Zámek
Franz Kafka
Hlavní roli v románu hraje zeměměřič K., který je zámkem povolán do vesnice, aby zde provedl úřední měření. Už při svém příchodu se setkává se zvláštnostmi zdejšího prostředí, především pak samotných obyvatel, kteří z něj mají strach, straní se ho a bojí. Kvůli úředním nesrovnalostem mu starosta obce nechce dát zeměměřičskou práci a přiděluje k němu dva otravné pomocníky. Po románku se zdejší vysoce postavenou servírkou Frídou z Panského hostince, která je údajnou milenkou váženého a obávaného zámeckého úředníka Klamma, se K. dostává do nemilosti hostinské, je vyhozen z Hospody u mostu a je mu nabídnuto místo školníka. Zde nalezne útočiště i se svou snoubenkou. Jejich vztah však netrvá dlouho. Po návštěvě zámeckého posla Barnabáše, jehož rodina je ve vesnici nechvalně proslulá kvůli skandálu sestry Amálie, se po debatě s mladší ze sester – Olgou – dovídá mnoho o hierarchii na zámku, o postavení úředníků a pravidlech ve vesnici...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1997 , Nakladatelství Franze KafkyOriginální název:
Das Schloss , 1926
více info...
Přidat komentář
Upřímně se mi kniha moc nelíbila, hodně těžce se mi četla. A i obsah mi přišel trochu neuchopitelný. Připadalo mi, jako by se autor o pěti minutách života rozepisoval na sto stranách, aby dopodrobna popsal všechny pocity a myšlenky. Kafka se mým oblíbených autorem asi nestane i když jsem knihu dočetla hlavně proto, abych měla splněnu ve výzvě kolonku "kniha od autora z žebříčku 100 nejoblíbenějších autorů" :-)
Oproti Procesu je Zámek možná až příliš neřešitelně roztáhlý a s přibývajícími stránkami trochu ztrácí tah. Jde ale o dílo, u kterého jsem se smál nahlas a je podle mě důkazem Kafkova velkého smyslu pro snový, absurdní humor. Až vám bude zase někdo tvrdit, že Kafka je "temný" autor, praštěte ho právě touto bichlí po hlavě.
Tak po dlouhé době knížka, kterou jsem nedočetla. Snažila jsem se, ale pan Kafka mi připadá jako mistr světa v bezvýchodných fantastických blábolech. Fantastiku miluju, bláboly mi nevadí, ale takhle ne, přátelé...
Kniha nebyla špatná, ale místy jsem se zasekával a ztrácel. Pan K. mi nesedl ani trochu. Ovšem kdyby kniha nebyla nadčasová a neviděl v ní takový trochu jinotaj, asi bych ohodnotil pouze hvězdou. Holt, jsem romantik, fantasta a velký snílek, proto mi kniha moc nesedla. (na rozdíl od proměny, která mi připadala srozumitelnější) za mě tři hvězdy, škoda.
Kafku mám velice ráda, jeho knihy jsou nadčasové a Zámek je pro mě jeho nej kniha, četla jsem x-krát, viděla její zfilmování a vždy tam objevím něco jiného, nového, rozporuplného. Je to knížka, která mě fascinuje, okouzluje a přitahuje...jsem jako můra vábená jasným světlem.
K. přichází do vesnice jako plnohodnotná, sebevdomá osoba, postupně však jeho seběvědomí nabourává neproniknutelný byrokratický systém, který zde vládne. Všichni mají svou předurčenou pozici a argumenty, proč je vše tak, jak je, vůči kterým se K. nemá jak bránit a který jej nakonec postupně ubíjí. Palčivá nekonečná atmosféra šesti předlouhých dní, v níž je hlavní náplní vysvětlování K-ovi, jak vesnice a zámek ve svém principu funguje. K. až jaksi pohádkově přichází bojovat na zámek - jako v pohádce, je však po "Kafkovském" způsobu udusán, zničen, rozprášen na kopytech. Nemožnost se postavit vyšším mocím, marná snaha a boj proti nim, tvoří podlě mě tématický základ knihy. K. se provrtává jaksi stále hlouběji a houběji do problémů, do nemožnosti cokoliv změnit.
Ani nepamätám, či som čítala knihu, ktorá by ma bola "vycucla" (rozumej vysala zo mňa energiu) viac ako Kafkov Zámek...
Na gymplu jsem vypadala jako exot, když jsem před spolužáky přiznala, že se mi Proměna nelíbila. Zkusila jsem tedy Kafku znovu - v něčem delším, propracovanějším. A svůj názor jsem si potvrdila. Ano, chápu, jde tu o absurdnost, ale i ta má své hranice a pravidla. Kafka se nedrží žádného směru a tak příběh létá sem a tam, což se odráží v celkovém vyznění - od asymetrií postav, po vyloženě si protiřečící pasáže (např. hned z kraje K tvrdí, že přišel do vsi pouze za prací a musel tak opustit ženu a dítě, o dvě stránky později se hrabe pod první sukni a zasnubuje se, přičemž o údajné rodině už nepadne ani slovo). Prostě ne, Kafka může být pokládán za klasika, ale já se stále divím, proč Max Brod vlastně nedopsaný Zámek nespálil.
P.S.: Postavu K ve svém osobním žebříčku nejpříšernějších a nejnesympatičtějších hrdinů stavím na čestné druhé místo jen těsně za pana Broučka.
Zajímavá kniha. Sice dlouhé proslovy a vysvětlování, přesto čtivá a nenudila. Ukázka toho, jaké jsou úřady a jaký je boj s úřady. Škoda jen, že není dokončená, byla utnuta někde v půlce a hodně zůstalo nedokončené, nevyřešené a nevyřčené. Jak to vlastně mělo dopadnout? Nikdy se nedovíme, jak to autor zamýšlel.
Trvalo mi dost dlouho než jsem se tímhle prokousala a konečný efekt nebyl téměř žádný. Prostě mi Zámek nesedl...
Kniha je vskutku fascinující, tolikrát jsem se během jejího čtení cítil značně frustrován ze zoufalství, které K. musel podstupovat. Mnoho postav se dle mého názoru chovalo značně nelogicky, ale jelikož se tak chovali naprosto všechny, přijmul jsem tento fakt za součást tohoto podivného světa. Mnohokrát jsem přemýšlel o neznámé vesnici a o samotném zámku, atmosféra celého prostředí mne velmi fascinovala až romantickým způsobem.
Celkově je kniha napsána velmi dobře a vtáhla mě do svojí atmosféry, toto plus zamýšlení hodnost nad tím, co se nám kniha vše snaží říct, nemohu udělit nic jiného než 5/5.
Oni povolali zeměměřiče bez výběrového řízení?! Takové porušení zákona o veřejných zakázkách!! Co pak mohl od takových lidí čekat?! :-D :-D
Jinak musím říct, že mi to celé přijde dost nepochopitelné. Pominu-li úřednictvo a celý jeho systém (takhle to nemohlo vypadat ani za Rakouska - Uherska a rozhodně to tak nevypadá dnes, byť byrokracie je místy neskutečná - a jako úředník vím, o čem mluvím), tak vůbec myšlenkové pochody lidí, krásně ukázané na příkladu Barnabášovy rodiny a kauze s roztrhaným dopisem, jsou mimo moje chápání. A K.? O co mu šlo? Já na jeho místě bych se snažila tuhle společnost vymazat ze svého života a nejpozději po setkání se starostou bych hrdě vypochodovala ve stylu "tak si trhněte nohou" a už by mě tam nikdo neviděl!
A asi právě proto, že mi to přijde nepochopitelné, tomu vyšší hodnocení dát nedokážu...
Jo, jen tak mimochodem, jak mohl Kafka znát moji kancelář?! ("Všechny zdi jsou zakryty sloupci velikých, na sebe naskládaných balíků se spisy") :-)
tento román jsem četl poprvé ve svých17 letech .Musel jsem se do něj nutit a četl jsem ho dlouhé měsíce, protože jsem to nechápal. Až teprve když jsem dočetl jsem si uvědomil,že i já jsem hlavní postavou- zeměměřičem K.Od té doby Zámek (a Proces) nekriticky obdivuji...
Druhý objev přišel, asi za deset let poté,co jsem se přestěhoval do Prahy a Kafka se opět stal aktuálním.Ty úřady a úředníci (stačí zajít na obecní úřad kdekoliv v Praze a zažít ten kolos s mnoha dveřmi,chodbami,kanceláři a vztahy...) je to totiž úplně stejné jako v době kdy Kafka psal román.
Jeho genialita tkví mimo jiné také v tom,že je nedokončený.Každého nutí k zamyšlení jak to vlastně Kafka myslel? Dosáhl by zeměměřič K. svého cíle?Dnešníma očima si ale myslím,že to není podstatné. Důležitá je cesta zeměměřiče K.Je to cesta člověka dvacátého a jednadvacátého století.
Kdo přečte román až do konce, nikdy už se nebude rozčilovat nad byrokracií a úřednickou zvůlí,ale bude tzv. "nad věcí"
Toto mnohovrstevné dílo,mluví o osamění člověka dvacátého století o pocitech židovského vykořenění,o marnosti a pošetilosti snažení...
Díky Franzi!
Zámok – rozsiahly a nedokončený Kafkov román. Je to veľká škoda. Atmosféra jeho diel je neopakovateľná a ťažko sa opisuje. Pripomína mi snové blúdenie, tápanie, naháňanie preludov... ponáranie sa do bahna omylov s nemožnosťou odlíšiť, čo skutočne omyl je a čo nie (neistota života v plnej kráse).
K. sa brodí hlbokým snehom, vláči sa po dedine ako úplne zbytočný element a – ako sa hovorí – chodí od čerta k diablovi. Úžasné. :-) Mala som pocit, že sa síce nemotá v kruhu, ale ide temnou kľukatou chodbou – ako slepý prechádza prstami po stene a zakaždým, keď príde na roh, tak sa poteší, že snáď príde zmena, ukáže sa východ, svetlo... a nič. Zas nemá veľmi na výber, za rohom je opäť len stena a ďalší roh. Tak pokračuje a zisťuje, že jeho púť je vlastne len ilúziou – aj tak sa nikam nedostane a s hlúpym pocitom príde na miesto, z ktorého vyšiel... a ani to si úplne neuvedomuje (život sám v plnej kráse).
K.-ovi originálni pomocníci nemali chybu. :-) (pre mňa boli ako cudzie myšlienky, s ktorými nevieme správne naložiť, sú otravné a hlúpe, trpíme ich alebo odháňame, no nevieme sa ich bezo zvyšku zbaviť)
Chválim nádhernú knižku Vydavateľstva Európa z roku 2005 s absolútnym minimom chýb a špeciálne vyzdvihujem kvalitný preklad.
„... moja ctižiadostivosť nesmeruje k tomu, aby sa kvôli mne hromadili a s rachotom rúcali veľké stohy spisov, ale aby som ako malý zememerač mohol pokojne pracovať pri malom rysovacom stolíku.“
... vtom sa K.-ovi zdalo, že s ním prerušili všetko spojenie a že teraz je, pravdaže, slobodnejší než kedykoľvek predtým a môže na tomto mieste, ktoré je pre neho inak zakázané, čakať dokedy chce, a že si túto slobodu vydobyl ako nikto iný, a nikto sa ho nesmie dotknúť alebo ho odohnať, ba ani osloviť, ale - toto presvedčenie bolo prinajmenšom práve také silné - akoby zároveň nič nebolo nezmyselnejšie a zúfalejšie ako táto sloboda, toto čakanie, táto nezraniteľnosť.
Keď sa K. vonku brodil snehom - už dávno mal byť z cesty odhádzaný, zvláštne, ako pomaly práca postupovala - videl, ako sa jeden z pomocníkov na smrť unavený pridŕža plota. Len jeden, kde bol druhý? Zlomil teda K. vytrvalosť aspoň jedného? Ten prvý, pravda, prejavoval ešte značnú horlivosť; bolo to vidieť podľa toho, ako ožil pri pohľade na K.-a, a hneď začal prudšie vystierať ruky a túžobne vyvracať oči. ´Jeho nepoddajnosť je vzorná,´ povedal si K. a musel, pravda, dodať, ´je ochotný zamrznúť na plote.´ No navonok sa K. neprejavil, iba mu pohrozil päsťou, čím vylúčil akékoľvek priblíženie, ba pomocník sa ešte o značný kus stiahol.
Zvláštní kniha rozhodně ne pro každého. Občas jsem se ztrácela v desetistránkových monolozích, a věty typu někdo něco udělá a pak z by toho mohlo být tohle nebo tamto mě šíleně deptaly. A konec mě opravdu dostal
Sníh, jenž váže nohy až k nehybnosti, sníh, jenž vyvolává strašlivou únavu, z jaké si nelze odpočinout, tuberkulózní únavu až k smrti, takže se musí postávat, posedávat a poklimbávat v nahnědlém tichu místností, které jsou součástí meandrů úřadu, meandrů světa.
Jen občas lze vyrazit do prudkého útoku, jehož výsledkem je ovšem zase jen nepřekonatelná únava.
A do toho a mezitím dívky, jejichž vztahy a s nimiž vztahy nejsou o nic méně labyrintem, vždyť je to vlastně tentýž labyrint, tytéž meandry a tatáž únava.
Může to někdy být jinak?
Velmi složitá a těžká kniha, která není pro každého. I když sem dílo chápal, Kafkova originální tvroba mi nějak nesedla. Podruhé si ji už nepřečtu.
Četl jsem vyloženě ze zvědavosti- Kafku jsem dostal poprvé do rukou až teď a za mě teda určitě plný počet, protože vymyslet a srozumitelně napsat něco takového je nadlidský čin,jediné co mě napadá- chtěl bych se s Kafou setkat a zeptat se ho na tisíc Proč???
Dočteno, ale pocity? Bála jsem se? Ne , to ne, ale začal mě děsit život sám. Četla jsem ji dlouho, ale nemohu říct, že mě nebavila, to vůbec ne.Trochu mám pocit, že jsem se neměla narodit, protože život je jedna děsná beznaděj- no ale to věděl i sám Kafka.
Štítky knihy
zfilmováno byrokracie psychologické romány absurdno středoevropská literatura
Kniha Zámek je v
| Právě čtených | 36x |
| Přečtených | 1 960x |
| Čtenářské výzvě | 84x |
| Doporučených | 111x |
| Knihotéce | 753x |
| Chystám se číst | 404x |
| Chci si koupit | 62x |
| dalších seznamech | 15x |
Tento román mne opravdu zaujal, nebylo pro mě ovšem jeho pojetí vůbec jednoduché. Působil na mě pro svou mnohoznačnost a možnost mnoha interpretací velmi geniálně, v neposlední řadě také depresivně.
Celý tento příběh popisuje střet jedince s jemu naprosto nepochopitelnou společností, ve které nejsou motivace lidí dost dobře známy, kde jsou lidé ohledně komunikace mezi sebou uvedeni do jakési formální neupřímnosti a kde je byrokracie součást každodenního života. Kde jsou společenské vrstvy natolik oddělené, že je k zámku včetně nejrůznějších kastelánů, tajemníků a úředníků, ba i jejich poslů či sluhů vzhlíženo jako k božstvu, kde jsou právě tito pracovníci zámku odtrženi od reality a zahlceni papíry nebo kde veškeré dění řídí neprohlédnutelné procesy v pozadí. Z tohoto pohledu mi román připomínal různé antiutopické vize totalitní společnosti, což jsem od tohoto žánru spíše vůbec neočekával. Nabízí se pro výklad také mnoho metafor, například cesta jedince životem, jeho snaha se prosadit nebo boj jedince proti systému.
Velkým otazníkem v knize pro mě byly nejrůznější záležitosti s opačnou platností, nejednalo se však jen o nepochopitelné chování postav, ale i o nesrovnalosti v příběhu. Zpočátku je totiž řečeno, že se do vesnice K. vydává, aby zaopatřil rodinu, později se ovšem ale bez menší zmínky zasnoubí s Frídou a plánuje zde zůstat (taktéž do nebe volající nepochopitelnost). Nebo zde bylo poprvé mluveno o prázdnosti cesty k zámku, podruhé zase o zámeckých úřednících, kteří si různě vyjíždějí ven i dovnitř zámku svým vozem. Možná ale tyto nesrovnalosti společně s nedokončeností vyvolávají tolik odlišných možností interpretace. Kromě protichůdných záležitostí zde byly i různé pohledy na věc, jejichž pravda nebyla celou dobu prohlédnuta, například: Zneužívala Frída K. pro svůj úspěch, nebo snad on ji, přičemž ho včas prokoukla?
Kniha pro mě zůstane i přes obtížnější čtivost (především však pochopitelnost) něčím nezapomenutelným, inspirativním a jedinečným, k čemu se nejspíš ve svých myšlenkách ještě mnohokrát vrátím. Hloubka tohoto příběhu je totiž opravdu rozsáhlá. Pocity marnosti, beznaděje a nepochopení, které zde prožívala hlavní postava při snaze dosáhnout svého cíle, jsou rovněž velmi srovnatelné s pocity, které za jiných okolností například prožívám, jsem-li okolím nepochopen nebo nedaří-li se mi v různých sociálních skupinách prosadit. Ať už byly Kafkův motiv a představa při psaní románu jakékoli, jsem za jeho vydání vděčný a doufám, že takovéto situace společnost nikdy nedospěje a že bude jen otevřenější, vřelejší a neformálnější.