Zápisník alkoholičky

Napsáno velmi jednoduše, tak, jak to autorka cítila. Autentické. Pocházím z rodiny, kde byl můj otec alkoholik. A skončil stejně, jako autorčin otec. Do příběhu jsem se vžila…velký obdiv, že se přes spoustu nástrah a životních situací, již nenapila.

Já nevím čim začít. Chápu proč pila i jak se z toho dostala a tento příběh by mohl být i zajímavý jenže je doplněn Facebook statusy které shrnou již předčtené (Tím pádem jsou absolutně zbytečné) nebo prozradí něco co bude dál v ději (Což předpokládám nikdo u knihy nechce). Zároveň je ale musíte čít jelikož jsou tam informace, které v klasické kapitole nejsou a za to se nebojím strhnout 2 hvězdy jelikož mě to neskutečně štvalo. Další věc která se špatně hodnotí a nevím zda jí zahrnout je její chování k manželovy SPOILER: Neustále vyhazování přivolávání a tak. Já nejsem vztahový vůbec přesvědčen singl, ale toto mě osobně vytáčelo a nechápu jak se mohl vrátit. SPOILER KONEC a tedy za nesympatie k tomuto chování strhnu 0,5 hvězdy asi to není úplně fér, ale.

Další z knih, které jsem si už delší dobu chtěla přečíst. V době, kdy vyšla, byla dlouhodobě v knihovně nedostupná. Když jsem ji začala číst, tak jsem si nebyla jistá, jestli ji vůbec dočtu. Popisy situací, kdy byla neustále opilá, mi vadily čím dál víc. Nakonec jsem raději kousek přeskočila. Když si vezmu, jak těžké bylo jen o tom číst, tak si ani nedokážu představit, jak to muselo být těžké pro její nejbližší. Od nástupu na detox se knížka už četla dobře. Klobouk dolů, že se Míša dokázala závislosti zbavit, nebála se o ní mluvit a rozhodla se pomáhat dalším, kteří se závislostí bojují. A já jdu číst další díl.

(SPOILER) posloucháno jako audio, která byla skvěle namluvená..
no.. forma byla poměrně jednoduchá, zajímal mě spíše obsah. I díky mé práci na psychiatrii. Autorka a celý její život je teda materiál.. a každý svůj život řeší nějak, ona alkoholem. No ano, když máme doma jisté vzory, jedeme v kolejích.. Nejvíce mě zarážela ta jejich neschopnost komunikace. Nic se neřešilo, neprobralo.... jen ticho a chlast. A problém zjevně měla už na začátku vztahu s manželem. Děsivé bylo hlavně pití praktick během šestinedělí... to bude určitě strašné a nepochopitelné pro každou matku. (no a pak celkově její přístup k reprodukčnímu procesu, opakovaně volba interrupce, a vůbec, že k tomu muselo dojít...ano, dle její mámy další šrámy na duši, ale proč jim musela Míša jít vstříc ??? věřím, že toto byla jedna z věcí, které ji poznamenaly nadosmrti.)

Ano, jak komentuje spousta čtenářů - Míša knihu píše poměrně neosobně.. manžel, dcera.. jako by k nim ani neměla žádný vztah...ten má hlavně k svojí rodině (mamka, brácha), kam pořád jako dítě utíká, vůbec nefunguje v dospělé roli.. .Asi celkem pravdivě popisuje to, co si z pití pamatuje..
Takové ty nespravedlnosti ve vztahu že ona ž mateřské platla vše a živila rodinu - úplně nechápu, mně po zaplacení nájmu a elektřiny zbývalo 1500kč na měsíc...(pravda v roce 2010) takže nevím, jak by z toho zvládala platit ještě jídlo, alkohol a kdoví co ještě (pleny, oblečení a spol..) a opět - proč o tom nemluvila s manželem ?
během celé knihy je spousta takových wtf momentů, a známe jen pohled Míši a jak to bylo doopravdy, to by musel napsat knihu manžel..
ano, i celá léčba působí velmi jednoduše a odbytě... základ je detox, a ideálně léčba ústavní, protože ambulantní formy mají větší "úmrtnost", což popisovala i Míša. Nicméně zvolila stacík a zdá se že stačilo. (pro všechny zvažující - prosím, hlavně někam nastupte... ideálně pobytovka)
No a jakmile těch 5tt stacionáře dokončila, najednou byla taková velice chytrá až přechytrá a místo záchrany sebe a své rodiny a další práce na sobě chtěla zachránit svět před zlým alkoholem. Začla prací na svém otci (neustále mě zarážel ten hluboký a milující vztah k někomu, kdo de facto plnohodnotný rodičem a vzorem nikdy nebyl..), kde to teda nedopadlo dobře.
Pak "SympaťáK" z detoxu... a přitom hází pes palubu manželství, kde teda byla spousta emocí a hlavně těch nevyřčených, a spousta problémů, zejména takyy díky komunikaci... popisuje to tak, že máte pocit, že letí roky a on to měsíc... "jinak to nejde, musíme od sebe, ani nevím proč, vyhodím ho..." a on kupodivu jde, je naštvaný a najde si jinou.. a pak dojde k prozření a manžel, který byl označen za stalkera, pomalu násilníka, tyrana, je ten přeci ten ideální...
Vztah i život velice nevyrovnané, nevyzrálé...a v tom holčička...
jo a ten řidičák - veze "Sympaťáka" na detox a prý raději nebereme řidičák, ať mu ho neseberu,, tak přátelé, takto to nefunguje..na ŘP se vás zeptáme u příjmu a pokud ho máte (ne u sebe, ale celkově získaný ;)), a naznáme, že nesplňujete zákonné podmínky, tak odebíráme - odesíláme hlášení o nezpůsobilosti k řízení... takže Míšo, nemystifikuj...
co dodat ? klobouček, že šla s kůží na trh. Oceňuji snahu mluvit o problému, který je v ČR a SR hodně bagatelizován. A doufám, že si Míša dala hlavně dokupy svůj život a svůj vztah... a nejvíc doufám, že tohle neodnese jejich dcera...
možná nakonec zkouknu i ten film...

Silný příběh, bohužel literárně už tak silný nebyl, hodně zbytečného opakování, občas neosobní, občas vynechane důležité detaily, ale oceňuji další knihu na toto téma, asi jich nebude nikdy dost...

Docela šílený příběh, avšak čtivě popsaný a věřím, že dokázal v životě posunout spoustu lidí, kterým se dostal do rukou. Zdá se mi děsivě fascinující vidět, jak vše dokáže nenápadně začít. Občas mi bylo u čtení celkem špatně, obzvlášť to působily popisy morálních kocovin. Zažila jsem to v životě párkrát, ale i to málo mi stačilo na to, abych si řekla, že "tak tohle bylo přes čáru, holčičko" a preventivně si dám naprostou abstinenci - nevědět, co člověk plácal za hovadiny, co prováděl, studem jsem se mohla propadnout. Nehledě na to, že člověk přišel fyzickou kocovinou o následující den života. Prostě jsem si řekla, že tohle nechci svýmu tělu dělat... Jinak: mít poblíž sebe alkoholika je čiré utrpení, proto vyjadřuju svůj neskutečný obdiv ke všem příslušníkům Míšiny rodiny...

Tak už podle názvu je jasné jaké je hlavní téma knihy...
Silný, osobní příběh Michaely Duffkové o její závislosti na alkoholu. O jejím pádu, léčbě a návratu do normálního života. Na začátku skvělé a silné poděkování, předmluva psychiatra Radkina Honzáka. Samotný příběh, abych pravdu řekla, tak mě Míša pěkně štvala. Pořád dokola se litovala, obviňovala všechny okolo sebe, sobecká. Klobouk dolů před celou její rodinou. Pro mě jako skoro úplného abstinenta, některé situace úplně nepochopitelné. Hodně mě dostaly na konci knihy kapitoly jejího manžela, mamky a bratra, jak oni Míšu a celou situaci viděli.
Ale jinak celkové autorku moc obdivuji jak to nakonec zvládla a za odvahu a upřímnost se se svým osobním příběhem podělit formou blogu a vydaných knih a založením centra Alkos.
A já jdu na pokračování...

Příběh " Zápisník alkoholičky" je emocionálně nesmírně silná a hluboce znepokojivá zpověď, která čtenáře vtáhne do nitra závislosti. Všichni to vědí, ale jen málokdo s touto nezávislostí dokáže bojovat.
Autorka s drásavou upřímností popisuje, jak se nevinná sklenička mění v nezbytnou berličku a nakonec v životní past. Je fascinující a zároveň děsivé sledovat tu plíživou, ale jistou cestu, kdy alkohol postupně přebírá kontrolu nad životem – od prvních úlevných doušků až po stav, kdy se bez něj už nedokáže existovat.
Tato kniha není jen příběhem o pití, ale především o ztrátě kontroly, sebedůvěry a hledání pomoci. Je to autentický a varovný příběh o tom, jak rychle a zákeřně se závislost dokáže stát nezadržitelnou silou, která ničí nejen postiženého, ale i jeho okolí. Velmi emotivní a silné čtení, které se dotkne každého. Po přečtení jsewm shlédla i film a Ramba tam opravdu předvedla super výkon, vše jsem ji to věřila. Doporučuji jak knihu tak i film.

Důležité a často bagatelizované téma, za to 5 hvězd. Literární forma mě už tolik nepřesvědčila (i když už jsem četla i horší "blogové" knihy). Takže v průměru 3,5 hvězdy.

Knihu jsem přečetla na základě čtenářské výzvy. Líbila se mi kniha i film se skvělou Terezou R,

Ke knize jsem se dostala úplnou náhodou... že by to bylo vyloženě zlé bych neřekla... výpověď autorky, která si prošla dost krušným obdobím a dokázala ho porazit...

Knihu jsem přečetla jedním dechem. Tohle téma mě zajímá, i když se mě naštěstí netýká. Míša píše perfektním stylem, který se čte sám a její příběh je dost poučný. Je obdivuhodné, jak to zvládla a že po tom všem, se k ní její manžel a vůbec celá její rodina, neotočili zády.

Knihu jsem přečetla kvůli čtenářské výzvě. Film se mi líbil, ale kniha už moc ne. Přišla mi zbytečně dlouhá, protože se spisovatelka moc opakovala a přišla mi občas neosobní. Každopádně obdivuji, že z alkoholičky se stala nealkoholička a svým psaním dokázala pomoct lidem se stejným problémem.

Nikdy jsem neměla v plánu tuto knihu číst. Ale hodila se mi do výzvy, protože jsem viděla i film. Nakonec můžu říct, že se mi kniha líbila. Místy byla drsná, ale život není peříčko... Obdivuji Míšu, která se s tím dokázala poprat a pere se s tím doteď. Ukazuje nám, že má smysl bojovat se závislostí ať je jakákoliv.

Ke knize jsem se dostala až po zhlédnutí filmu. Psaný styl mi moc nesedl, přesto mě ani nenapadlo knihu odložit.
Autorce patří velký dík nejen za sdílení osobních prožitků a otevření tabuizovaného tématu, ale i za snahu rozproudit celospolečenskou diskuzi, šířit osvětu a založení centra pro pomoc závislým.

Knihu jsem četla už před delší dobou, ale stále se nějak nemohu rozhodnout, co si o ní myslet. Resp. co si myslet o autorce. Kniha se mi vlastně líbila, bylo to smutné čtení, kam až může člověk klesnout a rozhodně cítím obdiv k ženě, která se z toho dokázala vymanit.
Chápu, že aby se člověk stal alkoholikem, nemusí k tomu nutně vést největší lidské tragédie, že někdy stačí málo, zvlášť pokud k tomu má člověk sklony.
Nicméně tady jsem vlastně nepochopila tu motivaci takhle chlastat - malá dcerka, manžel, bydlení s rodiči...jasně, člověk s nimi nežil a opravdu každý vnímá životní situace jinak - pro jednoho běžná věc, pro jiného nepřekonatelný problém vedoucí až k tomu, že se chopí láhve. Ale popis jednotlivých období byl brutální, kam až závislost pokročila...o to víc mě pak překvapilo, když jsem někde četla rozhovor s autorkou, kde najednou uváděla, že přes den vlastně nepila, až večer a že o dítě se nikdy opilá nestarala...přišlo mi to najednou takové popírání toho, o čem je celá kniha.

Přečetla jsem díky čtenářské výzvě, protože nejdříve jsem viděla film.

Tak za mě byla kniha více emotivní, film byl takový rychlý průlet. Autorce tleskám, že se z toho dostala a dokázala o tom ještě takto otevřeně mluvit. Snad to opravdu pomohlo dalším.

A teď menší spoiler - že trpělo jejich manželství a že se scházeli/rozcházeli asi není nějak překvapující, ale že to ukončila, on ji psal hnusné sms, pak si našel novou partnerku a ona ho pak prosila, aby se vrátil, to mi přišlo jako zbytečné trápení všech zúčastněných. Ale kdo ví, možná jim to klape dodnes?

Jako mnohé komentáře pode mnou, ani mě kniha nenadchla. Prospělo by jí, kdyby měla tak o 150 stran méně. První třetina byla dobrá, pak to šlo strmě dolů: chci manžela, nechci manžela, chci manžela, nechci manžela a mě zajímal spíše boj s alkoholem než s manželem. Když to srovnám s knihou od Formánka Úsměvy smutných mužů, ve které se taky bojuje s alkoholem, tak Zápisník je takový okresní přebor. :-) Tři hvězdy jen proto, že čtení vyloženě nelituji.

Mám bohužel zkušenost, kdy do závislosti padl blízký kamarád, a nedopadlo to dobře. I proto jsem si Zápisník poslechl. Mám dost výhrad ke stylu knihy, ale jako osvětová kniha je určitě dobře, že vznikla.