "úmrtnost", což popisovala i Míša. Nicméně zvolila stacík a zdá se že stačilo. (pro všechny zvažující - prosím, hlavně někam nastupte... ideálně pobytovka)
No a jakmile těch 5tt stacionáře dokončila, najednou byla taková velice chytrá až přechytrá a místo záchrany sebe a své rodiny a další práce na sobě chtěla zachránit svět před zlým alkoholem. Začla prací na svém otci (neustále mě zarážel ten hluboký a milující vztah k někomu, kdo de facto plnohodnotný rodičem a vzorem nikdy nebyl..), kde to teda nedopadlo dobře.
Pak "SympaťáK" z detoxu... a přitom hází pes palubu manželství, kde teda byla spousta emocí a hlavně těch nevyřčených, a spousta problémů, zejména takyy díky komunikaci... popisuje to tak, že máte pocit, že letí roky a on to měsíc... "jinak to nejde, musíme od sebe, ani nevím proč, vyhodím ho..." a on kupodivu jde, je naštvaný a najde si jinou.. a pak dojde k prozření a manžel, který byl označen za stalkera, pomalu násilníka, tyrana, je ten přeci ten ideální...
Vztah i život velice nevyrovnané, nevyzrálé...a v tom holčička...
jo a ten řidičák - veze "Sympaťáka" na detox a prý raději nebereme řidičák, ať mu ho neseberu,, tak přátelé, takto to nefunguje..na ŘP se vás zeptáme u příjmu a pokud ho máte (ne u sebe, ale celkově získaný ;)), a naznáme, že nesplňujete zákonné podmínky, tak odebíráme - odesíláme hlášení o nezpůsobilosti k řízení... takže Míšo, nemystifikuj...
co dodat ? klobouček, že šla s kůží na trh. Oceňuji snahu mluvit o problému, který je v ČR a SR hodně bagatelizován. A doufám, že si Míša dala hlavně dokupy svůj život a svůj vztah... a nejvíc doufám, že tohle neodnese jejich dcera...
možná nakonec zkouknu i ten film...

Silný příběh, bohužel literárně už tak silný nebyl, hodně zbytečného opakování, občas neosobní, občas vynechane důležité detaily, ale oceňuji další knihu na toto téma, asi jich nebude nikdy dost...

Docela šílený příběh, avšak čtivě popsaný a věřím, že dokázal v životě posunout spoustu lidí, kterým se dostal do rukou. Zdá se mi děsivě fascinující vidět, jak vše dokáže nenápadně začít. Občas mi bylo u čtení celkem špatně, obzvlášť to působily popisy morálních kocovin. Zažila jsem to v životě párkrát, ale i to málo mi stačilo na to, abych si řekla, že "tak tohle bylo přes čáru, holčičko" a preventivně si dám naprostou abstinenci - nevědět, co člověk plácal za hovadiny, co prováděl, studem jsem se mohla propadnout. Nehledě na to, že člověk přišel fyzickou kocovinou o následující den života. Prostě jsem si řekla, že tohle nechci svýmu tělu dělat... Jinak: mít poblíž sebe alkoholika je čiré utrpení, proto vyjadřuju svůj neskutečný obdiv ke všem příslušníkům Míšiny rodiny...

Tak už podle názvu je jasné jaké je hlavní téma knihy...
Silný, osobní příběh Michaely Duffkové o její závislosti na alkoholu. O jejím pádu, léčbě a návratu do normálního života. Na začátku skvělé a silné poděkování, předmluva psychiatra Radkina Honzáka. Samotný příběh, abych pravdu řekla, tak mě Míša pěkně štvala. Pořád dokola se litovala, obviňovala všechny okolo sebe, sobecká. Klobouk dolů před celou její rodinou. Pro mě jako skoro úplného abstinenta, některé situace úplně nepochopitelné. Hodně mě dostaly na konci knihy kapitoly jejího manžela, mamky a bratra, jak oni Míšu a celou situaci viděli.
Ale jinak celkové autorku moc obdivuji jak to nakonec zvládla a za odvahu a upřímnost se se svým osobním příběhem podělit formou blogu a vydaných knih a založením centra Alkos.
A já jdu na pokračování...

Příběh " Zápisník alkoholičky" je emocionálně nesmírně silná a hluboce znepokojivá zpověď, která čtenáře vtáhne do nitra závislosti. Všichni to vědí, ale jen málokdo s touto nezávislostí dokáže bojovat.
Autorka s drásavou upřímností popisuje, jak se nevinná sklenička mění v nezbytnou berličku a nakonec v životní past. Je fascinující a zároveň děsivé sledovat tu plíživou, ale jistou cestu, kdy alkohol postupně přebírá kontrolu nad životem – od prvních úlevných doušků až po stav, kdy se bez něj už nedokáže existovat.
Tato kniha není jen příběhem o pití, ale především o ztrátě kontroly, sebedůvěry a hledání pomoci. Je to autentický a varovný příběh o tom, jak rychle a zákeřně se závislost dokáže stát nezadržitelnou silou, která ničí nejen postiženého, ale i jeho okolí. Velmi emotivní a silné čtení, které se dotkne každého. Po přečtení jsewm shlédla i film a Ramba tam opravdu předvedla super výkon, vše jsem ji to věřila. Doporučuji jak knihu tak i film.

Důležité a často bagatelizované téma, za to 5 hvězd. Literární forma mě už tolik nepřesvědčila (i když už jsem četla i horší "blogové" knihy). Takže v průměru 3,5 hvězdy.

Knihu jsem přečetla na základě čtenářské výzvy. Líbila se mi kniha i film se skvělou Terezou R,

Ke knize jsem se dostala úplnou náhodou... že by to bylo vyloženě zlé bych neřekla... výpověď autorky, která si prošla dost krušným obdobím a dokázala ho porazit...

Knihu jsem přečetla jedním dechem. Tohle téma mě zajímá, i když se mě naštěstí netýká. Míša píše perfektním stylem, který se čte sám a její příběh je dost poučný. Je obdivuhodné, jak to zvládla a že po tom všem, se k ní její manžel a vůbec celá její rodina, neotočili zády.

Knihu jsem přečetla kvůli čtenářské výzvě. Film se mi líbil, ale kniha už moc ne. Přišla mi zbytečně dlouhá, protože se spisovatelka moc opakovala a přišla mi občas neosobní. Každopádně obdivuji, že z alkoholičky se stala nealkoholička a svým psaním dokázala pomoct lidem se stejným problémem.