Zákon Azylu

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Kde jsou monstra, jsou i lovci. A náš svět je jich plný – monster i těch, kdo je loví. Heslo každého v téhle válce zní: „Použij cokoli, co funguje, a přežij!“ V současné Praze to platí dvojnásob. Jestli to někdo poznal na vlastní kůži, je to Benedikt. Zbavený ochrany organizace lovců se může spolehnout jen na pomoc výstředního antikváře a dívku, která je někdy děsivější než všechna monstra. Vypravěčský styl Lucie Lukačovičové je svižný, dovedně proložený akcí i chvilkami oddechu. Její příběhy plynou bez zádrhelů a hluchých míst. – Monika Hrňová, Sarden.cz...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/479408/big_zakon-azylu-bft-479408.jpg 4.25
Nahrávám...

Komentáře (3)

Kniha Zákon Azylu

stanislav0373
předevčírem

Sakra, sakra, sakra! (vesměs úchvatně pozitivní zvolání, ale prosím, čtěte celou recenzi)

Herdek filek krucajs element, tohle je tedy opravdu oříšek! Tak skvělá kniha, ale... Ale pořád skvělá!

Během čtení se mi střídalo mnoho emocí, kolotoč zarytých postojů, úžas nad rozmanitostí postav, smutek nad nevyužitým potenciálem Yissl, neskutečné propojení mezi autorem a čtenářem...ale... Jo, zase ale...

Na začátku vše vypadá skvěle. Postavy, situace, akce i veškerá omáčka okolo. Lucie umí psát, píše nádherně, neskutečně poutavě, její čeština i zvolené výrazy jsou skvostné, lahodné a smyslné, tajemné tam, kde je potřeba. Klobouk dolů...ale (jo, já vím...) na začátku jsem měl pocit, že se vše děje bez čtenáře. Prostě děj pluje svým tempem a směrem, který mi není úplně jasný. Ne, že bych byl snad úplný idiot (doufám), ale přijde mi to trochu přímočaré. Následujeme první stopu, prostě jdeme. Pak se najednou ocitneme v intermezzu rodinně společenských problémů různého kalibru, uspíšení děje (SPOILER: sex je divnej) a strašidelně svištíme dopředu, přičemž tempo a důvod ví jen autorka a hlavní postava jen tuší. Prolíná se minulost, dávná minulost a čtenář (tedy já) je zmaten... Končí to předvídatelně nepředvídatelným Gordickým uzlem, přičemž ale...Stojí to za to!!!

No, nevím, jestli vám mí milí čtenáři má recenze pomohla, nicméně čtyři hvězdy nedávám ze soucitu, ale proto, že mě to bavilo.

ALE jedno vím jistě. Tuto knihu si přečtu i po druhé. A pak znova... LuLu (jak familierně autorce přezdívám) má co nabídnut a mám pocit, že násobné přečtení bude na síle jen přidávat!

jan8470
02. října

Jestli Lucie Lukačovičová něco umí, tak jsou to příběhy, v nich se snoubí žánr fantasy s legendami a náboženstvími různých národů. S detektivním pátráním, městskými legendami, duchy a náboženskými kulty si pohrála i ve své nejnovějším románu. A protože Azyl je nadnárodní organizace, najdeme v knize, jíž dal název Kabalu a vietnamské vlivy, křesťanství i zhmotnělé bytosti z Latinskoamerických legend. Stejně tak se zde setkáme s Pražskými strašidly, nebo odkazy na literaturu a hudbu Argentiny. Možná to na první pohled vypadá jako nestravitelný multi-kulti guláš, ale opak je pravdou. Autorka z těchto ingrediencí ukuchtila výtečnou omáčku Chimichurri, do které naložila své hrdiny, aby je záhy vystavila plamenům pekelných soubojů s démonickými bytostmi i křivdami minulosti. On totiž v sobě Zákon Azylu ukrývá nejenom řádnou porci nadpřirozena okořeněnou slušným množstvím akce, ale také trochu toho zamyšlení na téma odpuštění, hříchy minulosti či nefunkční rodinné vztahy. Autorka přitom nijak přemrštěně nemoralizuje, maximálně dává námět k zamyšlení.


HNEDOOCKA
01. října

Nebylo to špatné, příjemně mi to zpestřilo 3 večery. Miluju Kulhánka a Kotletu, takže tohle bych spíš zařadila do kategorie fantazy harlekýnka :)