Zakřič do tmy já

Bára právě odmaturovala, složila zkoušku dospělosti. Už se nemusí učit, nemusí číst knížky, které se jí nelíbí, má před sebou prázdniny a může se cítit volná jako pták. Může se radovat z letní pohody, z darů lesa, posezení u ohně s kytarou, písničkami a s kamarády, něco si přivydělá na brigádě v nemocnici - dveře do světa dospělosti se před ní otevřely dokořán. Anebo je to snad jinak? Co vlastně doopravdy zná? Co ví o sobě a o lidech kolem? Vždyť ani nemá jasno, zda zvolila správnou vysokou školu. A pořád ještě neví, co to je láska a milování. Je dychtivá i nedůvěřivá zároveň, ale po setkáních s Jirkou, Pavlem a Luďkem si uvědomí, co všechno potřebuje, aby její život měl smysl, aby mohla v pravou chvíli říkat já, Bára... "Svůj chodníček si člověk vědomě ušlapává od chvíle, kdy udělal první krok," říká autorka o svých dívčích hrdinkách. Také v Bářině příběhu citlivě zachytila jedno vykročení, tentokrát na cestu do dospělosti....celý text